Věc C‑118/13
Gülay Bollacke
v.
K + K Klaas & Kock B. V. & Co. KG
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landesarbeitsgericht Hamm)
„Řízení o předběžné otázce — Sociální politika — Směrnice 2003/88/ES — Úprava pracovní doby — Placená dovolená za kalendářní rok — Finanční náhrada v případě smrti“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 12. června 2014
Sociální politika – Ochrana bezpečnosti a zdraví pracovníků – Úprava pracovní doby – Nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok – Zásada sociálního práva Unie, jež má zvláštní význam – Meze
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88, čl. 7 odst. 2); Směrnice Rady 93/104)
Sociální politika – Ochrana bezpečnosti a zdraví pracovníků – Úprava pracovní doby – Nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok – Finanční náhrada za nevybranou dovolenou zaplacená při zániku pracovního poměru – Vnitrostátní právní úprava odmítající tuto náhradu v případě pracovního volna z důvodu nemoci během referenčního období – Nepřípustnost
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88, čl. 7 odst. 2)
Sociální politika – Ochrana bezpečnosti a zdraví pracovníků – Úprava pracovní doby – Nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok – Finanční náhrada za nevybranou dovolenou zaplacená při zániku pracovního poměru – Vnitrostátní právní úprava stanovící zánik nároku na náhradu v případě smrti pracovníka – Nepřípustnost – Přiznání náhrady nezávisející na tom, zda dotyčná osoba učinila žádost ex ante
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87, článek 7)
Viz znění rozhodnutí.
(viz body 15, 16)
Viz znění rozhodnutí.
(viz body 17, 18)
Článek 7 směrnice 2003/88 o některých aspektech úpravy pracovní doby musí být vykládán v tom smyslu, že brání takovým vnitrostátním právním předpisům nebo praxi, podle nichž nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok zaniká bez nároku na finanční náhradu za nevybranou dovolenou, pokud pracovní poměr zanikne z důvodu smrti pracovníka. Přiznání takové náhrady nemůže záviset na tom, zda dotyčná osoba učinila žádost ex ante.
Zaprvé tento nárok je totiž pouze jednou ze dvou složek základní zásady sociálního práva Unie, která zahrnuje rovněž nárok na proplacení této dovolené, pokud pracovní poměr zanikne. Zadruhé, přiznání peněžité náhrady v případě, že pracovní poměr skončil v důsledku smrti pracovníka, se ukazuje jako nezbytné pro zajištění užitečného účinku práva na placenou dovolenou za kalendářní rok přiznaného pracovníkovi na základě směrnice 2003/88. Pokud by totiž povinnost proplatit dovolenou za kalendářní rok zanikla skončením pracovního poměru z důvodu smrti pracovníka, bylo by důsledkem této okolnosti, že nahodilá skutečnost, kterou nemůže pracovník ani zaměstnavatel ovlivnit, by vedla zpětně k úplné ztrátě nároku na dovolenou za kalendářní rok, jak je zakotven v článku 7 směrnice 2003/88.
Kromě toho jelikož čl. 7 odst. 2 směrnice 2003/88 nestanoví pro vznik nároku na finanční náhradu žádnou jinou podmínku, než skutečnost, že pracovní poměr skončil, je třeba mít za to, že přiznání takové náhrady nelze podřídit existenci žádosti ex ante učiněné za tímto účelem.
(viz body 20, 23–25, 27, 29, 30 a výrok)
Věc C‑118/13
Gülay Bollacke
v.
K + K Klaas & Kock B. V. & Co. KG
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landesarbeitsgericht Hamm)
„Řízení o předběžné otázce — Sociální politika — Směrnice 2003/88/ES — Úprava pracovní doby — Placená dovolená za kalendářní rok — Finanční náhrada v případě smrti“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 12. června 2014
Sociální politika — Ochrana bezpečnosti a zdraví pracovníků — Úprava pracovní doby — Nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok — Zásada sociálního práva Unie, jež má zvláštní význam — Meze
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88, čl. 7 odst. 2); Směrnice Rady 93/104)
Sociální politika — Ochrana bezpečnosti a zdraví pracovníků — Úprava pracovní doby — Nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok — Finanční náhrada za nevybranou dovolenou zaplacená při zániku pracovního poměru — Vnitrostátní právní úprava odmítající tuto náhradu v případě pracovního volna z důvodu nemoci během referenčního období — Nepřípustnost
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88, čl. 7 odst. 2)
Sociální politika — Ochrana bezpečnosti a zdraví pracovníků — Úprava pracovní doby — Nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok — Finanční náhrada za nevybranou dovolenou zaplacená při zániku pracovního poměru — Vnitrostátní právní úprava stanovící zánik nároku na náhradu v případě smrti pracovníka — Nepřípustnost — Přiznání náhrady nezávisející na tom, zda dotyčná osoba učinila žádost ex ante
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87, článek 7)
Viz znění rozhodnutí.
(viz body 15, 16)
Viz znění rozhodnutí.
(viz body 17, 18)
Článek 7 směrnice 2003/88 o některých aspektech úpravy pracovní doby musí být vykládán v tom smyslu, že brání takovým vnitrostátním právním předpisům nebo praxi, podle nichž nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok zaniká bez nároku na finanční náhradu za nevybranou dovolenou, pokud pracovní poměr zanikne z důvodu smrti pracovníka. Přiznání takové náhrady nemůže záviset na tom, zda dotyčná osoba učinila žádost ex ante.
Zaprvé tento nárok je totiž pouze jednou ze dvou složek základní zásady sociálního práva Unie, která zahrnuje rovněž nárok na proplacení této dovolené, pokud pracovní poměr zanikne. Zadruhé, přiznání peněžité náhrady v případě, že pracovní poměr skončil v důsledku smrti pracovníka, se ukazuje jako nezbytné pro zajištění užitečného účinku práva na placenou dovolenou za kalendářní rok přiznaného pracovníkovi na základě směrnice 2003/88. Pokud by totiž povinnost proplatit dovolenou za kalendářní rok zanikla skončením pracovního poměru z důvodu smrti pracovníka, bylo by důsledkem této okolnosti, že nahodilá skutečnost, kterou nemůže pracovník ani zaměstnavatel ovlivnit, by vedla zpětně k úplné ztrátě nároku na dovolenou za kalendářní rok, jak je zakotven v článku 7 směrnice 2003/88.
Kromě toho jelikož čl. 7 odst. 2 směrnice 2003/88 nestanoví pro vznik nároku na finanční náhradu žádnou jinou podmínku, než skutečnost, že pracovní poměr skončil, je třeba mít za to, že přiznání takové náhrady nelze podřídit existenci žádosti ex ante učiněné za tímto účelem.
(viz body 20, 23–25, 27, 29, 30 a výrok)