Věc C‑392/13

Andrés Rabal Cañas

v.

Nexea Gestión Documental SA

a

Fondo de Garantía Salarial

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de lo Social no 33 de Barcelona)

„Řízení o předběžné otázce — Sociální politika — Hromadné propouštění — Směrnice 98/59/ES — Pojem ‚závod‘ — Způsoby určení počtu propuštěných pracovníků“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 13. května 2015

  1. Soudní řízení — Stanovisko generálního advokáta — Možnost účastníků řízení či předkládajícího soudu podat vyjádření v reakci na uvedené stanovisko — Neexistence — Možnost požádat předkládající soud o vysvětlení — Výsadní pravomoc Soudního dvora

    (Jednací řád Soudního dvora, článek 101)

  2. Předběžné otázky — Pravomoci Soudního dvora — Meze — Zjevně irelevantní otázky, hypotetické otázky položené v kontextu, který vylučuje užitečnou odpověď, a otázky, které nemají vztah k předmětu sporu v původním řízení — Neexistence — Přípustnost

    (Článek 267 SFEU)

  3. Sociální politika — Sbližování právních předpisů — Hromadné propouštění — Směrnice 98/59 — Působnost — Pojem ‚závod‘

    [Směrnice Rady 98/59, čl. 1 odst. 1 první pododstavec písm. a)]

  4. Sociální politika — Sbližování právních předpisů — Hromadné propouštění — Směrnice 98/59 — Působnost — Pojem „hromadné propouštění“ — Způsoby určení počtu propuštěných pracovníků — Vnitrostátní právní úprava, která zavádí jako jedinou referenční jednotku podnik namísto závodu a jejímž důsledkem je, že postup informování a konzultace pracovníků se nepoužije na propuštění, která je třeba kvalifikovat jako hromadná propouštění — Nepřípustnost

    [Směrnice Rady 98/59, čl. 1 odst. 1 první pododstavec písm. a) a články 2 až 4]

  5. Sociální politika — Sbližování právních předpisů — Hromadné propouštění — Směrnice 98/59 — Působnost — Pojem „hromadné propouštění“ — Individuální skončení pracovního poměru na základě smluv uzavřených na dobu určitou nebo pro vykonání určitých prací v den uplynutí platnosti smlouvy nebo vykonání práce — Vyloučení

    (Směrnice Rady 98/59, čl. 1 odst. 1 a články 2 až 4)

  6. Sociální politika — Sbližování právních předpisů — Hromadné propouštění — Směrnice 98/59 — Působnost — Pojem „hromadné propouštění“ — Hromadná propouštění týkající se pracovních poměrů na základě smluv uzavřených na dobu určitou nebo pro vykonání určitých prací — Příčina takových hromadných propouštění, která musí vyplývat z téhož rámce hromadného náboru pracovních sil na tutéž dobu nebo tytéž práce — Neexistence

    [Směrnice Rady 98/59, čl. 1 odst. 1 první pododstavec písm. a) a čl. 1 odst. 2 písm. a)]

  1.  Statut Soudního dvora Evropské unie ani jeho jednací řád nedávají účastníkům řízení ani předkládajícímu soudu možnost podat vyjádření v reakci na stanovisko přednesené generálním advokátem. Mimoto podle článku 101 jednacího řádu má pouze Soudní dvůr možnost požádat předkládající soud o vysvětlení.

    (viz bod 32)

  2.  Viz znění rozhodnutí.

    (viz body 36–38)

  3.  Viz znění rozhodnutí.

    (viz body 42–51)

  4.  Článek 1 odst. 1 první pododstavec písm. a) směrnice 98/59 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která zavádí jako jedinou referenční jednotku podnik namísto závodu, jestliže důsledkem použití tohoto kritéria je, že informační a konzultační postup stanovený v článcích 2 až 4 této směrnice se nepoužije, přestože v případě, kdy by byl referenční jednotkou závod, by musela být dotčená propuštění kvalifikována vzhledem k definici uvedené v čl. 1 odst. 1 prvním pododstavci písm. a) uvedené směrnice jako „hromadné propouštění“.

