Věc C‑318/13

X

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Korkein hallinto-oikeus)

„Řízení o předběžné otázce — Směrnice 79/7/EHS — Rovné zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení — Úrazové pojištění zaměstnanců — Výše paušálního odškodnění za trvalé poškození zdraví — Pojistněmatematický výpočet na základě průměrné očekávané délky života v závislosti na pohlaví příjemce uvedeného odškodnění — Dostatečně závažné porušení unijního práva“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 3. září 2014

1. Předběžné otázky — Pravomoc Soudního dvora — Meze — Výklad směrnice v rámci sporu, jehož účinky se nadále projevují po přistoupení členského státu k Evropské unii — Zahrnutí

   (Článek 267 SFEU)

2. Sociální politika — Rovné zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení — Směrnice 79/7 — Vnitrostátní právní úprava, na základě které se jako pojistněmatematický faktor pro výpočet dávek sociálního zabezpečení, stanovených zákonem a vyplácených v důsledku pracovního úrazu, použije rozdílná průměrná očekávaná délka života v případě mužů a žen — Nepřímá diskriminace — Odůvodnění — Neexistence

   (Směrnice Rady 79/7, čl. 4 odst. 1)

3. Právo Evropské unie — Práva přiznaná jednotlivcům — Porušení členským státem — Povinnost nahradit újmu způsobenou jednotlivcům — Podmínky — Dostatečně závažné porušení — Pojem — Porušení zásady rovného zacházení pro muže a ženy oblasti sociálního zabezpečení — Posouzení vnitrostátním soudem — Meze

   [Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54, čl. 9 odst. 1 písm. h); směrnice Rady 79/7, čl. 4 odst. 1, a 2004/113, čl. 5 odst. 2]

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 22–24)

2.  Článek 4 odst. 1 směrnice 79/7 o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, na základě které se jako pojistněmatematický faktor pro výpočet dávek sociálního zabezpečení, stanovených zákonem a vyplácených v důsledku pracovního úrazu, použije rozdílná očekávaná délka života v případě mužů a žen, jestliže při použití tohoto faktoru je jednorázová dávka odškodnění, která má být vyplacena muži, nižší než odškodnění, které by obdržela žena stejného věku, která se nachází ve srovnatelné situaci.

   Taková právní úprava totiž představuje nerovné zacházení, které nelze odůvodnit ani důvody pro stanovení výjimek ze zásady rovného zacházení uvedenými v čl. 7 odst. 1 směrnice 79/7, ani na základě ustanovení týkajících se ochrany žen z důvodu mateřství podle čl. 4 odst. 2, a ani a objektivně rozdílnou průměrnou očekávanou délkou života mužů a žen. V tomto ohledu nelze výpočet takového odškodnění provádět na základě zevšeobecnění týkajícího se průměrné očekávané délky života mužů a žen, jelikož takové zevšeobecnění může mít za následek diskriminační zacházení s pojištěnci mužského pohlaví ve srovnání s pojištěnci ženského pohlaví. Zohlednění obecných statistických údajů na základě pohlaví kromě toho naráží na nejistotu, že pojištěnec ženského pohlaví má vždy delší očekávanou délku života než pojištěnec mužského pohlaví téhož věku nacházející se ve srovnatelné situaci.

   (viz body 34, 37, 38, 40, výrok 1)

3.  Vnitrostátnímu soudu přísluší posoudit, zda jsou splněny podmínky vzniku odpovědnosti členského státu, jestliže vnitrostátní právní úprava, na základě které se jako pojistněmatematický faktor pro výpočet dávek sociálního zabezpečení, stanovených zákonem a vyplácených v důsledku pracovního úrazu, použije rozdílná očekávaná délka života v případě mužů a žen, porušuje čl. 4 odst. 1 směrnice 79/7 o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení. Obdobně, pokud jde o otázku, zda taková vnitrostátní právní úprava představuje „dostatečně závažné“ porušení unijního práva, bude tento soud muset vzít v úvahu zejména skutečnost, že Soudní dvůr dosud nerozhodl o legalitě zohlednění faktoru založeného na průměrné očekávané délce života v závislosti na pohlaví při stanovení dávky odškodnění vyplacené na základě zákonného systému sociálního zabezpečení, který spadá do oblasti působnosti směrnice 79/7. Vnitrostátní soud bude muset rovněž vzít v úvahu možnost přiznanou členským státům unijním zákonodárcem, která je vyjádřena v čl. 5 odst. 2 směrnice 2004/113, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování, jakož i čl. 9 odst. 1 písm. h) směrnice 2006/54 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání. Uvedený soud musí dále vzít v úvahu skutečnost, že Soudní dvůr dne 1. března 2011 (C‑236/09, EU:C:2011:100), rozhodl, že první z uvedených ustanovení je neplatné, jelikož odporuje zásadě rovného zacházení pro muže a ženy.

   (viz bod 51, výrok 2)