ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (druhého senátu)
30. dubna 2014 ( *1 )
„Společný systém daně z finančních transakcí — Povolení posílené spolupráce na základě čl. 329 odst. 1 SFEU — Rozhodnutí 2013/52/EU — Žaloba na neplatnost z důvodu porušení článků 327 SFEU a 332 SFEU, jakož i mezinárodního obyčejového práva“
Ve věci C‑209/13,
jejímž předmětem je žaloba na neplatnost na základě článku 263 SFEU, podaná dne 18. dubna 2013,
Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupené E. Jenkinson a S. Behzadi Spencer, jako zmocněnkyněmi, ve spolupráci s M. Hoskinsem a P. Bakerem, QC, jakož i V. Wakefield, barrister,
žalobce,
proti
Radě Evropské unie, zastoupené A.-M. Colaert, jakož i F. Florindem Gijónem a A. de Gregorio Merinem, jako zmocněnci,
žalované,
podporované
Belgickým královstvím, zastoupeným J.-C. Halleuxem a M. Jacobs, jako zmocněnci,
Spolkovou republikou Německo, zastoupenou T. Henzem a J. Möllerem, jakož i K. Petersen, jako zmocněnci,
Francouzskou republikou, zastoupenou D. Colasem a J.‑S. Pilczerem, jako zmocněnci,
Rakouskou republikou, zastoupenou C. Pesendorfer, jako zmocněnkyní,
Portugalskou republikou, zastoupenou L. Inezem Fernandesem a J. Menezesem Leitãoem, jakož i A. Cunha, jako zmocněnci,
Evropským parlamentem, zastoupeným A. Neergaardem a R. van de Westelakenem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
Evropskou komisí, zastoupenou R. Lyalem, B. Smuldersem a W. Möllsem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
vedlejšími účastníky řízení,
SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),
ve složení R. Silva de Lapuerta, předsedkyně senátu, K. Lenaerts (zpravodaj), místopředseda Soudního dvora, J. L. da Cruz Vilaça, G. Arestis a J.‑C. Bonichot, soudci,
generální advokát: N. Wahl,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 |
Spojené království Velké Británie a Severního Irska se svou žalobou domáhá, aby Soudní dvůr zrušil rozhodnutí Rady 2013/52/EU ze dne 22. ledna 2013, kterým se povoluje posílená spolupráce v oblasti daně z finančních transakcí (Úř. věst. L 22, s. 11, dále jen „napadené rozhodnutí“). |
Skutečnosti předcházející sporu
2 |
Dne 28. listopadu 2011 Evropská komise přijala návrh směrnice Rady COM/2011/0594 final o společném systému daně z finančních transakcí a změně směrnice 2008/7/ES (dále jen „návrh z roku 2011“). |
3 |
Článek 1 tohoto návrhu z roku 2011, nadepsaný „Předmět a oblast působnosti“, v odst. 2 stanovil: „Tato směrnice se použije na všechny finanční transakce za podmínky, že nejméně jeden účastník transakce je usazen v členském státě a že je účastníkem transakce finanční instituce usazená na území některého členského státu a jedná buď na vlastní účet nebo na účet jiné osoby, nebo jedná jménem účastníka transakce.“ |
4 |
Článek 3 uvedeného návrhu, nadepsaný „Usazení“, v odst. 1 stanovil: „Pro účely této směrnice se finanční instituce považuje za usazenou na území členského státu, jestliže je splněná některá z těchto podmínek: […]
|
5 |
Po třech zasedáních Rady Evropské unie, které se konaly dne 22. a 29. června, jakož i 10. července 2012, se ukázalo zjevným, že zásada společného systému daně z finančních transakcí si v Radě v dohledné budoucnosti nezíská jednomyslnou podporu, a že tudíž Evropská unie jako celek nemůže v přiměřené lhůtě dosáhnout cíle spočívajícího v přijetí takového společného systému. |
6 |
Za těchto okolností jedenáct členských států mezi dnem 28. září a 23. října 2012 oznámilo Komisi, že mezi sebou hodlají navázat posílenou spolupráci v oblasti daně z finančních transakcí. |
7 |
Dne 22. ledna 2013 Rada na návrh Komise přijala napadené rozhodnutí. |
8 |
Bod 6 odůvodnění uvedeného rozhodnutí zní takto: „[…] zaslalo jedenáct členských států, jmenovitě Belgie, Německo, Estonsko, Řecko, Španělsko, Francie, Itálie, Rakousko, Portugalsko, Slovinsko a Slovensko, Komisi dopisy, [...], s žádostmi, v nichž uvedly, že hodlají mezi sebou navázat posílenou spolupráci v oblasti daně z finančních transakcí. Tyto členské státy požádaly, aby oblast působnosti a cíle posílené spolupráce vycházely z návrhu směrnice, který Komise předložila dne 28. září 2011. Kromě toho byla zejména zdůrazněna nutnost zabránit vyhýbání se daňovým povinnostem, narušení trhu a převodům do oblastí s jiným právním řádem.“ |
9 |
Napadené rozhodnutí obsahuje dva články. Článek 1 povoluje jedenácti členským státům uvedeným v předcházejícím bodě tohoto rozsudku (dále jen „zúčastněné členské státy“) navázat mezi sebou posílenou spolupráci v oblasti zavedení společného systému daně z finančních transakcí při použití příslušných ustanovení Smluv. Článek 2 tohoto rozhodnutí stanoví, že rozhodnutí vstupuje v platnost dnem přijetí. |
10 |
Dne 14. února 2013 Komise přijala návrh směrnice Rady, kterou se provádí posílená spolupráce v oblasti daně z finančních transakcí (dále jen „návrh z roku 2013“). |
11 |
Článek 3 tohoto návrhu z roku 2013, nadepsaný „Oblast působnosti“, v odst. 1 stanoví: „Tato směrnice se použije na všechny finanční transakce za podmínky, že nejméně jeden účastník transakce je usazen na území zúčastněného členského státu a že účastníkem transakce je i finanční instituce usazená na území zúčastněného členského státu a jedná buď na vlastní účet nebo na účet jiné osoby, nebo jedná jménem účastníka transakce.“ |
12 |
Článek 4 uvedeného návrhu, nadepsaný „Usazení“, v odst. 1 a 2 stanoví: „1. Pro účely této směrnice se finanční instituce považuje za usazenou na území zúčastněného členského státu, jestliže je splněna některá z těchto podmínek: […]
2. Osoba, která není finanční institucí, se považuje za usazenou ve zúčastněném členském státě, jestliže je splněna některá z těchto podmínek: […]
|
Návrhová žádání účastníků řízení a řízení u Soudního dvora
13 |
Spojené království se domáhá toho, aby Soudní dvůr zrušil napadené rozhodnutí a uložil Radě náhradu nákladů řízení. |
14 |
Rada navrhuje, aby Soudní dvůr žalobu zamítl a uložil Spojenému království náhradu nákladů řízení. |
15 |
Belgickému království, Spolkové republice Německo, Francouzské republice, Rakouské republice, Portugalské republice, Evropskému parlamentu a Komisi bylo povoleno vedlejší účastenství na podporu návrhových žádání Rady. |
K žalobě
16 |
Spojené království, třebaže uznává, že by jeho žaloba podaná jako preventivní opatření mohla být považována za předčasnou, uplatňuje na její podporu dva důvody. První žalobní důvod vychází z porušení článku 327 SFEU a mezinárodního obyčejového práva v rozsahu, v němž napadené rozhodnutí povoluje přijetí daně z finančních transakcí vyvolávající extrateritoriální účinky. Druhý žalobní důvod vznesený podpůrně vychází z porušení článku 332 SFEU v rozsahu, v němž toto rozhodnutí povoluje přijetí daně z finančních transakcí, která uloží náklady členským státům, které se posílené spolupráce neúčastní (dále jen „nezúčastněné členské státy“). |
Argumentace účastníků řízení
17 |
První žalobní důvod je rozdělen na dvě části, vycházející z porušení článku 327 SFEU a mezinárodního obyčejového práva. |
18 |
V rámci první části uvedeného žalobního důvodu Spojené království uvádí, že napadené rozhodnutí tím, že povolilo přijetí daně z finančních transakcí mající extrateritoriální účinky z důvodu „zásady protistrany“ zakotvené v čl. 3 odst. 1 písm. e) návrhu z roku 2011 a „zásady místa vydání“ uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. g) a odst. 2 písm. c) návrhu z roku 2013, porušilo článek 327 SFEU. |
19 |
Uvedené rozhodnutí totiž umožňuje zavést daň z finančních transakcí, která se z důvodu dvou výše uvedených zásad zdanění uplatní na instituce, osoby či plnění lokalizované na území nezúčastněných členských států, což poškozuje jejich pravomoci a práva. |
20 |
V rámci druhé části prvního žalobního důvodu Spojené království uvádí, že mezinárodní obyčejové právo připouští, aby právní úprava vyvolala extrateritoriální účinky pouze v případě, že mezi dotčenými skutečnostmi nebo subjekty a státem, který vůči nim vykonává pravomoc, existuje dostatečně úzká vazba k odůvodnění zásahu do svrchované pravomoci jiného státu. |
21 |
V projednávané věci extrateritoriální účinky budoucí daně z finančních transakcí vyplývající ze „zásady protistrany“ a ze „zásady místa vydání“ nejsou podle Spojeného království odůvodněny s ohledem na žádné pravidlo pro určení daňové pravomoci připuštěné mezinárodním právem. |
