1

Svým kasačním opravným prostředkem se společnost Voss of Norway ASA (dále jen „Voss“) domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie Voss of Norway v. OHIM – Nordic Spirit (Tvar cylindrické láhve) (T‑178/11, EU:T:2013:272, dále jen „napadený rozsudek“), kterým Tribunál zamítl její žalobu směřující ke zrušení rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 12. ledna 2011 (věc R 785/2010-1) týkajícího se řízení o prohlášení neplatnosti mezi společnostmi Nordic Spirit AB (publ) (dále jen „Nordic Spirit“) a Voss (dále jen „sporné rozhodnutí“).

2

Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1), které vstoupilo v platnost dne 13. dubna 2009, zrušilo a nahradilo nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146).

3

Podle článku 7 nařízení č. 207/2009, nadepsaného „Absolutní důvody pro zamítnutí zápisu“:

„1.   Do rejstříku se nezapíšou:

[...]

[...]“

4

Článek 52 tohoto nařízení, nadepsaný „Absolutní důvody neplatnosti“, v odstavci 1 stanoví:

„Ochranná známka Společenství se prohlásí za neplatnou na základě návrhu podaného u úřadu nebo na základě protinávrhu v řízení o porušení:

[...]“

5

Článek 55 odst. 2 uvedeného nařízení stanoví:

„V míře, v jaké byla ochranná známka Společenství prohlášena za neplatnou, pohlíží se na ni jako na známku, která nemá účinky stanovené v tomto nařízení od samého počátku.“

6

Článek 99 téhož nařízení stanoví:

„1.   Soudy pro ochranné známky Společenství pohlížejí na ochrannou známku Společenství jako na známku platnou, pokud by žalovaný nezpochybnil její platnost protinávrhem na zrušení nebo neplatnost.

2.   Platnost ochranné známky Společenství nelze zpochybnit žalobou na určení, že nedochází k porušení.

3.   V řízení o žalobách uvedených v čl. 96 písm. a) a c) je přípustná procesní námitka zrušení nebo neplatnosti ochranné známky Společenství uplatněná jinak než cestou protinávrhu, pokud žalovaný namítá, že by práva majitele ochranné známky mohla být zrušena z důvodu nedostatečného užívání nebo že by ochranná známka mohla být prohlášena za neplatnou z důvodu existence staršího práva na straně žalovaného.“

7

Podle pravidla 37 nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 40/94 (Úř. věst. L 303, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 189), ve znění nařízení Komise (ES) č. 355/2009 ze dne 31. března 2009 (Úř. věst. L 109, s. 3):

„Žádost o zrušení nebo o prohlášení neplatnosti podle článku [56 nařízení č. 207/2009], která se předkládá úřadu, musí obsahovat:

[...]

[...]“

8

Dne 3. prosince 2004 získala společnost Voss u OHIM na základě nařízení č. 40/94 zápis, pod číslem 3156163, trojrozměrné ochranné známky Společenství, která je vyobrazena níže (dále jen „zpochybněná ochranná známka“):

9

Výrobky, pro které byla zpochybněná ochranná známka zapsána, spadají do tříd 32 a 33 podle Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, jež každá odpovídá následujícímu popisu:

10

Dne 17. července 2008 předložila společnost Nordic Spirit návrh na prohlášení neplatnosti zpochybněné ochranné známky na základě čl. 51 odst. 1 písm. a) nařízení č. 40/94 ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. a) až e) body i) až iii) tohoto nařízení, a dále na základě čl. 51 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení.

11

Rozhodnutím ze dne 10. března 2010 zrušovací oddělení OHIM tento návrh na prohlášení neplatnosti v plném rozsahu zamítlo.

12

Zrušovací oddělení mělo zejména za to, že tvar zpochybněné ochranné známky není na trhu nápojů „běžný“ a že z důvodu kontrastu mezi čirým tělem a uzávěrem se značně liší od existujících lahví, a z tohoto titulu může sloužit jako ochranná známka.

13

Dne 6. května 2010 podala společnost Nordic Spirit k OHIM proti tomuto rozhodnutí zrušovacího oddělení odvolání na základě článků 58 až 64 nařízení č. 207/2009.

14

Sporným rozhodnutím první odvolací senát OHIM (dále jen „odvolací senát“) uvedené rozhodnutí zrušil a vyhověl návrhu na prohlášení neplatnosti.

15

Zrušovací oddělení mělo v podstatě za to, že s ohledem na judikaturu, podle níž spotřebitelé předně přisoudí láhvím, ve kterých jsou výrobky obsaženy, pouze funkci balení [rozsudek Develey v. OHIM (Tvar plastové láhve), T‑129/04, EU:T:2006:84], je třeba mít za to, že spotřebitelé budou číst etiketu umístěnou na láhvi za účelem identifikace původu výrobku a rozlišení tohoto výrobků od jiných výrobků.

16

Odvolací senát měl mimoto za to, že tvrzení navrhovatelky, podle nichž je průměrný spotřebitel schopen vnímat tvar obalu dotyčných výrobků jako označení jejich obchodního původu, pokud tento tvar vykazuje charakteristiky dostatečné k tomu, aby upoutaly pozornost tohoto spotřebitele, nejsou podložena žádným důkazem.

17

Kromě toho měl tento senát za to, že společnost Voss nepředložila žádný důkaz, aby prokázala nesprávnost tvrzení společnosti Nordic Spirit, že láhve s minerální vodou nebo obsahující jakýkoliv jiný nápoj obsahují vždy slovní a obrazové prvky, a že spotřebitelé jsou z tohoto důvodu zvyklí identifikovat obchodní původ dotyčného výrobku nikoliv na základě designu láhve, ale na základě těchto prvků.

18

Nakonec měl uvedený senát za to, že se tvar dotčené láhve podstatně neliší od tvaru jiných nádob používaných pro alkoholické nebo nealkoholické nápoje v Evropské unii, ale že představuje pouze jejich variantu.

19

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 18. března 2011 podala společnost Voss žalobu směřující ke zrušení sporného rozhodnutí.

20

Na podporu své žaloby uplatňovala navrhovatelka čtyři žalobní důvody.

21

První z nich vycházel z porušení článku 75 nařízení č. 207/2009, které spočívá v podstatě v tom, že odvolací senát založil své odůvodnění na skutečnostech, které nebyly navrhovatelce známé a ve vztahu k nimž neměla možnost vyjádřit své stanovisko.

