—

za Orgacom BVBA F. Janssenem a G. Peetersem, advocaten,

—

za belgickou vládu T. Materneem a J.‑C. Halleuxem, jako zmocněnci,

—

za Evropskou komisi C. Soulay a W. Roelsem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 30 SFEU a 110 SFEU.

2

Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi společností Orgacom BVBA (dále jen „Orgacom“) a Vlaamse Landmaatschappij (vlámská pozemková společnost, dále jen „VLM“), externí agentura vlámské vlády příslušná pro plánování a správu veřejných ploch ve Vlámském regionu, který se týkal poplatků z dovozu uložených společnosti Orgacom.

3

Vyhláška Vlámského regionu ze dne 23. ledna 1991 o ochraně životního prostředí proti znečišťování hnojivy, ve znění vyhlášky ze dne 28. března 2003 (dále jen „vyhláška o hnojivech“), použitelná v době rozhodné z hlediska skutkového stavu v původním řízení, ukládala producentům, dovozcům a uživatelům hnojiv ve Vlámském regionu povinnost hradit poplatky. Vyhláška byla zrušena vyhláškou Vlámského regionu ze dne 22. prosince 2006 o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů.

4

Článek 21 uvedené vyhlášky stanovil v odst. 1 vztahujícím se na produkci statkových hnojiv ve Vlámském regionu následující:

„Mestbank [interní divize VLM] vybírá od každého producenta, v jehož podniku překročila produkce statkových hnojiv MPp v průběhu uplynulého kalendářního roku 300 kg oxidu fosforečného, základní poplatek BH1 z produkce statkových hnojiv. Výše tohoto základního poplatku BH1 se vypočítá podle následujícího vzorce:

BH1 = (MPp × Xdmp) + (MPBn × Xdmn)

přičemž:

Pro účely těchto ustanovení se hrubou produkcí statkových hnojiv MPBn, vyjádřenou v kg dusíku rozumí: produkt průměrného stáda v chovu nebo v zemědělském podniku během uplynulého kalendářního roku a příslušná hrubá množství výkalů na zvíře, vyjádřená v kg dusíku.

Průměrné stádo jednotlivých dotčených druhů zvířat se určí vydělením součtu kvót zvířat zaregistrovaných v každém měsíci dvanácti. Hrubá množství výkalů na zvíře vyjádřená v kg dusíku jsou v souladu s článkem 5 stanovena paušálně nebo v reálných číslech za použití bilance výkalů ve smyslu čl. 20a.

Výše uvedené sazby poplatků jsou stanoveny takto:

5

Článek 21 vyhlášky o hnojivech stanovil v odst. 5 vztahujícím se na dovoz přebytků statkových hnojiv do Vlámského regionu následující:

„Mestbank vybírá od každého dovozce přebytků statkových hnojiv základní poplatek. Výše tohoto základního poplatku činí 2,4789 eur za tunu přebytku hnojiv dovezených do Vlámského regionu v uplynulém roce.“

6

Ústavní soud rozhodl v bodě B.6. rozsudku č. 123/2010 ze dne 28. října 2010 (Belgisch Staatsblad, 23. prosince 2010, s. 81723) ohledně slučitelnosti čl. 21 odst. 5 vyhlášky o hnojivech se zásadami belgické hospodářské a měnové unie:

„[...] postačí konstatovat, že [poplatek upravený v uvedeném článku], který se váže k překročení územní hranice vymezené na základě Ústavy mezi regiony, má rovnocenný účinek jako clo, jelikož hnojiva dovezená do Vlámského regionu zatěžuje ve větším rozsahu než hnojiva produkovaná v tomto regionu.“

7

Orgacom je společností se sídlem ve Vlámském regionu v Belgii, která se specializuje na produkci organických hnojiv. V rámci své činnosti dováží statková hnojiva z Valonského regionu a Nizozemska, která zpracovává na zlepšovače půdy a organická hnojiva, která jsou následně vyvážena do jiných členských států Evropské unie.

8

Na základě čl. 21 odst. 5 vyhlášky o hnojivech byl společnosti Orgacom uložen poplatek ve výši 28071,16 eur za finanční rok 2002 (rok produkce 2001) a poplatek ve výši 7999,41 euro za finanční rok 2004 (rok produkce 2003).

9

Dopisy ze dne 20. prosince 2005 a 18. srpna 2005 podala společnost Orgacom u VLM stížnosti proti poplatkům uloženým za finanční roky 2002 a 2004. Rozhodnutími přijatými dne 27. listopadu 2006 a 11. srpna 2006 prohlásila VLM obě tyto stížnosti za neopodstatněné.

10

Proti rozhodnutím o zamítnutí stížností podala poté Orgacom žalobu u rechtbank van eerste aanleg te Brussel (soud prvního stupně v Bruselu), která byla rozsudkem ze dne 17. října 2008 rovněž zamítnuta jako neopodstatněná.

11

Orgacom podala proti tomuto rozsudku odvolání u předkládajícího soudu. Na podporu svého odvolání žalobkyně v původním řízení tvrdí, že poplatky, které jí byly uloženy, představují poplatky s účinkem rovnocenným clům, jež jsou v rozporu s článkem 30 SFEU, nebo přinejmenším diskriminační vnitrostátní zdanění zakázané článkem 110 SFEU.

12

Za těchto podmínek se hof van beroep te Brussel (odvolací soud v Bruselu) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

13

Evropská komise vyjadřuje pochybnosti ohledně přípustnosti žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, jelikož má za to, že skutkový a právní rámec, na jehož základě byly formulovány žalobní důvody, není předkládajícím soudem uveden dostatečně jasně. Podle názoru Komise tento soud ani jasně nevysvětluje, z jakých konkrétních důvodů otázky k výkladu článků 30 SFEU a 110 SFEU ve věci v původním řízení vyvstávají.

14

V tomto ohledu je třeba připomenout, že v rámci řízení na základě článku 267 SFEU, které je založeno na jasném rozdělení funkcí mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem, je věcí pouze vnitrostátního soudu, kterému byl spor předložen a jenž musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, posoudit s ohledem na konkrétní okolnosti věci jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání jeho rozsudku, tak relevanci otázek pokládaných Soudnímu dvoru. Jestliže se položené otázky týkají výkladu unijního práva, je tedy Soudní dvůr v zásadě povinen rozhodnout (rozsudek Donau Chemie a další, C‑536/11, EU:C:2013:366, bod 15).

15

Odmítnout rozhodnutí o předběžné otázce položené vnitrostátním soudem je totiž možné pouze tehdy, je-li zjevné, že žádaný výklad unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jedná-li se o hypotetický problém nebo také nedisponuje-li Soudní dvůr skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny (rozsudek Donau Chemie a další, EU:C:2013:366, bod 16).

16

Je přitom nutno poznamenat, že předkládající soud v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce dostatečně jasně, byť stručně, popsal jak skutkový rámec, tak i obsah použitelných vnitrostátních ustanovení, jakož i relevanci ustanovení unijního práva, jejichž výklad požaduje k vyřešení sporu. V tomto ohledu z této žádosti vyplývá, že v případě kladné odpovědi Soudního dvora na položené otázky budou muset být akty vyměřující poplatky dotčené ve věci v původním řízení zrušeny.

17

Vzhledem k těmto skutečnostem je třeba dospět k závěru, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je přípustná.

18

Podstatou otázek předkládajícího soudu, které je nutné zkoumat společně, je, zda článek 30 SFEU nebo článek 110 SFEU musejí být vykládány v tom smyslu, že brání takovému poplatku, jako je poplatek upravený v čl. 21 odst. 5 vyhlášky o hnojivech, který se vztahuje pouze na dovozy přebytků statkových a dalších hnojiv do Vlámského regionu a je vybírán od dovozce, kdežto poplatek z přebytků hnojiv vyprodukovaných na vlámském území se vybírá od producenta a vypočítává se podle jednotné sazby za tunu a bez ohledu na výrobní proces, ačkoliv základní poplatek za statková hnojiva produkovaná na vlámském území se vypočítává podle sazby, která se liší v závislosti na výrobním procesu, přičemž nejnižší sazba v případě hrubé produkce oxidu fosforečného, která za uplynulý kalendářní rok nepřesáhla 300 kilogramů, činí 0 eur.

19

V této souvislosti se uvedený soud rovněž táže, zda na výklad článků 30 SFEU a 110 SFEU může mít vliv skutečnost, že členský stát původu předmětných dovážených produktů stanoví snížení poplatku v případě vývozu do jiných členských států.

20

Úvodem je třeba připomenout, že ustanovení Smlouvy o FEU, která se týkají poplatků s rovnocenným účinkem, a ustanovení, jež se týkají diskriminačního vnitrostátního zdanění, nejsou použitelná souběžně, takže stejné opatření nemůže v systému Smlouvy náležet současně do obou kategorií (rozsudek Stadtgemeinde Frohnleiten a Gemeindebetriebe Frohnleiten, C‑221/06, EU:C:2007:657, bod 26)

21

Na prvním místě je proto nutné posoudit, zda poplatek upravený v čl. 21 odst. 5 vyhlášky o hnojivech lze kvalifikovat jako poplatek s účinkem rovnocenným dovoznímu clu ve smyslu článku 30 SFEU. Pokud tomu tak není, bude poté nutné ověřit, zda uvedený poplatek představuje diskriminační vnitrostátní zdanění zakázané článkem 110 SFEU.

22

Pokud jde o kvalifikaci sporného poplatku jakožto poplatku s účinkem rovnocenným clu, je třeba úvodem připomenout, že, jak Soudní dvůr při několika příležitostech konstatoval, odůvodnění zákazu cel a poplatků s rovnocenným účinkem spočívá ve skutečnosti, že byť jen minimální finanční zatížení u výrobků uplatňovaná z důvodu jejich přechodu přes hranice, představují překážku pro pohyb zboží, který je ještě ztížen s tím spojenými správními formalitami (rozsudek Komise v. Německo, C‑389/00, EU:C:2003:111, bod 22).

23

V této souvislosti podle ustálené judikatury platí, že každé jednostranně uložené finanční zatížení, byť je minimální, bez ohledu na svůj název nebo způsob vybírání, postihující zboží z důvodu skutečnosti, že překračuje hranici, představuje, pokud není clem jako takovým, poplatek s rovnocenným účinkem ve smyslu článků 28 SFEU a 30 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudek Stadtgemeinde Frohnleiten a Gemeindebetriebe Frohnleiten, EU:C:2007:657, bod 27).

24

Z judikatury Soudního dvora navíc vyplývá, že poplatek uložený z důvodu přechodu územní hranice uvnitř členského státu představuje poplatek s účinkem rovnocenným clu (viz rozsudek Carbonati Apuani, C‑72/03, EU:C:2004:506, bod 25 a citovaná judikatura).

25

Ve věci v původním řízení vyplývá z informací, které má Soudní dvůr k dispozici, že se předmětný poplatek dotýká dovozců přebytků statkových hnojiv při dovozu. Výše poplatku „činí 2,478 eur na tunu přebytků statkových hnojiv dovezených do Vlámského regionu za uplynulý kalendářní rok“. Je tedy třeba konstatovat, že poplatek upravený v čl. 21 odst. 5 vyhlášky o hnojivech se vztahuje na hnojiva, která nejsou vlámského původu, z důvodu jejich dovozu do Vlámského regionu, takže sporný poplatek z těchto hnojiv je ukládán v důsledku jejich překročení hranice tohoto regionu a toto překročení hranice musí být považováno za skutečnost, která zakládá povinnost hradit dotčený poplatek.

26

Za těchto podmínek je nutné dospět k závěru, že poplatek upravený v čl. 21 odst. 5 vyhlášky o hnojivech představuje poplatek s účinkem rovnocenným clu zakázaný článkem 30 SFEU.

27

Kvalifikace poplatku upraveného uvedeným ustanovením vyhlášky o hnojivech jako poplatku s účinkem rovnocenným clu nemůže být zpochybněna argumenty Belgického království, podle nichž tento poplatek z důvodu, že existuje podobný poplatek ukládaný u hnojiv vyprodukovaných ve Vlámském regionu, tvoří nedílnou součást obecného režimu vnitrostátních daní, který systematicky podle stejných kritérií zachází s vnitrostátními produkty i dováženými a vyváženými produkty, a měl by tedy být posuzován z hlediska článku 110 SFEU.

28

V této souvislosti je nutno poznamenat, že podstatný rys poplatku s rovnocenným účinkem, který jej odlišuje od vnitrostátní daně obecné povahy, spočívá v okolnosti, že poplatek se týká výlučně produktu, který jako takový překračuje hranice, kdežto vnitrostátní daň se vztahuje na dovážené, vyvážené i tuzemské produkty (v tomto smyslu viz rozsudek Michaïlidis, C‑441/98 a C‑442/98, EU:C:2000:479, bod 22).

29

Je třeba rovněž připomenout, že předmětný daňový poplatek musí k tomu, aby spadal do obecného systému vnitrostátních daní, zatěžovat stejně tuzemský a totožný vyvážený produkt na stejném obchodním stupni, a že skutečnost, která zakládá povinnost k dani, musí být rovněž u obou produktů shodná (v tomto smyslu viz rozsudek Michaïlidis, EU:C:2000:479, bod 23).

30

Ve věci v původním řízení je nutno nejprve konstatovat, že, jak bylo poukázáno v bodě 25 tohoto rozsudku, poplatek upravený v čl. 21 odst. 5 vyhlášky o hnojivech zatěžuje produkty jako takové, které překračují hranici Vlámského regionu.

31

Dále není sporné, že tento poplatek je ukládán dovozcům, zatímco podobný poplatek upravený v čl. 21 odst. 1 uvedené vyhlášky je ukládán producentům. Oba tyto poplatky nejsou tedy vybírány na stejném obchodním stupni.

32

Konečně oba poplatky se vypočítávají podle odlišných metod, což může vést, jak uvedl belgický Ústavní soud ve svém rozsudku č. 123/2010 ze dne 28. října 2010, a přinejmenším v případech, ve kterých výše poplatku z produkce činí 0 eur, že dovážené produkty budou zatíženy vyšším poplatkem než produkty pocházející z Vlámského regionu.

33

V důsledku toho nemohou argumenty Belgického království uspět.

34

Dále se předkládající soud táže, zda je možné takový poplatek v případech, kdy členský stát, z něhož pocházejí hnojiva, uplatňuje snížení poplatků, pokud jsou hnojiva vyvážena do jiných členských států, nekvalifikovat takový poplatek, jako je poplatek při dovozu dotčený ve věci v původním řízení, jako poplatek s účinkem rovnocenným clu, jelikož, jak tvrdí VLM, je nezbytné zachovat kontrolu nad vlámskými zásobami hnojiv a zajistit ochranu tuzemské produkce před vnějšími opatřeními, která by mohla narušit hospodářskou soutěž a mít další dopady na životní prostředí ve Vlámsku.

35

V této souvislosti již Soudní dvůr upřesnil, že cla a poplatky s účinkem rovnocenným clům jsou zakázány bez ohledu na cíl, pro který byly zavedeny, jakož i určení příjmů, které z nich vyplývají (v tomto smyslu viz rozsudek Brachfeld a Chougol Diamond, 2/69 a 3/69, EU:C:1969:30, bod 19, jakož i rozsudek Carbonati Apuani, EU:C:2004:506, bod 31).

36

Kromě toho je nutné uvést, že čl. 21 odst. 5 vyhlášky o hnojivech ukládá poplatek, který bez rozdílu zatěžuje veškerá dovážená statková hnojiva, aniž je jeho působnost omezena na případy, v nichž členský stát původu upravuje snížení poplatků při vývozu těchto produktů, jako je tomu v daném případě u Nizozemského království.

37

Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že na položené otázky je třeba odpovědět tak, že článek 30 SFEU brání takovému poplatku, jako je poplatek upravený v čl. 21 odst. 5 vyhlášky o hnojivech, jenž se vztahuje pouze na dovozy přebytků statkových a dalších hnojiv do Vlámského regionu, který je vybírán od dovozce, kdežto poplatek z přebytků hnojiv vyprodukovaných na vlámském území se vybírá od producenta a vypočítává se podle jiných metod, než jsou metody upravující výpočet posledně uvedeného poplatku. V tomto ohledu není relevantní, že členský stát, z něhož jsou přebytky hnojiv dovezeny do Vlámského regionu, stanoví snížení poplatku v případě vývozu těchto přebytků do jiných členských států.

38

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (sedmý senát) rozhodl takto:

Článek 30 SFEU brání takovému poplatku, jako je poplatek upravený v čl. 21 odst. 5 vyhlášky Vlámského regionu ze dne 23. ledna 1991 o ochraně životního prostředí proti znečišťování hnojivy, ve znění vyhlášky ze dne 28. března 2003, jenž se vztahuje pouze na dovozy přebytků statkových a dalších hnojiv do Vlámského regionu, který se vybírá od dovozce, kdežto poplatek z přebytků hnojiv vyprodukovaných na vlámském území se vybírá od producenta a vypočítává se podle jiných metod, než jsou metody upravující výpočet posledně uvedeného poplatku. V tomto ohledu není relevantní, že členský stát, z něhož jsou přebytky hnojiv dovezeny do Vlámského regionu, stanoví snížení poplatku v případě vývozu těchto přebytků do jiných členských států.