22 |
Druhým žalobním důvodem Spojené království tvrdí, že třebaže náklady související s prováděním posílené spolupráce v oblasti daně z finančních transakcí mohou být v zásadě na základě článku 332 SFEU hrazeny pouze zúčastněnými členskými státy, toto provádění bude zdrojem nákladů rovněž pro nezúčastněné členské státy z důvodu použití směrnice Rady 2010/24/EU ze dne 16. března 2010 o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z daní, poplatků, cel a jiných opatření (Úř. věst. L 84, s. 1) a směrnice Rady 2011/16/EU ze dne 15. února 2011 o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS (Úř. věst. L 64, s. 1). |
23 |
Obě tyto směrnice totiž nezúčastněným členským státům nepovolují, aby požadovaly úhradu nákladů vzájemné pomoci a správní spolupráce souvisejících s uplatněním těchto směrnic na budoucí daň z finančních transakcí. |
24 |
Spojené království v tomto ohledu dodává, že pojem „náklady vyplývající z provádění posílené spolupráce“ ve smyslu článku 332 SFEU zahrnuje náklady související s žádostmi o pomoc či spolupráci založenými na vnitrostátních právních úpravách přijatých za účelem zajištění účinnosti posílené spolupráce v oblasti daně z finančních transakcí. |
25 |
Rada, všechny členské státy vystupující na její podporu, s výjimkou Spolkové republiky Německo, Evropský parlament a Komise výslovně či implicitně uznávají, že žaloba a žalobní důvody, na nichž je založena, jsou přípustné. Uvádějí však, že tyto žalobní důvody nejsou opodstatněné. |
26 |
Pokud jde o první žalobní důvod, uvedení účastníci řízení v podstatě zdůrazňují, že zásady zdanění zpochybněné Spojeným královstvím v rámci tohoto žalobního důvodu představují v této fázi čistě hypotetické prvky právních předpisů, které teprve budou přijaty. Proto jsou argumenty uplatněné tímto členským státem, založené na údajných extrateritoriálních účincích budoucí daně z finančních transakcí, předčasné a spekulativní. V kontextu projednávané žaloby jsou tudíž irelevantní. |
27 |
Pokud jde o druhý důvod žaloby, titíž účastníci řízení v podstatě uvádějí, že vznáší předčasnou diskuzi týkající se způsobu, jakým unijní zákonodárce upraví otázku úhrady nákladů souvisejících s prováděním posílené spolupráce povolené napadeným rozhodnutím. Toto rozhodnutí ostatně nikterak neupravuje otázky vzájemné spolupráce pro účely uplatnění budoucí daně z finančních transakcí. |
28 |
Rada, Rakouská republika, Portugalská republika a Komise dodávají, že druhý důvod žaloby vychází z nesprávného výkladu článku 332 SFEU. Tento článek se totiž týká pouze provozních nákladů hrazených z unijního rozpočtu v souvislosti s akty zakládajícími posílenou spolupráci, a nikoli nákladů zpochybněných Spojeným královstvím, které by mohly nést členské státy na základě směrnic 2010/24 a 2011/16. |
29 |
Spolková republika Německo, která vychází z argumentace obdobné argumentaci uvedená v bodech 26 a 27 tohoto rozsudku, má za to, že žaloba je nepřípustná, případně i zjevně nepřípustná, z důvodu nesplnění požadavku uvedeného v čl. 120 písm. c) jednacího řádu Soudního dvora, jelikož důvody uplatněné Spojeným královstvím na podporu jeho žaloby nemají žádnou souvislost s předmětem napadeného rozhodnutí. Podpůrně uvádí, že žaloba musí být zamítnuta jako neopodstatněná. |
Závěry Soudního dvora
30 |
Pokud jde zaprvé o námitku nepřípustnosti uvedenou v předcházejícím bodě tohoto rozsudku, je třeba připomenout, že na základě čl. 120 písm. c) jednacího řádu a související judikatury musí každý návrh na zahájení řízení uvádět předmět sporu a stručný popis žalobních důvodů. Tyto údaje musí být dostatečně jasné a přesné, aby umožnily žalovanému připravit si obranu a Soudnímu dvoru vykonávat přezkum. Z toho vyplývá, že hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je žaloba založena, musí uceleně a srozumitelně vyplývat z textu samotné žaloby a že návrhová žádaní žaloby musí být formulována jasně, aby se předešlo tomu, že Soudní dvůr rozhodne nad rámec návrhových žádání nebo opomene rozhodnout o některém z žalobních důvodů (rozsudky Komise v. Španělsko, C‑360/11, EU:C:2013:17, bod 26 a Komise v. Česká republika, C‑545/10, EU:C:2013:509, bod 108). |
31 |
V projednávané věci je nutno konstatovat, že obsah žaloby takové požadavky jasnosti a přesnosti splňuje. Umožnil Radě a členským státům vystupujícím na její podporu připravit si argumenty související s žalobními důvody vznesenými Spojeným královstvím a umožňuje Soudnímu dvoru vykonat soudní přezkum napadeného rozhodnutí. |
32 |
Z toho plyne, že tuto námitku nepřípustnosti je třeba zamítnout. |
33 |
Zadruhé je nutno zdůraznit, že v rámci žaloby na neplatnost směřující proti rozhodnutí Rady, jehož předmětem je jako v případě napadeného rozhodnutí povolení posílené spolupráce na základě článku 329 SFEU, se přezkum Soudního dvora týká otázky, zda je toto rozhodnutí platné jako takové s ohledem zejména na ustanovení obsažená v článku 20 SEU, jakož i v článcích 326 SFEU až 334 SFEU, které vymezují věcné a procesní podmínky týkající se přiznání takového povolení. |
34 |
Tento přezkum nelze zaměnit s přezkumem, který je možné provést v rámci pozdější žaloby na neplatnost s ohledem na akt přijatý na základě provádění povolené posílené spolupráce. |
35 |
V projednávané žalobě je cílem prvního důvodu zpochybnit účinky, které může mít použití určitých zásad zdanění na základě budoucí daně z finančních transakcí s ohledem na instituce, osoby a plnění lokalizované na území nezúčastněných členských států. |
36 |
Je přitom nutno konstatovat, že cílem napadeného rozhodnutí je povolit jedenácti členským státům, aby mezi sebou navázaly posílenou spolupráci v oblasti zavedení společného systému daně z finančních transakcí při použití příslušných ustanovení Smluv. Zásady zdanění zpochybněné Spojeným královstvím naproti tomu vůbec nejsou součástí tohoto rozhodnutí. „Zásada protistrany“ totiž odpovídá jedné části návrhu z roku 2011 uvedeného v bodě 6 odůvodnění uvedeného rozhodnutí. „Zásada místa vydání“ pak byla poprvé zanesena do návrhu z roku 2013. |
37 |
Pokud jde o druhý žalobní důvod, na základě něhož Spojené království v podstatě uvádí, že budoucí daň z finančních transakcí bude zdrojem nákladů pro nezúčastněné členské státy z důvodu povinnosti vzájemné pomoci a správní spolupráce souvisejících s použitím směrnic 2010/24 a 2011/16 na tuto daň, což je podle tohoto členského státu v rozporu s článkem 332 SFEU, je třeba uvést, že napadené rozhodnutí neobsahuje žádné ustanovení ve vztahu k otázce nákladů souvisejících s prováděním posílené spolupráce, kterou povoluje. |
38 |
Kromě toho a nezávisle na otázce, zda se pojem „náklady vyplývající z provádění posílené spolupráce“ ve smyslu článku 332 SFEU vztahuje na náklady vzájemné pomoci a správní spolupráce, které Spojené království zmiňuje v rámci druhého žalobního důvodu, či nikoli, je zjevné, že otázku případného dopadu budoucí daně z finančních transakcí na administrativní náklady nezúčastněných členských států nelze přezkoumat, dokud nebudou v rámci provádění posílené spolupráce povolené napadeným rozhodnutím s konečnou platností stanoveny zásady zdanění v souvislosti s touto daní. |
39 |
Uvedený dopad totiž závisí na přijetí „zásady protistrany“ a „zásady místa vydání“, které však nejsou součástí napadeného rozhodnutí, jak bylo uvedeno v bodě 36 tohoto rozsudku. |
40 |
Z předcházejících úvah vyplývá, že musí být zamítnuty oba žalobní důvody uplatněné Spojeným královstvím na podporu jeho žaloby, a že tudíž musí být zamítnuta i žaloba. |
K nákladům řízení
41 |
Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Rada požadovala náhradu nákladů řízení a Spojené království nemělo ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení. V souladu s čl. 140 odst. 1 téhož jednacího řádu, na základě něhož členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení, ponesou Belgické království, Spolková republika Německo, Francouzská republika, Rakouská republika, Portugalská republika, Evropský parlament a Komise vlastní náklady řízení. |
Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto: |
|
|
|
Podpisy. |
( *1 ) – Jednací jazyk: angličtina.