22

Druhý žalobní důvod vycházel z porušení článku 99 nařízení č. 207/2009 a pravidla 37 písm. b) bodu iv) nařízení č. 2868/95, neboť odvolací senát neoprávněně uvalil na navrhovatelku důkazní břemeno ohledně rozlišovací způsobilosti zpochybněné ochranné známky, třebaže tato ochranná známka byla zapsána, a tudíž jí svědčila domněnka platnosti.

23

Třetí žalobní důvod vycházel z porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 a nesprávného výkladu judikatury týkající se rozlišovací způsobilosti trojrozměrných ochranných známek, neboť odvolací senát nahradil test definovaný judikaturou pro posouzení rozlišovací způsobilosti trojrozměrné ochranné známky, pokud jde o obal tekutého výrobku a pokud je tato ochranná známka tvořena vzhledem samotného výrobku, a sice test, který spočívá v posouzení, zda se ochranná známka podstatně odchyluje od norem a zvyklostí dotyčného odvětví, jiným testem, založeným na významu, který je třeba přiznat etiketám nebo jiným stávajícím způsobům označování v uvedeném odvětví.

24

Nakonec čtvrtý žalobní důvod vycházel z porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 a zkreslení důkazů o existenci podstatné odchylky od norem nebo zvyklostí odvětví nápojů, neboť odvolací senát dospěl nesprávně k závěru o neexistenci rozlišovací způsobilosti zpochybněné ochranné známky.

25

Navrhovatelka však na jednání před Tribunálem uvedla, že bere svůj první žalobní důvod zpět.

26

Na úvod Tribunál konstatoval, že sporné rozhodnutí je založeno na odůvodnění spočívajícím na dvou pilířích, které se od sebe liší a jsou na sobě nezávislé.

27

V bodě 27 napadeného rozsudku Tribunál uvedl, že odvolací senát měl v bodech 18 až 35 sporného rozhodnutí, jež odpovídají části odůvodnění, kterou Tribunál kvalifikoval jako „první pilíř“, v podstatě za to, že je obecně známou skutečností, že nápoje jsou téměř vždy prodávány v lahvích, plechovkách nebo jiných obalech opatřených etiketou nebo slovním nebo grafickým prvkem, že právě tyto údaje spotřebiteli umožňují rozlišit výrobky na trhu a že společnost Voss nepředložila žádný důkaz na podporu svých tvrzení, podle nichž tomu tak není.

28

V bodě 28 napadeného rozsudku měl Tribunál za to, že v bodech 36 až 41 sporného rozhodnutí, jež odpovídají části odůvodnění, kterou kvalifikoval jako „druhý pilíř“, se odvolací senát věnoval samostatné analýze rozlišovací způsobilosti zpochybněné ochranné známky a dospěl v podstatě k závěru, že dotčená láhev se podstatně neliší od tvaru jiných lahví na trhu alkoholických a nealkoholických nápojů a je pouze jejich variantou, a že se tedy podstatně neodchyluje od norem a zvyklostí dotyčného odvětví.

29

Tribunál v bodě 29 napadeného rozsudku upřesnil, že když byli účastníci řízení k tomuto bodu na jednání dotazováni, potvrdili, že napadené rozhodnutí je založeno na odůvodnění spočívajícím na dvou odlišných a nezávislých pilířích. Mimoto Tribunál v bodě 30 napadeného rozsudku uvedl, že společnost Voss na jednání upřesnila, že její druhý žalobní důvod směřuje pouze proti prvnímu z těchto pilířů.

30

Tribunál zkoumal třetí žalobní důvod v rozsahu, v němž se vztahoval k druhému z těchto pilířů, jakož i čtvrtý žalobní důvod.

31

Tribunál nejprve zamítl třetí žalobní důvod v rozsahu, v němž se týkal tohoto druhého pilíře.

32

Tribunál konkrétně v bodě 55 napadeného rozsudku rozhodl, že zpochybněnou ochrannou známku tvoří složenina prvků, z nichž každý může být obecně používán v obchodě jako obal výrobků uvedených v přihlášce k zápisu, a postrádá proto ve vztahu k těmto výrobkům rozlišovací způsobilost.

33

Co se týče trojrozměrného tvaru zpochybněné ochranné známky, měl Tribunál v bodě 51 napadeného rozsudku za to, že je obecně známou skutečností, že většina lahví nacházejících se na trhu má cylindrickou část. Z toho vyvodil, že pro průměrného spotřebitele je přirozené, že láhve alkoholických nebo nealkoholických nápojů mají obecně takový tvar. Tribunál z toho vyvodil závěr, že tvar „dokonalého válce“ dotčené láhve nemůže být považován za podstatně se odchylující od norem a zvyklostí dotyčného odvětví, a to i kdyby se připustilo, že tento prvek vykazuje určitou originalitu.

34

Pokud jde o neprůhledný uzávěr, Tribunál v bodě 52 napadeného rozsudku rozhodl, že tento prvek lze obtížně považovat za představující podstatnou odchylku od norem a zvyklostí tohoto odvětví, neboť je obecně známou skutečností, že velké množství láhví je uzavřeno uzávěrem vyhotoveným z materiálu a v barvě odlišné od materiálu a barvy těla láhve.

35

Co se týče průměru uzávěru, totožného s průměrem láhve, Tribunál v bodě 53 napadeného rozsudku rozhodl, že představuje pouze variantu existujících tvarů a nelze jej považovat za podstatně se odchylující od norem a zvyklostí uvedeného odvětví, i kdyby bylo přijato, že tento prvek vykazuje určitou originalitu.

36

V bodě 57 napadeného rozsudku měl Tribunál za to, že na základě skutečnosti, že kombinovaná ochranná známka je tvořena pouze prvky, které ve vztahu k dotyčným výrobkům postrádají rozlišovací způsobilost, lze učinit obecný závěr, že tato ochranná známka jako celek postrádá rozlišovací způsobilost. Tribunál dodal, že takový závěr může být vyvrácen pouze za předpokladu, že konkrétní indicie, jako je zejména způsob, jakým jsou tyto různé prvky složeny, naznačují, že uvedená kombinovaná ochranná známka jako celek představuje více než pouhý souhrn prvků, které ji tvoří.

37

V bodě 58 napadeného rozhodnutí Tribunál rozhodl, že takové indicie v projednávané věci chybí, jelikož způsob, jakým jsou prvky tvořící trojrozměrné označení, pro které byla zpochybněná ochranná známka zapsána, složeny, nepředstavuje více než souhrn prvků, které tuto ochrannou známku tvoří, a sice láhev s neprůhledným uzávěrem, podobně jako většina láhví, které slouží jako nádoba pro alkoholické nebo nealkoholické nápoje na dotyčném trhu.