    Nahrazení pojmu „závod“ pojmem „podnik“ totiž může být považováno za výhodné pro zaměstnance pouze za podmínky, že je tento prvek doplňkový a neznamená opuštění nebo snížení ochrany poskytované zaměstnancům v případech, kdy je dosaženo počtu propuštění vyžadovaného v čl. 1 odst. 1 prvním pododstavci písm. a) směrnice 98/59 pro účely uplatnění kvalifikace „hromadné propouštění“, vychází-li se z pojmu „závod“. Konkrétně tak může být vnitrostátní právní úprava považována za slučitelnou s čl. 1 odst. 1 prvním pododstavcem písm. a) bodem i) směrnice 98/59 pouze tehdy, jestliže stanoví uplatnění informační a konzultační povinnosti plynoucích z článků 2 až 4 směrnice přinejmenším v případě propuštění 10 zaměstnanců v podnicích zaměstnávajících obvykle více než 20 a méně než 100 zaměstnanců. Tato povinnost je nezávislá na doplňujících požadavcích plynoucích z vnitrostátního práva, stanovených pro podniky zaměstnávající obvykle méně než 100 zaměstnanců.

    (viz body 52–54, 57 a výrok 1)

  5.  Článek 1 odst. 1 směrnice 98/59 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění musí být vykládán v tom smyslu, že za účelem konstatování, že došlo k „hromadnému propouštění“ ve smyslu uvedeného ustanovení, není namístě zohlednit i případy individuálního skončení pracovního poměru na základě smluv uzavřených na dobu určitou nebo pro vykonání určitých prací, dojde-li k těmto skončením v den uplynutí platnosti smlouvy nebo vykonání práce.

    Toto vyloučení individuálních skončení pracovních poměrů na základě smluv uzavřených na dobu určitou nebo pro vykonání určitých prací z působnosti směrnice 98/59 totiž jasně vyplývá ze znění a systematiky uvedené směrnice. Platnost takových smluv totiž skončí nikoliv na základě iniciativy zaměstnavatele, ale na základě smluvních ustanovení, jež obsahují, nebo na základě použitelného práva uplynutím doby, na kterou byla smlouva uzavřena, nebo dokončením prací stanovených ve smlouvě. Bylo by tudíž zbytečné použít postupy stanovené v článcích 2 až 4 směrnice 98/59. Co se týče propouštění plynoucích z těchto skončení pracovních poměrů, nebylo by žádným způsobem možné dosáhnout zejména cíle, jímž je vyhnout se hromadnému propouštění nebo jeho omezení a hledání možností, jak zmírnit jeho následky.

    (viz body 62, 63, 67 a výrok 2)

  6.  Článek 1 odst. 2 písm. a) směrnice 98/59 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění musí být vykládán v tom smyslu, že pro konstatování existence hromadných propouštění uskutečněných na základě pracovních smluv uzavřených na dobu určitou nebo pro vykonání určitých prací není nezbytné, aby příčina takových hromadných propouštění vyplývala z téhož rámce hromadného náboru pracovních sil na tutéž dobu nebo tytéž práce.

    Pojem „hromadné propouštění“ je, jak plyne z úvodní části článku 1 směrnice 98/59, totiž definován za účelem použití uvedené směrnice jako celku, tedy včetně použití čl. 1 odst. 2 písm. a). Požadovaný výklad posledně uvedeného ustanovení by tak mohl omezit rovněž působnost směrnice 98/59. V článku 1 odst. 1 prvním pododstavci písm. a) směrnice 98/59 přitom zákonodárce použil jediné kvalitativní kritérium, a sice to, podle něhož je třeba, aby důvod propuštění „nesouvisel s osobou zaměstnance“. Nestanovil žádné jiné požadavky, co se týče vzniku pracovního poměru ani jeho skončení. Takové požadavky by z důvodu omezení působnosti uvedené směrnice mohly být na újmu cíli uvedené směrnice, jímž je, jak plyne z jejího bodu 2 odůvodnění, ochrana zaměstnanců v případech hromadného propouštění.

    (viz body 69, 70, 72 a výrok 3)


Věc C‑392/13

Andrés Rabal Cañas

v.

Nexea Gestión Documental SA

a

Fondo de Garantía Salarial

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de lo Social no 33 de Barcelona)

„Řízení o předběžné otázce — Sociální politika — Hromadné propouštění — Směrnice 98/59/ES — Pojem ‚závod‘ — Způsoby určení počtu propuštěných pracovníků“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 13. května 2015

  1. Soudní řízení – Stanovisko generálního advokáta – Možnost účastníků řízení či předkládajícího soudu podat vyjádření v reakci na uvedené stanovisko – Neexistence – Možnost požádat předkládající soud o vysvětlení – Výsadní pravomoc Soudního dvora

    (Jednací řád Soudního dvora, článek 101)

  2. Předběžné otázky – Pravomoci Soudního dvora – Meze – Zjevně irelevantní otázky, hypotetické otázky položené v kontextu, který vylučuje užitečnou odpověď, a otázky, které nemají vztah k předmětu sporu v původním řízení – Neexistence – Přípustnost

    (Článek 267 SFEU)

  3. Sociální politika – Sbližování právních předpisů – Hromadné propouštění – Směrnice 98/59 – Působnost – Pojem ‚závod‘

    [Směrnice Rady 98/59, čl. 1 odst. 1 první pododstavec písm. a)]

  4. Sociální politika – Sbližování právních předpisů – Hromadné propouštění – Směrnice 98/59 – Působnost – Pojem „hromadné propouštění“ – Způsoby určení počtu propuštěných pracovníků – Vnitrostátní právní úprava, která zavádí jako jedinou referenční jednotku podnik namísto závodu a jejímž důsledkem je, že postup informování a konzultace pracovníků se nepoužije na propuštění, která je třeba kvalifikovat jako hromadná propouštění – Nepřípustnost

    [Směrnice Rady 98/59, čl. 1 odst. 1 první pododstavec písm. a) a články 2 až 4]

  5. Sociální politika – Sbližování právních předpisů – Hromadné propouštění – Směrnice 98/59 – Působnost – Pojem „hromadné propouštění“ – Individuální skončení pracovního poměru na základě smluv uzavřených na dobu určitou nebo pro vykonání určitých prací v den uplynutí platnosti smlouvy nebo vykonání práce – Vyloučení

    (Směrnice Rady 98/59, čl. 1 odst. 1 a články 2 až 4)

  6. Sociální politika – Sbližování právních předpisů – Hromadné propouštění – Směrnice 98/59 – Působnost – Pojem „hromadné propouštění“ – Hromadná propouštění týkající se pracovních poměrů na základě smluv uzavřených na dobu určitou nebo pro vykonání určitých prací – Příčina takových hromadných propouštění, která musí vyplývat z téhož rámce hromadného náboru pracovních sil na tutéž dobu nebo tytéž práce – Neexistence

    [Směrnice Rady 98/59, čl. 1 odst. 1 první pododstavec písm. a) a čl. 1 odst. 2 písm. a)]

  1.  Statut Soudního dvora Evropské unie ani jeho jednací řád nedávají účastníkům řízení ani předkládajícímu soudu možnost podat vyjádření v reakci na stanovisko přednesené generálním advokátem. Mimoto podle článku 101 jednacího řádu má pouze Soudní dvůr možnost požádat předkládající soud o vysvětlení.

    (viz bod 32)

  2.  Viz znění rozhodnutí.

    (viz body 36–38)

  3.  Viz znění rozhodnutí.

    (viz body 42–51)

  4.  Článek 1 odst. 1 první pododstavec písm. a) směrnice 98/59 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která zavádí jako jedinou referenční jednotku podnik namísto závodu, jestliže důsledkem použití tohoto kritéria je, že informační a konzultační postup stanovený v článcích 2 až 4 této směrnice se nepoužije, přestože v případě, kdy by byl referenční jednotkou závod, by musela být dotčená propuštění kvalifikována vzhledem k definici uvedené v čl. 1 odst. 1 prvním pododstavci písm. a) uvedené směrnice jako „hromadné propouštění“.

    Nahrazení pojmu „závod“ pojmem „podnik“ totiž může být považováno za výhodné pro zaměstnance pouze za podmínky, že je tento prvek doplňkový a neznamená opuštění nebo snížení ochrany poskytované zaměstnancům v případech, kdy je dosaženo počtu propuštění vyžadovaného v čl. 1 odst. 1 prvním pododstavci písm. a) směrnice 98/59 pro účely uplatnění kvalifikace „hromadné propouštění“, vychází-li se z pojmu „závod“. Konkrétně tak může být vnitrostátní právní úprava považována za slučitelnou s čl. 1 odst. 1 prvním pododstavcem písm. a) bodem i) směrnice 98/59 pouze tehdy, jestliže stanoví uplatnění informační a konzultační povinnosti plynoucích z článků 2 až 4 směrnice přinejmenším v případě propuštění 10 zaměstnanců v podnicích zaměstnávajících obvykle více než 20 a méně než 100 zaměstnanců. Tato povinnost je nezávislá na doplňujících požadavcích plynoucích z vnitrostátního práva, stanovených pro podniky zaměstnávající obvykle méně než 100 zaměstnanců.

    (viz body 52–54, 57 a výrok 1)

  5.  Článek 1 odst. 1 směrnice 98/59 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění musí být vykládán v tom smyslu, že za účelem konstatování, že došlo k „hromadnému propouštění“ ve smyslu uvedeného ustanovení, není namístě zohlednit i případy individuálního skončení pracovního poměru na základě smluv uzavřených na dobu určitou nebo pro vykonání určitých prací, dojde-li k těmto skončením v den uplynutí platnosti smlouvy nebo vykonání práce.

    Toto vyloučení individuálních skončení pracovních poměrů na základě smluv uzavřených na dobu určitou nebo pro vykonání určitých prací z působnosti směrnice 98/59 totiž jasně vyplývá ze znění a systematiky uvedené směrnice. Platnost takových smluv totiž skončí nikoliv na základě iniciativy zaměstnavatele, ale na základě smluvních ustanovení, jež obsahují, nebo na základě použitelného práva uplynutím doby, na kterou byla smlouva uzavřena, nebo dokončením prací stanovených ve smlouvě. Bylo by tudíž zbytečné použít postupy stanovené v článcích 2 až 4 směrnice 98/59. Co se týče propouštění plynoucích z těchto skončení pracovních poměrů, nebylo by žádným způsobem možné dosáhnout zejména cíle, jímž je vyhnout se hromadnému propouštění nebo jeho omezení a hledání možností, jak zmírnit jeho následky.

    (viz body 62, 63, 67 a výrok 2)

  6.  Článek 1 odst. 2 písm. a) směrnice 98/59 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění musí být vykládán v tom smyslu, že pro konstatování existence hromadných propouštění uskutečněných na základě pracovních smluv uzavřených na dobu určitou nebo pro vykonání určitých prací není nezbytné, aby příčina takových hromadných propouštění vyplývala z téhož rámce hromadného náboru pracovních sil na tutéž dobu nebo tytéž práce.

    Pojem „hromadné propouštění“ je, jak plyne z úvodní části článku 1 směrnice 98/59, totiž definován za účelem použití uvedené směrnice jako celku, tedy včetně použití čl. 1 odst. 2 písm. a). Požadovaný výklad posledně uvedeného ustanovení by tak mohl omezit rovněž působnost směrnice 98/59. V článku 1 odst. 1 prvním pododstavci písm. a) směrnice 98/59 přitom zákonodárce použil jediné kvalitativní kritérium, a sice to, podle něhož je třeba, aby důvod propuštění „nesouvisel s osobou zaměstnance“. Nestanovil žádné jiné požadavky, co se týče vzniku pracovního poměru ani jeho skončení. Takové požadavky by z důvodu omezení působnosti uvedené směrnice mohly být na újmu cíli uvedené směrnice, jímž je, jak plyne z jejího bodu 2 odůvodnění, ochrana zaměstnanců v případech hromadného propouštění.

    (viz body 69, 70, 72 a výrok 3)