Věc C‑7/13

Skandia America Corp. (USA), filial Sverige

v.

Skatteverket

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná förvaltningsrätten i Stockholm)

„Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Společný systém daně z přidané hodnoty — Směrnice 2006/112/ES — Seskupení pro účely DPH — Interní fakturování služeb dodávaných hlavní společností se sídlem ve třetí zemi její pobočce náležející k seskupení pro účely DPH v některém z členských států — Otázka, zda poskytnuté služby podléhají dani“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 17. září 2014

1. Harmonizace daňových právních předpisů — Společný systém daně z přidané hodnoty — Zdanitelná plnění — Poskytování služeb za protiplnění — Pojem — Služby poskytnuté hlavní společností se sídlem ve třetí zemi její pobočce usazené v některém z členských států — Pobočka, jež je členem seskupení osob, které lze považovat za jedinou osobu povinnou k dani z přidané hodnoty — Zahrnutí

   (Směrnice Rady 2006/112, čl. 2 odst. 1, 9 a 11)

2. Harmonizace daňových právních předpisů — Společný systém daně z přidané hodnoty — Daňoví dlužníci — Osoba povinná k dani, která je příjemcem služby poskytnuté osobou povinnou k dani usazenou ve třetí zemi — Pojem — Příjemce služeb poskytnutých hlavní společností se sídlem ve třetí zemi její pobočce usazené v některém z členských států — Pobočka, jež je členem seskupení osob, které lze považovat za jedinou osobu povinnou k dani z přidané hodnoty — Zahrnutí

   (Směrnice Rady 2006/112, články 56, 193 a 196)

1.  Článek 2 odst. 1, jakož i články 9 a 11 směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládány v tom smyslu, že dodávky služeb poskytnutých hlavní provozovnou usazenou ve třetí zemi její pobočce usazené v některém z členských států představují v případě, že je tato pobočka členem seskupení pro účely daně z přidané hodnoty, zdanitelná plnění.

   Zacházení jako s jedinou osobou povinnou k dani totiž vylučuje, aby členové seskupení nadále podepisovali samostatně daňová přiznání a byli nadále označováni, v rámci jejich skupiny a mimo ni, jako osoby povinné k dani, jelikož uvedená přiznání je oprávněna podepsat pouze jediná osoba povinná k dani. Z toho vyplývá, že v takové situaci musí poskytnutí služeb uskutečněná třetí osobou členovi takového seskupení být pro účely daně z přidané hodnoty považována za poskytnutí služeb uskutečněná nikoli tomuto členovi, nýbrž samotnému seskupení, k němuž tento člen náleží.

   (viz body 29, 32, výrok 1)

2.  Články 56, 193 a 196 směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládány v tom smyslu, že v situaci, kdy hlavní provozovna společnosti usazené ve třetí zemi dodává za úplatu služby pobočce téže společnosti usazené v některém z členských států a kdy tato pobočka je v tomto členském státě členem seskupení osob, které lze považovat za jedinou osobu povinnou k dani z přidané hodnoty, vzniká tomuto seskupení coby příjemci uvedených služeb povinnost odvést splatnou daň z přidané hodnoty.

   Článek 196 směrnice 2006/112 totiž jako výjimku z obecného pravidla uvedeného v článku 193 této směrnice, podle kterého je daň z přidané hodnoty povinna odvést v členském státě osoba povinná k dani uskutečňující zdanitelné poskytnutí služby, stanoví, že daň z přidané hodnoty je povinna odvést osoba povinná k dani, která je příjemcem této služby, jestliže službu uvedenou v článku 56 téže směrnice poskytla osoba povinná k dani, která není usazena v tomto členském státě.

   Dodání takových služeb v takové situaci přitom představuje podle čl. 2 odst. 1 písm. c) směrnice 2006/112 zdanitelné plnění a za příjemce těchto služeb se pro účely daně z přidané hodnoty považuje seskupení, k němuž náleží pobočka, jíž byly tyto služby dodány.

   (viz body 34, 35, 37, 38, výrok 2)