—

za I. N. Niculu D. Târşiou, avocat,

—

za rumunskou vládu R. Raduem a V. Angelescuem, jakož i A.‑L. Crişan, jako zmocněnci,

—

za Evropskou komisi R. Lyalem a G.‑D. Bălanem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 6 SEU a 110 SFEU, článků 17, 20 a 21 Listiny základních práv Evropské unie, jakož i zásady právní jistoty a zásady non reformatio in peius.

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi I. N. Niculou na straně jedné a Administraţia Finanţelor Publice a Municipiului Sibiu (správa veřejných financí v Sibiu) a Administraţia Fondului pentru Mediu (správa fondů pro životní prostředí) na straně druhé ve věci odmítnutí těchto orgánů vyhovět jeho žádosti o vrácení daně ze znečišťování životního prostředí pro motorová vozidla (dále jen „daň ze znečišťování životního prostředí“) vybrané v rozporu s unijním právem.

3

Mimořádné vládní nařízení č. 50/2008 ze dne 21. dubna 2008, kterým se zavádí daň ze znečišťování životního prostředí pro motorová vozidla (Ordonanţă de Urgenţă a Guvernului nr. 50/2008 pentru instituirea taxei pe poluare pentru autovehicule, Monitorul Oficial al României, část I, č. 327 ze dne 25. dubna 2008, dále jen „OUG č. 50/2008“), jež vstoupilo v platnost dne 1. července 2008, zavedlo daň ze znečišťování životního prostředí pro vozidla kategorií M1 až M3 a N1 až N3. Povinnost platit tuto daň vznikla konkrétně při první registraci motorového vozidla v Rumunsku.

4

OUG č. 50/2008 bylo několikrát změněno předtím, než bylo zrušeno zákonem č. 9/2012 ze dne 6. ledna 2012, kterým se stanoví daň za znečišťující emise z motorových vozidel (Legea nr. 9/2012 privind taxa pentru emisiili poluante provenite de la autovehicule, Monitorul Oficial al României, část I, č. 17 ze dne 10. ledna 2012, dále jen „zákon č. 9/2012“) a který vstoupil v platnost dne 13. ledna 2012.

5

Podle článku 4 zákona č. 9/2012 vznikala povinnost zaplatit daň za znečišťující emise z motorových vozidel nejen při první registraci vozidla v Rumunsku, ale za určitých podmínek i při prvním zápisu vlastnického práva k ojetému vozidlu v Rumunsku.

6

Mimořádným vládním nařízením č. 1/2012 ze dne 30. ledna 2012 o pozastavení uplatňování některých ustanovení zákona č. 9/2012, kterým se stanoví daň za znečišťující emise z motorových vozidel, a o vrácení daně zaplacené podle čl. 4 odst. 2 tohoto zákona (Ordonanța de Urgență a Guvernului nr. 1/2012 pentru suspendarea aplicării unor dispoziții ale Legii nr. 9/2012 privind taxa pentru emisiile poluante provenite de la autovehicule, precum şi pentru restituirea taxei achitate în conformitate cu prevederile art. 4 alin. 2 din lege, Monitorul Oficial al României, část I, č. 79 ze dne 31. ledna 2012), které vstoupilo v platnost dne 31. ledna 2012, však bylo uplatňování daně za znečišťující emise z motorových vozidel při prvním zápisu vlastnického práva k ojetému vozidlu v Rumunsku pozastaveno do 1. ledna 2013.

7

Mimořádné vládní nařízení č. 9/2013 ze dne 19. února 2013 o ekologické dani pro motorová vozidla (Ordonanţa de urgenţă nr. 9/2013 privind timbrul de mediu pentru autovehicule, Monitorul Oficial al României, část I, č. 119 ze dne 4. března 2013, dále jen „OUG č. 9/2013“), kterým se ruší zákon č. 9/2012, vstoupilo v platnost dne 15. března 2013.

8

Článek 4 OUG č. 9/2013 stanoví:

„Povinnost zaplatit [ekologickou daň pro motorová vozidla (dále jen „ekologická daň“)] vzniká pouze jednou, a to:

9

Článek 12 odst. 1 a 2 OUG č. 9/2013 stanoví:

„(1)   Pokud je zvláštní daň za automobily a motorová vozidla, nebo [daň ze znečišťování životního prostředí], anebo daň za znečišťující emise z motorových vozidel, která byla zaplacena, vyšší než daň, která vyplývá z použití těchto ustanovení týkajících se ekologické daně, vypočítaná v [rumunských lei (RON)] podle měnového kurzu platného v době registrace vozidla nebo zápisu vlastnického práva k ojetému motorovému vozidlu, částku, která představuje uvedený rozdíl, je možno vrátit, a to výlučně ve prospěch osoby, která byla povinna daň zaplatit, v souladu s postupem stanoveným prováděcími předpisy k tomuto mimořádnému nařízení. Rozdíl, který má být vrácen, se vypočte podle vzorce stanoveného tímto mimořádným nařízením s použitím údajů zohledněných v době registrace vozidla nebo zápisu vlastnického práva k ojetému motorovému vozidlu.

(2)   Částka rovnající se rozdílu mezi částkou, kterou zaplatil daňový poplatník jako zvláštní daň za automobily a motorová vozidla, nebo [daň ze znečišťování životního prostředí], anebo daň za znečišťující emise z motorových vozidel a částkou vyplývající z uplatnění [ekologické daně] se vrací před uplynutím promlčecí lhůty stanovené vládním nařízením [č. 92 ze dne 24. prosince 2003 o daňovém řádu (Ordonanţa Guvernului nr.92 privind Codul de procedură fiscală, Monitorul Oficial al României, část I, č. 941 ze dne 29. prosince 2003)], ve znění pozdějších změn a doplňků, v souladu s postupem stanoveným prováděcími předpisy k tomuto mimořádnému nařízení.“

10

V průběhu roku 2009 I. N. Nicula, rumunský státní příslušník s bydlištěm v Rumunsku, zakoupil ojeté motorové vozidlo, které bylo poprvé zaregistrováno v Německu. Za účelem registrace tohoto vozidla v Rumunsku musel podle článku 4 OUG č. 50/2008 zaplatit částku ve výši 5153 RON jako daň ze znečišťování životního prostředí.

11

Rozsudkem ze dne 3. května 2012 Tribunalul Sibiu vyhověl žalobě podané I. N. Niculou proti Agenția Fondului pentru Mediu, a sice příjemci daně ze znečišťování životního prostředí a uložil této správě tuto daň vrátit z důvodu, že byla zavedena v rozporu s článkem 110 SFEU, jak je vykládán Soudním dvorem v rozsudku Tatu (C‑402/09, EU:C:2011:219). Tento soud však zamítl žalobu v rozsahu, v němž byla podána rovněž proti Administraţia Finanţelor Publice a Municipiului Sibiu, a sice subjektu, který daň vybral.

12

Dne 25. ledna 2013, po odvolání podaném proti uvedenému rozsudku ke Curtea de Apel de Alba-Iulia, tento soud uvedený rozsudek zrušil a vrátil věc prvostupňovému soudu, přičemž pro účely tohoto nového řízení uvedl, že ve sporech tohoto druhu týkajících se vrácení daně vybrané v rozporu s unijním právem není „pasivně legitimovaný“ pouze příjemce dotčené daně, ale také subjekt, který daň vybral.

13

OUG č. 9/2013 vstoupilo v platnost dne 15. března 2013, a sice poté, co byla věc znovu zapsána do rejstříku Tribunalul Sibiu. Tento soud uvádí, že podle tohoto právního předpisu může být již zaplacená daň ze znečišťování životního prostředí vrácena pouze v případě, že její výše je vyšší než výše ekologické daně, přičemž vrácení daně se stanoví taxativně a omezuje se pouze na tento případný rozdíl.

14

V konkrétním případě I. N. Niculy výše ekologické daně zatěžující dotčené vozidlo činí 8126,44 RON na základě OUG č. 9/2013, kdežto dříve zaplacená daň ze znečišťování životního prostředí činila 5153 RON. Podle Tribunalul Sibiu žalobce v původním řízení neprávem tvrdí, že odpovídající částka ekologické daně za jeho vozidlo činí pouze 3779,74 RON, jelikož podle čl. 12 odst. 1 druhé věty téhož OUG se výpočet rozdílu, který se má vrátit, provádí na základě početního vzorce uvedeného v tomto nařízení, který je založen na údajích zohledněných v době registrace vozidla v Rumunsku, a nikoliv na aktuálních údajích.

15

Podle uvedeného soudu tak I. N. Nicula nemá na základě OUG č. 9/2013 nárok na vrácení daně ze znečišťování životního prostředí a souvisejících úroků, jelikož odpovídající částku zadrží daňové orgány a orgány na ochranu životního prostředí jako ekologickou daň, a to z důvodu hodnoty ekologické daně, jež je vyšší, než je hodnota daně ze znečišťování životního prostředí, kterou zaplatil při registraci svého vozidla.

16

Za těchto podmínek se Tribunalul Sibiu rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Mohou být ustanovení článku [6 SEU], článků 17, 20 a 21 Listiny základních práv Evropské unie a článku 110 SFEU, jakož i zásada právní jistoty a zásada non reformatio in peius, obě zakotvené v [unijním] právu a v judikatuře Soudního dvora [rozsudky Belbouab, 10/78, EU:C:1978:181, a Belgocodex, C‑381/97, EU:C:1998:589], vykládány v tom smyslu, že brání takovému právnímu předpisu, jako je [OUG č. 9/2013]?“

17

Rumunská vláda na základě čl. 16 třetího pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie požádala, aby Soudní dvůr zasedal ve velkém senátu.

18

Rumunská vláda má za to, že projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je nepřípustná. V této souvislosti zaprvé tvrdí, že ustanovení vnitrostátního práva uváděné předkládajícím soudem, a sice článek 12 OUG č. 9/2013, upravuje mimosoudní správní řízení o vrácení daní, takže tato právní úprava neukládá výkladová omezení soudům, ke kterým byly podány návrhy na vrácení takové daně vybrané v rozporu s unijním právem, jako je daň dotčená v původním řízení. Předkládající soud tudíž neprávem shledává, že uvedené ustanovení mu brání v tom, aby nařídil vrácení celé částky zaplacené I. N. Niculou jako daň ze znečišťování životního prostředí.

19

Zadruhé rumunská vláda tvrdí, že se OUG č. 9/2013 každopádně nemůže použít na spor v původním řízení, neboť nebylo v platnosti ke dni, kdy I. N. Nicula zaplatil daň ze znečišťování životního prostředí.

20

Z těchto důvodů má rumunská vláda za to, že odpověď na otázku položenou předkládajícím soudem není pro vyřešení sporu v původním řízení užitečná, a že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je tudíž třeba odmítnout jako nepřípustnou.

21

V této souvislosti je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora je v rámci řízení upraveného v článku 267 SFEU věcí pouze vnitrostátního soudu, kterému byl spor předložen a jenž musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, aby s ohledem na konkrétní okolnosti věci posoudil jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání jeho rozsudku, tak relevanci otázek, které klade Soudnímu dvoru. Proto, je Soudní dvůr, jestliže se položené otázky týkají výkladu unijního práva v zásadě povinen rozhodnout (k tomuto viz rozsudky Vláda Francouzského společenství a Valonská vláda, C‑212/06, EU:C:2008:178, bod 28; Zurita García a Choque Cabrera, C‑261/08 a C‑348/08, EU:C:2009:648, bod 34, jakož i Filipiak, C‑314/08, EU:C:2009:719, bod 40).

22

Soudní dvůr ovšem rovněž rozhodl, že za výjimečných okolností mu přísluší, aby za účelem ověření své vlastní pravomoci přezkoumal podmínky, za kterých se na něj vnitrostátní soud obrátil (v tomto smyslu viz rozsudek Filipiak, EU:C:2009:719, bod 41 a citovaná judikatura).

23

V této souvislosti je třeba poukázat na to, že odmítnout rozhodnutí o předběžné otázce položené vnitrostátním soudem je možné pouze tehdy, je-li zjevné, že žádaný výklad unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jestliže se jedná o hypotetický problém, nebo také tehdy, když Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny (rozsudek Zurita García a Choque Cabrera, EU:C:2009:648, bod 35).

24

V projednávaném případě Soudní dvůr na základě čl. 101 odst. 1 svého jednacího řádu požádal předkládající soud, aby uvedl, zda se s ohledem na povahu řízení, které před ním probíhá, článek 12 OUG č. 9/2013 použije na spor v původním řízení. Svou odpovědí, která došla kanceláři Soudního dvora dne 13. března 2014, tento soud potvrdil, že tento článek je hmotněprávním pravidlem použitelným na spor v původním řízení pro účely nového přezkumu věci, která mu byla vrácena. Podle uvedeného soudu je pravidlo zakotvené v uvedeném čl. 12 odst. 1 jednoznačné a omezuje vrácení daní zaplacených před zavedením ekologické daně pouze na případ, kdy mají vyšší hodnotu, než je výše této daně zavedené OUG č. 9/2013.

25

Za těchto okolností je třeba konstatovat, že odpověď Soudního dvora na žádost předkládajícího soudu o výklad je pro uvedený soud užitečná pro účely rozhodnutí o slučitelnosti vnitrostátní právní úpravy dotčené v původním řízení s unijním právem, takže argumentaci rumunské vlády o údajné nepřípustnosti žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce je třeba odmítnout, a je tedy třeba na tuto žádost odpovědět.

26

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda je třeba unijní právo vykládat v tom smyslu, že brání takovému systému vracení daně vybrané v rozporu s unijním právem, jako je systém dotčený v původním řízení.

27

Z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že nárok na vrácení daní vybraných v členském státě v rozporu s pravidly unijního práva je důsledkem a doplňkem práv přiznaných jednotlivcům ustanoveními unijního práva zakazujícími takovéto daně, jak je vyložil Soudní dvůr. Členské státy tedy v zásadě musí vrátit daně vybrané v rozporu s unijním právem (rozsudky Littlewoods Retail a další, C‑591/10, EU:C:2012:478, bod 24, jakož i Irimie, C‑565/11, EU:C:2013:250, bod 20).

28

Kromě toho Soudní dvůr již rozhodl, že pokud členský stát vybral daně v rozporu s pravidly unijního práva, právní subjekty mají nárok na vrácení nejen neoprávněně vybrané daně, ale rovněž částek vyplacených tomuto státu nebo tímto státem zadržených v přímé souvislosti s touto daní (v tomto smyslu viz rozsudky Littlewoods Retail a další, EU:C:2012:478, bod 25, jakož i Irimie, EU:C:2013:250, bod 21).

29

Zásada ukládající členským státům povinnost vrátit částky daní vybrané v rozporu s unijním právem spolu s úroky vyplývá z unijního práva (rozsudky Littlewoods Retail a další, EU:C:2012:478, bod 26, jakož i Irimie, EU:C:2013:250, bod 22).

30

V projednávaném případě je nutno úvodem poukázat na to, že z předkládacího rozhodnutí jasně nevyplývá, na základě jakého znění OUG byla I. N. Niculovi uložena daň ze znečišťování životního prostředí ke dni registrace jeho vozidla v Rumunsku. Soudní dvůr nicméně již rozhodl, že článek 110 SFEU brání takové dani, jako je daň ze znečišťování životního prostředí zavedená OUG č. 50/2008 jak v jeho původním znění, tak v jeho pozměněných zněních (v tomto smyslu viz rozsudky Tatu, EU:C:2011:219, body 58 a 61, jakož i Nisipeanu, C‑263/10, EU:C:2011:466, body 27 a 29).

31

Soudní dvůr totiž konstatoval, že účinkem použití ustanovení OUG č. 50/2008, nehledě na jeho znění, je, že dovezená ojetá vozidla, která vykazují značné stáří a opotřebení, jsou podrobena dani, která se může blížit 30 % jejich tržní hodnoty, kdežto podobná vozidla prodávaná na tuzemském trhu ojetých vozidel, která tak jsou podobnými domácími výrobky ve smyslu článku 110 SFEU, nejsou takovým daňovým zatížením nijak dotčena. Soudní dvůr na základě toho došel k závěru, že takové opatření odrazuje od uvádění ojetých vozidel zakoupených v jiných členských státech do provozu, aniž odrazuje kupující od koupě ojetých vozidel téhož stáří a téhož opotřebení na tuzemském trhu (v tomto smyslu viz rozsudky Tatu, EU:C:2011:219, body 55, 58 a 61, jakož i Nisipeanu, EU:C:2011:466, body 26, 27 a 29).

32

Rumunsko v návaznosti na rozsudky Tatu (EU:C:2011:219) a Nisipeanu (EU:C:2011:466) přijalo OUG č. 9/2013, které zavádí novou daň z motorových vozidel, a sice ekologickou daň. Podle článku 4 tohoto nařízení vzniká povinnost platit ekologickou daň buď při první registraci motorového vozidla v Rumunsku, při opětovném uvedení motorového vozidla do národního vozového parku, nebo při zápisu vlastnického práva k ojetému motorovému vozidlu v případě, že za dané vozidlo nebyla zaplacena žádná z dříve platných daní z vozidel, nebo v případě vozidla, u kterého soud nařídil vrácení těchto daní, nebo jehož registraci nařídil bez zaplacení těchto daní.

33

Jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí a z odpovědi předkládajícího soudu na žádost Soudního dvora o vysvětlení, OUG č. 9/2013 rovněž zavádí v článku 12 režim vracení daně zaplacené zejména na základě OUG č. 50/2008 nebo jeho pozměněných znění, čímž umožňuje, aby byla jednotlivcům vrácena dříve zaplacená daň, pokud výše této daně přesahuje výši ekologické daně. Tento soud má za to, že na základě uvedeného ustanovení nemá možnost nařídit, aby byla I. N. Niculovi vrácena částka daně, kterou musel zaplatit jako daň ze znečišťování životního prostředí, a dále související úroky.

34

Je třeba přezkoumat, zda takový systém vracení započtením umožňuje jednotlivcům skutečný výkon práva na vrácení neoprávněně zaplacené daně, které mají podle unijního práva.

35

V této souvislosti z čl. 12 odst. 1 OUG č. 9/2013, tak jak ho vykládá předkládající soud, vyplývá, že pokud jde o ojetá vozidla dovezená z jiného členského státu, daň ze znečišťování životního prostředí vybraná v rozporu s unijním právem se daňovému poplatníkovi vrací pouze v rozsahu, v němž přesahuje vymahatelnou ekologickou daň vypočítanou na základě údajů zohledněných ke dni registrace dovezeného vozidla v Rumunsku.

36

Z toho plyne, jak uvedla Evropská komise, že účinkem takového systému vracení, jako je systém dotčený v původním řízení, je v případě ojetého vozidla dovezeného z jiného členského státu omezení, ba dokonce jako ve věci v původním řízení úplné zrušení povinnosti vrátit daň ze znečišťování životního prostředí vybranou v rozporu s unijním právem, což vede k přetrvávání diskriminace, kterou Soudní dvůr konstatoval v rozsudcích Tatu (EU:C:2011:219) a Nisipeanu (EU:C:2011:466).

37

Mimoto účinkem uvedeného systému je osvobození vnitrostátních orgánů od povinnosti zohlednit úroky dlužné daňovému poplatníkovi za období mezi neoprávněným vybráním daně ze znečišťování životního prostředí a jejím vrácením, a tudíž nesplňuje požadavek uvedený v bodě 29 tohoto rozsudku.

38

Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že takový systém vracení, jako je systém vracení dotčený v původním řízení, neumožňuje účinný výkon práva na vrácení daně vybrané v rozporu s unijním právem, které jednotlivci mají podle tohoto práva.

39

S ohledem na výše uvedené je třeba učinit závěr, že unijní právo musí být vykládáno v tom smyslu, že brání takovému systému vracení daně vybrané v rozporu s unijním právem, jako je systém dotčený v původním řízení.

40

Rumunská vláda ve svém písemném vyjádření požádala Soudní dvůr, aby pro případ, že rozhodne, že unijní právo brání takové dani, jako je ekologická daň zavedená OUG č. 9/2013, omezil časové účinky tohoto rozsudku.

41

K tomuto je třeba uvést, že předkládající soud v žádosti o výklad unijního práva neklade Soudnímu dvoru otázku, zda unijní právo brání takové dani, jako je ekologická daň, avšak pouze otázku, zda toto právo brání takovému systému, jako je systém zavedený OUG č. 9/2013, který stanoví vracení daně, která byla neoprávněně vybrána na základě OUG č. 50/2008.

42

Za těchto podmínek stačí upřesnit, že argumenty dovolávané rumunskou vládou ve prospěch omezení časových účinků rozsudku Soudního dvora se týkají jiných případů, než je případ dotčený v původním řízení, a tudíž není namístě rozhodnout o žádosti uvedené vlády o omezení časových účinků tohoto rozsudku.

43

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto:

Unijní právo musí být vykládáno v tom smyslu, že brání takovému systému vracení daně vybrané v rozporu s unijním právem, jako je systém dotčený v původním řízení.