—

za francouzskou vládu D. Colasem a F. Gloaguen, jako zmocněnci,

—

za Evropskou komisi C. Gheorghiu a M. Owsiany-Hornung, jako zmocněnkyněmi,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu bodu 2.1 přílohy III směrnice Komise 2004/33/ES ze dne 27. ledna 2003, kterou se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/98/ES, pokud jde o některé technické požadavky na krev a krevní složky (Úř. věst. L 91, s. 25; Zvl. vyd. 15/08, s. 272).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi G. Légerem a ministrem pro sociální věci, zdravotnictví a práva žen, jakož i Établissement français du sang v otázce odmítnutí dárcovství krve od G. Légera z důvodu, že jmenovaný měl sexuální styky s jiným mužem.

3

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/98/ES ze dne 27. ledna 2003, kterou se stanoví standardy jakosti a bezpečnosti pro odběr, vyšetření, zpracování, skladování a distribuci lidské krve a krevních složek a kterou se mění směrnice 2001/83/ES (Úř. věst. L 33, s. 30; Zvl. vyd. 15/07, s. 346) vychází z čl. 152 odst. 4 písm. a) ES.

4

Body 1, 2, 24 a 29 odůvodnění směrnice 2002/98 stanoví:

[…]

[…]

5

Článek 1 uvedené směrnice stanoví:

„Tato směrnice stanoví standardy jakosti a bezpečnosti lidské krve a krevních složek, aby byla zajištěna vysoká úroveň ochrany lidského zdraví.“

6

Článek 2 odst. 1 téže směrnice stanoví:

„Tato směrnice je použitelná pro odběr a vyšetření lidské krve a krevních složek, bez ohledu na jejich zamýšlený účel, a pro jejich zpracování, skladování a distribuci, jsou-li určeny pro transfuzi.“

7

Článek 18 směrnice 2002/98, nadepsaný „Způsobilost dárců“, zní takto:

„1.   Transfuzní zařízení zajistí, aby u všech dárců krve a krevních složek byly použity postupy hodnocení a aby byla splněna kritéria pro odběr uvedená v čl. 29 písm. d).

2.   Výsledky postupů hodnocení a vyšetření dárců musí být dokumentovány a jakékoliv závažné abnormální nálezy musí být oznámeny dárci.“

8

Článek 19 uvedené směrnice, nazvaný „Vyšetření dárců“, stanoví:

„Před každým odběrem krve nebo krevních složek se provede vyšetření dárce a uskuteční se s ním pohovor. Kvalifikovaný zdravotnický pracovník odpovídá zejména za to, že dárcům poskytne informace a získá od nich informace, které jsou nezbytné pro posouzení jejich způsobilosti k odběru, a na základě toho posuzuje způsobilost dárců.“

9

Článek 20 téže směrnice, nazvaný „Dobrovolné a bezplatné dárcovství krve“, stanoví v odstavci 1:

„Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření na podporu dobrovolného bezplatného dárcovství krve s cílem zajistit, aby krev a krevní složky pokud možno pocházely z takových odběrů.“

10

Článek 21 směrnice 2002/98, nadepsaný „Vyšetření odběrů“, stanoví:

„Transfuzní zařízení zajistí, aby každý odběr krve a krevních složek byl vyšetřen podle požadavků uvedených v příloze IV.

Členské státy zajistí, aby krev a krevní složky dovážené do Společenství byly vyšetřeny podle požadavků uvedených v příloze IV.“

11

Článek 29 druhý pododstavec písm. d) uvedené směrnice zní takto:

„Postupem podle čl. 28 odst. 2 se rozhoduje o těchto technických požadavcích a jejich přizpůsobení technickému a vědeckému pokroku:

[…]

12

Příloha IV téže směrnice, nadepsaná „Základní požadavky na vyšetření odběrů plné krve a plazmy“, stanoví:

„V případě odběrů plné krve a aferéz, včetně autologních, předem uložených odběrů, musí být provedeno toto vyšetření:

[…]

Pro specifické krevní složky nebo dárce nebo epidemiologické situace může být požadováno další vyšetření.“

13

Článek 3 směrnice 2004/33, nadepsaný „Informace požadované od dárců“, stanoví:

„Členské státy zajistí, aby dárci, kteří vyjádří svoji ochotu darovat krev nebo krevní složky, poskytli transfúznímu zařízení informace stanovené v části B přílohy II.“

14

Článek 4 této směrnice, nazvaný „Způsobilost dárců“, stanoví:

„Transfúzní zařízení zajistí, aby dárci plné krve a krevních složek splňovali kritéria způsobilosti stanovená v příloze III.“

15

Příloha I body 2 a 4 uvedené směrnice uvádí následující definice:

[…]

16

Příloha II téže směrnice stanoví v bodě 2 části B, nadepsané „Informace, které musí dárci poskytnout Transfúzním zařízením při každém odběru“, že dárci poskytují následující informace:

„Zdravotní stav a anamnéza dárce poskytnutá na základě dotazníku a osobního pohovoru provedeného kvalifikovaným zdravotnickým pracovníkem, obsahujících důležité faktory, které mohou napomoci k identifikaci a vyloučení osob, jejichž odběr by mohl představovat zdravotní riziko pro ostatní, jako je možnost přenosu onemocnění, nebo zdravotní riziko pro ně samotné.“

17

Příloha III směrnice 2004/33, nadepsaná „Kritéria způsobilosti dárců plné krve a krevních složek“ uvádí v bodě 2 kritéria pro vyloučení dárců plné krve a krevních složek.

18

Bod 2.1 této přílohy se nazývá „Kritéria pro trvalé vyloučení dárců allogenních odběrů“. Tato kritéria se v podstatě týkají čtyř skupin osob: osob s určitým onemocněním včetně „HIV 1/2“ nebo s určitými patologickými symptomy; osob, které užily drogy intravenózně nebo intramuskulárně; příjemců xenotransplantátu a „osob, jejichž sexuální chování je vystavuje vysokému riziku získání závažných infekčních onemocnění, která mohou být přenášena krví“.

19

Bod 2.2 uvedené přílohy, nadepsaný „Kritéria pro dočasné vyloučení dárců allogenních odběrů“, obsahuje bod 2.2.2 týkající se vystavení riziku infekčních onemocnění přenosných transfúzí.

20

V tomto bodě 2.2.2 je za prvním sloupcem tabulky týkajícím se „[osob], jejichž chování nebo činnosti je vystavují riziku získání infekčních onemocnění, která mohou být přenesena krví“, uvedeno následující: „Po ukončení rizikového chování se vyloučí na období stanovené podle daného onemocnění a podle dostupnosti vhodných testů“.

21

Ministr zdravotnictví a sportu přijal dne 12. ledna 2009 vyhlášku, kterou se stanoví kritéria pro výběr dárců krve (JORF ze dne 18. ledna 2009, s. 1067, dále jen „vyhláška ze dne 12. ledna 2009“), odkazující na směrnici 2004/33.

22

Článek 1 V této vyhlášky v odstavci 1 týkajícím se klinické charakteristiky dárce stanoví:

„Při pohovoru probíhajícím před darováním posoudí osoba pověřená výběrem dárců možné dárcovství s ohledem na kontraindikace a jejich trvání, stáří a jejich vývoj za pomoci doplňujících otázek v dotazníku vyplňovaném před darováním.

[…]

Dárce nemůže darovat krev, vyskytne-li se u něj kontraindikace uvedená v některé z tabulek přílohy II této vyhlášky. […]

[…]“

23

Příloha II uvedené vyhlášky obsahuje tabulky s kontraindikacemi, přičemž tabulka B je věnována riziku pro příjemce. Část této tabulky věnovaná rizikům souvisejícím s přenosem virové infekce uvádí, že pokud jde o riziko expozice potenciálního dárce sexuálně přenosnému infekčnímu onemocnění, představuje trvalou kontraindikaci darování krve situace „muže, který měl sexuální styky s jiným mužem“.

24

Geoffroy Léger se dostavil do odběrového střediska Établissement français du sang nacházejícího se v Métách (Francie), aby zde daroval krev.

25

Rozhodnutím ze dne 29. dubna 2009 odmítl odpovědný lékař, aby G. Léger daroval krev, s odůvodněním, že měl sexuální styky s mužem.