38

Tribunál z toho v bodě 59 napadeného rozsudku vyvodil, že odvolací senát nepochybil, když měl za to, že průměrný unijní spotřebitel bude vnímat zpochybněnou ochrannou známku jako celek výlučně jako variantu tvaru výrobků, pro které byl zápis uvedené ochranné známky žádán.

39

V bodě 60 napadeného rozsudku dospěl Tribunál k závěru, že odvolací senát v bodě 36 a následujících sporného rozhodnutí konkrétně použil test stanovený judikaturou pro posouzení rozlišovací způsobilosti trojrozměrných označení, který předpokládá posouzení otázky, zda se dotčené označení podstatně odchyluje od norem a zvyklostí dotyčného odvětví, pokud se jedná o obal tekutého výrobku a toto označení tvoří vzhled samotného výrobku.

40

Zadruhé Tribunál v bodech 62 až 91 napadeného rozsudku zamítl čtvrtý žalobní důvod uplatňovaný společností Voss na podporu její žaloby. Tribunál měl totiž za to, že odvolací senát měl správně za to, že zpochybněná ochranná známka postrádá rozlišovací způsobilost a že se ve skutečnosti neliší od tvarů obalu výrobku často používaných v odvětví nápojů, ale představuje spíše variantu těchto tvarů.

41

Tribunál rovněž rozhodl, že argumenty uváděné navrhovatelkou nemohou tento závěr zpochybnit.

42

Pokud jde zejména o argument společnosti Voss, podle něhož odvolací senát srovnáním cylindrického tvaru s průřezem válce zkreslil důkazy obsažené ve spise, neboť průřez válce představuje z matematického hlediska anomálii, měl Tribunál za to, že neexistují žádné skutečnosti, na základě nichž by bylo možné se domnívat, že tento senát chtěl v bodě 37 sporného rozhodnutí přiznat výrazu „válcovitý průřez“ matematický význam ve smyslu „ztvárnění průřezu geometrického tvaru“. Podle Tribunálu má být slovo „průřez“ naopak chápáno ve smyslu „jedné z více či méně rozdílných částí, na které je věc rozdělena či může být rozdělena, nebo které ji tvoří“ („any of the more or less distinct parts into which something is or may be divided or from which it is made up“, Oxford Dictionary).

43

V bodech 92 až 96 napadeného rozsudku Tribunál zamítl jako irelevantní druhý žalobní důvod, jakož i třetí žalobní důvod v rozsahu, v němž směřoval proti prvnímu pilíři odůvodnění, na kterém je založeno sporné rozhodnutí.

44

Tribunál totiž v souladu s ustálenou judikaturou rozhodl, že jestliže je výrok rozhodnutí OHIM založen na odůvodnění spočívajícím na několika pilířích, z nichž každý by sám o sobě postačoval k odůvodnění tohoto výroku, je v zásadě namístě zrušit tento akt, pouze pokud každý z těchto pilířů je stižen protiprávností. Podle Tribunálu by přitom i za předpokladu, že by důvody směřující proti prvnímu pilíři odůvodnění, na kterém je založeno sporné rozhodnutí, byly opodstatněné, neměla tato skutečnost vliv na výrok tohoto rozhodnutí, neboť druhý pilíř tohoto odůvodnění není stižen protiprávností.

45

Tribunál v této souvislosti v bodě 95 napadeného rozsudku upřesnil, že „i za předpokladu, že odvolací senát měl neprávem za to, že je obecně známou skutečností, že výrobky jsou téměř vždy prodávány v lahvích opatřených etiketou nebo slovním nebo grafickým prvkem, že právě tyto údaje umožňují spotřebiteli rozlišit výrobky na trhu a že žalobkyně nepředložila žádný důkaz na podporu svých tvrzení, podle nichž tomu tak není, nemají tyto úvahy i nadále žádný vliv na závěr o neexistenci rozlišovací způsobilosti zpochybněné ochranné známky, založený na posouzeních, o kterých bylo v bodech 46 až 91 [napadeného rozsudku] prohlášeno, že jsou v souladu s právními předpisy“.

46

Tribunál s ohledem na všechny tyto úvahy zamítl žalobu, kterou u něj podala společnost Voss.

47

Společnost Voss navrhuje, aby Soudní dvůr:

48

OHIM navrhuje, aby Soudní dvůr:

49

International Trademark Association (dále jen „INTA“), které bylo povoleno vedlejší účastenství na podporu návrhových žádání společnosti Voss usnesením předsedy Soudního dvora Voss of Norway v. OHIM (C‑445/13 P, EU:C:2014:202), navrhuje, aby Soudní dvůr:

50

Na podporu svého kasačního opravného prostředku společnost Voss vznáší šest důvodů.

51

Navrhovatelka prostřednictvím svého prvního důvodu kasačního opravného prostředku Tribunálu vytýká, že nepřezkoumal druhý žalobní důvod, jejž uplatnila na podporu své žaloby v prvním stupni a který vychází z toho, že odvolací senát na ni neprávem uvalil důkazní břemeno ohledně rozlišovací způsobilosti zpochybněné ochranné známky, třebaže tato ochranná známka byla zapsána a svědčila jí domněnka platnosti.

52

V této souvislosti tvrdí, že Tribunál zamítl tento druhý žalobní důvod výlučně proto, že měl svévolně za to, že tento důvod směřuje proti prvnímu pilíři odůvodnění, na kterém je založeno sporné rozhodnutí, třebaže jasně směřoval proti druhému pilíři, jak byl definován v bodě 28 napadeného rozsudku.

53

OHIM tvrzení žalobkyně zpochybňuje a navrhuje zamítnutí tohoto prvního důvodu kasačního opravného prostředku.

54

Společnost Voss Tribunálu v podstatě vytýká, že změnil znění definice rozlišování mezi dvěma pilíři odůvodnění ve sporném rozhodnutí, dohodnutého na jednání před Tribunálem.

55

Podle navrhovatelky byl první a druhý pilíř v bodech 27 a 28 napadeného rozsudku definován ve vztahu k definici stanovené na jednání před Tribunálem obráceně.

56

Tribunál se tudíž podle ní dopustil nesprávného právního posouzení, když nezkoumal druhý žalobní důvod uplatněný společností Voss na podporu žaloby, kterou podala v prvním stupni, jenž vychází z toho, že odvolací senát na ni neprávem uvalil důkazní břemeno ohledně rozlišovací způsobilosti zpochybněné ochranné známky.

