Skutečnosti předcházející sporu

Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek

Návrhová žádání účastníků řízení

Ke kasačnímu opravnému prostředku

K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku, vycházejícímu z porušení práva na obhajobu z důvodu procesních chyb

K první části prvního důvodu, týkající se oprávnění Komise uvést poprvé před Tribunálem důkazy obsažené ve správním spisu

– Argumenty společností Dole

– Závěry Soudního dvora

K druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku, týkající se přípustnosti důkazu předloženého společnostmi Dole na jednání před Tribunálem

– Argumenty společností Dole

– Závěry Soudního dvora

K třetí části prvního důvodu kasačního opravného prostředku, týkající se odmítnutí, ze strany Tribunálu, přílohy C.7 repliky jako nepřípustné

– Argumenty společností Dole

– Závěry Soudního dvora

K čtvrté části prvního důvodu kasačního opravného prostředku, týkající se porušení zásady rovnosti zbraní

K páté části prvního důvodu kasačního opravného prostředku, týkající se zjištění skutkového stavu Tribunálem

– Argumenty společností Dole

– Závěry Soudního dvora

K druhému důvodu kasačního opravného prostředku, vycházejícímu ze zkreslení skutkového stavu stran hospodářského kontextu protiprávního jednání

Argumenty společností Dole

Závěry Soudního dvora

K třetímu důvodu kasačního opravného prostředku, vycházejícímu z nedostatečného posouzení důkazů

K první části třetího důvodu kasačního opravného prostředku, týkající se chybějícího dostatečného odůvodnění umožňujícího potvrdit výpočet podílů na trhu, který učinila Komise

– Argumenty společností Dole

– Závěry Soudního dvora

K druhé a třetí části třetího důvodu kasačního opravného prostředku, které se týkají chybějící přesné identifikace prvků kontaktů před stanovením cen a faktorů stanovení cen, které představují omezení hospodářské soutěže

– Argumenty společností Dole

– Závěry Soudního dvora

Ke čtvrté části třetího důvodu kasačního opravného prostředku, týkající se odpovědností zaměstnanců, kteří se zúčastnili kontaktů před stanovením cen

K páté části třetího důvodu kasačního opravného prostředku, týkající se označení kontaktů před stanovením cen za omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu

– Argumenty společností Dole

– Závěry Soudního dvora

Ke čtvrtému důvodu kasačního opravného prostředku, vycházejícímu z nesprávného výpočtu pokuty

K první části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku, týkající se zohlednění prodejů společností, které se údajného protiprávního jednání nezúčastnily

– Argumenty společností Dole

– Závěry Soudního dvora

K druhé části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku, týkající se dvojího zohlednění některých prodejů

– Argumenty společností Dole

– Závěry Soudního dvora

K nákladům řízení

1

Svým kasačním opravným prostředkem se Dole Food Company, Inc. (dále jen „Dole Food“) a Dole Fresh Fruit Europe, původně Dole Germany OHG (dále jen „DFFE“) (dále společně jen „společnosti Dole“) domáhají úplného nebo částečného zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie Dole Food a Dole Germany v. Komise (T‑588/08, EU:T:2013:130, dále jen „napadený rozsudek“), kterým Tribunál zamítl jejich žaloby na zrušení rozhodnutí Komise C (2008) 5955 final ze dne 15. října 2008 v řízení podle článku 81 ES (věc COMP/39 188 – Banány) (dále jen „sporné rozhodnutí“). Rovněž navrhují zrušení tohoto rozhodnutí v rozsahu, v němž se jich týká, jakož i zrušení nebo snížení pokuty, která jim byla uložena uvedeným rozhodnutím.

2

Pro potřeby tohoto řízení lze skutečnosti předcházející sporu, jak jsou uvedeny v bodech 1 až 32 napadeného rozsudku, shrnout následovně.

3

Dole Food je americkou společností produkující čerstvé ovoce a zeleninu, jakož i balené mražené ovoce. DFFE je dceřinou společností této společnosti.

4

Dne 8. dubna 2005 Chiquita Brands International, Inc. (dále jen „Chiquita“) podala žádost o ochranu na základě oznámení Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (Úř. věst. 2002, C 45, s. 3; Zvl. vyd. 08/02, s. 155, dále jen „oznámení o spolupráci“).

5

Dne 3. května 2005 jí Evropská komise na základě odst. 8 písm. a) oznámení o spolupráci poskytla podmínečnou ochranu před pokutou.

6

Dne 20. července 2007 Komise zaslala několika společnostem, u nichž provedla kontroly, včetně společností Chiquita, Dole, Fresh Del Monte Produce, Inc. (dále jen „Del Monte“), a Internationale Fruchtimport Gesellschaft Weichert & Co. KG (dále jen „Weichert“), oznámení námitek.

7

Dne 15. října 2008 Komise přijala sporné rozhodnutí, ve kterém konstatuje, že se podniky, jimž je napadené rozhodnutí určeno, účastnily jednání ve vzájemné shodě spočívajícího v koordinování jejich referenčních cen banánů uváděných na trh v Rakousku, Belgii, Dánsku, Finsku, Německu, Lucembursku, Nizozemsku, jakož i ve Švédsku, a to v období od 1. ledna 2000 do 31. prosince 2002 (body 1 až 3 odůvodnění sporného rozhodnutí).

8

V době rozhodné z hlediska skutkového stavu byly dodávky banánů do přístavů severní Evropy a množství uváděná na trh v tomto regionu určovány každý týden rozhodnutími o produkci, dodávkách a uvedení na trh přijímanými producenty, dovozci a obchodníky (body 36, 131, 135 a 137 odůvodnění sporného rozhodnutí).

9

Při produkci banánů byly rozlišovány tři úrovně značek banánů: banány první kategorie značky Chiquita, banány druhé úrovně, značky Dole a Del Monte, a banány třetí kategorie, jež zahrnovaly různé další značky banánů. Toto rozdělení podle značky se promítalo do cen banánů (bod 32 odůvodnění sporného rozhodnutí).

10

V průběhu dotčeného období byl trh s banány v severní Evropě organizován v týdenních cyklech. Námořní doprava banánů z přístavů latinské Ameriky do Evropy trvala přibližně dva týdny. Dodávky banánů do severoevropských přístavů byly obvykle týdenní a probíhaly podle pravidelného harmonogramu dodávek (bod 33 odůvodnění sporného rozhodnutí).

11

Banány byly vypravovány zelené a takto rovněž připlouvaly do přístavů. Následně byly buď přímo dodávány kupujícím (zelené banány), nebo se nechaly dozrát a dodávány byly přibližně týden poté (žluté banány). Dozrávání mohlo být provedeno buď dovozcem či jeho jménem, nebo zajištěno kupujícím. Zákazníky dovozců byly obvykle subjekty provádějící dozrávání a obchodní řetězce (bod 34 odůvodnění sporného rozhodnutí).

12

Společnosti Chiquita, Dole a Weichert stanovovaly referenční ceny pro své značky každý týden, v daném případě ve čtvrtek ráno, a oznamovaly je svým zákazníkům. Výraz „referenční cena“ obecně odpovídal referenčním cenám zelených banánů a referenční ceny žlutých banánů se obvykle skládaly z ceny zelené nabídky navýšené o poplatek za dozrání (body 104 a 106 sporného rozhodnutí).

13

Ceny placené maloobchodníky a distributory za banány („skutečné ceny“) mohly být určovány buď vyjednáváním, jež probíhalo v týdenních intervalech, v projednávaném případě ve čtvrtek odpoledne nebo v pátek nebo později, nebo smlouvami na dodávky obsahujícími předem stanovené vzorce pro určování cen uvádějící pevnou cenu nebo cenu odvozenou od referenční ceny prodejce nebo konkurenta nebo od jiné referenční ceny, jako byla např. „cena Aldi“. Maloobchodní řetězec Aldi dostával každý čtvrtek mezi 11:00 a 11:30 hodinou nabídky od svých dodavatelů a následně přicházel s protinávrhem, „cenou Aldi“, s tím, že cena placená dodavatelům byla obvykle stanovena kolem 14:00 hodiny. Počínaje druhým pololetím roku 2002 začala být „cena Aldi“ stále častěji užívána jako ukazatel pro výpočet ceny banánů pro řadu jiných transakcí, zejména těch týkajících se značkových banánů (body 34 a 104 sporného rozhodnutí).

14

Podle Komise se podniky, jimž bylo sporné rozhodnutí určeno, účastnily dvoustranných kontaktů před stanovením cen, během nichž diskutovaly o faktorech, které ceny banánů ovlivňují, tj. o faktorech, jež se vztahují k referenčním cenám pro nadcházející týden, nebo probíraly a sdělovaly si vývoj cen nebo si poskytovaly údaje o referenčních cenách pro nadcházející týden. Tyto kontakty probíhaly obvykle ve středu, než dotčené podniky stanovily referenční ceny, a vždy se týkaly budoucích referenčních cen (bod 51 a následující odůvodnění sporného rozhodnutí).

15

Dole Food dvoustranně komunikovala jak se společností Chiquita, tak se společností Weichert. Chiquita věděla o kontaktech před stanovením cen nebo alespoň předpokládala existenci takovýchto kontaktů mezi společnostmi Dole Food a Weichert (bod 57 odůvodnění sporného rozhodnutí).

16

Tyto dvoustranné kontakty před stanovením cen měly za cíl omezit nejistotu ohledně chování podniků týkajícího se referenčních cen, jež měly určit ve čtvrtek dopoledne (bod 54 odůvodnění sporného rozhodnutí).

17

Po stanovení referenčních cen ve čtvrtek ráno si dotčené podniky vzájemně vyměnily referenční ceny. Tato následná výměna jim vzhledem ke kontaktům před stanovením cen, k nimž předtím došlo, umožnila kontrolovat individuální rozhodnutí o stanovení cen a posílila jejich vzájemnou spolupráci (body 198 až 208, 227, 247, 273 a následující odůvodnění sporného rozhodnutí).

18

Podle Komise referenční ceny sloužily přinejmenším jako signály, tendence nebo ukazatele pro trh týkající se zamýšleného vývoje cen banánů a byly důležité z hlediska obchodu s banány a výsledných cen. Navíc při některých transakcích byly ceny přímo odvozeny od referenčních cen za užití vzorců vycházejících z referenčních cen (bod 115 odůvodnění sporného rozhodnutí).

19

Komise měla za to, že dotčené podniky nutně musely při určování svého chování na trhu zohlednit informace, které od konkurentů obdržely, což společnosti Chiquita a Dole dokonce výslovně připustily (body 228 a 229 odůvodnění sporného rozhodnutí).

20

Komise dospěla k závěru, že kontakty před stanovením cen, k nimž došlo mezi společnostmi Dole Food a Chiquita a mezi Dole Food a Weichert, mohly ovlivnit ceny určované hospodářskými subjekty a měly význam z hlediska stanovování cen a že na základě nich došlo k jednání ve vzájemné shodě s cílem omezit hospodářskou soutěž ve smyslu článku 81 ES (body 54 a 271 odůvodnění sporného rozhodnutí).

21

Komise má za to, že všechny dohody popsané v napadeném rozhodnutí tvoří jediné pokračující protiprávní jednání, jehož cílem bylo omezit hospodářskou soutěž v rámci Evropského společenství ve smyslu článku 81 ES. Společnosti Chiquita a Dole Food byly shledány odpovědnými za jediné pokračující protiprávní jednání jako celek, kdežto společnost Weichert byla shledána odpovědnou pouze za část protiprávního jednání týkající se koluzních dohod se společností Dole Food (body 258 odůvodnění sporného rozhodnutí).

22

Komise měla s ohledem na skutečnost, že trh s banány v severní Evropě byl charakterizován podstatným objemem obchodů mezi členskými státy a že koluzní jednání pokrývalo značnou část Společenství, za to, že uvedené dohody měly značný dopad na obchod mezi členskými státy (bod 333 a následující odůvodnění sporného rozhodnutí).

23

Pokud se jedná o stanovení výše pokut ve sporném rozhodnutí, Komise použila ustanovení pokynů pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení (ES) č. 1/2003 (Úř. věst. 2006, C 210, s. 2, dále jen „pokyny“) a oznámení o spolupráci.

24

Komise stanovila základní částku pokuty, jež měla být uložena a která odpovídá částce mezi 0 a 30 % hodnoty dotčených tržeb podniku v závislosti na stupni závažnosti protiprávního jednání vynásobené počtem let, kdy se podnik protiprávního jednání účastnil, a dodatečnou částku mezi 15 a 25 % hodnoty tržeb s cílem odradit podniky od účasti na protiprávních činnostech (bod 448 odůvodnění sporného rozhodnutí).

25

Základní částka pokuty, jež měla být uložena, byla všem adresátům napadeného rozhodnutí snížena o 60 % vzhledem ke zvláštnímu právnímu režimu odvětví banánů a z důvodu, že se koordinace týkala referenčních cen (bod 467 odůvodnění sporného rozhodnutí). Snížení o 10 % bylo přiznáno společnosti Weichert, jež nebyla obeznámena s kontakty před stanovením cen mezi společnostmi Dole a Chiquita (bod 476 odůvodnění sporného rozhodnutí).

26

Společnosti Chiquita byla poskytnuta ochrana před pokutami podle oznámení o spolupráci (body 483 až 488 sporného rozhodnutí). K žádné další úpravě v případě společnosti Dole Food ani v případě společností Del Monte a Weichert nedošlo.

27

Napadené rozhodnutí mimo jiné stanoví:

„Článek 1

Následující podniky porušily ustanovení článku 81 [ES] účastí na jednání ve vzájemné shodě spočívajícím v koordinování referenčních cen banánů:

[…]

Protiprávní jednání se týkalo následujících členských států: Rakousko, Belgie, Dánsko, Finsko, Německo, Lucembursko, Nizozemsko a Švédsko.

Článek 2

Za protiprávní jednání uvedené v článku 1 se ukládají následující pokuty:

[...]“

28

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 24. prosince 2008 podaly společnosti Dole žalobu znějící na zrušení sporného rozhodnutí a zrušení nebo snížení pokuty, která jim byla uvedeným rozhodnutím uložena.

29

Na jednání konaném dne 25. ledna 2012 společnosti Dole předložily písemné prohlášení vycházející ze spisu Komise a požádaly, aby bylo vloženo do spisu řízení, přičemž Komise s tím nesouhlasila.

30

Napadeným rozsudkem Tribunál žalobu zamítl. Tribunál měl v bodech 40 až 48 napadeného rozsudku mimo jiné za to, že dokument, který společnosti Dole předložily na jednání, je nepřípustný.

31

Společnosti Dole navrhují, aby Soudní dvůr:

32

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

33

V první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku společnosti Dole tvrdí, že Tribunál namísto konstatování nedostatku odůvodnění sporného rozhodnutí povolil Komisi, aby poprvé v průběhu soudního řízení uvedla klíčovou skutečnost hospodářského kontextu, v jehož rámci docházelo k chování, které Komise podnikům vytýká. V tomto ohledu podniky v prvním stupni uváděly, že Komise neodůvodnila svoji tezi, podle níž cílem kontaktů před stanovením cen byla koordinace cen, jelikož referenční ceny společností Chiquita a DFFE se týkaly banánů, které se neprodávaly v situaci jejich vzájemné konkurence v průběhu téhož týdne.

34

Tribunál podle navrhovatelek v bodě 134 napadeného rozsudku toto chybějící odůvodnění schválil a domníval se, že upřesnění, která mu byla poskytnuta, pouze vyložila odůvodnění již obsažená ve sporném rozhodnutí. Z tohoto důvodu Tribunál nezohlednil povinnosti, které Komise má podle článku 253 ES, a porušil článek 48 odst. 2 svého jednacího řádu. Takovým rozhodnutím Tribunál rovněž porušil právo společností Dole na obhajobu.

35

V bodě 127 napadeného rozsudku Tribunál uvedl, že Komise v bodech 4, 5, 32, 34, 104, 141 až 143, 182, 196 a 287 odůvodnění napadeného rozhodnutí dostatečně „vysvětlila svůj postoj k jednotné povaze předmětného produktu, tj. čerstvých banánů, specifičnosti uvedeného produktu, ovoce dováženého za zelena a nabízeného veřejnosti ke spotřebě po dozrání již jako žluté, způsobů organizace dozrávání banánů a jejich následného uvádění na trh, postupu pro obchodní vyjednávání s referenčními cenami a vazby existující mezi referenčními cenami zelených a žlutých banánů“.

36

V bodě 128 uvedeného rozsudku Tribunál uvedl, že „argumentace [společností Dole], jejímž smyslem je v podstatě konstatování, že segmentace a desynchronizace aktivit společností [Dole Food] a Chiquita činí koluzi o referenčních cenách prostřednictvím dvoustranných kontaktů nemožnou, nebyla v průběhu správního řízení uplatněna“. Toto zjištění nebylo zpochybněno.

37

Za těchto podmínek se Tribunál zaprvé nedopustil pochybení, když v bodě 135 napadeného rozsudku dospěl k závěru, že Komise ve sporném rozhodnutí splnila svou povinnost uvést odůvodnění vyplývající z článku 253 ES, neboť z tohoto rozhodnutí dostatečně jasně vyplývá, že Komise nepovažovala za relevantní rozlišování mezi údajnými trhy se zelenými a žlutými banány, které uplatňují společnosti Dole.

38

Zadruhé vzhledem k tomu, že společnosti Dole toto rozlišování poprvé uvedly ve své žalobě, mohl Tribunál v bodech 133 a 134 napadeného rozsudku oprávněně konstatovat, že mohl Komisi umožnit obhájit její posouzení obsažené ve sporném rozhodnutí pomocí skutečností předložených v průběhu řízení, aniž porušil čl. 48 odst. 2 svého jednacího řádu.

39

Z toho vyplývá, že první část prvního důvodu kasačního opravného prostředku je neopodstatněná.

40

V druhé části svého prvního důvodu kasačního opravného prostředku společnosti Dole tvrdí, že Tribunál tím, že odmítl důkazy, které navrhovatelky předložily proti důvodu Komise uvedenému poprvé v její duplice, porušil právo navrhovatelek na obhajobu. Komise se údajně pokusila podpořit tvrzení, podle kterého „není žádný významný rozdíl mezi ‚zelenou referenční cenou‘ a ‚žlutou referenční cenou‘ “ banánů, odkazem na přílohu této dupliky, z níž vyplývá, že maloobchodní prodejce Aldi každý čtvrtek oznámil cenu, kterou zaplatí za nákup žlutých banánů. Komise z toho vyvodila, že žluté a zelené referenční ceny jsou v průběhu téhož týdne vzájemně zaměnitelné, přičemž nákupní cena žlutých banánů, kterou oznámila Aldi, hraje podstatnou roli při stanovení skutečných cen zelených banánů společností DFFE.

41

Tento závěr je podle navrhovatelek chybný, ale společnosti Dole mohly svou argumentaci předložit až na jednání před Tribunálem. Žalobkyně připomínají, že uvedly, že se cena oznámená společností Aldi týkala žlutých banánů, které tento maloobchodní prodejce nakoupil o dva týdny později, v okamžiku, kdy subjekty provádějící dozrávání a distribuci banánů, které nakoupily zelené banány u společnosti DFFE, prodávaly zežloutlé banány maloobchodníkům konkurujícím společnosti Aldi.

42

Na podporu svých tvrzení společnosti Dole na jednání před Tribunálem předložily písemné prohlášení vycházející ze spisu Komise, které tyto skutečnosti potvrzuje a odporuje závěru Komise. Tribunál však tento důkaz odmítl jako nepřípustný a měl v bodě 46 napadeného rozsudku za to, že Komise ve své duplice neuvedla nový argument, ale pouze převzala slova sporného rozhodnutí.

43

Tribunál však toto odůvodnění napadeného rozsudku podle navrhovatelek nedoplnil žádným vysvětlením nebo odkazem.

44

Je třeba připomenout, jak učinil Tribunál v bodech 40 až 42 napadeného rozsudku, že podle čl. 48 odst. 1 jeho jednacího řádu mohou účastníci řízení v replice a v duplice na podporu své argumentace navrhnout další důkazy, toto ustanovení nicméně stanoví, že musí toto prodlení odůvodnit. Tato povinnost znamená, že je soudu přiznána pravomoc kontrolovat opodstatněnost odůvodnění opožděného předložení těchto důkazů, jakož i pravomoc tyto důkazy odmítnout, není-li návrh na jejich předložení odůvodněn právně dostačujícím způsobem (rozsudek Gaki-Kakouri v. Soudní dvůr, C‑243/04 P, EU:C:2005:238, bod 33).

45

V projednávané věci je třeba konstatovat, jak připomněla generální advokátka v bodě 36 svého stanoviska, že referenční cena Aldi již byla předmětem projednání ve správním řízení, že je posouzena ve sporném rozhodnutí a byla od zahájení písemné části řízení v prvním stupni předmětem diskuzí mezi jeho účastníky, pokud jde o její rozsah a význam. Na rozdíl od argumentace navrhovatelek se tedy v žádném případě nejednalo o novou skutečnost, která byla do řízení včleněna teprve duplikou Komise.

46

Společnosti Dole neuvádějí žádný argument, podle kterého nemohly ve své žalobě nebo případně ve své replice předložit dokument, na který se odvolávají, a proto mohl Tribunál v bodě 48 napadeného rozsudku rozhodnout, že tento dokument byl ve stadiu jednání předložen opožděně, a z tohoto důvodu jej odmítnout, aniž se dopustil nesprávného právního posouzení.

47

Z toho vyplývá, že druhá část prvního důvodu kasačního opravného prostředku je zcela neopodstatněná.

48

V třetí části svého prvního důvodu kasačního opravného prostředku společnosti Dole uvádějí, že se Tribunál tím, že odmítl přílohu C.7 jejich repliky jako nepřípustnou, dopustil nesprávného právního posouzení a porušil jejich právo na obhajobu. S cílem zpochybnit některá tvrzení Komise obsažená v její žalobní odpovědi, totiž že navrhovatelky učinily prohlášení znamenající uznání toho, že referenční ceny souvisely se skutečnými cenami, navrhovatelky předložily tuto přílohu C.7, z níž vyplývalo, že tato prohlášení jsou v dané věci irelevantní a byla vytržena z kontextu.

49

Navrhovatelky tvrdí, že na rozdíl od toho, co konstatoval Tribunál v bodech 461 až 470 napadeného rozsudku, by mu tvrzení uvedená v jejich replice umožnila vyjádřit se k dané otázce. Zvláště příloha C.7 nepředstavovala rozšíření jejich repliky, neobsahovala žádný dodatečný důvod nebo tvrzení, ale omezila se na předložení důkazů na podporu tvrzení uvedených v této replice.

50

Je třeba připomenout, že pro to, aby byla žaloba přípustná, je nezbytné, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je založena, vyplývaly, přinejmenším stručně, ale uceleně a srozumitelně, z textu samotné žaloby. Ačkoli lze obsah žaloby podpořit a doplnit v konkrétních bodech odkazy na výňatky z písemností, které tvoří její přílohu, obecný odkaz na jiné písemnosti, třebaže jsou k žalobě přiloženy, nemůže zhojit neexistenci základních prvků právní argumentace, které musejí být uvedeny v žalobě (rozsudek MasterCard a další v. Komise, C‑382/12 P, EU:C:2014:2201, bod 40, jakož i citovaná judikatura).

51

V projednávané věci stačí poznamenat, že prostudování prvostupňového spisu prokázalo, že Tribunál správně dospěl k závěru, že předložené žalobní odpovědi neobsahují žádné vysvětlení týkající se tvrzení společností Dole, podle něhož Komise některá prohlášení vytrhla z kontextu, protože replika pouze odkazuje na uvedenou přílohu C.7, a že z tohoto důvodu Tribunál nemohl tvrzení společností Dole z jejich žalobních odpovědí určit.

52

Třetí část prvního důvodu kasačního opravného prostředku je tudíž zcela neopodstatněná.

53

Ve čtvrté části svého prvního důvodu kasačního opravného prostředku se společnosti Dole domnívají, že z důvodů uvedených v prvních třech částech tohoto důvodu Tribunál porušil zásadu rovnosti zbraní tím, že Komisi povolil předložit nové důvody a argumenty, zatímco společnostem Dole neumožnil odpovědět na tyto důvody a důkazy. To podle nich představuje samostatné porušení jejich práva na obhajobu, neboť se ocitly v méně výhodném postavení ve srovnání s Komisí.

54

Vzhledem k tomu, že první tři části prvního důvodu kasačního opravného prostředku nejsou opodstatněné, je údajné porušení zásady rovnosti zbraní rovněž zcela neopodstatněné.

55

V páté části svého prvního důvodu kasačního opravného prostředku společnosti Dole uvádějí, že Tribunál nesprávně zjistil skutkový stav, jelikož se omezil na položení ústních otázek poradci společností Dole, aniž otázky či odpovědi zachytil v zápise a uplatnil opatření k provedení důkazů stanovená v článku 65 svého jednacího řádu s cílem zkoumat podstatné otázky, ohledně nichž však na jednání vyjádřil jisté rozpaky.

56

V bodech 203 a 630 napadeného rozsudku Tribunál poprvé vyjádřil pochybnosti o věrohodnosti některých argumentů a informací předložených společnostmi Dole, ačkoli tyto pochybnosti mohly být rozptýleny prostřednictvím žádostí o předložení dokumentů nebo doložení svědeckých výpovědí, na základě opatření k provedení důkazů.

57

Podle navrhovatelek Tribunál tím, že při zjišťování některých skutečností, které jsou považovány za relevantní, neuplatnil opatření k provedení důkazů, porušil pravidla a zásady, jimiž se řídí provádění důkazů, jakož i povinnost provést šetření, kterou má. Z tohoto důvodu také porušil práva společností Dole na obhajobu.

58

Nejprve je třeba uvést, že podle ustálené judikatury je jedině Tribunál oprávněn posoudit, zda je případně nezbytné doplnit poznatky, které má k dispozici o věcech, které mu jsou předloženy. Průkazný nebo neprůkazný charakter procesních písemností spadá do jeho svrchovaného posouzení skutkových okolností, které nepodléhá přezkumu Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku, s výjimkou případu zkreslení důkazů předložených Tribunálu nebo jestliže z dokumentů vložených do spisu vyplývá věcná nesprávnost zjištění Tribunálu (rozsudek Der Grüne Punkt – Duales System Deutschland v. Komise, C‑385/07 P, EU:C:2009:456, bod 163 a citovaná judikatura).

59

Dále platí, že samotná tvrzení společností Dole, která Komise napadá, neprokazují, že odpovědi na otázky položené na jednání a následné zkoumání spisu nestačily Tribunálu na to, aby s plnou znalostí věci rozhodl o povaze referenčních cen. Z tohoto důvodu nelze z uvedených tvrzení vyvodit povinnost Tribunálu uplatnit opatření k provedení důkazů.

60

A konečně, pokud jde o body 203 a 630 napadeného rozsudku, stačí uvést, že v těchto bodech se Tribunál omezil na uplatnění zásad upravujících důkazní břemeno.

61

Z toho vyplývá, že pátá část prvního důvodu kasačního opravného prostředku není opodstatněná.

62

Vzhledem k předcházejícím úvahám musí být první důvod kasačního opravného prostředku zamítnut jako neopodstatněný.

63

Ve svém druhém důvodu kasačního opravného prostředku společnosti Dole uvádějí, že Tribunál zkreslil skutkový stav stran povahy referenčních cen oznámených společnostmi DFFE, Weichert a Chiquita.

64

Zaprvé společnosti Dole uvádějí, že Tribunál v bodech 152, 182 a 184 napadeného rozsudku tvrdil, že DFFE oznámila žlutou referenční cenu, a v bodě 232 uvedeného rozsudku uvedl, že všichni dovozci stanovili zelenou referenční cenu, která pak sloužila jako základ pro stanovení žluté referenční ceny. Společnosti však v prvním stupni uvedly, že DFFE oznámila jen zelenou referenční cenu a nikdy nesdělila ani nestanovila žlutou referenční cenu.

65

Zadruhé se Tribunál tvrzením uvedeným v bodě 232 napadeného rozsudku nesprávně zmýlil v povaze referenční ceny, kterou oznámila Weichert, jelikož tato společnost stanovovala pouze zelenou referenční cenu, která byla oznámena po ceně společnosti DFFE. Neexistuje žádný důkaz, který by podporoval závěr Tribunálu.

66

Zatřetí stejným tvrzením Tribunál údajně zkreslil skutkový stav stran povahy referenční ceny oznámené společností Chiquita, protože důkazy prokazují, že praxe společnosti Chiquita (a pouze společnosti Chiquita) spočívala v oznámení žluté referenční ceny, na jejímž základě stanovila zelenou referenční cenu.

67

Kromě toho neexistuje podle navrhovatelek žádný důkaz, že by se referenční cena společnosti Chiquita týkala banánů prodávaných o dva týdny později. Tato domněnka Komise odporuje skutečné situaci na trhu a důkazům obsaženým v jejím spisu. V důsledku toho se referenční ceny oznámené společnostmi DFFE a Chiquita v témže týdnu týkaly různých výrobků.

68

Zkreslení tohoto skutkového stavu vedlo Tribunál k nesprávnému závěru, že existoval postup spočívající v převoditelnosti zelených a žlutých referenčních cen mezi sebou a že referenční ceny společností DFFE, Weichert a Chiquita se vztahovaly na všechny banány, které byly v témže týdnu ve stadiu zrání. Jelikož Komisí předpokládaná koordinace cen tedy nebyla možná, zohlednil ji Tribunál v bodě 248 napadeného rozsudku nesprávně.

69

Kromě toho uvedené zkreslení skutkového stavu údajně vedlo k nesprávnému zjištění Tribunálu v bodě 232 napadeného rozsudku, že se referenční ceny shodují se skutečnými cenami a představují nezbytnou předběžnou podmínku pro prodej všech banánů. Použití pojmu „zelená cena“ totiž podle navrhovatelek znamená, že dovozci každý čtvrtek oznamovali své skutečné ceny zákazníkům. Ve čtvrtek tedy oznamovali jen svou referenční cenu a skutečná zelená cena byla následně sjednána se zákazníkem.

70

Z napadeného rozsudku nejprve vyplývá, že na rozdíl od tvrzení společností Dole Tribunál zohlednil povahu referenčních cen, rozdíl ve vztahu ke skutečným cenám, obecné fungování trhu a zvláštnosti vnitřních postupů společností Chiquita, Dole Food a Weichert. Tyto různé skutkové okolnosti jsou totiž uvedeny zejména v bodech 143, 144 a 206, 127 a 137 až 142, 150 a následujících, v bodě 158 a následujících, jakož i bodech 252, 254 a 255 uvedeného rozsudku.

71

Následně Tribunál v bodech 152 a 184 uvedeného rozsudku odkazuje na žlutou cenu Dole, a nikoli na žlutou referenční cenu, jak tvrdí společnosti Dole. Ani pojem „referenční cena“ není v bodě 232 napadeného rozsudku obsažen.

72

Mimoto je sice pravda, jak uvádí generální advokátka v bodě 66 svého stanoviska, že bod 182 napadeného rozsudku obsahuje redakční chybu, protože odkazuje na „žlutou referenční cenu“, avšak z toho nelze vyvodit omyl na straně Tribunálu ani jakékoliv zkreslení důkazů.

73

Konečně musí být jako každopádně neúčinný odmítnut argument, podle kterého banány Chiquita a Dole Food, pro které byly v tentýž den sdělovány referenční ceny, se neprodávaly ve stejných týdnech, a proto si vzájemně nekonkurovaly.

74

Uvedená desynchronizace prodejů, i kdyby byla prokázána, totiž každopádně nevyvrací zjištění Tribunálu založená na důkazech od samotných podniků, jako jsou důkazy uvedené v bodech 201 a 220 napadeného rozsudku, ze kterých vyplývá, že zelené a žluté referenční ceny byly mezi sebou převoditelné a že stanovení žlutých referenčních cen společností Chiquita bylo, jak přiznává sám tento podnik, ovlivněno vývojem referenčních cen oznámených společností Dole Food.

75

Vzhledem k předcházejícím úvahám musí být druhý důvod kasačního opravného prostředku zamítnut.

76

V první části svého třetího důvodu kasačního opravného prostředku společnosti Dole uvádějí, že Tribunál porušil svou povinnost uvést odůvodnění tím, že rozhodl, že Komise správně přezkoumala strukturu trhu.

77

Uvádějí, že Tribunál v bodě 353 napadeného rozsudku rozhodl, že Komise správně posoudila a zohlednila skutečnost, že společnosti Dole, Chiquita a Weichert ovládaly podstatnou část trhu a že tento trh nemůže být charakterizován jako trh s nabídkou atomizované povahy. Tento závěr je založen pouze na údajích o podílech na trhu, které poskytla Komise a ze kterých vyplývá, že celkový prodej společností Dole, Chiquita a Weichert představoval co do hodnoty přibližně 45 až 50 % prodejů (bod 345 napadeného rozsudku) a co do objemu 40 až 45 % zjevné spotřeby (bod 350 napadeného rozsudku).

78

V prvním stupni společnosti Dole uvedly, že tyto podíly na trhu činily dvojnásobek podílů zjištěných v nezávislém průzkumu. Podíly byly značně vysoké vzhledem ke skutečnosti, že podle nich Komise v čitateli sečetla prodeje žlutých a zelených banánů, zatímco údaj ve jmenovateli vycházel z dovozů, které se týkaly pouze zelených banánů. Tento výpočet vedl k podílům na trhu, které převyšovaly 100 %, jelikož například žluté banány prodávané společnostmi Dole, které nakoupily zelené banány u jiného dovozce, jsou zahrnuty jak v jejich žlutých prodejích, tak v zelených prodejích dovozce, zatímco jmenovatel zahrnuje pouze prodeje zelených banánů.

79

Komise si údajně byla vědoma potíží spojených s odhadem tržních podílů, které předmětné společnosti mají na trhu s čerstvými banány. Tribunál však rozhodl na základě údajů poskytnutých Komisí, aniž požadoval doplňující informace nebo přezkoumal uvedené problémy. Napadený rozsudek je tak stižen nesprávným právním posouzením, neboť Tribunál v bodě 352 napadeného rozsudku odmítl argumentaci společností Dole založenou na rozdílu mezi žlutými banány a zelenými banány a potvrdil tezi Komise, že pro účely výpočtu podílů na trhu mají být zohledněny pouze čerstvé banány.

80

Jak uvedla generální advokátka v bodech 82 a 83 svého stanoviska, na jedné straně se Dole Food omezila na tvrzení, ve svých písemnostech předložených Tribunálu, že podíly na trhu, z nichž vycházela Komise, jsou přehnané. Zvláště nepoukázala na dvojí započtení banánů z důvodu prodejů zelených banánů mezi dovozci, ale spokojila se s tím, že Komisi v poznámce pod čarou vytýkala, že sečetla prodeje žlutých a zelených banánů.

81

Na druhé straně společnost Dole Food na jednání před Soudním dvorem uznala, že předmět argumentace obsažené v těchto písemnostech nebyl podrobněji uveden na jednání před Tribunálem.

82

Protože tento bod nebyl před Tribunálem dostatečně jasně vznesen, nelze za těchto okolností Tribunálu vytýkat, že v napadeném rozsudku tuto otázku podrobněji nezkoumal.

83

Je totiž ustálenou judikaturou, že povinnost Tribunálu odůvodnit svá rozhodnutí nemůže být vykládána tak, že zahrnuje i jeho povinnost odpovídat podrobně na každý argument dovolávaný žalobcem, zvláště není-li dostatečně jasný a přesný (rozsudek FIAMM a další v. Rada a Komise, C‑120/06 P a C‑121/06 P, EU:C:2008:476, bod 91 a citovaná judikatura).

84

Z toho vyplývá, že první část třetího důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta jako neopodstatněná.

85

V druhé části svého třetího důvodu kasačního opravného prostředku společnosti Dole uvádějí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že v bodě 261 napadeného rozsudku došel k závěru, že Komise při posuzování, zda výměna informací představuje omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, není povinna upřesnit předměty diskusí, které spadají do takového omezení z hlediska účelu.

86

Společnosti Dole uvádějí, že před Tribunálem tvrdily, že popis předmětů, jichž se týkaly kontakty před stanovením cen, byl ve sporném rozhodnutí velmi obecný na to, aby jim umožnil s jistotou určit jejich budoucí chování na trhu a zjistit, zda Komisí provedené posouzení bylo správné. Jelikož je navíc frekvence či pravidelnost výměn informací důležitým faktorem pro posouzení legality těchto výměn, bylo by třeba, aby Komise pro účely určení této frekvence a pravidelnosti upřesnila, které předměty komunikace se považují za součást protiprávního jednání.

87

Tribunál podle navrhovatelek tím, že tato tvrzení zamítl z důvodu, že není povinností Komise stanovit vyčerpávající seznam faktorů, které se v daném odvětví musí považovat za protiprávní, zaprvé neuznal, že diskuse o faktorech, které mohou být relevantní pro stanovení cen, nejsou všechny dostatečně škodlivé na to, aby mohly být považovány za omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu. Zadruhé to neodpovídá na argument o potřebě stanovit vyčerpávající seznam pro to, aby podnik mohl prověřit spolehlivost úvah Komise, jako jsou úvahy ohledně frekvence kontaktů, jež lze podle Komise sankcionovat.

88

V třetí části svého třetího důvodu kasačního opravného prostředku společnosti Dole tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného posouzení i tím, že se v bodech 265, 266 a 376 napadeného rozsudku domníval, že Komise dostatečně přesně popsala faktory stanovení cen, u nichž výměna informací představuje omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu.

89

Navrhovatelky uvádějí, že podle sporného rozhodnutí výměna informací o objemech nebyla součástí protiprávního jednání konstatovaného vůči nim, ačkoli v žalobní odpovědi před Tribunálem Komise poskytla podrobný popis kontaktů představujících protiprávní jednání, který uvedené informace zahrnoval.

90

V uvedených bodech napadeného rozsudku dospěl Tribunál podle navrhovatelek k závěru, že z bodů 136, 149 a 185 sporného rozhodnutí vyplývá, že uvedené výměny informací o objemech nejsou součástí chování, za které lze uložit sankce, protože tyto výměny předcházely kontaktům před stanovením cen. Toto tvrzení je nesprávné, jelikož ze samotných uvedených bodů vyplývá, že výměny informací o objemech proběhly ve stejnou dobu jako uvedené kontakty. Proto na rozdíl od toho, co konstatoval Tribunál, ze sporného rozhodnutí jasně nevyplývalo, že tyto výměny nespadají do kontaktů před stanovením cen.

91

Rovněž není zřejmé, že Komise měla za to, že neformální obecné výměny informací o odvětví jsou součástí protiprávního jednání. Tribunál především nezkoumal, zda toto konkrétní téma bylo záměrně vypuštěno ze seznamu témat, která Komise považovala za údajně sankcionovatelná.

92

Závěr Tribunálu je tedy podle navrhovatelek založen na zkreslení sporného rozhodnutí a žalobní odpovědi Komise. Nespecifikování těchto témat společnostem Dole zabránilo v ověření opodstatněnosti úvah Komise týkajících se označení určitého chování za omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu a určení frekvence kontaktů.

93

Podle ustálené judikatury musí být na jedné straně odůvodnění vyžadované článkem 253 ES přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musejí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl vykonávat přezkum. Pokud jde konkrétně o odůvodnění individuálních rozhodnutí, je účelem povinnosti odůvodnit taková rozhodnutí vedle umožnění soudního přezkumu poskytnout dotčené osobě dostatek údajů, aby seznala, zda je rozhodnutí případně stiženo vadou, která umožňuje zpochybnit jeho platnost (rozsudek Ziegler v. Komise, C‑439/11 P, EU:C:2013:513, bod 115 a citovaná judikatura).

94

Na straně druhé musí být požadavek odůvodnění posuzován v závislosti na okolnostech projednávaného případu, zejména v závislosti na obsahu dotčeného aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, jimž je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání těchto vysvětlení. Není požadováno, aby odůvodnění upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 253 ES, musí být posuzována nejen s ohledem na jeho znění, ale také na jeho celkové souvislosti, jakož i na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast (rozsudek Ziegler v. Komise, C‑439/11 P, EU:C:2013:513, bod 116 a citovaná judikatura).

95

V projednávané věci Tribunál nejprve v bodech 253 až 255 napadeného rozsudku citoval prohlášení dotyčných podniků týkající se informací vyměňovaných v kontaktech před stanovením cen.

96

V bodě 256 uvedeného rozsudku došel k závěru, že Komise určila dva druhy informací, totiž faktory, které ceny banánů ovlivňují, tj. faktory, jež jsou důležité pro stanovení referenčních cen pro nadcházející týden, jakož i budoucí vývoj cen a údaje o referenčních cenách pro nadcházející týden před stanovením těchto referenčních cen.

97

Následně v bodech 262 až 264 napadeného rozsudku Tribunál uvedl, že podle prohlášení společností Dole se kontakty týkaly faktorů ovlivňujících nabídku ve vztahu k poptávce, tržní podmínky a vývoj cen.

98

Konečně Tribunál v bodech 266 a 376 napadeného rozsudku konstatoval, že společnosti Dole nezpochybnily zjištění Komise, podle kterého údaje o dovezených množstvích nebyly součástí kontaktů před stanovením cen.

99

Za těchto okolností se Tribunál mohl domnívat, aniž se dopustil nesprávného právního posouzení, že Komise s ohledem na okolnosti projednávané věci s dostatečnou přesností určila chování, za které hrozí sankce, a tedy splnila svou povinnost uvést odůvodnění.

100

Tribunál zvláště v bodě 261 napadeného rozsudku právem rozhodl, že článek 253 ES Komisi neukládá stanovit vyčerpávající seznam faktorů, jež nemohou být předmětem výměny mezi soutěžiteli.

101

Z toho vyplývá, že druhá a třetí část třetího důvodu kasačního opravného prostředku musejí být zamítnuty jako neopodstatněné.

102

Ve čtvrté části svého třetího důvodu kasačního opravného prostředku společnosti Dole uvádějí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že nezkoumal jejich tvrzení, podle kterého si zaměstnanci společností Chiquita a DFFE nemohli vyměňovat důležité informace o vývoji referenčních cen, protože neměli pravomoc stanovit tyto ceny s konečnou platností, což Komise nezpochybnila. Podle nich to znamená, že veškerá tato konverzace nemohla dostatečně snížit nejistotu spojenou s možností koordinace referenčních cen. V rozporu s tím, co se domníval Tribunál, se tedy navrhovatelky neomezily pouze na tvrzení, že chování zaměstnanců, kteří se zúčastnili těchto výměn, nelze přičíst jejich společnosti.

103

Jak správně uvedla Komise, argumentace společností Dole vychází z nesprávného výkladu napadeného rozsudku, jelikož se Tribunál jejich tvrzeními o odpovědnosti zúčastněných zaměstnanců podrobněji zabýval v bodech 578 až 582 uvedeného rozsudku.

104

Z toho vyplývá, že čtvrtá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku je zcela neopodstatněná.

105

V páté části svého třetího důvodu kasačního opravného prostředku společnosti Dole tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávné právní kvalifikace skutkových okolností tím, že rozhodl, že kontakty před stanovením cen představují omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu. Podle nich výměnu informací, ke které došlo, nelze považovat za výměnu, která může odstranit nejistotu týkající se zamýšleného jednání dotčených podniků v oblasti stanovení skutečných cen.

106

Na jedné straně totiž kontakty před stanovením cen uskutečnili zaměstnanci, kteří nebyli odpovědní za stanovení referenčních cen. Na druhé straně v rozsahu, v němž se tyto kontakty týkaly vývoje referenčních cen, nemohly odstranit nejistotu ohledně skutečných cen. V tomto ohledu všichni účastníci trhu, kteří se zúčastnili šetření Komise, prohlásili, že referenční ceny byly velmi vzdáleny od skutečných cen. Navíc Komise nekonstatovala omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, pokud jde o tentýž druh výměny informací, které se zúčastnily dva další podniky.

107

Navrhovatelky tvrdí, že Tribunál v bodech 540, 541, 548 a 549 napadeného rozsudku zamítl tato tvrzení a na společnosti Dole nesprávně přenesl důkazní břemeno spojené s prokázáním toho, že výměna informací nemohla odstranit nejistotu spojenou s vývojem skutečných cen. Bylo však úkolem Komise, aby prokázala protiprávní povahu výměny informací. Podle společností Dole z judikatury vyplývá, že skutečnost, že výměna informací může mít určitý vliv na ceny, nepostačuje k prokázání existence omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu. Komise však takové důkazy nemohla předložit vzhledem k nespolehlivosti vztahu mezi pohyby referenční ceny a pohyby skutečné ceny.

108

V rozsahu, v němž Tribunál odmítl argument společností Dole vycházející z prohlášení jiného podniku tím, že se v bodě 516 napadeného rozsudku domníval, že „prohlášení tohoto podniku musejí být posuzována s ohledem na jejich kontext, tj. situaci podniku, jemuž bylo zasláno oznámení námitek a který popírá vytýkané protisoutěžní chování“, uvedené společnosti dále namítají, že Tribunál porušil zásadu presumpce neviny a nerespektoval skutečnost, že důkazní břemeno nese Komise.

109

Konečně společnosti Dole tvrdí, že kontakty před stanovením cen o faktorech stanovení cen nemohly odstranit nejistotu v souvislosti s plánovaným jednáním dotčených podniků. Zvláště uvádějí, že Tribunál dospěl k závěru, že obecné výměny informací o odvětví měly „neškodnou“ povahu, že sporné rozhodnutí vyloučilo informace o objemech protiprávního jednání a že se Tribunál domníval, že meteorologické podmínky jsou veřejnými informacemi, které je možné získat z různých zdrojů.

110

V rozsahu, v němž měl Tribunál za to, že kontakty před stanovením cen přesto vyjadřovaly názor soutěžitelů na tyto faktory, společnosti Dole uvádějí, že podle relevantní judikatury nelze označit za omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu výměnu názorů o meteorologických podmínkách, jelikož tyto rozhovory byly tak vzdálené od stanovení skutečných cen, že nemohly snížit nejistotu a umožnit koordinaci cen těchto výrobků.

111

Je třeba konstatovat, že na rozdíl od tvrzení Komise se společnosti Dole neomezují pouze na návrh Soudnímu dvoru, aby bylo provedeno nové posouzení skutkového stavu, ale poukazují i na nesprávná právní posouzení, kterých se Tribunál údajně dopustil. Proto je tato část přípustná.

112

Pokud jde o meritum věci, je třeba připomenout, že aby dohoda, rozhodnutí sdružení podniků nebo jednání ve vzájemné shodě spadaly pod zákaz stanovený v čl. 81 odst. 1 ES, musí mít za „účel nebo důsledek“ vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu.

113

V tomto ohledu z judikatury Soudního dvora vyplývá, že určité druhy koordinace mezi podniky vykazují dostatečný stupeň škodlivosti ve vztahu k hospodářské soutěži, aby bylo možné mít za to, že přezkum jejich účinků není nutný (rozsudek CB v. Komise, C‑67/13 P, EU:C:2014:2204, bod 49 a citovaná judikatura).

114

Tato judikatura vychází z okolnosti, že některé formy koordinace mezi podniky mohou být považovány za škodlivé pro řádné fungování normální hospodářské soutěže již ze své povahy (rozsudek CB v. Komise, EU:C:2014:2204, bod 50 a citovaná judikatura).

115

Je tedy nesporné, že určitá koluzní jednání, jako například jednání vedoucí k horizontálnímu stanovení cen kartely, mohou být považována za do té míry způsobilá vyvolat negativní účinky, zejména na ceny a kvalitu zboží a služeb, že je pro účely uplatnění čl. 81 odst. 1 ES možné považovat za neužitečné prokazovat, že mají konkrétní účinky na trh. Zkušenost totiž ukazuje, že taková jednání vedou ke snížení produkce a ke zvýšení ceny, což vrcholí špatným rozdělením zdrojů zejména ke škodě spotřebitelů (rozsudek CB v. Komise, EU:C:2014:2204, bod 51 a citovaná judikatura).

116

Naproti tomu v případě, že analýza znaků daného druhu koordinace mezi podniky neodhalí dostatečný stupeň škodlivosti ve vztahu k hospodářské soutěži, je třeba přezkoumat jeho účinky, a aby toto jednání podléhalo zákazu, musí existovat skutečnosti prokazující, že hospodářská soutěž byla buď vyloučena, nebo citelně omezena či narušena (v tomto smyslu viz rozsudek CB v. Komise, EU:C:2014:2204, bod 52 a citovaná judikatura).

117

Podle judikatury Soudního dvora je při posuzování, zda daný druh koordinace mezi podniky vykazuje dostatečný stupeň škodlivosti, aby byla považována za omezení hospodářské soutěže „z hlediska cíle“ ve smyslu čl. 81 odst. 1 ES, třeba se soustředit zejména na cíle, kterých má dosáhnout, jakož i na hospodářský a právní kontext, do kterého spadá. V rámci posuzování tohoto kontextu je rovněž třeba zohlednit povahu dotčeného zboží nebo služeb, jakož i skutečné podmínky fungování a struktury dotčeného trhu nebo trhů (v tomto smyslu viz rozsudek CB v. Komise, EU:C:2014:2204, bod 53 a citovaná judikatura).

118

Mimoto platí, že i když úmysl účastníků není k určení omezující povahy daného druhu koordinace mezi podniky nezbytný, vnitrostátním a unijním orgánům pro hospodářskou soutěž nebo soudům nic nebrání v tom, aby jej zohlednily (v tomto smyslu viz rozsudek CB v. Komise, EU:C:2014:2204, bod 54 a citovaná judikatura).

119

Pokud jde konkrétně o výměnu informací mezi soutěžiteli, je třeba připomenout, že kritéria koordinace a spolupráce zakládající jednání ve vzájemné shodě je třeba chápat ve světle koncepce vlastní ustanovením Smlouvy týkajícím se hospodářské soutěže, podle které každý hospodářský subjekt musí autonomním způsobem určovat politiku, kterou hodlá uplatňovat na společném trhu (rozsudek T-Mobile Netherlands a další, C‑8/08, EU:C:2009:343, bod 32, jakož i citovaná judikatura).

120

Ačkoliv tento požadavek autonomie nevylučuje právo hospodářských subjektů na rozumné přizpůsobení se existujícímu nebo očekávanému chování jejich soutěžitelů, striktně brání všem přímým nebo nepřímým kontaktům mezi těmito subjekty, jejichž cílem nebo výsledkem je ovlivnění tržního chování skutečného nebo potenciálního soutěžitele či odhalení tržního chování, o kterém tyto subjekty rozhodly, že budou samy uskutečňovat na tomto trhu nebo které zamýšlí samy uskutečňovat na tomto trhu, takovému soutěžiteli, jestliže je cílem nebo výsledkem těchto kontaktů dosažení podmínek hospodářské soutěže, které s přihlédnutím k povaze výrobků nebo poskytovaných služeb, významu a množství podniků, jakož i objemu uvedeného trhu neodpovídají obvyklým podmínkám relevantního trhu (rozsudek T-Mobile Netherlands a další, EU:C:2009:343, bod 33, jakož i citovaná judikatura).

121

Soudní dvůr proto rozhodl, že výměna informací mezi soutěžiteli může být v rozporu s pravidly hospodářské soutěže, pokud zmírňuje nebo odstraňuje stupeň nejistoty o fungování relevantního trhu, a tím vede k omezení hospodářské soutěže mezi podniky (rozsudky Thyssen Stahl v. Komise, C‑194/99 P, EU:C:2003:527, bod 86, a T-Mobile Netherlands a další, EU:C:2009:343, bod 35, jakož i citovaná judikatura).

122

Zvláště je třeba mít za to, že protisoutěžní cíl sleduje výměna informací, která je způsobilá odstranit nejistoty v mysli dotčených osob ohledně dne, rozsahu a způsobů přizpůsobení chování na trhu, které musí dotyčné podniky provést (v tomto smyslu viz rozsudek T-Mobile Netherlands a další, EU:C:2009:343, bod 41).

123

Mimoto jednání ve vzájemné shodě může mít protisoutěžní cíl, přestože nemá přímou souvislost se spotřebitelskými cenami. Znění čl. 81 odst. 1 ES totiž neumožňuje mít za to, že jsou zakázána pouze jednání ve vzájemné shodě, která mají přímý vliv na cenu zaplacenou konečnými spotřebiteli (v tomto smyslu viz rozsudek T-Mobile Netherlands a další, EU:C:2009:343, bod 36).

124

Naopak z uvedeného čl. 81 odst. 1 písm. a) ES vyplývá, že jednání ve vzájemné shodě může mít protisoutěžní cíl, pokud spočívá v tom, že „přímo nebo nepřímo určuje nákupní nebo prodejní ceny anebo jiné obchodní podmínky“ (rozsudek T‑Mobile Netherlands a další, EU:C:2009:343, bod 37).

125

Každopádně článek 81 ES směřuje, podobně jako ostatní pravidla hospodářské soutěže uvedená ve Smlouvě, nikoliv pouze k tomu, aby chránil bezprostřední hospodářské zájmy soutěžitelů nebo spotřebitelů, nýbrž i k tomu, aby chránil strukturu trhu, a tím hospodářskou soutěž jako takovou. Proto konstatování existence protisoutěžního cíle jednání ve vzájemné shodě nemůže být podmíněno konstatováním přímé souvislosti mezi tímto jednáním a spotřebními cenami (rozsudek T-Mobile Netherlands a další, EU:C:2009:343, body 38 a 39).

126

Konečně je třeba připomenout, že ze samotného znění čl. 81 odst. 1 ES vyplývá, že pojem „jednání ve vzájemné shodě“ předpokládá, kromě vzájemné shody mezi dotyčnými podniky, i chování na trhu v návaznosti na tuto vzájemnou shodu a příčinnou souvislost mezi oběma skutečnostmi (rozsudek T-Mobile Netherlands a další, EU:C:2009:343, bod 51 a citovaná judikatura).

127

V tomto ohledu měl Soudní dvůr za to, že je třeba předpokládat, neexistuje-li důkaz o opaku, jehož předložení přísluší zúčastněným subjektům, že podniky, které jednají ve vzájemné shodě a které zůstávají na trhu aktivní, zohledňují při určování svého chování na trhu informace, které si vyměnily se svými soutěžiteli. Soudní dvůr dospěl konkrétně k závěru, že takové jednání ve vzájemné shodě spadá pod čl. 81 odst. 1 ES, i pokud nemělo protisoutěžní účinky na trhu (rozsudek T-Mobile Netherlands a další, EU:C:2009:343, bod 51 a citovaná judikatura).

128

V projednávané věci Tribunál v bodech 442 až 585 napadeného rozsudku zkoumal argumenty společností Dole týkající se relevance referenčních cen pro odvětví banánů a odpovědnosti zaměstnanců společnosti Dole Food, kteří se zúčastnili kontaktů před stanovením cen.

129

Jak uvedla generální advokátka v bodech 115 a 116 svého stanoviska, z velmi podrobných zjištění Tribunálu zaprvé vyplývá, že mezi zúčastněnými podniky docházelo k dvoustranným kontaktům před stanovením cen, v jejichž rámci byly objasňovány jejich příslušné referenční ceny a určité tendence v oblasti cen. Mimoto společnosti Dole toto zjištění Tribunálu nezpochybnily.

130

Zadruhé Tribunál v bodě 574 napadeného rozsudku konstatoval, že referenční ceny byly důležité pro dotčený trh, jelikož na jedné straně sloužily přinejmenším jako signály, tendence nebo ukazatele pro trh o předpokládaném vývoji cen banánů a byly důležité pro obchod s banány a dosažené ceny, a na druhé straně byly skutečné ceny v některých transakcích přímo spojeny s referenčními cenami.

131

Zatřetí v bodě 580 napadeného rozsudku Tribunál konstatoval, že zaměstnanci Dole, kteří se zúčastnili kontaktů před stanovením cen, byli přítomni interním schůzkám o cenách.

132

Kromě toho uvedená zjištění Tribunálu na jedné straně z velké části vycházejí z prohlášení společnosti Dole Food a na druhé straně nejsou předmětem žádné výhrady zkreslení ze strany společností Dole.

133

Za těchto podmínek se Tribunál mohl domnívat, aniž se dopustil nesprávného právního posouzení, že podmínky uplatnění presumpce připomenuté v bodě 127 tohoto rozsudku byly v projednávané věci splněny, takže společnosti Dole mu nemohou důvodně vytýkat porušení zásad upravujících důkazní břemeno a presumpci neviny.

134

Z toho rovněž vyplývá, že Tribunál mohl, jak také učinil v bodech 553 a 585 napadeného rozsudku, mít za to, aniž se dopustil nesprávného právního posouzení, že Komise po právu dospěla k závěru, že cílem kontaktů před stanovením cen, umožňujících snížit pro každého z účastníků nejistotu ohledně možného chování konkurentů, bylo dospět k soutěžním podmínkám, které neodpovídaly normálním tržním podmínkám, a že na jejich základě tedy došlo k jednání ve vzájemné shodě s cílem omezit hospodářskou soutěž ve smyslu článku 81 ES.

135

V důsledku toho musí být zamítnuta pátá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku, a tudíž tento důvod kasačního opravného prostředku v plném rozsahu.

136

V první části svého čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku společnosti Dole uvádějí, že se Tribunál dopustil pochybení tím, že pokutu počítal zejména na základě prodejů uskutečněných dceřinými společnostmi Dole Food, které se konstatovaného protiprávního jednání nezúčastnily.

137

Připomínají, že podle oznámení námitek a sporného rozhodnutí jedinou společností, o které bylo prohlášeno, že se účastnila protiprávního jednání, byla společnost DFFE, přičemž společnost Dole Food se protiprávního jednání nezúčastnila a nesla odpovědnost pouze jako mateřská společnost. Avšak v bodech 619 až 623 napadeného rozsudku Tribunál tvrdil, že protiprávního jednání se dopustila Dole Food, že tvrzení o samostatnosti jejích dceřiných společností spadá do argumentace týkající se potřeby rozlišování zelených a žlutých banánů, která je irelevantní a každopádně neodůvodněná.

138

Tímto tvrzením Tribunál podle navrhovatelek nesprávně vyložil tvrzení společností Dole, podle kterého není možné uložit pokuty vypočítané na základě prodejů banánů uskutečněných společnostmi skupiny Dole, které se nezúčastnily protiprávního jednání a které následně znovu prodávaly banány pocházející od společnosti DFFE. V důsledku toho byla pokuta nesprávně založena na prodejích uskutečněných jinými dceřinými společnostmi společnosti Dole Food.

139

Jak uvedla generální advokátka v bodě 134 svého stanoviska, argumentace společnosti Dole Food vychází z nepochopení ustálené judikatury Soudního dvora týkající se odpovědnosti mateřských společností za kartelové delikty jejich dceřiných společností, jež stoprocentně vlastní.

140

Podle této judikatury označuje pojem „podnik“ jakoukoli entitu, která vykonává hospodářskou činnost, nezávisle na právním postavení této jednotky a způsobu jejího financování. Tento pojem musí být v tomto kontextu chápán jako pojem označující hospodářskou jednotku, i když z právního hlediska je tato jednotka složena z více fyzických nebo právnických osob. Pokud taková hospodářská entita poruší pravidla hospodářské soutěže, musí za toto protiprávní jednání nést odpovědnost na základě zásady osobní odpovědnosti (rozsudek Alliance One International a Standard Commercial Tobacco v. Komise a Komise v. Alliance One International a další, C‑628/10 P a C‑14/11 P, EU:C:2012:479, bod 42 a citovaná judikatura).

141

Článek 23 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 [ES] a 82 [ES] (Úř. věst. L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205) stanoví, že Komise může uložit pokutu podnikům, které se dopouštějí jednání v rozporu s článkem 81 ES, pokud pokuta u každého podniku účastnícího se protiprávního jednání nepřesáhne 10 % jeho celkového obratu za předchozí hospodářský rok.

142

Toto ustanovení směřuje zejména k zajištění dostatečně odrazujícího účinku pokuty, který odůvodňuje zohlednění velikosti a hospodářské síly dotčeného podniku, to znamená celkových zdrojů pachatele protiprávního jednání (v tomto smyslu viz rozsudek Lafarge v. Komise, C‑413/08 P, EU:C:2010:346, bod 102 a citovaná judikatura).

143

Právě hledání tohoto dostatečně odrazujícího účinku pokuty totiž odůvodňuje zohlednění finanční schopnosti sankcionovaného podniku (viz rozsudek Lafarge v. Komise, EU:C:2010:346, bod 104).

144

Proto Komise musí v každém jednotlivém případě při zohlednění kontextu, jakož i cílů sledovaných režimem sankcí zavedených nařízením č. 1/2003 posoudit sledované dopady na dotyčný podnik, a to zejména s přihlédnutím k obratu, který odráží skutečnou hospodářskou situaci tohoto podniku během období, kdy bylo protiprávní jednání pácháno (rozsudek Britannia Alloys & Chemicals v. Komise, C‑76/06 P, EU:C:2007:326, bod 25).

145

Podle ustálené judikatury Soudního dvora lze pro účely stanovení pokuty přihlédnout jak k celkovému obratu podniku, který vypovídá, byť jen přibližně a nedokonale, o jeho velikosti a hospodářské síle, tak k části tohoto obratu, jež pochází ze zboží, které je předmětem protiprávního jednání, a která tedy může vypovídat o rozsahu tohoto jednání (rozsudky Musique Diffusion française a další v. Komise, 100/80 až 103/80, EU:C:1983:158, bod 121; Dansk Rørindustri a další v. Komise, C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, EU:C:2005:408, bod 243, jakož i Archer Daniels Midland a Archer Daniels Midland Ingredients v. Komise, C‑397/03 P, EU:C:2006:328, bod 100).

146

Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že ačkoli čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 ponechává Komisi širokou posuzovací pravomoc, omezuje její výkon tím, že zavádí objektivní kritéria, která Komise musí dodržet. Zaprvé má výše pokuty, kterou lze podniku uložit, vyčíslitelnou a absolutní maximální hodnotu, takže maximální výši pokuty, kterou lze uložit danému podniku, lze stanovit předem. Zadruhé výkon této posuzovací pravomoci je omezen i pravidly, která si Komise sama uložila (v tomto smyslu viz rozsudek Schindler Holding a další v. Komise, C‑501/11 P, EU:C:2013:522, bod 58).

147

V tomto ohledu podle bodu 13 pokynů „[p]ři určování základní výše uložené pokuty bude Komise vycházet z hodnoty tržeb za zboží nebo služby dotčeného podniku v příslušné zeměpisné oblasti uvnitř EHP, které přímo nebo nepřímo souvisejí s protiprávním jednáním“. Tytéž pokyny ve svém 6 bodu uvádějí, že „kombinace hodnoty tržeb souvisejících s protiprávním jednáním a [jeho] doby trvání je vhodnou hodnotou pro vyhodnocení ekonomického významu protiprávního jednání a relativní váhy každého podniku, který se podílel na protiprávním jednání“.

148

Z toho plyne, že bod 13 pokynů má za cíl použít jako výchozí bod pro výpočet pokuty uložené podniku částku, která odráží hospodářský význam protiprávního jednání a relativní váhu dotčeného podniku v protiprávním jednání. Proto sice nesporně nelze pojem „hodnota tržeb“ uvedený v tomto bodě 13 rozšířit tak, aby zahrnoval prodeje uskutečněné dotčeným podnikem, které přímo či nepřímo nespadají do působnosti vytýkané kartelové dohody, avšak bylo by v rozporu s cílem sledovaným uvedeným ustanovením, kdyby měl být uvedený pojem chápán tak, že se týká obratu dosaženého pouze z prodejů, ohledně kterých je prokázáno, že byly skutečně dotčeny uvedenou kartelovou dohodou (rozsudek Team Relocations a další v. Komise, C‑444/11 P, EU:C:2013:464, bod 76).

149

V každém případě je třeba zdůraznit, že podíl celkového obratu pocházejícího z prodeje produktů, které jsou předmětem protiprávního jednání, nejlépe odráží jeho hospodářský význam (rozsudek Guardian Industries a Guardian Europe v. Komise, C‑580/12 P, EU:C:2014:2363, bod 59).

150

V projednávané věci se tedy Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 622 napadeného rozsudku rozhodl, že Komisi nelze vytýkat, že pro určení hodnoty tržeb za zboží nebo služby podniku, které přímo nebo nepřímo souvisejí s protiprávním jednáním, zohlednila v souladu s odstavcem 13 pokynů výši tržeb za žluté banány dosažených jinými společnostmi skupiny než společností DFFE, jejíž zastřešující společností je Dole Food.

151

Z toho vyplývá, že první část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta.

152

V druhé části svého čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku společnosti Dole tvrdí, že se Tribunál dopustil chyby ve výpočtu pokuty, neboť tytéž banány započetl dvakrát. Použitá prodejní čísla totiž podle navrhovatelek zahrnují banány, které DFFE prodala třetímu podniku, a prodeje týchž banánů uskutečněné jinou dceřinou společností Dole Food, která je nakoupila od uvedeného třetího podniku.

153

V bodě 630 napadeného rozsudku Tribunál toto tvrzení zamítl tím, že zaprvé zpochybnil přesnost číselných údajů, ačkoli Komise nikdy v tomto ohledu nevyjádřila pochybnosti a dokonce uznala, že tuto otázku nezkoumala. Každopádně, pokud v této souvislosti Tribunál měl pochybnosti, měl uplatnit své vyšetřovací pravomoci.

154

Zadruhé Tribunál rozhodl, že se na tyto prodeje nevztahuje výjimka z dvojího započtení, neboť uvedený třetí podnik nebyl součástí podniků, kterým bylo sporné rozhodnutí určeno. To však nemá žádný vliv na skutečnost, že prodeje stejných banánů byly pro účely výpočtu pokuty započítány dvakrát. Z bodu 452 sporného rozhodnutí ostatně nevyplývá, že vůle zabránit dvojímu započtení se omezovala na prodeje banánů, které jeden z podniků, kterým bylo sporné rozhodnutí určeno, prodával jinému adresátovi tohoto rozhodnutí.

155

Z judikatury připomenuté v bodech 140 až 149 tohoto rozsudku vyplývá, že výše sankce, která má být uložena, musí být určena podle obratu dotyčného podniku.

156

Na jedné straně je nesporné, že prodej banánů jednou z dceřiných společností Dole Food třetímu podniku, který se nezúčastnil kartelové dohody, přispívá k obratu podniku, a že pokud je jiná dceřiná společnost Dole Food znovu od tohoto třetího podniku koupí s cílem následně je prodat maloobchodníkům, tento druhý prodej rovněž přispívá k uvedenému obratu.

157

Na druhé straně na rozdíl od tvrzení společností Dole, z bodu 452 sporného rozhodnutí nepochybně vyplývá, že pouze prodeje čerstvých banánů jiným adresátům tohoto rozhodnutí byly vyloučeny z dvojího započítání.

158

Za těchto podmínek, jak právem uvedla Komise a jak se domnívala generální advokátka v bodě 145 svého stanoviska, argumentace společností Dole neumožňuje určit, jaká nesprávná právní posouzení jsou Tribunálu vytýkána, takže druhou část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku je třeba odmítnout jako nepřípustnou.

159

Proto musí být tento důvod kasačního opravného prostředku zamítnut.

160

S ohledem na všechny předcházející úvahy je třeba kasační opravný prostředek zamítnout.

161

Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný, Soudní dvůr rozhodne o nákladech řízení. Podle čl. 138 odst. 1 téhož jednacího řádu, který se použije na základě čl. 184 odst. 1 jednacího řádu na řízení o kasačním opravném prostředku, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů a společnosti Dole neměly ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedeným uložit náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že podaly kasační opravný prostředek společně, budou povinny nést tyto náklady společně a nerozdílně.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto: