Volný pohyb osob – Svoboda usazování – Daňové právní předpisy – Korporační daň – Vnitrostátní právní úprava, která stanoví opětovné zahrnutí dříve odečtených ztrát v případě převodu stálé provozovny na společnost-nerezidenta patřící do téže skupiny – Nepřípustnost – Odůvodnění – Vyvážené rozdělení zdaňovací pravomoci mezi členskými státy – Neexistence
(Články 49 SFEU a 54 SFEU; Dohoda o Evropském hospodářském prostoru, články 31 a 34)
Články 49 SFEU a 54 SFEU, jakož i články 31 a 34 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP), brání právní úpravě členského státu, podle níž se v případě, že společnost-rezident převede stálou provozovnu nacházející se v jiném členském státě nebo v jiném státě, který je smluvní stranou Dohody o EHP, na společnost-nerezidenta v rámci téže skupiny podniků, dříve odečtené ztráty převedené stálé provozovny opětovně zahrnou do zdanitelného zisku převádějící společnosti, pokud prvně uvedený členský stát zdaňuje jak zisky dosažené uvedenou provozovnou před jejím převodem, tak i ty, které vyplývají z výnosu dosaženého při uvedeném převodu.
Taková právní úprava jde nad rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cíle vyváženého rozdělení zdaňovací pravomoci, jehož cílem je zachování symetrie mezi pravomocí ke zdanění zisků a možností odečítat ztráty.
Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že v případě převodu v rámci skupiny podniků by bylo obtížné ověřit tržní hodnotu převáděného obchodního majetku v jiném členském státě.
Navíc mají vnitrostátní daňové orgány v každém případě vždy možnost požádat převádějící společnost o předložení dokumentů, které považují za nezbytné za účelem ověření, zda hodnota obchodního majetku stanovená pro účely výpočtu zisku z převodu zahraniční provozovny se shoduje s tržní hodnotou.
(viz body 32, 36, 37, 39, 40 a výrok)
Věc C‑48/13
Nordea Bank Danmark A/S
v.
Skatteministeriet
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Østre Landsret)
„Daňové právní předpisy — Svoboda usazování — Vnitrostátní daň ze zisku — Zdanění skupin podniků — Zdanění činnosti zahraničních stálých provozoven společností-rezidentů — Zamezení dvojímu zdanění započtením daně (metoda započtení) — Opětovné zahrnutí dříve odečtených ztrát v případě převodu stálé provozovny na společnost patřící do téže skupiny, která nepodléhá daňové pravomoci daného členského státu“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 17. července 2014
Volný pohyb osob – Svoboda usazování – Daňové právní předpisy – Korporační daň – Vnitrostátní právní úprava, která stanoví opětovné zahrnutí dříve odečtených ztrát v případě převodu stálé provozovny na společnost-nerezidenta patřící do téže skupiny – Nepřípustnost – Odůvodnění – Vyvážené rozdělení zdaňovací pravomoci mezi členskými státy – Neexistence
(Články 49 SFEU a 54 SFEU; Dohoda o Evropském hospodářském prostoru, články 31 a 34)
Články 49 SFEU a 54 SFEU, jakož i články 31 a 34 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP), brání právní úpravě členského státu, podle níž se v případě, že společnost-rezident převede stálou provozovnu nacházející se v jiném členském státě nebo v jiném státě, který je smluvní stranou Dohody o EHP, na společnost-nerezidenta v rámci téže skupiny podniků, dříve odečtené ztráty převedené stálé provozovny opětovně zahrnou do zdanitelného zisku převádějící společnosti, pokud prvně uvedený členský stát zdaňuje jak zisky dosažené uvedenou provozovnou před jejím převodem, tak i ty, které vyplývají z výnosu dosaženého při uvedeném převodu.
Taková právní úprava jde nad rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cíle vyváženého rozdělení zdaňovací pravomoci, jehož cílem je zachování symetrie mezi pravomocí ke zdanění zisků a možností odečítat ztráty.
Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že v případě převodu v rámci skupiny podniků by bylo obtížné ověřit tržní hodnotu převáděného obchodního majetku v jiném členském státě.
Navíc mají vnitrostátní daňové orgány v každém případě vždy možnost požádat převádějící společnost o předložení dokumentů, které považují za nezbytné za účelem ověření, zda hodnota obchodního majetku stanovená pro účely výpočtu zisku z převodu zahraniční provozovny se shoduje s tržní hodnotou.
(viz body 32, 36, 37, 39, 40 a výrok)