57

V této souvislosti je třeba uvést, jak vyplývá z protokolu z jednání, které se konalo před Tribunálem, doručeného navrhovatelce faxem dne 13. března 2013, že navrhovatelka připustila, že sporné rozhodnutí bylo založeno na odůvodnění spočívajícím na dvou nezávislých pilířích, přičemž první se nachází v bodech 18 až 35 sporného rozhodnutí a druhý v jeho bodech 36 až 41, a dále že její druhý žalobní důvod nesměřoval proti odůvodnění uvedenému v těchto bodech 36 až 41.

58

Mimoto i za předpokladu, že by tento druhý žalobní důvod uplatňovaný u Tribunálu směřoval, proti uvedenému druhému pilíři, jak tvrdí navrhovatelka, je nutné konstatovat, že jak vyplývá z bodů 28 a 50 napadeného rozsudku, odvolací senát provedl v bodech 36 až 41 sporného rozhodnutí samostatnou analýzu rozlišovací způsobilosti zpochybněné ochranné známky a neuvalil na společnost Voss důkazní břemeno ohledně existence takové způsobilosti.

59

Z toho vyplývá, že první důvod kasačního opravného prostředku uplatňovaného společností Voss na podporu kasačního opravného prostředku není opodstatněný, a je nutné jej tudíž zamítnout.

60

Navrhovatelka prostřednictvím druhého důvodu kasačního opravného prostředku Tribunálu vytýká, že porušil článek 99 nařízení č. 207/2009, jakož i pravidlo 37 písm. b) bod iv) nařízení č. 2868/95, když v bodech 57 a 58 napadeného rozsudku obrátil důkazní břemeno, které nesla výlučně společnost Nordic Spirit jakožto účastník řízení, který zahájil řízení o prohlášení neplatnosti zpochybněné ochranné známky, tím, že jí uložil povinnost prokázat rozlišovací způsobilost uvedené ochranné známky navzdory neexistenci jakéhokoliv důkazu předloženého společností Nordic Spirit na podporu údajné neexistence rozlišovací způsobilosti této ochranné známky.

61

Společnost Voss v této souvislosti tvrdí, že se judikatura citovaná Tribunálem v bodě 57 napadeného rozsudku, podle níž skutečnost, že kombinovaná ochranná známka je tvořena pouze prvky postrádajícími rozlišovací způsobilost, umožňuje obecně učinit závěr, že tato ochranná známka jako celek postrádá rozlišovací způsobilost, vyjma případu, kdy „by takové konkrétní indicie, jako je zejména způsob sestavení jednotlivých prvků, ukázaly, že kombinovaná ochranná známka posuzována jako celek představuje více než pouhý souhrn prvků, z nichž se skládá“, týká přihlášek k zápisu ochranných známek Společenství a nepoužije se na zapsané ochranné známky, kterým podobně jako zpochybněné ochranné známce svědčí domněnka platnosti.

62

INTA se opírá o články 52, 55 a 99 nařízení č. 207/2009, z nichž vyplývá, že zapsaným ochranným známkám Společenství svědčí domněnka platnosti, jakož i o pravidlo 37 písm. b) bod iv) nařízení č 2868/95 na podporu tvrzení, že Tribunál neprávem obrátil důkazní břemeno ohledně rozlišovací způsobilosti dotčeného označení.

63

Podle tohoto sdružení se v případě úspěchu přihlášky k zápisu ochranné známky předpokládá její platnost, není-li podán opačný důkaz, a od přihlašovatele nelze vyžadovat, aby znovu prokázal platnost své ochranné známky, ledaže skutečnosti a důkazy prokazující opak byly předloženy účastníkem řízením, který se snaží prokázat neplatnost této ochranné známky.

64

V projednávané věci přitom autor návrhu na prohlášení neplatnosti nepředložil OHIM žádnou věrohodnou skutečnost ani žádné důkazy. INTA z toho vyvozuje, že Tribunál porušil nařízení č. 207/2009 a č. 2868/95 tím, že nezrušil rozhodnutí odvolacího senátu, který měl za to, že tvrzení společnosti Voss, podle něhož jsou spotřebitelé schopni určit obchodní původ výrobků při pohledu na tvar jejich obalu, nebylo podloženo důkazy, a nebylo tudíž dostatečné, „aby zaručilo dodržování norem definovaných judikaturou“.

65

OHIM zpochybňuje tvrzení navrhovatelky, podle něhož posouzení provedené Tribunálem vede k nesprávnému rozdělení důkazního břemene ohledně rozlišovací způsobilosti dotčeného označení, a tvrdí, že není-li v nařízení č. 207/2009 výslovně stanoveno jinak, podléhá použití absolutních důvodů pro zamítnutí témuž kritériu ve vztahu jak k ochranným známkám, jejichž zápis je žádán, tak k ochranným známkám, které jsou již zapsány.

66

Druhý důvod kasačního opravného prostředku je nutné zamítnout jako neopodstatněný v rozsahu, v němž Tribunálu vytýká, že v bodech 57 a 58 napadeného rozsudku obrátil důkazní břemeno tím, že navrhovatelce uložil povinnost prokázat rozlišovací způsobilost zpochybněné ochranné známky navzdory neexistenci jakéhokoliv důkazu poskytnutého společností Nordic Spirit na podporu údajného nedostatku rozlišovací způsobilosti této ochranné známky.

67

Tribunál totiž v bodech 51 až 58 napadeného rozsudku posoudil otázku, zda zpochybněná ochranná známka postrádá rozlišovací způsobilost samostatně.

68

Tribunál měl po provedení odděleného přezkumu každého prvku tvořícího zpochybněnou ochrannou známku za to, že je tvořena složeninou prvků, z nichž každý postrádá ve vztahu k výrobkům, pro které byla ochranná známka zapsána, rozlišovací způsobilost a v bodě 57 napadeného rozsudku uvedl, že tato okolnost „umožňuje učinit obecně závěr, že tato ochranná známka jako celek postrádá rozlišovací způsobilost“, ledaže „by takové konkrétní indicie, jako je zejména způsob sestavení jednotlivých prvků, ukázaly, že kombinovaná ochranná známka jako celek představuje více než souhrn prvků, z nichž se skládá“.

