Věc C‑179/13

Raad van bestuur van de Sociale verzekeringsbank

v.

L. F. Evans

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Centrale Raad van Beroep)

„Řízení o předběžné otázce — Určení právních předpisů vztahujících se na pracovníka v oblasti sociálního zabezpečení — Nařízení (EHS) č. 1408/71 — Použitelnost — Zaměstnání státního příslušníka členského státu na konzulátu třetího státu sídlícího na území jiného členského státu, na jehož území má pobyt — Vídeňská úmluva o konzulárních stycích — Článek 71 odst. 2 — Vnitrostátní právní předpisy přiznávající výhody, výsady a imunity osobám s trvalým pobytem“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 15. ledna 2015

Sociální zabezpečení – Migrující pracovníci – Unijní právní úprava – Rozsah osobní působnosti – Zaměstnání státního příslušníka členského státu na konzulátu třetího státu sídlícího na území jiného členského státu, na jehož území má pobyt – Osoba, na niž se vztahuje režim výsad podle čl. 71 odst. 2 Vídeňské úmluvy z roku 1963 o konzulárních stycích týkající se vynětí ze systému sociálního zabezpečení – Osoba nepojištěná ve vnitrostátním systému sociálního zabezpečení členského státu jeho pobytu – Vynětí

[Nařízení Rady č. 1408/71, čl. 2, 13 odst. 2 písm. a) a článek 16]

Článek 2 nařízení č. 1408/71 ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením č. 118/97, dále pozměněném nařízením č. 1992/2006 ve spojení s článkem 16 tohoto nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že v době, kdy byl státní příslušník členského státu zaměstnancem konzulátu třetího státu sídlícího na území členského státu, kde má uvedený státní příslušník pobyt, přičemž není jeho státním příslušníkem, se na tohoto státního příslušníka nevztahují právní předpisy členského státu ve smyslu tohoto ustanovení, pokud není uvedený státní příslušník pojištěn ve vnitrostátním systému sociálního zabezpečení na základě právních předpisů přijímajícího členského státu, které byly přijaty na základě čl. 71 odst. 2 Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích ze dne 24. dubna 1963.

Podle čl. 2 odst. 1 nařízení č. 1408/71 se totiž tento předpis vztahuje na zaměstnané osoby, které podléhají nebo podléhaly právním předpisům jednoho nebo více členských států a jsou státními příslušníky jednoho z členských států. Pojem „podléhat právním předpisům členského státu“ ve smyslu tohoto ustanovení je přitom třeba vykládat ve světle relevantních norem mezinárodního obyčejového práva kodifikovaných ve Vídeňské úmluvě z roku 1963. Pokud jde o režim sociálního zabezpečení použitelný na konzulární zaměstnance, uvedená úmluva v článku 48 stanoví, že členové konzulárního úřadu, pokud jde o služby, které vykonávají pro vysílající stát, jsou v zásadě vyňati z ustanovení o sociálním zabezpečení, která platí v přijímajícím státě, přičemž v čl. 71 odst. 2 připouští, že členové konzulárního úřadu, kteří jsou státními příslušníky přijímajícího státu nebo v něm trvale pobývají, požívají výhod, výsad a imunit pouze v rozsahu, v jakém jim je poskytne přijímající stát. Pokud tedy členský stát využil možnost vyjmout určité zaměstnance konzulárních úřadů třetích států, kteří v tomto členském státě trvale pobývají, ze svého systému sociálního zabezpečení za dobu zaměstnání na uvedených konzulárních úřadech, nařízení č. 1408/71 se na tyto osoby nevztahuje.

Konečně čl. 13 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1408/71 ani jeho článek 16 tak nezakládají státním příslušníkům členských států zaměstnaným na konzulárních úřadech třetích států, na které se nevztahuje právní úprava sociálního zabezpečení členského státu ve smyslu článku 2 tohoto nařízení, právo na to být pojištěn v systému sociálního zabezpečení členského státu ani povinnost být v takovém systému pojištěn.

(viz body 29, 36, 37, 39, 40, 47, 49 výrok)

Věc C‑179/13

Raad van bestuur van de Sociale verzekeringsbank

v.

L. F. Evans

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Centrale Raad van Beroep)

„Řízení o předběžné otázce — Určení právních předpisů vztahujících se na pracovníka v oblasti sociálního zabezpečení — Nařízení (EHS) č. 1408/71 — Použitelnost — Zaměstnání státního příslušníka členského státu na konzulátu třetího státu sídlícího na území jiného členského státu, na jehož území má pobyt — Vídeňská úmluva o konzulárních stycích — Článek 71 odst. 2 — Vnitrostátní právní předpisy přiznávající výhody, výsady a imunity osobám s trvalým pobytem“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 15. ledna 2015

Sociální zabezpečení — Migrující pracovníci — Unijní právní úprava — Rozsah osobní působnosti — Zaměstnání státního příslušníka členského státu na konzulátu třetího státu sídlícího na území jiného členského státu, na jehož území má pobyt — Osoba, na niž se vztahuje režim výsad podle čl. 71 odst. 2 Vídeňské úmluvy z roku 1963 o konzulárních stycích týkající se vynětí ze systému sociálního zabezpečení — Osoba nepojištěná ve vnitrostátním systému sociálního zabezpečení členského státu jeho pobytu — Vynětí

[Nařízení Rady č. 1408/71, čl. 2, 13 odst. 2 písm. a) a článek 16]

Článek 2 nařízení č. 1408/71 ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením č. 118/97, dále pozměněném nařízením č. 1992/2006 ve spojení s článkem 16 tohoto nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že v době, kdy byl státní příslušník členského státu zaměstnancem konzulátu třetího státu sídlícího na území členského státu, kde má uvedený státní příslušník pobyt, přičemž není jeho státním příslušníkem, se na tohoto státního příslušníka nevztahují právní předpisy členského státu ve smyslu tohoto ustanovení, pokud není uvedený státní příslušník pojištěn ve vnitrostátním systému sociálního zabezpečení na základě právních předpisů přijímajícího členského státu, které byly přijaty na základě čl. 71 odst. 2 Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích ze dne 24. dubna 1963.

Podle čl. 2 odst. 1 nařízení č. 1408/71 se totiž tento předpis vztahuje na zaměstnané osoby, které podléhají nebo podléhaly právním předpisům jednoho nebo více členských států a jsou státními příslušníky jednoho z členských států. Pojem „podléhat právním předpisům členského státu“ ve smyslu tohoto ustanovení je přitom třeba vykládat ve světle relevantních norem mezinárodního obyčejového práva kodifikovaných ve Vídeňské úmluvě z roku 1963. Pokud jde o režim sociálního zabezpečení použitelný na konzulární zaměstnance, uvedená úmluva v článku 48 stanoví, že členové konzulárního úřadu, pokud jde o služby, které vykonávají pro vysílající stát, jsou v zásadě vyňati z ustanovení o sociálním zabezpečení, která platí v přijímajícím státě, přičemž v čl. 71 odst. 2 připouští, že členové konzulárního úřadu, kteří jsou státními příslušníky přijímajícího státu nebo v něm trvale pobývají, požívají výhod, výsad a imunit pouze v rozsahu, v jakém jim je poskytne přijímající stát. Pokud tedy členský stát využil možnost vyjmout určité zaměstnance konzulárních úřadů třetích států, kteří v tomto členském státě trvale pobývají, ze svého systému sociálního zabezpečení za dobu zaměstnání na uvedených konzulárních úřadech, nařízení č. 1408/71 se na tyto osoby nevztahuje.

Konečně čl. 13 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1408/71 ani jeho článek 16 tak nezakládají státním příslušníkům členských států zaměstnaným na konzulárních úřadech třetích států, na které se nevztahuje právní úprava sociálního zabezpečení členského státu ve smyslu článku 2 tohoto nařízení, právo na to být pojištěn v systému sociálního zabezpečení členského státu ani povinnost být v takovém systému pojištěn.

(viz body 29, 36, 37, 39, 40, 47, 49 výrok)