Věc C‑527/13
Lourdes Cachaldora Fernández
v.
Instituto Nacional de la Seguridad Social (INSS)
a
Tesorería General de la Seguridad Social (TGSS)
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Superior de Justicia de Galicia)
„Řízení o předběžné otázce — Pracovníci a pracovnice — Rovné zacházení v oblasti sociálního zabezpečení — Směrnice 79/7/EHS — Článek 4 — Směrnice 97/81/ES — Rámcová dohoda UNICE, CEEP a EKOS o částečném pracovním úvazku — Výpočet dávek — Systém pro zahrnutí mezer v odvodech pojistného — Zaměstnanci na částečný a plný pracovní úvazek“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 14. dubna 2015
Sociální politika – Rovné zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení – Směrnice 79/7 – Vnitrostátní právní úprava, která pro účely výpočtu invalidního důchodu příspěvkového typu stanoví pro doby přerušení odvodů pojistného následující po zaměstnání na částečný úvazek redukční koeficient týkající se tohoto pracovního úvazku – Neexistence stejného snížení pro přerušení následující po zaměstnání na plný pracovní úvazek – Neexistence diskriminace – Přípustnost takové vnitrostátní právní úpravy
(Směrnice Rady 79/7, čl. 4 odst. 1)
Sociální politika – Rámcová dohoda UNICE, CEEP a EKOS o částečném pracovním úvazku – Směrnice 97/81– Oblast působnosti – Pracovní podmínky – Pojem – Podmínky vztahující se na důchody plynoucí ze zákonného režimu sociálního zabezpečení – Vyloučení – Překážky právní povahy, které by mohly omezovat možnosti částečného pracovního úvazku – Pojem
[Směrnice Rady 97/81, ve znění směrnice 98/23, příloha, ustanovení 4 odst. 1 a ustanovení 5 odst. 1 písm. a)]
Článek 4 odst. 1 směrnice 79/7 o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, podle které se přerušení odvodů pojistného, k nimž došlo v referenčním období pro účely výpočtu invalidního důchodu příspěvkového typu a jež následovala po zaměstnání na částečný úvazek, zohledňují ve výši platných minimálních vyměřovacích základů snížených o redukční koeficient týkající se částečného pracovního úvazku, zatímco v případě, kdy tato přerušení následovala po zaměstnání na plný úvazek, takovéto snížení stanoveno není.
Takovou právní úpravu totiž nelze považovat za znevýhodňující převážně určitou kategorii zaměstnanců, v daném případě zaměstnance na částečný úvazek, a fortiori ženy. Nelze ji tudíž považovat za nepřímo diskriminační opatření ve smyslu čl. 4 odst. 1 směrnice 79/7.
(viz body 33, 34, výrok 1)
Rámcová dohoda o částečném pracovním úvazku, která je obsažena v příloze směrnice 97/81 o Rámcové dohodě o částečném pracovním úvazku uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, ve znění směrnice 98/23, musí být vykládána v tom smyslu, že se nevztahuje na právní úpravu členského státu, podle které se přerušení odvodů pojistného, k nimž došlo v referenčním období pro účely výpočtu invalidního důchodu příspěvkového typu a jež následovala po zaměstnání na částečný úvazek, zohledňují ve výši platných minimálních vyměřovacích základů snížených o redukční koeficient týkající se částečného pracovního úvazku, zatímco v případě, kdy tato přerušení následovala po zaměstnání na plný úvazek, takovéto snížení stanoveno není.
Takovýto důchod je totiž zákonným důchodem sociálního zabezpečení, který nelze považovat za pracovní podmínku. Nespadá tudíž do oblasti působnosti rámcové dohody.
Kromě toho by takový výklad pojmu „překážky právní povahy“ obsaženého v ustanovení 5 odst. 1 písm. a) rámcové dohody, podle něhož by členské státy byly nuceny přijmout mimo oblast pracovních podmínek opatření související s takovým důchodem, vedl k uložení povinností členským státům v oblasti všeobecné sociální politiky týkajících se opatření, která nespadají do oblasti působnosti této rámcové dohody.
Navíc vzhledem k nahodilému charakteru dopadu takovéto vnitrostátní právní úpravy ji nelze považovat za takovou právní překážku, která by mohla omezovat možnosti částečného pracovního úvazku. Tato právní úprava se totiž nedotýká všech zaměstnanců na částečný úvazek, nýbrž pouze zaměstnanců, u nichž došlo k přerušení odvodů pojistného bezprostředně po období zaměstnání na částečný úvazek. Kromě toho zvýhodňuje zaměstnance, kteří byli bezprostředně před přerušením odvodů pojistného zaměstnáni na plný úvazek, přestože po značnou dobu své pracovní kariéry byli zaměstnáni na částečný úvazek.
(viz body 38–41, výrok 2)
1. Sociální politika – Rovné zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení – Směrnice 79/7 – Vnitrostátní právní úprava, která pro účely výpočtu invalidního důchodu příspěvkového typu stanoví pro doby přerušení odvodů pojistného následující po zaměstnání na částečný úvazek redukční koeficient týkající se tohoto pracovního úvazku – Neexistence stejného snížení pro přerušení následující po zaměstnání na plný pracovní úvazek – Neexistence diskriminace – Přípustnost takové vnitrostátní právní úpravy (Směrnice Rady 79/7, čl. 4 odst. 1)
2. Sociální politika – Rámcová dohoda UNICE, CEEP a EKOS o částečném pracovním úvazku – Směrnice 97/81– Oblast působnosti – Pracovní podmínky – Pojem – Podmínky vztahující se na důchody plynoucí ze zákonného režimu sociálního zabezpečení – Vyloučení – Překážky právní povahy, které by mohly omezovat možnosti částečného pracovního úvazku – Pojem
[Směrnice Rady 97/81, ve znění směrnice 98/23, příloha, ustanovení 4 odst. 1 a ustanovení 5 odst. 1 písm. a)]
1. Článek 4 odst. 1 směrnice 79/7 o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, podle které se přerušení odvodů pojistného, k nimž došlo v referenčním období pro účely výpočtu invalidního důchodu příspěvkového typu a jež následovala po zaměstnání na částečný úvazek, zohledňují ve výši platných minimálních vyměřovacích základů snížených o redukční koeficient týkající se částečného pracovního úvazku, zatímco v případě, kdy tato přerušení následovala po zaměstnání na plný úvazek, takovéto snížení stanoveno není.
Takovou právní úpravu totiž nelze považovat za znevýhodňující převážně určitou kategorii zaměstnanců, v daném případě zaměstnance na částečný úvazek, a fortiori ženy. Nelze ji tudíž považovat za nepřímo diskriminační opatření ve smyslu čl. 4 odst. 1 směrnice 79/7.
(viz body 33, 34, výrok 1)
2. Rámcová dohoda o částečném pracovním úvazku, která je obsažena v příloze směrnice 97/81 o Rámcové dohodě o částečném pracovním úvazku uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, ve znění směrnice 98/23, musí být vykládána v tom smyslu, že se nevztahuje na právní úpravu členského státu, podle které se přerušení odvodů pojistného, k nimž došlo v referenčním období pro účely výpočtu invalidního důchodu příspěvkového typu a jež následovala po zaměstnání na částečný úvazek, zohledňují ve výši platných minimálních vyměřovacích základů snížených o redukční koeficient týkající se částečného pracovního úvazku, zatímco v případě, kdy tato přerušení následovala po zaměstnání na plný úvazek, takovéto snížení stanoveno není.
Takovýto důchod je totiž zákonným důchodem sociálního zabezpečení, který nelze považovat za pracovní podmínku. Nespadá tudíž do oblasti působnosti rámcové dohody.
Kromě toho by takový výklad pojmu „překážky právní povahy“ obsaženého v ustanovení 5 odst. 1 písm. a) rámcové dohody, podle něhož by členské státy byly nuceny přijmout mimo oblast pracovních podmínek opatření související s takovým důchodem, vedl k uložení povinností členským státům v oblasti všeobecné sociální politiky týkajících se opatření, která nespadají do oblasti působnosti této rámcové dohody.
Navíc vzhledem k nahodilému charakteru dopadu takovéto vnitrostátní právní úpravy ji nelze považovat za takovou právní překážku, která by mohla omezovat možnosti částečného pracovního úvazku. Tato právní úprava se totiž nedotýká všech zaměstnanců na částečný úvazek, nýbrž pouze zaměstnanců, u nichž došlo k přerušení odvodů pojistného bezprostředně po období zaměstnání na částečný úvazek. Kromě toho zvýhodňuje zaměstnance, kteří byli bezprostředně před přerušením odvodů pojistného zaměstnáni na plný úvazek, přestože po značnou dobu své pracovní kariéry byli zaměstnáni na částečný úvazek.
(viz body 38–41, výrok 2)