26

Tento lékař vycházel z vyhlášky ze dne 12. ledna 2009, jejíž příloha II v tabulce B stanoví, pokud jde o riziko expozice potenciálního dárce sexuálně přenosnému infekčnímu onemocnění, trvalou kontraindikaci darování krve pro muže, který měl sexuální styky s jiným mužem.

27

Geoffroy Léger se proti tomuto rozhodnutí odvolal k tribunal administratif de Strasbourg a tvrdil, že příloha II vyhlášky ze dne 12. ledna 2009 je v rozporu s ustanoveními směrnice 2004/33.

28

Předkládající soud uvádí, že otázka, zda je trvalá kontraindikace dárcovství krve u muže, který měl sexuální styky s jiným mužem, v souladu s přílohou III uvedené směrnice, vyvolává značné obtíže a je rozhodující pro vyřešení sporu v původním řízení.

29

Za těchto podmínek se tribunal administratif de Strasbourg rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Představuje s ohledem na přílohu III směrnice 2004/33 okolnost, že muž měl sexuální styky s jiným mužem, sama o sobě sexuální chování, kterým se osoba vystavuje riziku nákazy závažnými infekčními onemocněními, jež se přenášejí krví, a které odůvodňuje trvalé vyloučení osob s takovýmto sexuálním chováním z možnosti darovat krev, nebo může být podle okolností daného konkrétního případu pouze sexuálním chováním, kterým se osoba vystavuje riziku nákazy závažnými infekčními onemocněními, jež se přenášejí krví, a které odůvodňuje dočasné vyloučení možnosti darovat krev během určitého období po skončení rizikového chování?“

30

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda musí být bod 2.1 přílohy III směrnice 2004/33 vykládán v tom smyslu, že kritérium pro trvalé vyloučení z dárcovství krve uvedené v tomto ustanovení, které se týká sexuálního chování vystavujícího riziku nákazy závažným infekčním onemocněním přenosným krví, brání tomu, aby tento členský stát stanovil trvalou kontraindikaci dárcovství krve pro muže, kteří měli sexuální styky s jinými muži.

31

Nejprve je třeba uvést, jak tvrdí francouzská vláda a Evropská komise, že jednotlivá jazyková znění bodu 2.1 a 2.2.2 přílohy III uvedené směrnice se liší, pokud jde o míru rizika uváděnou těmito ustanoveními.

32

Francouzské jazykové znění tohoto ustanovení totiž vztahuje trvalé vyloučení z dárcovství krve podle uvedeného bodu 2.1 i dočasné vyloučení podle uvedeného bodu 2.2.2 na osoby, jejichž sexuální chování je vystavuje „riziku“ nákazy závažným infekčním onemocněním přenosným krví. V tomto jazykovém znění je míra rizika odůvodňující trvalé vyloučení z dárcovství krve totožná jako u dočasného vyloučení.

33

V některých jazykových zněních těchto ustanovení je naopak předpokladem pro dočasné vyloučení existence „rizika“, kdežto k trvalému vyloučení je třeba „vysokého rizika“. To platí zejména pro znění bodu 2.1 přílohy III směrnice 2004/33 v dánštině („stor risiko“), estonštině („kõrgendatud ohtu“), angličtině („high risk“), italštině („alto rischio“), holandštině („groot risico“), polštině („wysokie ryzyko“) či portugalštině („grande risco“).

34

Jiná jazyková znění bodů 2.1 a 2.2.2 uvedené přílohy uvádí v obou případech „vysoké riziko“, jako znění španělské („alto riesgo“) a německé („hohes Risiko“).

35

Podle ustálené judikatury Soudního dvora nemůže formulace použitá v jedné z jazykových verzí ustanovení unijního práva sloužit jako jediný základ pro výklad tohoto ustanovení ani jí nemůže být přiznána přednostní povaha vzhledem k jiným jazykovým verzím. Ustanovení unijního práva totiž musí být vykládána a používána jednotně na základě znění vypracovaných ve všech jazycích Evropské unie. V případě rozdílů mezi různými jazykovými verzemi unijního práva musí být dotčené ustanovení vykládáno podle celkové systematiky a účelu právní úpravy, jejíž je součástí (rozsudky Cricket St Thomas, C‑372/88, EU:C:1990:140, body 18 a 19; Kurcums Metal, C‑558/11, EU:C:2012:721, bod 48, jakož i Ivansson a další, C‑307/13, EU:C:2014:2058, bod 40).

36

Pokud jde o celkovou systematiku bodů 2.1 a 2.2.2 přílohy III směrnice 2004/33, je třeba uvést, že uvedená příloha rozlišuje trvalé a dočasné vyloučení z dárcovství krve, u nichž musí být kritéria logicky odlišná. K trvalému přísnějšímu vyloučení je tedy nutná existence vyššího rizika než k dočasnému vyloučení.

37

Jak bylo ostatně uvedeno v bodě 24 odůvodnění směrnice 2002/98, krev a krevní složky používané pro léčebné účely nebo ve zdravotnických prostředcích by měly pocházet od osob, jejichž zdravotní stav je takový, že v důsledku odběru nevzniknou žádné nežádoucí účinky a že je minimalizováno jakékoliv riziko přenosu infekčního onemocnění. Z toho vyplývá, že pokud jde o cíl směrnice 2004/33, k trvalému vyloučení musí dojít v případě, že je riziko takového přenosu vyšší.

38

Na základě obecné systematiky a cíle posledně uvedené směrnice lze tedy dospět k výkladu, že trvalé vyloučení z dárcovství krve podle bodu 2.1 přílohy III uvedené směrnice se týká osob, jejichž sexuální chování je vystavuje „vysokému riziku“ nákazy závažným infekčním onemocněním přenosným krví, kdežto dočasné vyloučení platí v případě nižšího rizika.

39

Pokud jde o trvalé vyloučení, je třeba uvést, že výraz „osoby, jejichž sexuální chování je vystavuje riziku“ nákazy infekčním onemocněním uvedený v bodě 2.1 přílohy III směrnice 2004/33 nevymezuje přesně osoby či skupiny osoby, kterých se uvedené vyloučení týká, takže členské státy mají při uplatňování tohoto ustanovení prostor pro uvážení

40

Je tudíž třeba zkoumat, do jaké míry je trvalá kontraindikace v případě „muže, který měl sexuální styky s jiným mužem“ podle francouzské právní úpravy v souladu s požadavkem na existenci „vysokého rizika“ ve smyslu bodu 2.1 přílohy III směrnice 2004/33 a současně respektuje základní práva přiznaná unijním právním řádem.

41

Podle ustálené judikatury Soudního dvora totiž požadavky plynoucí z ochrany uvedených základních práv platí pro členské státy v případě, že uplatňují unijní právní předpisy, takže mají povinnost tyto předpisy aplikovat za podmínek, které nejsou s uvedenými požadavky v rozporu (v tomto smyslu viz rozsudek Parlament v. Rada, C‑540/03, EU:C:2006:429, bod 105 a citovaná judikatura). V této souvislosti musí členské státy zejména dbát na to, aby se neopíraly o výklad znění předpisu sekundárního práva, který koliduje s těmito základními právy (viz rozsudky Ordre des barreaux francophones et germanophone a další, C‑305/05, EU:C:2007:383, bod 28, jakož i O a další, C‑356/11 a C‑357/11, EU:C:2012:776, bod 78).

42

Pokud jde zaprvé o posouzení existence vysokého rizika nákazy závažným infekčním onemocněním přenosným krví, je třeba vzít v úvahu epidemiologickou situaci ve Francii, která je podle francouzské vlády a Komise, jež poukazují na údaje poskytnuté Institut de veille sanitaire français, specifická. Z těchto údajů vyplývá, že naprostá většina osob nakažených HIV za období od roku 2003 do roku 2008 se nakazila v důsledku sexuálního styku a že muži mající sexuální styky s jinými muži představují největší část z této populace odpovídající 48 % nově nakažených osob. Ačkoli se za totéž období celkový počet nakažených HIV zejména u heterosexuálů snížil, u mužů majících sexuální styky s jinými muži k poklesu nedošlo. Ti jsou navíc za stejné období postiženi nákazou HIV nejvíce, a to s incidencí 1 % za rok, což je 200 krát více než ve francouzské heterosexuální populaci.

43

Komise odkazuje i na zprávu Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí založeného nařízením Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 851/2004 ze dne 21. dubna 2004 (Úř. věst. L 142, s. 1; Zvl. vyd. 15/08, s. 346). Podle této zprávy z října 2013 nazvané „Men who have sex with men (MSM), Monitoring implementation of the Dublin Declaration on Partnership to Fight HIV/AIDS in Europe and Central Asia: 2012 progress“ je nákaza HIV u mužů, kteří měli sexuální styky s jinými muži nejvyšší ze všech analyzovaných států právě ve Francii.

