Spojené věci C‑58/13 a C‑59/13

Angelo Alberto Torresi

a

Pierfrancesco Torresi

v.

Consiglio dell’Ordine degli Avvocati di Macerata

(žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Consiglio Nazionale Forense)

„Řízení o předběžné otázce — Volný pohyb osob — Přístup k povolání advokáta — Možnost odmítnout zápis do seznamu advokátní komory v případě státních příslušníků členského státu, kteří získali odbornou kvalifikaci advokáta v jiném členském státě — Zneužití práva“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 17. července 2014

1. Předběžné otázky – Předložení sporu Soudnímu dvoru – Vnitrostátní soud ve smyslu článku 267 SFEU – Pojem – Consiglio Nazionale Forense (Národní rada advokátní komory) – Zahrnutí

   (Článek 267 SFEU)

2. Předběžné otázky – Předložení sporu Soudnímu dvoru – Otázka týkající se výkladu, která již byla v obdobném případě zodpovězena – Možnost každého vnitrostátního soudu předložit předběžnou otázku – Přípustnost nové žádosti

   (Článek 267 SFEU)

3. Právo Evropské unie – Zneužívající výkon práva vyplývajícího z ustanovení unijního práva – Jednání představující zneužití – Skutečnosti, které je třeba vzít v úvahu

4. Volný pohyb osob – Svoboda usazování – Advokáti – Trvalý výkon povolání advokáta v jiném členském státě než v tom, ve kterém byla získána kvalifikace – Směrnice 98/5 – Návrat do domovského členského státu krátce po získání odborné kvalifikace v jiném členském státě – Zneužívající jednání – Neexistence

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/5, čl. 1 odst. 1 a 3)

5. Volný pohyb osob – Svoboda usazování – Advokáti – Trvalý výkon povolání v jiném členském státě než v tom, ve kterém byla získána kvalifikace – Směrnice 98/5 – Článek 3 – Posouzení platnosti z hlediska respektování národní identity členských států – Platnost

   (Článek 4 odst. 2 SEU; směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/5, článek 3)

1.  Pro účely posouzení toho, zda je předkládající orgán svojí povahou soudem ve smyslu článku 267 SFEU, bere Soudní dvůr v úvahu všechny skutečnosti, jako je zákonný základ orgánu, jeho trvalost, závaznost jeho jurisdikce, kontradiktorní povaha řízení, použití právních předpisů orgánem, jakož i jeho nezávislost.

   Co se týče konkrétně nezávislosti předkládajícího orgánu, tento požadavek předpokládá, že je uvedený orgán chráněn před vnějšími zásahy nebo tlaky, které by mohly ohrozit nezávislost rozhodování jeho členů, pokud jde o spory, které jim jsou předloženy.

   Kromě toho k určení, zda vnitrostátní orgán, kterému zákon svěřuje funkce jiné povahy, musí být považován za soud ve smyslu článku 267 SFEU, je nutno ověřit konkrétní povahu funkcí, které vykonává ve specifickém normativním kontextu, v jehož rámci jedná, když žádá o rozhodnutí Soudního dvora. Vnitrostátní soudy jsou oprávněny obrátit se na Soudní dvůr pouze tehdy, když před nimi probíhá spor a když rozhodují v rámci řízení, které má být ukončeno rozhodnutím, jež má charakter soudního rozhodnutí.

   (viz body 17–19)

2.  V rámci předběžné otázky mají vnitrostátní soudy i v případě existence judikatury Soudního dvora, která řeší dotčenou právní otázku, nadále možnost se obrátit na Soudní dvůr, pokud to považují za vhodné, aniž okolnost, že ustanovení, jejichž výklad je požadován, již byla předmětem výkladu Soudního dvora, brání tomu, aby Soudní dvůr rozhodl znovu.

   (viz bod 32)

3.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 42–46)

4.  Článek 3 směrnice 98/5 o usnadnění trvalého výkonu povolání advokáta v jiném členském státě než v tom, ve kterém byla získána kvalifikace, musí být vykládán v tom smyslu, že zneužívající jednání nemůže představovat to, že se státní příslušník členského státu odebere do jiného členského státu za účelem získat zde po úspěšném absolvování vysokoškolského studia odbornou kvalifikaci advokáta a vrátí se do členského státu, jehož je státním příslušníkem, aby tam vykonával povolání advokáta pod profesním označením udělovaným v členském státě, ve kterém byla tato odborná kvalifikace získána.

   Cílem směrnice 98/5 je totiž usnadnit trvalý výkon povolání advokáta v jiném členském státě než v tom, ve kterém byla získána odborná kvalifikace.

   V tomto ohledu je právo státních příslušníků členského státu zvolit si jak členský stát, v němž chtějí získat svou odbornou kvalifikaci, tak členský stát, v němž mají v úmyslu vykonávat své povolání, nedílnou součástí výkonu základních svobod zaručených Smlouvami na jednotném trhu.

   Skutečnost, že se státní příslušník členského státu, který v tomto státě získal vysokoškolský titul, odebere do jiného členského státu za účelem získat zde odbornou kvalifikaci advokáta a poté se vrátí do členského státu, jehož je státním příslušníkem, aby tam vykonával povolání advokáta pod profesním označením udělovaným v členském státě, ve kterém byla získána odborná kvalifikace, tak představuje jeden z případů, kdy je dosaženo cíle směrnice 98/5, a nemůže sama o sobě představovat zneužití práva usazování vyplývajícího z článku 3 směrnice 98/5.

   Kromě toho okolnost, že se státní příslušník členského státu rozhodl získat odbornou kvalifikaci v jiném členském státě než ve státě svého bydliště s cílem využít tam výhodnějších právních předpisů, není sama o sobě dostačující k učinění závěru o zneužití práva.

   Takový závěr kromě toho nemůže být vyvrácen skutečností, že k podání žádosti o zápis do seznamu usazených advokátů u příslušného orgánu v hostitelském členském státě došlo krátce po získání profesního označení v domovském členském státě. Článek 3 směrnice 98/5 totiž rozhodně nestanoví, že zápis advokáta, který si přeje vykonávat činnost v jiném členském státě než v tom, ve kterém získal odbornou kvalifikaci, u příslušného orgánu v hostitelském členském státě může být podmíněn splněním určité doby praxe advokáta v domovském členském státě.

   (viz body 47–52, výrok 1)

5.  Článek 3 směrnice 98/5 o usnadnění trvalého výkonu povolání advokáta v jiném členském státě než v tom, ve kterém byla získána kvalifikace, tím, že státním příslušníkům členského státu, kteří získají profesní označení advokáta v jiném členském státě, umožňuje vykonávat povolání advokáta ve státě, jehož jsou státními příslušníky, pod profesním označením udělovaným v domovském členském státě, nemůže mít vliv na základní politické a ústavní systémy ani základní funkce hostitelského členského státu ve smyslu čl. 4 odst. 2 SEU.

   Článek 3 směrnice 98/5 se totiž týká pouze práva usadit se v členském státě za účelem výkonu povolání advokáta pod profesním označením udělovaným v domovském členském státě. Toto ustanovení neupravuje přístup k povolání advokáta ani výkon tohoto povolání pod profesním označením udělovaným v hostitelském členském státě. Z toho nutně plyne, že žádost o zápis do seznamu usazených advokátů podaná na základě článku 3 směrnice 98/5 neumožňuje vyhnout se uplatnění právních předpisů hostitelského členského státu týkajících se přístupu k povolání advokáta.

   (viz body 56–59, výrok 2)