—

za B. Wagener B. Hertrichem, Rechtsanwalt,

—

za Evropskou komisi F. Schatzem a M. Van Hoofem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 107 nařízení Rady (EHS) č. 574/72 ze dne 21. března 1972, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství (Úř. věst. L 74, s. 1; Zvl. vyd. 05/01, s. 83), ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996 (Úř. věst. L 28, s. 1, Zvl. vyd. 05/03, s. 3), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1386/2001 ze dne 5. června 2001 (Úř. věst. L 187, s. 1; Zvl. vyd. 05/04, s. 129; dále jen „nařízení č. 574/72“), a článku 90 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Úř. věst. L 284, s. 1).

2

Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi B. Wagener a Bundesagentur für Arbeit – Familienkasse Villingen-Schwenningen (Spolkový úřad práce – pokladna pro vyplácení rodinných přídavků ve Villingen-Schwenningen, dále jen „Familienkasse“) ohledně přiznání přídavků na nezaopatřené dítě v Německu.

3

Dohoda mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Švýcarskou konfederací na straně druhé o volném pohybu osob, podepsaná dne 21. června 1999 v Lucemburku (Úř. věst. 2002, L 114, s. 6, dále jen „dohoda o volném pohybu osob“), vstoupila v platnost dne 1. června 2002.

4

Článek 8 této dohody stanoví, že smluvní strany zajistí v souladu s přílohou II uvedené dohody koordinaci systémů sociálního zabezpečení.

5

Článek 1 přílohy II téže dohody v původním znění stanovil:

„1.   Smluvní strany se dohodly, že v oblasti koordinace systémů sociálního zabezpečení budou vzájemně používat právní akty Společenství, na něž se odkazuje a které jsou platné ke dni podpisu dohody, a to ve znění oddílu A této přílohy [...].

2.   Pojmem ‚členský stát (členské státy)‘ obsaženým v právních aktech uvedených v oddíle A této přílohy se rozumí kromě států, na něž se vztahují tyto právní akty Společenství, i Švýcarsko.“

6

Oddíl A přílohy II dohody o volném pohybu osob v původním znění odkazoval na nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství (Úř. věst. L 149, s. 2; Zvl. vyd. 05/01, s. 35), ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením č. 118/97, ve znění nařízení Rady (ES) č. 307/1999 ze dne 8. února 1999 (Úř. věst. L 38, s. 1; Zvl. vyd. 05/03, s. 335; dále jen „nařízení č. 1408/71“), a na nařízení č. 574/72.

7

Článek 13 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1408/71 stanoví, že osoba zaměstnaná na území jednoho členského státu (dále jen „stát zaměstnání“) v zásadě podléhá právním předpisům uvedeného státu. Článek 73 tohoto nařízení dále stanoví, že zaměstnaná osoba podléhající právním předpisům uvedeného státu má nárok na rodinné dávky stanovené právními předpisy státu zaměstnání pro své rodinné příslušníky, kteří mají bydliště v jiném členském státě (dále jen „stát bydliště“), jako by měla bydliště na jeho území, není-li v příloze VI uvedeného nařízení stanoveno jinak.

8

Článek 10 odst. 1 písm. a) nařízení č. 574/72 stanoví:

„Nárok na rodinné dávky nebo přídavky náležející podle právních předpisů [členského státu], podle kterých nepodléhá získání nároku na ně podmínce pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti, se pozastavuje, jestliže po stejnou dobu nebo [a] pro stejného rodinného příslušníka dávky náležejí buď pouze podle vnitrostátních právních předpisů jiného členského státu, nebo podle článků 73, 74, 77 nebo 78 nařízení [č. 1408/71], do výše těchto dávek.“

9

Článek 107 nařízení č. 574/72, nadepsaný „Přepočet měn“, zní:

„1.   Pro účely následujících ustanovení:

se na přepočet do měny částek vyjádřených v jiné měně použije přepočítací koeficient vypočtený Komisí na základě měsíčního průměru, po referenční dobu určenou v odstavci 2, referenčních směnných kurzů zveřejňovaných Evropskou centrální bankou.

2.   Referenční dobou je:

4.   Rozhodný den pro určení přepočítacích koeficientů, které mají být uplatňovány v případech uvedených v odstavci 1, stanoví správní komise [pro sociální zabezpečení migrujících pracovníků] na návrh účetní komise.

5.   Přepočítací koeficienty, které mají být uplatňovány v případech uvedených v odstavci 1, se zveřejňují v Úředním věstníku Evropských společenství během [před]posledního měsíce předcházejícího měsíci, od jehož prvního dne mají být uplatňovány.

6.   V případech neuvedených v odstavci 1 se přepočet provádí za použití úředního směnného kurzu v den platby, jak v případě výplaty dávek, tak i v případě náhrady.“

10

Nařízení č. 1408/71 bylo nahrazeno nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Úř. věst. L 166, s. 1; Zvl. vyd. 05/05, s. 72). Nařízení č. 574/72 bylo nahrazeno nařízením č. 987/2009. Tato nová nařízení se v souladu s článkem 91 nařízení č. 883/2004 a článkem 97 nařízení č. 987/2009 použijí od 1. května 2010.

11

V návaznosti na přijetí těchto nařízení bylo rozhodnutím smíšeného výboru č. 1/2012 zřízeného podle dohody mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně jedné a Švýcarskou konfederací na straně druhé o volném pohybu osob ze dne 31. března 2012, kterým se nahrazuje příloha II této dohody o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Úř. věst. L 103, s. 51), upraveno nové znění této přílohy od 1. dubna 2012, kdy uvedené rozhodnutí vstoupilo v platnost. Oddíl A uvedené přílohy v tomto novém znění odkazuje na nařízení č. 883/2004 a 987/2009 namísto nařízení č. 1408/71 a 574/72.

12

Článek 67 nařízení č. 883/2004 stanoví, že osoba má nárok na rodinné dávky v souladu s právními předpisy příslušného členského státu, včetně dávek pro rodinné příslušníky, kteří bydlí v jiném členském státě.

13

Článek 68 odst. 2 uvedeného nařízení stanoví:

„V případě souběhu nároků se rodinné dávky poskytují v souladu s právními předpisy, které mají v souladu s odstavcem 1 přednost. Nároky na rodinné dávky z důvodu kolidujících právních předpisů se pozastavují až do částky stanovené prvními právními předpisy a v nezbytných případech se poskytuje vyrovnávací doplatek ve výši, která tuto částku přesahuje. Tento vyrovnávací doplatek však není nezbytné poskytovat na děti bydlící v jiném členském státě, pokud se nárok na dotčenou dávku zakládá výhradně na místě bydliště.“

14

Článek 87 odst. 1 téhož nařízení obsahuje následující přechodné ustanovení, které se v souladu s článkem 93 nařízení č. 987/2009 použije též v situacích, na něž se vztahuje posledně uvedené nařízení:

„Toto nařízení nezakládá žádný nárok za dobu přede dnem použitelnosti tohoto nařízení.“

15

Článek 90 nařízení č. 987/2009 stanoví:

„Pro účely použití […] nařízení [č. 883/2004] a […] nařízení [č. 987/2009] se jako směnný kurs dvou měn použije referenční směnný kurs vyhlášený Evropskou centrální bankou. Datum, ke kterému je třeba stanovit směnný kurs, určí správní komise [pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení].“

16

Tato komise přijala rozhodnutí č. H3 ze dne 15. října 2009 o datu, ke kterému je třeba stanovit směnné kurzy podle článku 90 nařízení č. 987/2009 (Úř. věst. 2010, C 106, s. 56).

17

Ustanovení § 62 odst. 1 bodu 1 zákona o dani z příjmů (Einkommensteuergesetz) zní:

„Pro děti ve smyslu § 63 má nárok na rodinné přídavky na základě tohoto zákona každá osoba:

18

Ustanovení § 65 uvedeného zákona, nadepsaného „Jiné dávky na děti“, v odst. 1 bodě 2 stanoví:

„Přídavky na nezaopatřené dítě nejsou vypláceny na dítě, které má nárok na výplatu některé z následujících dávek, nebo na dítě, které by mělo na její výplatu nárok, pokud by o ni bylo požádáno:

[...]

19

Manželé Wagenerovi mají bydliště v Německu, kde pobývají se svými třemi dětmi. Paní B. Wagener nevykonává žádnou výdělečnou činnost. Pan C. Wagener je od 1. října 2006 zaměstnán ve Švýcarsku. Z titulu této činnosti pobíral na své tři děti od října 2006 do listopadu 2011 rodinné přídavky ve švýcarských francích.

20

V tomtéž období zároveň pobíral C. Wagener v Německu přídavky na nezaopatřené dítě. Vzhledem k tomu, že Familienkasse nebyla o výkonu výdělečné činnosti C. Wagenera ve Švýcarsku informována, byly tyto přídavky vypláceny v plné výši.

21

Poté, co byla Familienkasse v únoru 2012 o výkonu této činnosti informována, zrušila rozhodnutím ze dne 18. října 2012 vyplácení uvedených dávek počínaje říjnem 2006 a požadovala jejich vrácení.

22

Familienkasse však dospěla k názoru, že na základě čl. 10 odst. 1 písm. a) nařízení č. 574/72 má B. Wagener nárok na tzv. „vyrovnávací“ přídavky od německého státu ve výši odpovídající rozdílu mezi výší německých přídavků na nezaopatřené dítě a výší švýcarských rodinných přídavků. Familienkasse tedy vyzvala B. Wagener k podání příslušné žádosti.

23

Po oznámení přesné výše rodinných přídavků pobíraných ve Švýcarsku ale Familienkasse zamítla rozhodnutím ze dne 17. října 2012 žádost o přiznání vyrovnávacího doplatku rodinných přídavků za období od října 2006 do listopadu 2011 na první dvě děti B. Wagener, neboť zjistila, že švýcarské přídavky byly vyšší než přídavky německé. Familienkasse přiznala B. Wagener na její třetí dítě za toto pětileté období vyrovnávací doplatek rodinných přídavků ve výši 39,42 eur.

24

Při přepočtu částky švýcarských rodinných přídavků na eura vycházela Familienkasse ze směnného kurzu, který stanovil Bundesagentur für Arbeit (Spolkový úřad práce) pro čtvrté čtvrtletí roku 2012.

25

B. Wagener se dne 8. listopadu 2012 proti použití tohoto směnného kurzu odvolala. Familienkasse rozhodnutím ze dne 21. listopadu 2012 toto odvolání zamítla s uvedením, že přepočet byl proveden v souladu s čl. 107 odst. 1 a 2 nařízení č. 574/72.

26

B. Wagener následně podala žalobu k předkládajícímu soudu, v níž mimo jiné tvrdila, že na provádění tohoto přepočtu musí být použita nařízení č. 883/2004 a 987/2009 ve spojení s rozhodnutím č. H3.

27

Předkládající soud má za to, že jsou tato nařízení ve vztahu ke Švýcarské konfederaci použitelná až od 1. dubna 2012. Dále zmiňuje nejednotnou vnitrostátní judikaturu týkající se přepočtu měn pro účely výpočtu nároků na vyrovnávací doplatek přídavků na nezaopatřené dítě. Zatímco některé vnitrostátní soudy použily čl. 107 odst. 6 nařízení č. 574/72, jiné – například Finanzgericht München (finanční soud v Mnichově) – vycházely z čl. 107 odst. 1 tohoto nařízení, přestože článek 10 uvedeného nařízení není v tomto ustanovení zmíněn.

28

Podle Finanzgericht München není čl. 107 odst. 6 nařízení č. 574/72 vhodným ustanovením pro měnový přepočet sociálních dávek pro účely výpočtu vyrovnávacího doplatku rodinných přídavků na základě článku 10 tohoto nařízení, neboť v něm není uvedeno datum, ke kterému má být tento přepočet proveden. Použití čl. 107 odst. 6 uvedeného nařízení by mimoto vedlo k tomu, že by postup výpočtu dávek, které jsou vypláceny velkému počtu příjemců po delší dobu, byl pro příslušný orgán v praxi složitější, neboť by tento orgán musel vypočítávat výši těchto dávek u každého jednotlivého příjemce ke každému dni jejich výplaty. Podle shora uvedeného soudu je tedy v unijním právu mezera, kterou je třeba zaplnit použitím čl. 107 odst. 1 téhož nařízení per analogiam.

29

Za těchto podmínek se Finanzgericht Baden-Württemberg rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

30

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda má být za takových okolností, jako jsou okolnosti ve věci v původním řízení, měnový přepočet rodinných přídavků proveden podle čl. 107 odst. 1 nařízení č. 574/72, podle čl. 107 odst. 6 tohoto nařízení, nebo podle článku 90 nařízení č. 987/2009.

31

Z článku 1 odst. 1 přílohy II dohody o volném pohybu osob ve spojení s rozhodnutím č. 1/2012 v tomto ohledu vyplývá, že se v oblasti koordinace dávek, na které se uvedená dohoda vztahuje, použijí pro období od 1. června 2002 do 31. března 2012 nařízení č. 1408/71 a 574/72. Nařízení č. 883/2004 a 987/2009 se naproti tomu použijí od 1. dubna 2012.

32

Ve věci v původním řízení mají německé orgány přepočíst na eura rodinné dávky vyplacené švýcarským státem za období od října 2006 do listopadu 2011. Na nárok na tyto dávky se tedy vztahují ustanovení nařízení č. 1408/71 a 574/72, konkrétně čl. 13 odst. 2 písm. a) a článek 73 nařízení č. 1408/71 a čl. 10 odst. 1 písm. a) nařízení č. 574/72, a nikoli ustanovení nařízení č. 883/2004 a 987/2009.

33

Za těchto podmínek musí být měnový přepočet uvedených dávek proveden na základě článku 107 nařízení č. 574/72, který se týká přepočtu dávek upravených v ustanoveních nařízení č. 1408/71 a 574/72, a nikoli na základě článku 90 nařízení č. 987/2009, protože se posledně uvedené ustanovení v souladu se svým zněním uplatní pouze v souvislosti s použitím ustanovení nařízení č. 883/2004 a 987/2009.

34

Pro určení, který z odstavců článku 107 nařízení č. 574/72 je ve věci v původním řízení použitelný, je třeba připomenout, že čl. 107 odst. 1 tohoto nařízení definuje pravidla měnového přepočtu pouze pro účely použití ustanovení, která jsou v něm výslovně uvedena (v tomto smyslu viz rozsudek Grisvard a Kreitz, C‑201/91, EU:C:1992:368, body 23 a 25).

35

Článek 107 odst. 1 uvedeného nařízení přitom neodkazuje ani na čl. 13 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1408/71, ani na článek 73 tohoto nařízení, ani na čl. 10 odst. 1 písm. a) nařízení č. 574/72. Ve věci v původním řízení proto není použitelný.

36

Vzhledem k tomu, že se má čl. 107 odst. 6 nařízení č. 574/72 v souladu se svým zněním použít v případech neuvedených v čl. 107 odst. 1 tohoto nařízení, řídí se měnový přepočet dávek ve věci v původním řízení prvně uvedeným ustanovením.

37

Tento závěr nelze vyvrátit argumentem, že čl. 107 odst. 6 uvedeného nařízení nezajišťuje snadný měnový přepočet dávek pro účely výpočtu vyrovnávacího doplatku rodinných přídavků podle článku 10 téhož nařízení.

38

Vzhledem k tomu, že vztah mezi odstavci 1 a 6 článku 107 nařízení č. 574/72 je ze znění tohoto ustanovení jasný, nelze vůči takto jasnému znění argumentovat tím, že metoda uvedená v čl. 107 odst. 1 tohoto nařízení je méně náročná (v tomto smyslu viz rozsudek Grisvard a Kreitz, EU:C:1992:368, body 23 a 25).

39

Pokud jde o případné pochybnosti ohledně data měnového přepočtu podle čl. 107 odst. 6 uvedeného nařízení, jejich existence nemůže být důvodem pro nepoužití tohoto ustanovení. Řešení takových pochybností musí být naopak založeno na výkladu předmětného ustanovení.

40

S ohledem na předcházející úvahy je třeba na první otázku odpovědět tak, že za takových okolností, jako jsou okolnosti ve věci v původním řízení, musí být měnový přepočet rodinných přídavků proveden podle čl. 107 odst. 6 nařízení č. 574/72.

41

Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda má být čl. 107 odst. 6 nařízení č. 574/72 vykládán v tom smyslu, že měnový přepočet takových rodinných přídavků, jako jsou rodinné přídavky ve věci v původním řízení, pro účely výpočtu vyrovnávacího doplatku rodinných přídavků podle čl. 10 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení musí být proveden za použití úředního směnného kurzu v den výplaty těchto přídavků státem zaměstnání, nebo v tom smyslu, že musí být proveden za použití úředního směnného kurzu v den výplaty tohoto doplatku státem bydliště.

42

Článek 107 odst. 6 uvedeného nařízení v tomto ohledu stanoví, že v případě výplaty dávek se měnový přepočet provádí za použití úředního směnného kurzu v den platby.

43

Z článku 13 odst. 2 písm. a) a článku 73 nařízení č. 1408/71 ve spojení s čl. 10 odst. 1 písm. a) nařízení č. 574/72 mimoto vyplývá, že pracovník má v plném rozsahu nárok na rodinné přídavky stanovené právními předpisy státu zaměstnání, kdežto jeho nárok na rodinné přídavky stanovené právními předpisy státu bydliště se pozastavuje do výše těchto dávek.

44

Z toho plyne, že jsou-li rodinné přídavky stanovené právními předpisy státu zaměstnání vyšší než rodinné přídavky stanovené právními předpisy státu bydliště, pozastavuje se nárok pracovníka na posledně uvedené rodinné přídavky v celé jejich výši. Takový pracovník tedy neobdrží od státu bydliště žádnou platbu.

45

Vzhledem k tomu, že v souladu se zněním čl. 107 odst. 6 nařízení č. 574/72 je přepočet dávek bezpodmínečně vázán na úřední směnný kurz v den „platby“, je třeba ho chápat tak, že označuje přepočet dávek, které jsou vypláceny státem zaměstnání, neboť ty jsou vypláceny za všech okolností, zatímco výplata dávek stanovených státem bydliště se provádí pouze za přesně stanovených podmínek, a je tedy podmíněná a nejistá.

46

Takový výklad ostatně zajišťuje užitečný účinek takovým pravidlům o vyloučení souběhu, jako je pravidlo obsažené v čl. 10 odst. 1 písm. a) nařízení č. 574/72, jejichž účelem je zaručit příjemci dávek vyplácených několika členskými státy celkovou výši dávek, která bude rovna nejpříznivější částce, jež mu náleží podle právních předpisů jednoho z těchto států (v tomto smyslu viz rozsudek Romano, 98/80, EU:C:1981:104, bod 24).

47

Je totiž třeba poukázat na skutečnost, že v takové věci, jako je věc v původním řízení, má příjemce rodinných přídavků vyplácených státem zaměstnání bydliště v členském státě, který vyplácí vyrovnávací doplatek rodinných přídavků, takže přídavky vyplácené státem zaměstnání jsou převáděny do státu bydliště. Dotyčná osoba přitom může tento doplatek ve státě bydliště obdržet – pakliže je přepočtená částka dávky nižší než částka téže dávky náležející podle právních předpisů tohoto státu – až po vyplacení této dávky státem zaměstnání a po přepočtení její výše do měny státu bydliště.

48

S ohledem na předcházející úvahy je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že čl. 107 odst. 6 nařízení č. 574/72 musí být vykládán v tom smyslu, že měnový přepočet takových rodinných přídavků, jako jsou rodinné přídavky ve věci v původním řízení, pro účely výpočtu vyrovnávacího doplatku rodinných přídavků podle čl. 10 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení musí být proveden za použití úředního směnného kurzu v den výplaty těchto přídavků státem zaměstnání.

49

Vzhledem k odpovědi na první otázku není namístě zkoumat třetí a čtvrtou otázku.

50

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (devátý senát) rozhodl takto: