—

za SEK Zollagentur GmbH T. Ulbrichem, Rechtsanwalt,

—

za Evropskou komisi B.-R. Killmannem a L. Keppenne, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 50 a 203 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04. s. 307), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 648/2005 ze dne 13. dubna 2005 (Úř. věst. L 117, s. 13, dále jen „celní kodex“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi SEK Zollagentur GmbH (dále jen „SEK Zollagentur“) a Hauptzollamt Gießen ve věci žádosti SEK Zollagentur o vrácení cla, které dlužila z důvodu, že během režimu tranzitu odňala dotyčné zboží celnímu dohledu.

3

Článek 4 celního kodexu uvádí:

„Pro účely tohoto kodexu se

[...]

[...]

[...]“

4

Článek 37 odst. 1 daného kodexu uvádí:

„Zboží podléhá celnímu dohledu od vstupu na celní území Společenství. Může být podrobeno celním kontrolám podle platných předpisů.“

5

Článek 50 celního kodexu zní takto:

„Od předložení k celnímu řízení do doby, než mu bude přiděleno celně schválené určení, má předložené zboží postavení dočasně uskladněného zboží. Takové zboží je dále nazýváno ‚dočasně uskladněné zboží‘.“

6

Článek 91 celního kodexu uvádí:

„1.   Režim vnějšího tranzitu umožňuje přepravu mezi dvěma místy v rámci celního území Společenství

[...]

2.   Přeprava podle odstavce 1 se uskutečňuje

[...]“

7

Článek 92 celního kodexu stanoví:

„1.   Režim vnějšího tranzitu je ukončen a závazky držitele režimu jsou splněny, když je zboží propuštěné do tohoto režimu s požadovanými doklady předloženo celnímu úřadu určení v souladu s podmínkami stanovenými pro tento režim.

2.   Celní orgány vyřídí tranzitní režim, pokud je na základě porovnání údajů, které má k dispozici celní úřad odeslání, s údaji, které má k dispozici celní úřad určení, patrné, že tento režim byl řádně ukončen.“

8

Článek 96 odst. 1 tohoto kodexu uvádí:

„Hlavním povinným je držitel režimu vnějšího tranzitu Společenství. Je povinen

9

Článek 201 odst. 1 daného kodexu stanoví:

„Celní dluh při dovozu vzniká

[...]“

10

Článek 203 celního kodexu uvádí:

„1.   Celní dluh při dovozu zboží vzniká

2.   Celní dluh vzniká okamžikem, kdy je zboží odňato celnímu dohledu.

3.   Dlužníky jsou

[...]

11

Článek 236 odst. 1 uvedeného kodexu stanoví:

„Dovozní nebo vývozní clo se vrátí, jestliže se zjistí, že v době, kdy bylo zaplaceno, nebyla jeho částka dlužná ze zákona nebo že byla zaúčtována v rozporu s čl. 220 odst. 2.

[...]“

12

Článek 398 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení č. 2913/92 (Úř. věst. L 253, s. 1; Zvl. vyd. 02/06, s. 3), ve znění nařízení Komise (ES) č. 1192/2008 ze dne 17. listopadu 2008 (Úř. věst. L 329, s. 1), zní takto:

„Kterékoli osobě, která hodlá uskutečňovat operace tranzitu Společenství, aniž by toto zboží a odpovídající tranzitní prohlášení předkládala celnímu úřadu odeslání nebo kterémukoli jinému schválenému místu, může být udělen status schváleného odesílatele.

[...]“

13

Zásilka, kterou tvořilo dvanáct nosičů jízdních kol, vstoupila dne 15. ledna 2010 na celní území Unie. Zásilka byla dočasně uskladněna a vlastník daného skladu předložil zboží k celnímu řízení a učinil o tom souhrnné celní prohlášení.

14

Dne 17. ledna 2010 podala SEK Zollagentur celní prohlášení s návrhem na propuštění nosičů jízdních kol do celního režimu vnějšího tranzitu Společenství. K propuštění nosičů jízdních kol do navrženého režimu došlo téhož dne.

15

Následující den měl přepravce pověřený SEK Zollagentur, jakožto schváleným odesílatelem, převzít několik zásilek včetně uvedeného dočasně uskladněného zboží a doručit je příjemci v Grevenu (Německo).

16

Příjemce při doručení zásilek zboží zjistil, že nosiče jízdních kol v těchto zásilkách chybí, což oznámil celnímu úřadu určení.

17

Hauptzollamt Gießen tedy písemně požádal SEK Zollagentur o informace o místu, kde se nosiče jízdních kol nachází. Tato společnost odpověděla, že nosiče jízdních kol nemohly být dne 17. ledna 2010 naloženy. Prohlásila, že vlastník skladu, kde bylo zboží dočasně uskladněno, nebyl schopen zásilky uskladněné v jeho skladu skladovat takovým způsobem, aby bylo možné je najít a předat je všechny přepravci. K plánovanému předání nosičů jízdních kol přepravci z tohoto důvodu nedošlo a tyto nosiče zůstaly dočasně uskladněny.

18

Dne 1. února 2010 byly nosiče znovu zaslány po zahájení nového režimu tranzitu. Příjemce tedy u celního úřadu určení propustil uvedené zboží do volného oběhu a zaplatil dovozní clo ve výši 2000 eur.

19

Hauptzollamt Gießen požadoval stejnou částku od společnosti SEK Zollagentur z důvodu, že odňala zboží celnímu dohledu, když jej během prvního režimu tranzitu nepředložila celnímu úřadu určení.

20

SEK Zollagentur měla za to, že požadované dovozní clo není dlužné ze zákona, a na základě článku 236 celního kodexu požádala o jeho vrácení. Tvrdila totiž, že režim tranzitu začal až v okamžiku skutečného odebrání zboží u skladovatele, a to bez ohledu na prohlášení, které učinila. Před zahájením přepravy tak celní režim vnějšího tranzitu Společenství nezačal, takže jedinou osobou odpovědnou za uvedené odnětí je podle jejího názoru vlastník skladu, ve kterém bylo zboží dočasně uskladněno.

21

SEK Zollagentur poté, co bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí, kterým byla zamítnuta její žádost o vrácení, podala žalobu k Finanzgericht Hessen, který potvrdil odmítnutí vrátit clo z důvodu, že clo nemůže být vráceno, jelikož je dlužné ze zákona. Uvedená společnost tedy podala opravný prostředek „Revision“ k Bundesfinanzhof.

22

Za těchto okolností se Bundesfinanzhof rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

23

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda články 50 a 203 celního kodexu musí být vykládány v tom smyslu, že na dočasně uskladněné zboží je třeba nahlížet tak, že je odňato celnímu dohledu, pokud je navrženo do režimu vnějšího tranzitu Společenství, avšak neopustí sklad a není předloženo celnímu úřadu určení, přestože tomuto úřadu byly předloženy tranzitní doklady.

24

Nejprve je třeba určit okamžik, kdy podle celního kodexu končí dočasné uskladnění zboží a začíná jeho propuštění do celního režimu vnějšího tranzitu Společenství.

25

V tomto ohledu je třeba připomenout, že článek 50 celního kodexu musí být vykládán v tom smyslu, že zboží, které není zbožím Společenství, je uvedeno v celním prohlášení přijatém celními orgány za účelem jeho propuštění do celního režimu vnějšího tranzitu Společenství a má postavení dočasně uskladněného zboží, je propuštěno do tohoto celního režimu, a je mu tedy přiděleno celně schválené určení v okamžiku, kdy je o propuštění tohoto zboží rozhodnuto (rozsudek Codirex Expeditie, C‑542/11, EU:C:2013:429, bod 55).

26

Takové zboží, jako je zboží dotčené v původním řízení, tak může do režimu vnějšího tranzitu Společenství spadat až od jeho propuštění. Na základě informací poskytnutých předkládajícím soudem bylo zboží dotčené v původním řízení propuštěno dne 17. ledna 2010, takže bylo od tohoto data propuštěno do režimu vnějšího tranzitu Společenství.

27

Za účelem odpovědi na takto přeformulovanou první otázku je třeba zkoumat, zda zboží, které neopustilo skladovací prostor, může být skutečně odňato celnímu dohledu, třebaže tranzitní doklady byly předloženy celnímu úřadu určení.

28

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle judikatury Soudního dvora je nutno pojem „odnětí celnímu dohledu“ uvedený v čl. 203 odst. 1 celního kodexu chápat v tom smyslu, že zahrnuje každou činnost nebo opomenutí, v jejichž důsledku je příslušnému celnímu orgánu zabráněno, i byť jen přechodně, v přístupu ke zboží podléhajícímu celnímu dohledu a v provedení kontrol stanovených v čl. 37 odst. 1 celního kodexu (rozsudky D. Wandel, C‑66/99, EU:C:2001:69, bod 47; Liberexim, C‑371/99, EU:C:2002:433, bod 55, a Hamann International, C‑337/01, EU:C:2004:90, bod 31).

29

Podle článku 96 celního kodexu je hlavní povinný mimo jiné povinen předložit zboží celnímu úřadu určení v nezměněném stavu, takže tranzitní doklad, na jehož základě je přepravováno zboží propuštěné do režimu vnějšího tranzitu Společenství, má nesporně zásadní úlohu v řádném fungování tohoto režimu. Skutečnost, že je toto zboží – byť dočasně – odloučeno od tranzitního dokladu, tak může ohrozit samotné cíle uvedeného režimu, pokud v rozporu s tím, co stanoví článek 37 celního kodexu, brání jakémukoli případnému vyžádání uvedeného zboží ze strany celních orgánů. Takové dočasné odloučení kromě toho ztěžuje také ztotožnění zboží, které je předmětem režimu tranzitu, i celního režimu použitelného na toto zboží (obdobně viz rozsudek British American Tobacco, C‑222/01, EU:C:2004:250, bod 52).

30

Za stejných podmínek je třeba dočasné odloučení tranzitního dokladu od zboží, které je v tomto dokladu uvedeno, kvalifikovat jako odnětí uvedeného zboží celnímu dohledu. Podle výkladu poskytnutého Soudním dvorem v rozsudcích D. Wandel (EU:C:2001:69), Liberexim (EU:C:2002:433) a Hamann International (EU:C:2004:90) totiž toto odloučení představuje jednání, v jehož důsledku je příslušnému celnímu orgánu zabráněno, byť jen přechodně, v přístupu ke zboží podléhajícímu celnímu dohledu a v provedení kontrol stanovených unijními celními předpisy (v tomto smyslu viz rozsudek British American Tobacco, EU:C:2004:250, bod 53).

31

Rovněž je třeba připomenout, že odnětí zboží celnímu dohledu podle ustálené judikatury nepředpokládá nic jiného než naplnění podmínek objektivní povahy, jako je fyzická nepřítomnost zboží v místě schváleného uskladnění v okamžiku, kdy celní orgány zamýšlí provést kontrolu uvedeného zboží (viz rozsudky D. Wandel, EU:C:2001:69, bod 48, a Liberexim, EU:C:2002:433, bod 60).

32

K tomu, aby došlo k odnětí celnímu dohledu, tedy stačí, aby zboží objektivně nebylo podrobeno případným kontrolám, nezávisle na skutečnosti, zda tyto kontroly byly příslušným orgánem skutečně provedeny (rozsudek British American Tobacco, EU:C:2004:250, bod 55).

33

S ohledem na výše uvedené je třeba na první otázku odpovědět, že články 50 a 203 celního kodexu musí být vykládány v tom smyslu, že na dočasně uskladněné zboží je třeba nahlížet tak, že je odňato celnímu dohledu, pokud je navrženo do režimu vnějšího tranzitu Společenství, avšak neopustí sklad a není předloženo celnímu úřadu určení, přestože tomuto úřadu byly předloženy tranzitní doklady.

34

Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 203 odst. 3 celního kodexu musí být vykládán v tom smyslu, že za takových okolností, jako jsou okolnosti dotčené v původním řízení, je v případě odnětí zboží celnímu dohledu osoba, která jakožto schválený odesílatel propustila toto zboží do celního režimu vnějšího tranzitu Společenství, dlužníkem podle tohoto ustanovení.

35

Je třeba připomenout, že podle judikatury Soudního dvora platí, že pokud v okamžiku odnětí dotčeného zboží celnímu dohledu již bylo toto zboží propuštěno do režimu vnějšího tranzitu Společenství, právě držitel tohoto režimu, který je hlavním povinným ve smyslu čl. 96 odst. 1 celního kodexu, musí splnit povinnosti vyplývající z použití uvedeného režimu a je celním dlužníkem ve smyslu čl. 203 odst. 3 čtvrté odrážky tohoto kodexu, pokud se neuplatní ustanovení prvních tří odrážek tohoto odstavce 3 (rozsudek Codirex Expeditie, EU:C:2013:429, bod 33).

36

Pokud naproti tomu v okamžiku uvedeného odnětí celnímu dohledu zboží ještě nebylo propuštěno do režimu vnějšího tranzitu Společenství, ale je stále dočasně uskladněno, celním dlužníkem je v případě, že se neuplatní ustanovení prvních tří odrážek čl. 203 odst. 3 celního kodexu, osoba, která je vzhledem k tomu, že musí splnit povinnosti vyplývající z dočasného uskladnění zboží, držitelem tohoto zboží po jeho složení za účelem zajištění jeho přepravy nebo skladování (v tomto smyslu viz rozsudky United Antwerp Maritime Agencies a Seaport Terminals, C‑140/04, EU:C:2005:556, bod 39, a Codirex Expeditie, EU:C:2013:429, bod 34).

37

Jak již bylo připomenuto v bodě 26 tohoto rozsudku, zboží dotčené v původním řízení vstoupilo do celního režimu vnějšího tranzitu Společenství. Držitel tohoto režimu, tedy SEK Zollagentur, která je jakožto schválený odesílatel hlavním povinným ve smyslu článku 96 celního kodexu, je tak celním dlužníkem ve smyslu čl. 203 odst. 3 čtvrté odrážky tohoto kodexu, pokud se ustanovení prvních tří odrážek tohoto odstavce 3 neuplatní, což musí určit předkládající soud.

38

Vzhledem k výše uvedenému je třeba na druhou otázku odpovědět, že čl. 203 odst. 3 čtvrtá odrážka celního kodexu musí být vykládán v tom smyslu, že za takových okolností, jako jsou okolnosti dotčené v původním řízení, je v případě odnětí zboží celnímu dohledu dlužníkem podle tohoto ustanovení osoba, která jakožto schválený odesílatel propustila toto zboží do celního režimu vnějšího tranzitu Společenství.

39

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl takto: