Věc C‑337/13
Almos Agrárkülkereskedelmi Kft
v.
Nemzeti Adó- és Vámhivatal Közép-magyarországi Regionális Adó Főigazgatósága
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Kúria)
„Řízení o předběžné otázce — Společný systém daně z přidané hodnoty — Směrnice 2006/112/ES — Článek 90 — Snížení základu daně — Rozsah povinností členských států — Přímý účinek“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 15. května 2014
Harmonizace daňových právních předpisů – Společný systém daně z přidané hodnoty – Základ daně – Snížení v případě zrušení, výpovědi, odstoupení nebo je-li snížena cena – Vnitrostátní právní úprava neupravující snížení v případě nezaplacení ceny – Přípustnost – Podmínky – Uplatňování odchylného ustanovení členským státem stanoveného pro případ, že cena není zcela nebo zčásti zaplacena
(Směrnice Rady 2006/112, čl. 90 odst. 1 a 2)
Harmonizace daňových právních předpisů – Společný systém daně z přidané hodnoty – Základ daně – Článek 90 odst. 1 směrnice 2006/112 – Snížení v případě zrušení, výpovědi, odstoupení nebo je-li snížena cena – Přímý účinek
(Směrnice Rady 2006/112, čl. 90 odst. 1)
Harmonizace daňových právních předpisů – Společný systém daně z přidané hodnoty – Základ daně – Snížení v případě zrušení, výpovědi, odstoupení nebo je-li snížena cena – Vnitrostátní právní úprava podmiňující takové snížení splněním určitých formalit – Přípustnost – Podmínky – Přiměřenost
(Směrnice Rady 2006/112, čl. 90 odst. 1 a článek 273)
Ustanovení článku 90 směrnice 2006/112 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládána tak, že nebrání vnitrostátnímu ustanovení, které nestanoví snížení základu daně u daně z přidané hodnoty v případě nezaplacení ceny, je-li použito odchylné ustanovení odstavce 2 tohoto článku. Toto ustanovení se musí nicméně vztahovat na všechny další případy, ve kterých podle odstavce 1 téhož článku osoba povinná k dani po uzavření transakce neobdržela část nebo celé protiplnění, což přísluší ověřit vnitrostátnímu soudu.
Tento čl. 90 odst. 1 je zajisté výrazem základní zásady uvedené směrnice, podle níž je základ daně tvořen skutečně přijatým protiplněním, a důsledkem toho je, že daňový orgán nemůže vybrat částku daně z přidané hodnoty převyšující částku, která byla osobě povinné k dani zaplacena.
Druhý odstavec téhož článku členským státům nicméně umožňuje odchýlit se od výše uvedeného pravidla v případě celkového nebo částečného nezaplacení ceny plnění. Na toto ustanovení vnitrostátního práva je přitom třeba pohlížet jako na výsledek rozhodnutí členského státu využít možnosti odchýlit se, která mu byla tímto článkem přiznána.
V tomto ohledu platí, že pokud dojde k celkovému nebo částečnému nezaplacení kupní ceny, aniž dojde k odstoupení od smlouvy nebo jejímu zrušení, má kupující nadále povinnost sjednanou cenu zaplatit a prodávající, i když již není vlastníkem zboží, v zásadě nadále disponuje pohledávkou, jejíhož zaplacení se může domáhat před soudem. Jelikož však nelze vyloučit, že se taková pohledávka nestane ve skutečnosti definitivně nedobytnou, rozhodl se unijní zákonodárce ponechat každému členskému státu možnost určit, zda v případě nezaplacení kupní ceny, které samo o sobě na rozdíl od odstoupení od smlouvy nebo jejího zrušení nemá za následek obnovení původního stavu, vznikne nárok na přiměřené snížení základu daně za podmínek, které stanoví, nebo zda v takovém případě nebude takové snížení možné.
(viz body 22–25, 28, výrok 1)
Osoby povinné k dani se mohou za účelem snížení svého základu daně u daně z přidané hodnoty před vnitrostátními soudy vůči členskému státu dovolávat čl. 90 odst. 1 směrnice 2006/112 o společném systému daně z přidané hodnoty.
Ve všech případech, kdy se ustanovení směrnice z hlediska svého obsahu jeví jako bezpodmínečná a dostatečně přesná, jsou totiž jednotlivci oprávněni dovolávat se jich před vnitrostátními soudy vůči státu, a to ať v případě, že stát směrnici včas neprovedl do vnitrostátního práva, tak v případě, že ji provedl nesprávně.
