Věc C‑437/13

Unitrading Ltd

v.

Staatssecretaris van Financiën

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hoge Raad der Nederlanden)

„Řízení o předběžné otázce — Celní kodex Společenství — Výběr dovozního cla — Původ zboží — Důkazní prostředky — Listina základních práv Evropské unie — Článek 47 — Právo na obhajobu — Právo na účinnou soudní ochranu — Procesní autonomie členských států“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 23. října 2014

Unijní právo — Zásady — Právo na účinnou soudní ochranu — Výběr dovozního cla — Důkaz o původu dovezeného zboží, který je založen na výsledcích analýz provedených třetí osobou, která odmítla poskytnout doplňující informace — Neověření závěrů celními orgány — Přípustnost — Posouzení vnitrostátním soudem — Podmínky

(Listina základních práv Evropské unie, článek 47)

Článek 47 Listiny základních práv Evropské unie musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl důkaz o původu dovezeného zboží, předložený celními orgány na základě vnitrostátního procesního práva, založen na výsledcích analýz provedených třetí osobou, o nichž tato třetí osoba odmítá poskytnout doplňující informace jak celním orgánům, tak celnímu deklarantovi, v důsledku čehož je ztíženo nebo znemožněno ověření nebo vyvrácení správnosti vyvozených závěrů, za předpokladu, že bude dodržena zásada efektivity a zásada rovnocennosti.

Pokud relevanci důkazního prostředku, který si všichni účastníci řízení, jakož i soud, jemuž byl spor předložen, nemohou zcela ověřit, může totiž dotyčný účastník řízení platně zpochybnit, zejména pak tvrzením, že tento důkazní prostředek může představovat pouze nepřímý důkaz tvrzených skutkových okolností, a uvedením jiných poznatků, které mohou podložit jeho odlišná tvrzení, nebylo právo této osoby na účinnou soudní ochranu, zakotvené v článku 47 Listiny, v zásadě porušeno. Vzhledem k tomu, že článek 245 celního kodexu v této souvislosti stanoví, že předpisy o postupu při podávání opravného prostředku stanoveném v článku 243 tohoto kodexu přijmou členské státy, je na vnitrostátním právním řádu každého členského státu, aby upravil procesní podmínky těchto postupů za předpokladu, že tyto podmínky nejsou méně příznivé než ty, které se týkají obdobných řízení na základě vnitrostátního práva (zásada rovnocennosti), a že v praxi neznemožňují nebo nadměrně neztěžují výkon práv přiznaných právním řádem Společenství (zásada efektivity). Pokud vnitrostátní soud konstatuje, že skutečnost, že důkazní břemeno ohledně původu zboží uvedeného v celním prohlášení je ponecháno na dlužníkovi celního dluhu, neboť je na něm, aby vyvrátil relevanci nepřímého důkazního prostředku použitého celními orgány, může znemožnit nebo nadměrně ztížit předložení takového důkazu, a to zejména z toho důvodu, že se jedná o důkaz o údajích, které takový dlužník nemá, je povinen za účelem zajištění dodržení zásady efektivity použít veškeré procesní prostředky, které mu poskytuje vnitrostátní právo, mezi nimiž je i právo nařídit provedení nezbytného dokazování. Nicméně pokud vnitrostátní soud poté, co využil všech procesních prostředků, které mu poskytuje vnitrostátní právo, dospěje k závěru, že skutečný původ dotyčného zboží je jiný než původ uvedený v celním prohlášení, a že uložení dodatečného cla nebo také pokuty deklarantovi je tudíž odůvodněné, nebrání článek 47 Listiny tomu, aby uvedený soud přijal rozhodnutí v tomto smyslu.

Za předpokladu, že celní orgány nemohou poskytnout doplňující informace o dotyčných analýzách, otázka, zda celní orgány musí vyhovět žádosti dotyčného, aby byly na jeho náklady provedeny analýzy v zemi uvedené deklarantem jako země původu, jakož i otázka, zda je relevantní skutečnost, že části vzorků zboží, se kterými dotyčný mohl pro účely ověření jinou laboratoří nakládat, byly po určitou dobu uchovávány, a v případě kladné odpovědi otázka, zda celní orgány musí dotyčného informovat o existenci uchovávaných dílčích vzorků zboží a skutečnosti, že může požádat o možnost s nimi pro účely uvedených ověření nakládat, musí být posouzeny na základě vnitrostátního procesního práva.

(viz body 26–30, 35, výrok 1–2)