44

Předkládajícímu soudu přísluší ověřit, zda jsou údaje uvedené v bodě 42 tohoto rozsudku věrohodné s ohledem na aktuální stav lékařských, vědeckých a epidemiologických poznatků, a pokud ano, zda jsou stále relevantní.

45

Zadruhé, v případě, že uvedený soud dospěje s ohledem na uvedené údaje k závěru, že se vnitrostátní orgány mohly důvodně domnívat, že ve Francii hrozí vysoké riziko nákazy závažným infekčním onemocněním přenosným krví ve smyslu bodu 2.1 přílohy III směrnice 2004/33 u mužů, kteří měli sexuální styky s jinými muži, je třeba zkoumat, zda a za jakých podmínek může být taková trvalá kontraindikace darování krve, jako je kontraindikace dotčená ve věci v původním řízení, v souladu se základními právy uznanými v unijním právním řádu.

46

V tomto ohledu je třeba připomenout, že působnost Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) je s ohledem na jednání členských států definována v jejím čl. 51 odst. 1, podle něhož jsou ustanovení Listiny určena členským státům, „výhradně pokud uplatňují právo Unie“.

47

V tomto případě uplatňuje vyhláška ze dne 12. ledna 2009, která na směrnici 2004/33 výslovně odkazuje, unijní právo.

48

Uvedená vyhláška proto musí kromě ustanovení Listiny respektovat i její čl. 21 odst. 1, podle něhož je zakázána veškerá diskriminace, mj. i na základě sexuální orientace. Tento čl. 21 odst. 1 je konkrétním výrazem zásady rovného zacházení, která je obecnou zásadou unijního práva zakotvenou v článku 20 Listiny (v tomto smyslu viz rozsudky Römer, C‑147/08, EU:C:2011:286, bod 59, a Glatzel, C‑356/12, EU:C:2014:350, bod 43).

49

Tím, že tabulka B přílohy II vyhlášky ze dne 12. ledna 2009 bere jako kritérium pro trvalou kontraindikaci darování krve to, že „muž měl sexuální styky s jiným mužem“, vylučuje možnost darovat krev z důvodu homosexuální orientace dárců mužského pohlaví, s nimiž je zacházeno méně příznivě než s heterosexuály mužského pohlaví pouze z toho důvodu, že udržují sexuální styky odpovídající své orientaci.

50

Za těchto podmínek může vyhláška ze dne 12. ledna 2009 zakládat vůči homosexuálům diskriminaci na základě sexuální orientace ve smyslu článku 21 odst. 1 Listiny.

51

Je tedy třeba zkoumat, zda trvalá kontraindikace darování krve ve smyslu vyhlášky ze dne 12. ledna 2009 v případě muže, který měl sexuální styky s jiným mužem, splňuje podmínky stanovené v čl. 52 odst. 1 Listiny k tomu, aby byla odůvodněná.

52

Podle tohoto ustanovení musí být každé omezení výkonu práv a svobod uznaných Listinou stanoveno zákonem a respektovat podstatu těchto práv a svobod. Při dodržení zásady proporcionality mohou být dále omezení zavedena pouze tehdy, když jsou nezbytná a skutečně odpovídají cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého.

53

V tomto případě je nesporné, že trvalou kontraindikaci darování krve v případě muže, který měl sexuální styky s jiným mužem, omezující výkon práv a svobod uznaných Listinou je třeba považovat za omezení stanovené zákonem ve smyslu čl. 52 odst. 1 Listiny, neboť vyplývá z vyhlášky ze dne 12. ledna 2009.

54

Toto omezení dále respektuje podstatu zásady zákazu diskriminace. Uvedené omezení totiž tuto zásadu nepopírá jako takovou, neboť se týká pouze omezené problematiky vyloučení z dárcovství krve za účelem ochrany zdraví příjemců.

55

Je však třeba ještě ověřit, zda toto omezení odpovídá cíli obecného zájmu ve smyslu čl. 52 odst. 1 Listiny, a pokud ano, zda respektuje zásadu proporcionality ve smyslu tohoto ustanovení.

56

V tomto ohledu je třeba připomenout, že směrnice 2004/33 provádí směrnici 2002/98. Cílem posledně jmenované směrnice je v souladu s jejím právním základem, tj. čl. 152 odst. 4 písm. a) ES, ochrana veřejného zdraví.

57

V projednávaném případě má trvalé vyloučení z dárcovství krve minimalizovat riziko přenosu infekčního onemocnění na příjemce. Toto vyloučení přispívá k obecnému cíli spočívajícímu v zajištění vysokého stupně ochrany lidského zdraví, který Unie uznává v čl. 152 ES, a sice zejména v odst. 4 písm. a) a odst. 5 tohoto článku, jakož i v článku 35 druhé větě Listiny, který vyžaduje, aby byl zajištěn vysoký stupeň ochrany lidského zdraví při vymezování a provádění všech politik a činností Unie.

58

Pokud jde o zásadu proporcionality, z judikatury Soudního dvora vyplývá, že opatření stanovená vnitrostátní právní úpravou nesmějí překračovat meze toho, co je vhodné a nezbytné k dosažení legitimních cílů sledovaných touto právní úpravou, přičemž se rozumí, že pokud se nabízí volba mezi několika vhodnými opatřeními, je třeba zvolit opatření nejméně omezující a způsobené nepříznivé následky nesmějí být nepřiměřené vzhledem ke sledovaným cílům (viz rozsudky ERG a další, C‑379/08 a C‑380/08, EU:C:2010:127, bod 86; Urbán, C‑210/10, EU:C:2012:64, bod 24, jakož i Texdata Software, C‑418/11, EU:C:2013:588, bod 52).

59

V takové věci, jako je věc v původním řízení, je tato zásada respektována pouze v případě, že vysoký stupeň ochrany zdraví příjemců nelze zajistit účinným ale méně omezujícím postupem pro detekci HIV, než je trvalý zákaz dárcovství krve pro celou skupinu mužů, kteří měli sexuální styky s jinými muži.

60

Zaprvé totiž nelze vyloučit, že v i případě sexuálního chování vystavujícího vysokému riziku nákazy závažným infekčním onemocněním přenosným krví ve smyslu bodu 2.1 přílohy III směrnice 2004/33, který se týká rizika přenosu takových onemocnění mezi partnery v důsledku sexuálního styku, existují účinné postupy, které zajistí vysoký stupeň ochrany zdraví příjemců.

61

V tomto ohledu, jak vyplývá konkrétně z článku 21 směrnice 2002/98, musí být za účelem zajištění jakosti a bezpečnosti krve a krevních složek každý odběr krve a krevních složek vyšetřen podle požadavků uvedených v příloze IV této směrnice, přičemž tyto požadavky se musí vyvíjet v závislosti na vědeckém a technickém pokroku (rozsudek Humanplasma, C‑421/09, EU:C:2010:760, bod 42). Podle této přílohy IV se u dárců provádí mj. vyšetření na HIV I/II.

62

Francouzská vláda a Komise nicméně uvádí, že za současného stavu vědeckého poznání existuje „imunologické okno“, tj. období následující po virové infekci, během něhož jsou biologické ukazatele využívané při vyšetřování darované krve negativní, ačkoli je dárce nakažen. Hrozí tedy, že při vyšetření nebudou zjištěny recentní infekce a dojde k přenosu HIV na příjemce.

63

Předkládajícímu soudu přísluší ověřit, zda v takové situaci a za respektování zásady proporcionality existují účinné postupy pro detekci HIV, aby se zabránilo přenosu takového viru na příjemce, přičemž vyšetření se podle bodu odůvodnění 29 směrnice 2002/98 provádí v souladu s nejnovějšími vědeckými a technickými postupy.

64

Je na předkládajícím soudu, aby ověřil, zda pokrok ve vědě či zdravotnické technice umožňuje – zejména s přihlédnutím k nákladům na systematickou karanténu krve darované od mužů, kteří měli sexuální styky s jinými muži, nebo na systematické vyšetřování veškeré darované krve na HIV – zajistit vysoký stupeň ochrany zdraví příjemců, aniž by s tím související zátěž byla nepřiměřená v poměru k zmíněným cílům spočívajícím v ochraně zdraví.

65

Zadruhé, pokud za současného stavu vědeckého poznání neexistuje postup splňující podmínky uvedené v bodech 63 a 64 tohoto rozsudku, pak trvalá kontraindikace darování krve v případě celé skupiny tvořené muži, kteří měli sexuální styky s jinými muži, je přiměřená pouze v případě, že neexistují méně omezující metody, které by zajistily vysoký stupeň ochrany zdraví příjemců.

66

V tomto ohledu je na předkládajícím soudu, aby posoudil zejména to, zda lze za pomoci dotazníku a osobního pohovoru s kvalifikovaným zdravotnickým pracovníkem podle přílohy II části B bodu 2 směrnice 2004/33 identifikovat přesněji chování představující riziko pro zdraví příjemců, aby mohla být v případě celé skupiny tvořené muži, kteří měli sexuální styky s jiným mužem, zavedena kontraindikace, která je méně omezující než trvalá kontraindikace dárcovství krve.

67

Jak v tomto smyslu uvedl generální advokát v bodě 61 stanoviska, předkládající soud musí v tomto smyslu ověřit zejména to, zda by zacílenější otázky týkající se doby uplynulé od posledního sexuálního styku ve vztahu k délce „imunologického okna“, stálosti vztahu dotčené osoby či používání ochrany při sexuálních stycích umožnily posoudit míru rizika, které představuje jednotlivý dárce z důvodu vlastního sexuálního chování.

68

Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že pokud účinné postupy pro detekci závažných onemocnění přenosných krví nebo – v případě, že takové postupy neexistují – méně omezující metody než trvalý zákaz darování krve platící pro celou skupinu tvořenou muži, kteří měli sexuální styky s jinými muži, umožňují zajistit vysoký stupeň ochrany zdraví příjemců, pak taková trvalá kontraindikace porušuje zásadu proporcionality ve smyslu čl. 52 odst. 1 Listiny.

69

Vzhledem k výše uvedenému je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že bod 2.1 přílohy III směrnice 2004/33 musí být vykládán v tom smyslu, že kritérium pro trvalé vyloučení z dárcovství krve uvedené v tomto ustanovení, které se týká sexuálního chování, platí i pro situaci, kdy členský stát stanoví s ohledem na situaci, která v tomto státě panuje, trvalou kontraindikaci dárcovství krve platící pro muže, kteří měli sexuální styky s jinými muži, pokud je na základě aktuálního stavu lékařských, vědeckých a epidemiologických poznatků a údajů zjištěno, že takové sexuální chování vystavuje tyto osoby vysokému riziku nákazy závažným infekčním onemocněním přenosným krví, a pokud při respektování zásady proporcionality neexistují účinné postupy pro detekci těchto infekčních onemocnění nebo – v případě neexistence takových postupů – neexistují méně omezující metody než takováto kontraindikace, aby byl zajištěn vysoký stupeň ochrany zdraví příjemců. Vnitrostátnímu soudu přísluší posoudit, zda jsou v dotčeném státě tyto podmínky splněny.

70

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:

Bod 2.1 přílohy III směrnice Komise 2004/33/ES ze dne 22. března 2004, kterou se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/98/ES, pokud jde o některé technické požadavky na krev a krevní složky, musí být vykládán v tom smyslu, že kritérium pro trvalé vyloučení z dárcovství krve uvedené v tomto ustanovení, které se týká sexuálního chování, platí i pro situaci, kdy členský stát stanoví s ohledem na situaci, která v tomto státě panuje, trvalou kontraindikaci dárcovství krve platící pro muže, kteří měli sexuální styky s jinými muži, pokud je na základě aktuálního stavu lékařských, vědeckých a epidemiologických poznatků a údajů zjištěno, že takové sexuální chování vystavuje tyto osoby vysokému riziku nákazy závažným infekčním onemocněním přenosným krví, a pokud při respektování zásady proporcionality neexistují účinné postupy pro detekci těchto infekčních onemocnění nebo – v případě neexistence takových postupů – neexistují méně omezující metody než taková kontraindikace, aby byl zajištěn vysoký stupeň ochrany zdraví příjemců. Vnitrostátnímu soudu přísluší posoudit, zda jsou v dotčeném státě tyto podmínky splněny.