Ustanovení unijního práva je v tomto ohledu bezpodmínečné, jestliže ukládá povinnost, která není vázána na žádnou podmínku, a při svém výkonu ani ve svých účincích není podmíněna žádným aktem ze strany unijních orgánů nebo orgánů členských států.
I když přitom tento článek ponechává členským státům určitý prostor pro uvážení při přijímání opatření umožňujících určit částku snížení, nemá však tato okolnost vliv na přesnou a bezpodmínečnou povahu povinnosti povolit snížení základu daně v případech, které stanoví uvedený článek. Tento článek tudíž splňuje podmínky požadované k tomu, aby zakládal přímý účinek.
(viz body 31, 32, 34, 40, výrok 2)
I když členské státy mohou stanovit, že uplatnění nároku na snížení základu daně podléhá splnění určitých formalit umožňujících doložit zejména to, že osoba povinná k dani po uzavření transakce definitivně neobdržela část nebo celé protiplnění a že se tato osoba může dovolávat toho, že se v jejím případě jedná o některou ze situací uvedených v čl. 90 odst. 1 směrnice 2006/112 o společném systému daně z přidané hodnoty, nesmí takto přijatá opatření překročit meze toho, co je nezbytné k tomuto doložení, což přísluší ověřit vnitrostátnímu soudu.
Vzhledem k tomu, že ustanovení čl. 90 odst. 1 a článku 273 uvedené směrnice neuvádějí nad meze jimi stanovené podmínky ani povinnosti, které členské státy mohou stanovit, je nutno konstatovat, že jim tato ustanovení zajisté přiznávají prostor pro uvážení zejména formalit, které musejí osoby povinné k dani splňovat vůči daňovým orgánům uvedených států, aby mohly přiměřeně snížit základ daně.
Opatření, která mají zabránit daňovým únikům nebo vyhýbání se daňovým povinnostem, se však mohou v zásadě odchýlit od dodržení pravidel týkajících se základu daně jen ve striktně nezbytných mezích pro dosažení tohoto specifického cíle. Tato opatření musejí mít totiž co nejmenší dopad na cíle a zásady směrnice 2006/112, a nemohou být tedy používána způsobem, který by zpochybnil neutralitu daně z přidané hodnoty.
(viz body 37, 38, 40, výrok 2)
Věc C‑337/13
Almos Agrárkülkereskedelmi Kft
v.
Nemzeti Adó- és Vámhivatal Közép-magyarországi Regionális Adó Főigazgatósága
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Kúria)
„Řízení o předběžné otázce — Společný systém daně z přidané hodnoty — Směrnice 2006/112/ES — Článek 90 — Snížení základu daně — Rozsah povinností členských států — Přímý účinek“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 15. května 2014
Harmonizace daňových právních předpisů — Společný systém daně z přidané hodnoty — Základ daně — Snížení v případě zrušení, výpovědi, odstoupení nebo je-li snížena cena — Vnitrostátní právní úprava neupravující snížení v případě nezaplacení ceny — Přípustnost — Podmínky — Uplatňování odchylného ustanovení členským státem stanoveného pro případ, že cena není zcela nebo zčásti zaplacena
(Směrnice Rady 2006/112, čl. 90 odst. 1 a 2)
Harmonizace daňových právních předpisů — Společný systém daně z přidané hodnoty — Základ daně — Článek 90 odst. 1 směrnice 2006/112 — Snížení v případě zrušení, výpovědi, odstoupení nebo je-li snížena cena — Přímý účinek
(Směrnice Rady 2006/112, čl. 90 odst. 1)
Harmonizace daňových právních předpisů — Společný systém daně z přidané hodnoty — Základ daně — Snížení v případě zrušení, výpovědi, odstoupení nebo je-li snížena cena — Vnitrostátní právní úprava podmiňující takové snížení splněním určitých formalit — Přípustnost — Podmínky — Přiměřenost
(Směrnice Rady 2006/112, čl. 90 odst. 1 a článek 273)
Ustanovení článku 90 směrnice 2006/112 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládána tak, že nebrání vnitrostátnímu ustanovení, které nestanoví snížení základu daně u daně z přidané hodnoty v případě nezaplacení ceny, je-li použito odchylné ustanovení odstavce 2 tohoto článku. Toto ustanovení se musí nicméně vztahovat na všechny další případy, ve kterých podle odstavce 1 téhož článku osoba povinná k dani po uzavření transakce neobdržela část nebo celé protiplnění, což přísluší ověřit vnitrostátnímu soudu.
Tento čl. 90 odst. 1 je zajisté výrazem základní zásady uvedené směrnice, podle níž je základ daně tvořen skutečně přijatým protiplněním, a důsledkem toho je, že daňový orgán nemůže vybrat částku daně z přidané hodnoty převyšující částku, která byla osobě povinné k dani zaplacena.
Druhý odstavec téhož článku členským státům nicméně umožňuje odchýlit se od výše uvedeného pravidla v případě celkového nebo částečného nezaplacení ceny plnění. Na toto ustanovení vnitrostátního práva je přitom třeba pohlížet jako na výsledek rozhodnutí členského státu využít možnosti odchýlit se, která mu byla tímto článkem přiznána.
V tomto ohledu platí, že pokud dojde k celkovému nebo částečnému nezaplacení kupní ceny, aniž dojde k odstoupení od smlouvy nebo jejímu zrušení, má kupující nadále povinnost sjednanou cenu zaplatit a prodávající, i když již není vlastníkem zboží, v zásadě nadále disponuje pohledávkou, jejíhož zaplacení se může domáhat před soudem. Jelikož však nelze vyloučit, že se taková pohledávka nestane ve skutečnosti definitivně nedobytnou, rozhodl se unijní zákonodárce ponechat každému členskému státu možnost určit, zda v případě nezaplacení kupní ceny, které samo o sobě na rozdíl od odstoupení od smlouvy nebo jejího zrušení nemá za následek obnovení původního stavu, vznikne nárok na přiměřené snížení základu daně za podmínek, které stanoví, nebo zda v takovém případě nebude takové snížení možné.
(viz body 22–25, 28, výrok 1)
Osoby povinné k dani se mohou za účelem snížení svého základu daně u daně z přidané hodnoty před vnitrostátními soudy vůči členskému státu dovolávat čl. 90 odst. 1 směrnice 2006/112 o společném systému daně z přidané hodnoty.
Ve všech případech, kdy se ustanovení směrnice z hlediska svého obsahu jeví jako bezpodmínečná a dostatečně přesná, jsou totiž jednotlivci oprávněni dovolávat se jich před vnitrostátními soudy vůči státu, a to ať v případě, že stát směrnici včas neprovedl do vnitrostátního práva, tak v případě, že ji provedl nesprávně.
Ustanovení unijního práva je v tomto ohledu bezpodmínečné, jestliže ukládá povinnost, která není vázána na žádnou podmínku, a při svém výkonu ani ve svých účincích není podmíněna žádným aktem ze strany unijních orgánů nebo orgánů členských států.
I když přitom tento článek ponechává členským státům určitý prostor pro uvážení při přijímání opatření umožňujících určit částku snížení, nemá však tato okolnost vliv na přesnou a bezpodmínečnou povahu povinnosti povolit snížení základu daně v případech, které stanoví uvedený článek. Tento článek tudíž splňuje podmínky požadované k tomu, aby zakládal přímý účinek.
(viz body 31, 32, 34, 40, výrok 2)
I když členské státy mohou stanovit, že uplatnění nároku na snížení základu daně podléhá splnění určitých formalit umožňujících doložit zejména to, že osoba povinná k dani po uzavření transakce definitivně neobdržela část nebo celé protiplnění a že se tato osoba může dovolávat toho, že se v jejím případě jedná o některou ze situací uvedených v čl. 90 odst. 1 směrnice 2006/112 o společném systému daně z přidané hodnoty, nesmí takto přijatá opatření překročit meze toho, co je nezbytné k tomuto doložení, což přísluší ověřit vnitrostátnímu soudu.
Vzhledem k tomu, že ustanovení čl. 90 odst. 1 a článku 273 uvedené směrnice neuvádějí nad meze jimi stanovené podmínky ani povinnosti, které členské státy mohou stanovit, je nutno konstatovat, že jim tato ustanovení zajisté přiznávají prostor pro uvážení zejména formalit, které musejí osoby povinné k dani splňovat vůči daňovým orgánům uvedených států, aby mohly přiměřeně snížit základ daně.
Opatření, která mají zabránit daňovým únikům nebo vyhýbání se daňovým povinnostem, se však mohou v zásadě odchýlit od dodržení pravidel týkajících se základu daně jen ve striktně nezbytných mezích pro dosažení tohoto specifického cíle. Tato opatření musejí mít totiž co nejmenší dopad na cíle a zásady směrnice 2006/112, a nemohou být tedy používána způsobem, který by zpochybnil neutralitu daně z přidané hodnoty.
(viz body 37, 38, 40, výrok 2)