69

V bodě 58 napadeného rozsudku Tribunál rozhodl, že „[v] projednávané věci není existence takových indicií patrná“. V této souvislosti uvedl, že „zpochybněná ochranná známka je charakterizována složeninou trojrozměrného tvaru čiré cylindrické láhve a neprůhledného uzávěru stejného průměru jako samotná láhev [a že z]působ, jakým jsou tyto prvky v projednávané věci sestaveny, nepředstavuje více než souhrn prvků, které tvoří zpochybněnou ochrannou známku, a sice láhev s neprůhledným uzávěrem, podobně jako většina láhví na trhu, které slouží jako nádoba pro alkoholické nebo nealkoholické nápoje, [jelikož] takový tvar může [být] totiž obecně používán v obchodě jako obal výrobků, na které se vztahuje zápis ochranné známky“.

70

Tribunál tak sám ověřil existenci konkrétních indicií, které by mohly naznačovat, že kombinovaná ochranná známka jako celek představuje více než souhrn prvků, které ji tvoří, a na rozdíl od toho, co tvrdí INTA a navrhovatelka, neuvalil na navrhovatelku důkazní břemeno ohledně existence takových indicií.

71

Za těchto podmínek je nutné konstatovat, že argumentace společnosti Voss a INTA spočívá na nesprávném výkladu napadeného rozsudku, a je nutné ji tudíž odmítnout.

72

Ohledně tvrzení uplatňovaného INTA, podle něhož Tribunál porušil nařízení č. 207/2009 a č. 2868/95 tím, že nezrušil sporné rozhodnutí, podle něhož tvrzení navrhovatelky, že průměrný spotřebitel může vnímat tvar obalu dotyčných výrobků jako označení jejich obchodního původu, nejsou podložena žádným důkazem, je třeba uvést, že jak vyplývá z bodu 12 napadeného rozsudku, je toto posouzení odvolacího senátu obsaženo v bodě 31 uvedeného rozhodnutí.

73

Jak vyplývá z bodu 27 napadeného rozsudku, uvedené posouzení tedy spadá do prvního pilíře odůvodnění, na kterém je založeno sporné rozhodnutí, jak byl definován Tribunálem. Tribunál přitom v bodě 96 napadeného rozsudku zamítl žalobní důvody směřující proti uvedenému pilíři jako irelevantní.

74

INTA není tedy oprávněna tvrdit, že Tribunál měl sporné rozhodnutí zrušit v rozsahu, v němž jím odvolací senát rozhodl, že tvrzení společnosti Voss, podle nichž je průměrný spotřebitel schopen vnímat tvar obalu dotyčných výrobků jako označení jejich obchodního původu, nebyla podložena žádným důkazem.

75

S ohledem na předchozí úvahy je třeba druhý důvod kasačního opravného prostředku zamítnout jako neopodstatněný.

76

Společnost Voss prostřednictvím svého třetího důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že Tribunál porušil čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, když rozhodl, že tvar dotčené láhve postrádá rozlišovací způsobilost, aniž předtím definoval, jaké jsou normy a zvyklosti dotyčného odvětví.

77

INTA mimoto tvrdí, že Tribunál nemohl legálně dospět k závěru, že se láhev navrhovatelky podstatně neodchyluje od norem nebo zvyklostí dotyčného odvětví, jestliže v bodě 72 napadeného rozsudku rozhodl, že není „prokázáno, že na trhu existují jiné podobné láhve“, že lze předpokládat, že tato láhev je „jedinečná svého druhu“, a v bodě 51 tohoto rozsudku rozhodl, že „vykazuje určitou originalitu“.

78

Navíc Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když stavěl proti sobě „pouhou variantu“ a „podstatnou odchylnost“ ve vztahu k použitelným normám a zvyklostem. INTA v této souvislosti tvrdí, že Tribunál překročil meze stanovené judikaturou Soudního dvora, podle níž je jediným určujícím faktorem skutečnost, zda se trojrozměrný tvar zapsaný jakožto ochranná známka odchyluje od tvarů, které jsou obvykle nebo normálně používány v dotyčném odvětví pro relevantní výrobky, natolik, že spotřebitelé jsou schopni tomu připisovat význam.

79

Nakonec INTA tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když s prvky obvyklých nebo normálních tvarů v uvedeném odvětví srovnával pouhé prvky tvaru spíše než zapsaný tvar jako celek.

80

OHIM tuto argumentaci zpochybňuje a tvrdí, že tento třetí důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut jako neopodstatněný.

81

Podle ustálené judikatury pouze ochranná známka, která se podstatným způsobem odlišuje od normy nebo od zvyklostí odvětví, a v důsledku toho je způsobilá plnit svou základní funkci označení původu, nepostrádá rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 (rozsudky Mag Instrument v. OHIM, C‑136/02 P, EU:C:2004:592, bod 31, a Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli v. OHIM, C‑98/11 P, EU:C:2012:307, bod 42).

82

Tribunál v projednávané věci posoudil rozlišovací způsobilost zpochybněné ochranné známky ve vztahu k normám a zvyklostem odvětví alkoholických a nealkoholických nápojů v bodech 51 až 53 napadeného rozhodnutí.

83

V bodě 51 tohoto rozsudku měl především za to, že pokud jde o trojrozměrný tvar zpochybněné ochranné známky, „je obecně známou skutečností, že většina lahví nacházejících se na trhu má cylindrickou část“.

84

V bodě 52 uvedeného rozsudku Tribunál dále rozhodl, že pokud jde o neprůhledný uzávěr, „je obecně známou skutečností, že velké množství láhví je uzavřeno uzávěrem vyhotoveným z materiálu a v barvě odlišné od materiálu a barvy těla láhve“.

85

Nakonec měl Tribunál v bodě 53 téhož rozsudku za to, že průměr uzávěru, totožný s průměrem láhve, „představuje pouze variantu existujících tvarů a nemůže být považován za podstatně se odchylující od norem a zvyklostí odvětví, i kdyby bylo přijato, že tento prvek vykazuje určitou originalitu“.

86

Tribunál tak provedl analýzu rozlišovací způsobilosti prvků tvořících dotčené trojrozměrné označení s ohledem na normy dotyčného odvětví, přičemž se opíral o obecně známé skutečnosti.

87

Společnost Voss a INTA nemohou tedy důvodně tvrdit, že Tribunál nedefinoval normy a zvyklosti odvětví výrobků, pro které byla zpochybněná ochranná známka zapsána.

88

Pokud jde o argument INTA, podle něhož se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když proti sobě stavěl „pouhou variantu“ a „podstatnou odchylnost“ ve vztahu k použitelným normám a zvyklostem, namísto aby zkoumal, zda se zpochybněná ochranná známka odchyluje od tvarů, které jsou obvykle nebo normálně používány v dotyčném odvětví, natolik, že spotřebitelé budou schopni tomu připisovat význam, je třeba připomenout, že rozlišovací způsobilost ochranné známky ve smyslu č. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 znamená, že tato ochranná známka umožní identifikovat výrobky, pro které je zápis požadován, jako pocházející od určitého podniku, a tedy odlišit tyto výrobky od výrobků jiných podniků (rozsudek Freixenet v. OHIM, C‑344/10 P a C‑345/10 P, EU:C:2011:680, bod 42 a citovaná judikatura).

89

Tato rozlišovací způsobilost musí být posuzována jednak vzhledem k výrobkům nebo službám, pro které je zápis požadován, a jednak vzhledem k vnímání relevantní veřejnosti (Freixenet v. OHIM, C‑344/10 P a C‑345/10 P, EU:C:2011:680, bod 43 a citovaná judikatura).

90

Podle ustálené judikatury nejsou kritéria posouzení rozlišovací způsobilosti trojrozměrných ochranných známek tvořených tvarem samotného výrobku odlišná od kritérií použitelných na ostatní druhy ochranných známek (rozsudky Mag Instrument v. OHIM, C‑136/02 P, EU:C:2004:592, bod 30, a Freixenet v. OHIM, C‑344/10 P a C‑345/10 P, EU:C:2011:680, bod 45). Nicméně v rámci použití těchto kritérií není vnímání ze strany průměrného spotřebitele nutně stejné v případě trojrozměrné ochranné známky tvořené vzhledem samotného výrobku jako v případě slovní nebo obrazové ochranné známky spočívající v označení nezávislém na vzhledu výrobků, které označuje. Průměrní spotřebitelé totiž obvykle nevyvozují původ výrobků z jejich tvaru nebo tvaru jejich obalu v případě neexistence jakéhokoliv grafického nebo textového prvku, a může se tedy jevit obtížnější prokázat rozlišovací způsobilost, pokud jde o takovou trojrozměrnou ochrannou známku, než v případě slovní nebo obrazové ochranné známky (rozsudky Mag Instrument v. OHIM, C‑136/02 P, EU:C:2004:592, bod 30, a Freixenet v. OHIM, C‑344/10 P a C‑345/10 P, EU:C:2011:680, bod 46).

91

Za těchto podmínek čím více se tvar, jehož zápis jako ochranná známka je požadován, přibližuje nejpravděpodobnějšímu tvaru dotčeného výrobku, tím je pravděpodobnější, že uvedený tvar postrádá rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009. Pouze ochranná známka, která se podstatným způsobem odlišuje od normy nebo zvyklostí daného odvětví, a v důsledku toho je způsobilá plnit svou základní funkci označení původu, nepostrádá rozlišovací způsobilost ve smyslu uvedeného ustanovení (rozsudky Mag Instrument v. OHIM, C‑136/02 P, EU:C:2004:592, bod 31, a Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli v. OHIM, C‑98/11 P, EU:C:2012:307, bod 42).

92

Z toho vyplývá, že pokud je trojrozměrná ochranná známka tvořena tvarem výrobku, pro který je zápis žádán, pouhá skutečnost, že tento tvar je „variantou“ jednoho z obvyklých tvarů tohoto druhu výrobků, nedostačuje k prokázání toho, že uvedená ochranná známka nepostrádá rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009. Je třeba vždy ověřit, zda taková ochranná známka umožňuje průměrnému běžně informovanému a přiměřeně pozornému a obezřetnému spotřebiteli tohoto výrobku, aby odlišil dotyčný výrobek od výrobků jiných podniků, aniž by provedl analýzu nebo srovnání a vykazoval zvláštní pozornost (rozsudek Mag Instrument v. OHIM, C‑136/02 P, C‑136/02 P, EU:C:2004:592, bod 32).

93

V projednávané věci Tribunál poté, co v bodech 37 až 44 napadeného rozsudku připomněl použitelnou judikaturu, ověřil v bodech 51 až 58 napadeného rozsudku, zda se zpochybněná ochranná známka podstatně odchyluje od norem a zvyklostí dotyčného odvětví.

94

Tribunál z toho v bodě 59 napadeného rozsudku vyvodil, že se odvolací senát nedopustil pochybení, když měl za to, že průměrný unijní spotřebitel vnímá zpochybněnou ochrannou známku jako celek výlučně jako variantu tvaru výrobků, pro které byl zápis uvedené ochranné známky žádán. Dále měl v bodě 62 napadeného rozsudku za to, že zpochybněná ochranná známka, tak jak je vnímána relevantní veřejností, nemůže individualizovat výrobky, na které se vztahuje uvedená ochranná známka, a odlišit je od výrobků s jiným obchodním původem.

95

Z předcházejících úvah vyplývá, že Tribunál správně identifikoval kritéria stanovená v tomto ohledu relevantní judikaturou a řídil se jimi.

96

Mimoto je třeba v rozsahu, v němž INTA Tribunálu vytýká, že rozhodl, že láhev navrhovatelky se podstatně neodchyluje od norem nebo zvyklostí dotyčného odvětví, konstatovat, že tato analýza spadá do oblasti posouzení skutkové povahy.

97

V této souvislosti je nutné připomenout, že podle čl. 256 odst. 1 SFEU a čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie je kasační opravný prostředek omezen na právní otázky. Jedině Tribunál je totiž příslušný zjistit a posoudit relevantní skutkový stav, jakož i posoudit důkazy. Posouzení skutkových okolností a důkazů tedy nepředstavuje, s výhradou případu, kdy by došlo k jejich zkreslení, právní otázku, která podléhá jako taková přezkumu Soudního dvora v rámci řízení o kasačním opravném prostředku (rozsudek Louis Vuitton Malletier v. OHIM, C‑97/12 P, EU:C:2014:324, bod 61).

98

Je přitom nutné konstatovat, že INTA neuplatnila na podporu tohoto zpochybnění žádný argument, který by mohl prokázat zkreslení důkazů ze strany Tribunálu.

99

Co se týče argumentu, podle něhož se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když porovnával pouhé prvky tvaru s prvky tvarů obvyklých nebo běžných v dotyčném odvětví namísto toho, aby porovnal zapsaný tvar jako celek s normami a zvyklostmi tohoto odvětví, je třeba jej přezkoumat v rámci čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku.

100

Vzhledem ke všem předcházejícím úvahám je třeba třetí důvod kasačního opravného prostředku zčásti zamítnout jako neopodstatněný a zčásti odmítnout jako nepřípustný.

101

Společnost Voss prostřednictvím čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku Tribunálu vytýká, že porušil čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, když pro účely posouzení rozlišovací způsobilosti zpochybněné ochranné známky přezkoumal každý prvek tvořící dotčené trojrozměrné označení samostatně, avšak nezkoumal toto označení jako celek.

102

Navrhovatelka tvrdí, že Tribunál po samostatném přezkumu prvků tvořících uvedené trojrozměrné označení v pěti bodech napadeného rozsudku pouze uvedl, že způsob, jakým jsou tyto prvky kombinovány „nepředstavuje více než souhrn prvků, které tvoří zpochybněnou ochrannou známku“, což podle společnosti Voss nepředstavuje důkladné ověření celkového dojmu, jejž ochranná známka vyvolává, které je vyžadováno judikaturou.

103

OHIM tvrdí, že Tribunál správně uplatnil právní předpisy a judikaturu, co se týče způsobu posouzení rozlišovací způsobilosti trojrozměrného označení.

104

Navrhovatelka prostřednictvím tohoto důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že Tribunál v rámci svého posouzení rozlišovací způsobilosti zpochybněné ochranné známky neanalyzoval celkový dojem, který tato ochranná známka vyvolává, přestože tak měl učinit.

105

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury průměrný spotřebitel vnímá obvykle ochrannou známku jako celek a nezabývá se přezkumem jejích jednotlivých detailů. Proto je třeba k posouzení, zda ochranná známka postrádá nebo nepostrádá rozlišovací způsobilost, vzít v úvahu celkový dojem, který vyvolává (viz zejména rozsudek Eurocermex v. OHIM, C‑286/04 P, EU:C:2005:422, bod 22 a citovaná judikatura).

106

Toto však neznamená, že by příslušný orgán, který má ověřit, zda může být ochranná známka, jejíž zápis je požadován, vnímána veřejností jako označení původu, nemohl nejprve provést postupné přezkoumání jednotlivých prvků vzhledu použitých pro tuto ochrannou známku. V průběhu globálního posouzení uvedeným orgánem může být totiž vhodné zkoumat každý prvek tvořící dotyčnou ochrannou známku (viz zejména rozsudek Eurocermex v. OHIM, C‑286/04 P, EU:C:2005:422, bod 23 a citovaná judikatura).

107

V bodě 55 napadeného rozsudku měl Tribunál v návaznosti na oddělený přezkum každého prvku tvořícího zpochybněnou ochrannou známku za to, že tuto ochrannou známku „tvoří složenina prvků, z nichž každý může být obecně používán v obchodě jako obal výrobků uvedených v přihlášce k zápisu a ve vztahu k těmto výrobkům postrádá rozlišovací způsobilost“. Tribunál pokračoval ve své analýze tím, že ověřil, zda má uvedená ochranná známka jako celek takovou způsobilost, či nikoliv.

108

Tribunál tak v bodě 58 napadeného rozsudku konstatoval, že „způsob, jímž jsou [trojrozměrný tvar čiré cylindrické láhve a neprůhledný uzávěr téhož průměru jako samotná láhev] v projednávané věci složeny, nepředstavuje více než souhrn prvků, které tvoří zpochybněnou ochrannou známku, a sice láhev s neprůhledným uzávěrem, podobně jako většina láhví, které slouží jako nádoba pro alkoholické nebo nealkoholické nápoje na trhu“, že „takový tvar může být totiž obecně používán v obchodě jako obal výrobků, na které se vztahuje zápis ochranné známky“, a že tudíž „způsob, jakým jsou prvky této kombinované ochranné známky složeny, nemůže propůjčit této známce rozlišovací způsobilost“. Tribunál v bodě 62 uvedeného rozsudku dospěl k závěru, že „zpochybněná ochranná známka, tak jak je vnímána relevantní veřejností, není s to individualizovat výrobky, na které se vztahuje uvedená ochranná známka a odlišit je od výrobků, které mají jiný obchodní původ“.

109

Z toho vyplývá, že Tribunál založil správně své posouzení rozlišovací způsobilosti zpochybněné ochranné známky na celkovém dojmu, který vyvolává tvar a sladění prvků tvořících tuto ochrannou známku, jak je vyžadováno judikaturou připomenutou v bodě 105 tohoto rozsudku.

110

Mimoto nelze Tribunálu vytýkat, že neprovedl dostatečně důkladnou analýzu celkového dojmu vyplývajícího ze zpochybněné ochranné známky, neboť dotčený trojrozměrný tvar je složen ze dvou prvků, a sice cylindrického tvaru spodní části a neprůhledného uzávěru téhož průměru jako uvedená cylindrická část, a tak si lze jen stěží představit jiné možnosti uspořádání těchto prvků v rámci jednoho jediného trojrozměrného celku (v tomto smyslu viz rozsudek Eurocermex v. OHIM, C‑286/04 P, EU:C:2005:422, bod 29).

111

Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku je tedy nutné zamítnout jako neopodstatněný.

112

Společnost Voss prostřednictvím svého pátého důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že Tribunál, podobně jako odvolací senát, zkreslil důkazy obsažené ve spise tím, že tvar dokonalého válce dotčeného trojrozměrného označení srovnával s dvojrozměrným „válcovitým průřezem“. Podle navrhovatelky představuje „válcovitý průřez“ z matematického hlediska anomálii a Tribunál a odvolací senát podle ní chtěly ve skutečnosti označit tímto výrazem „kruhový průřez“. Tribunál tak podle ní porovnal trojrozměrné označení s dvojrozměrnou charakteristikou vlastní většině láhví, takže jeho posouzení ve vztahu k normám a zvyklostem dotyčného odvětví je celkově nesprávné.

113

OHIM tvrdí, že tento důvod kasačního opravného prostředku není opodstatněný, neboť spočívá na nesprávném výkladu napadeného rozsudku.

114

Tribunál podle OHIM nerozhodl, že kruhová část je jediným společným bodem většiny láhví, ale že většina lahví má cylindrickou „část“ ve smyslu bodu 66 napadeného rozsudku, i když jiné části nejsou cylindrické jako například v případě, kdy se láhev na vrcholu zužuje, aby vytvořila úzké hrdlo nebo má uprostřed zakřivený tvar.

115

Dále na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Voss, Tribunál neomezil analýzu zpochybněného trojrozměrného označení na srovnání jeho tvaru s dvojrozměrnou charakteristikou.

116

Je nutné konstatovat, že argumentace společnosti Voss, podle níž měl Tribunál v bodě 67 napadeného rozsudku v úmyslu prostřednictvím tvrzení, že většina láhví na trhu má „válcovitý průřez“, označit tímto výrazem „kruhový průřez“, který je ze své povahy dvojrozměrný, spočívá na nesprávném výkladu tohoto rozsudku.

117

Tribunál totiž poté, co v bodě 65 napadeného rozsudku připomněl, že „odvolací senát [v bodu 37 sporného rozhodnutí] konstatoval, že ‚většina lahví nacházejících se na trhu m[á] válcovitý průřez‘ “, v následujícím bodu tohoto rozsudku rozhodl, že „[n]elze mít však za to, že odvolací senát měl v kontextu sporného rozhodnutí v úmyslu přiznat těmto slovům matematický význam ve smyslu‚ztvárnění průřezu geometrického tvaru‘ [a že] toto slovo musí být naopak chápáno ve smyslu ‚jedné z více či méně rozdílných částí, na které je věc rozdělena či může být rozdělena, nebo které ji tvoří‘ [‚any of the more or less distinct parts into which something is or may be divided or from which it is made up‘, Oxford Dictionary].“

118

Tribunál měl tak za to, že výraz „průřez“, použitý odvolacím senátem v bodě 37 sporného rozhodnutí, musí být chápán tak, že označuje „část“, a že většina lahví má cylindrickou část.

119

Na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelka, z toho vyplývá, že Tribunál neomezil svou analýzu dotčeného trojrozměrného označení na srovnání jeho tvaru s dvojrozměrnou charakteristikou.

120

Pátý důvod kasačního opravného prostředku je tedy nutné zamítnout jako neopodstatněný.

121

Společnost Voss Tribunálu vytýká jeho rozhodnutí, že zpochybněná ochranná známka postrádá jako celek rozlišovací způsobilost z důvodu, že je tvořena prvky, které samostatně tuto způsobilost postrádají. Podle navrhovatelky má takové odůvodnění za následek, že brání tomu, aby mohla být obalu výrobku, ať jako celku, tak jako složenině prvků, které jej tvoří, přiznána rozlišovací způsobilost, což je v rozporu s cílem sledovaným nařízením č. 207/2009.

122

Mimoto navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že na trojrozměrné ochranné známky přenesl kritérium stanovené Soudním dvorem, pokud jde o kombinované ochranné známky, podle něhož „složenina prvků, z nichž každý postrádá rozlišovací způsobilost, může mít tuto způsobilost za podmínky, že představuje více než pouhý souhrn prvků tvořících složeninu“.

123

OHIM tvrdí, že tento důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut jako neopodstatněný.

124

Je třeba připomenout, že Soudní dvůr již ohledně trojrozměrného označení rozhodl, že případnou rozlišovací způsobilost lze částečně zkoumat ve vztahu ke každému z jeho prvků odděleně, ale musí v každém případě vycházet z celkového vnímání ochranné známky relevantní veřejností, a nikoliv z domněnky, že prvky, které samostatně postrádají rozlišovací způsobilost, nemohou, jsou-li kombinovány, vykazovat takovouto způsobilost. Samotná okolnost, že každá z těchto složek, posuzovaná samostatně, postrádá rozlišovací způsobilost, totiž nevylučuje, že složenina, kterou tvoří, může vykazovat rozlišovací způsobilost (usnesení Timehouse v. OHIM, C‑453/11 P, EU:C:2012:291, bod 40).

125

V projednávané věci Tribunál v bodě 57 napadeného rozsudku sice rozhodl, že „skutečnost, že kombinovaná ochranná známka je tvořena pouze prvky postrádajícími rozlišovací způsobilost ve vztahu k dotyčným výrobkům, umožňuje učinit obecně závěr, že tato ochranná známka jako celek postrádá rozlišovací způsobilost“.

126

Nicméně ihned nato upřesnil, že tento závěr může být vyvrácen v případě existence konkrétních indicií, jako je zejména způsob, jakým jsou tyto různé prvky složeny, které naznačují, že kombinovaná ochranná známka jako celek představuje více než souhrn prvků, které ji tvoří.

127

Z toho vyplývá, že v rozsahu, v němž společnost Voss prostřednictvím šestého důvodu kasačního opravného prostředku Tribunálu vytýká jeho rozhodnutí, že zpochybněná ochranná známka postrádá jako celek rozlišovací způsobilost z důvodu, že je tvořena prvky, které samostatně tuto způsobilost postrádají, musí být tento důvod zamítnut jako založený na nesprávném výkladu napadeného rozsudku.

128

Pokud jde o argumentaci navrhovatelky, podle níž se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že na zpochybněnou ochrannou známku uplatnil judikaturu, podle níž složenina prvků, z nichž každý postrádá rozlišovací způsobilost, může mít tuto způsobilost za podmínky, že představuje více než pouhý souhrn prvků tvořících tuto složeninu, je třeba připomenout, že – jak vyplývá z bodů 107 až 109 tohoto rozsudku – Tribunál správně založil své posouzení rozlišovací způsobilosti zpochybněné ochranné známky na celkovém dojmu, který vyvolává tvar a sladění prvků tvořících uvedenou ochrannou známku, jak vyžaduje judikatura připomenutá v bodech 105 a 124 tohoto rozsudku.

129

Za těchto podmínek je třeba šestý důvod kasačního opravného prostředku zamítnout jako neopodstatněný, a kasační opravný prostředek tudíž zamítnout.

130

Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu, který se použije na řízení o kasačním opravném prostředku na základě čl. 184 odst. 1 téhož řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že OHIM požadoval náhradu nákladů řízení a společnost Voss neměla ve věci úspěch, je důvodné uložit posledně uvedené náhradu nákladů řízení.

131

Podle čl. 140 odst. 3 uvedeného jednacího řádu, který se na řízení o kasačním opravném prostředku též použije na základě čl. 184 odst. 1 téhož jednacího řádu, může Soudní dvůr rozhodnout, že vlastní náklady řízení nesou i jiní vedlejší účastníci, než jsou účastníci uvedení v čl. 140 odst. 1 a 2 jednacího řádu. Je tedy důvodné rozhodnout, že INTA ponese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl takto: