Věc C‑327/13
Burgo Group SpA
v.
Illochroma SA
a
Jérôme Theetten
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná cour d’appel de Bruxelles)
„Řízení o předběžné otázce — Soudní spolupráce v občanských věcech — Úpadková řízení — Pojem ‚provozovna‘ — Skupina společností — Provozovna — Právo zahájit vedlejší úpadkové řízení — Kritéria — Osoba oprávněná podat návrh na zahájení vedlejšího úpadkového řízení“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 4. září 2014
Soudní spolupráce v občanských věcech — Úpadková řízení — Nařízení č. 1346/2000 — Mezinárodní příslušnost k zahájení úpadkového řízení — Vedlejší řízení — Dlužník, který má provozovnu na území státu, v němž má statutární sídlo — Pojem „provozovna“ — Provozovna, která má právní subjektivitu — Zahrnutí — Kritéria
[Nařízení Rady č. 1346/2000, čl. 2 písm. h) a čl. 3 odst. 2]
Soudní spolupráce v občanských věcech — Úpadková řízení — Nařízení č. 1346/2000 — Mezinárodní příslušnost k zahájení úpadkového řízení — Vedlejší řízení — Osoby oprávněné podat návrh na zahájení vedlejšího řízení — Posouzení z hlediska vnitrostátního práva — Omezení pouze na věřitele, kteří mají bydliště nebo statutární sídlo v členském státě, ve kterém se nachází dotyčná provozovna, nebo na věřitele, jejichž pohledávka vznikla na základě činnosti této provozovny — Nepřípustnost
[Nařízení Rady č. 1346/2000, čl. 29 písm. b)]
Soudní spolupráce v občanských věcech — Úpadková řízení — Nařízení č. 1346/2000 — Mezinárodní příslušnost k zahájení úpadkového řízení — Vedlejší řízení — Zahájení vedlejšího řízení k hlavnímu likvidačnímu řízení — Zohlednění kritérií účelnosti — Použití vnitrostátního práva — Podmínky
(Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000)
Článek 3 odst. 2 nařízení č. 1346/2000 u úpadkovém řízení musí být vykládán v tom smyslu, že v rámci likvidace společnosti v jiném členském státě, než ve kterém má statutární sídlo, může být proti této společnosti zahájeno rovněž vedlejší úpadkové řízení ve druhém členském státě, ve kterém má statutární sídlo a právní subjektivitu.
Článek 2 písm. h) nařízení č. 1346/2000 totiž nevylučuje, že provozovna může mít pro účely tohoto ustanovení právní subjektivitu a může se nacházet v členském státě, ve kterém má společnost statutární sídlo, a to pod podmínkou, že splňuje kritéria stanovená v tomto ustanovení.
Pokud by tedy pojem „provozovna“ měl být vykládán v tom smyslu, že nemůže zahrnovat místo podnikání společnosti, která je dlužníkem, tedy místo, které splňuje kritéria výslovně stanovená v uvedeném čl. 2 písm. h) a nachází se na území členského státu, ve kterém se nachází statutární sídlo této společnosti, místním zájmům, mezi něž patří mimo jiné zájmy věřitelů usazených v tomto členském státě, by byla odepřena ochrana stanovená v nařízení ve formě zahájení vedlejšího řízení v tomto členském státě. Takový výklad by konečně mohl vést k diskriminačnímu zacházení s věřiteli usazenými v členském státě, ve kterém má společnost, která je dlužníkem, statutární sídlo, zejména ve srovnání s věřiteli usazenými v jiných členských státech, ve kterých se případně nacházejí další provozovny dlužníka.
(viz body, 35, 38, 39, výrok 1)
Článek 29 písm. b) nařízení č. 1346/2000 o úpadkovém řízení musí být vykládán v tom smyslu, že otázka, která osoba nebo orgán jsou oprávněny podat návrh na zahájení vedlejšího řízení, musí být posouzena na základě vnitrostátního práva členského státu, na jehož území je zahájení tohoto řízení navrhováno. Právo podat návrh na zahájení vedlejšího řízení však nelze omezit pouze na věřitele, kteří mají bydliště nebo statutární sídlo v členském státě, na jehož území se nachází dotyčná provozovna, nebo pouze na věřitele, jejichž pohledávka vznikla na základě činnosti této provozovny.
Členské státy, jež přijaly vnitrostátní ustanovení upravující otázku, které osoby jsou oprávněny podat návrh na zahájení vedlejšího řízení, jsou totiž povinny dbát na to, aby byl s ohledem na cíl nařízení zajištěn jeho užitečný účinek. Cílem ustanovení nařízení, která se týkají práva věřitele podat návrh na zahájení vedlejšího řízení, je přitom zejména zmírnit dopady všeobecného použití práva členského státu, na jehož území je zahájeno hlavní řízení, tím, že za určitých podmínek umožňují zahájení vedlejších řízení s cílem chránit různé zájmy, které zahrnují jiné než místní zájmy.
Nařízení jasně rozlišuje mezi územními řízeními zahájenými před zahájením hlavního řízení a vedlejšími řízeními. Pouze v případě prvně uvedených řízení je právo navrhnout jejich zahájení přiznáno jen věřitelům, kteří mají bydliště, obvyklé místo pobytu nebo sídlo v členském státě, na jehož území se nachází dotyčná provozovna, nebo jejichž pohledávka vznikla na základě činnosti této provozovny. Z toho a contrario plyne, že tato omezení se nevztahují na vedlejší řízení.
Konečně možné omezení práva podat návrh na zahájení vedlejšího řízení pouze na místní věřitele by představovalo nepřímou diskriminaci na základě státní příslušnosti, kterou nelze odůvodnit.
(viz body 46–51, výrok 2)
Nařízení č. 1346/2000 o úpadkovém řízení musí být vykládáno v tom smyslu, že je-li hlavní úpadkové řízení likvidačním řízením, zohlednění kritérií účelnosti soudem, k němuž byl podán návrh na zahájení vedlejšího úpadkového řízení, spadá pod vnitrostátní právo členského státu, na jehož území je zahájení tohoto řízení navrhováno. Členské státy však musí při stanovování podmínek pro zahájení takového řízení dodržovat unijní právo a zejména obecné zásady unijního práva a ustanovení nařízení č. 1346/2000.
Kromě toho soud, k němuž byl podán návrh na zahájení vedlejšího řízení, musí za použití svého vnitrostátního práva zohlednit cíle sledované možností zahájit takové řízení.
Konečně po zahájení vedlejšího řízení musí soud, který toto řízení zahájil, zohlednit cíle hlavního řízení a přihlédnout k systematice nařízení při dodržení zásady loajální spolupráce.
(viz body 65–67, výrok 3)