1. 

V projednávané věci je Soudní dvůr žádán, aby upřesnil oblast působnosti směrnice Rady 72/166/EHS ze dne 24. dubna 1972 o sbližování právních předpisů členských států týkajících pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontroly povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění ( 2 ).

2. 

Článek 3 odst. 1 uvedené směrnice stanoví, že „[k]aždý členský stát přijme s přihlédnutím k článku 4 veškerá nezbytná opatření, aby zajistil, že občanskoprávní odpovědnost z provozu vozidel, která mají obvyklé stanoviště na jeho území, byla kryta pojištěním. Rozsah pojištěné odpovědnosti a podmínky pojistného krytí se určí na základě těchto opatření“. Z toho vyplývá, že k objasnění oblasti působnosti směrnice 72/166 je třeba porozumět pojmům „vozidlo“ a „provoz“.

3.

K nehodě, jež vedla ke sporu v původním řízení, došlo dne 13. srpna 2007 a předkládající soud jí popisuje tak, že byla způsobena traktorem s valníkem – vozidlem, pro něž byla uzavřena smlouva o povinném pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel – při ukládání balíků sena do seníku ve stodole. Řidič traktoru chtěl vjet s valníkem do stodoly, zařadil zpětný chod a couvl, přičemž valník převrátil žebřík, na kterém stál žalobce v původním řízení D. Vnuk. Ten upadl a poranil se. Posléze podal ke slovinským soudům žalobu na náhradu nemajetkové újmy proti pojišťovně, u níž vlastník traktoru pojistil své vozidlo.

4.

Jak soud prvního stupně, tak odvolací soud žalobu zamítl. Uvedené soudy měly v podstatě za to, že hlavními cíli povinného pojištění jsou rozdělení rizika a ochrana potřeb poškozených a cestujících v rámci silničního provozu. Okolnosti, za kterých došlo k nehodě, jejíž obětí byl D. Vnuk, podle nich nepředstavují typickou dopravní situaci a újma D. Vnuka nijak nesouvisí s jízdou na pozemních komunikacích. Kromě toho nebyl traktor ve věci v původním řízení použit jako vozidlo, ale jako stroj. Povinné pojištění přitom takové použití nekryje, neboť se vztahuje pouze na dopravní nehody, tedy nehody, ke kterým došlo při použití vozidla v rámci silničního provozu.

5.

Damijanu Vnukovi bylo umožněno podat revizní opravný prostředek proti rozsudku odvolacího soudu k předkládajícímu soudu. Podle článku 15 zákona o povinném pojištění odpovědnosti z provozu vozidel (Zakon o v obveznih zavarovanjih prometu, dále jen „ZOZP“), „vlastník vozidla musí uzavřít pojištění občanskoprávní odpovědnosti za škody, které způsobí třetím osobám provozem vozidla: usmrcením, úrazem, zdravotními problémy, zničením nebo poškozením majetku (dále jen ,pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel’), s výjimkou odpovědnosti za škody na přepravovaných věcech“. Damijan Vnuk se proto domnívá, že výklad tohoto ustanovení provedený odvolacím soudem je příliš úzký. Pojem „provoz“ se podle jeho názoru vztahuje nejen na případy jízd na veřejných komunikacích. Kromě toho nebyl traktor v době, kdy došlo k nehodě, použit jako stroj, a proto musí být traktor táhnoucí valník kvalifikován jako vozidlo. Nehoda by tedy měla být kryta povinným pojištěním podle článku 15 ZOZP.

6.

Žalovaná ve věci v původním řízení se naopak domnívá, že k nehodě došlo v pracovní situaci před stodolou, a nikoli v situaci, ve které by byl traktor použit jako vozidlo v rámci silničního provozu, ani v dopravní situaci v pravém slova smyslu. Dále uvádí, že pojistné se vypočítá podle zvláštní tabulky, která zohledňuje specifická rizika pro každou kategorii vozidel. V této tabulce se zohledňuje notoricky známá skutečnost, že traktory představují menší riziko vzhledem k tomu, že jsou mnohem méně používány jako prostředky určené k silničnímu provozu, a pojistné je proto levnější. V případě, že by takové situace, jako je situace v původním řízení, musely být rovněž kryty povinným pojištěním podle článku 15 ZOZP, by tomu bylo jinak.

7.

Předkládající soud uvádí, že pojem „provoz vozidel“ není vnitrostátním právem definován a že tuto mezeru zcela vyplňuje judikatura. Vnitrostátní soudy tak obecně vycházejí z toho, že není rozhodující, zda ke škodě došlo na veřejné komunikaci nebo zda byla způsobena v situaci, kdy se vozidlo nepohybovalo nebo mělo vypnutý motor. Má se však za to, že povinné pojištění podle článku 15 ZOZP nezahrnuje situaci, kdy se vozidlo používá jako stroj, například když traktor funguje jako stroj na polích.

8.

Vzhledem k tomu, že povinnost uzavřít pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel má svůj původ v unijním právu, předkládající soud rovněž poznamenává, že směrnice 72/166, a zejména její čl. 3 odst. 1, ani po ní následující směrnice ( 3 ) nedefinují pojem „provoz“. Tento pojem lze přitom chápat buď ve smyslu používání vozidla v silničním provozu – v takovém případě by k nehodě D. Vnuka nedošlo v souvislosti s provozem, jelikož nebyla způsobena vozidlem a nedošlo k ní na komunikaci – nebo ve smyslu užívání nebo fungování vozidla bez ohledu na to, zda k nehodě došlo v rámci silničního provozu vozidel.

9.

Za těchto podmínek se Vrhovno sodišče (Slovinsko) rozhodl přerušit řízení a předkládacím rozhodnutím, které kanceláři Soudního dvora došlo dne 29. března 2013, položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku na základě článku 267 SFEU:

„Musí být pojem ,provoz vozidel’ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice [72/166] vykládán v tom smyslu, že se nevztahuje na okolnosti konkrétního případu, kdy osoba pojištěná u žalované při ukládání balíků sena do stodoly narazila traktorem s valníkem do žebříku, na kterém stál žalobce, jelikož k události nedošlo v rámci silničního provozu?“

10.

Německá a irská vláda, jakož i Evropská komise předložily písemná vyjádření před Soudním dvorem.

11.

Než se dostanu k jádru věci, chtěl bych poznamenat, že odhlédneme-li od a priori anekdotické povahy skutkových okolností věci v původním řízení, je tento případ mnohem složitější, než se zdá. Poukazuje totiž na mezeru v unijním právu, kterou musí Soudním dvůr v této chvíli zaplnit v obzvláště mnohotvárné oblasti, ve které si lze představit případy nejrůznějších nehod způsobených vozidlem nebo prostřednictvím vozidla. Proto by bylo vhodné, aby Soudní dvůr zaujal postoj, který by mohl přispět k vyřešení sporu v původním řízení, tím, že se zaměří na specifické charakteristiky projednávaného případu a upustí od úmyslu poskytnout konečný výklad pojmu „provoz“.

12.

Zvláštní opatrnost, ke které vyzývám, je diktována pouze tím, že nejsem schopen shrnout do jediné definice, co může být nehodou, ke které dojde v rámci silničního provozu nebo při používání motorového vozidla, protože se daná oblast jeví jako zvláště různorodá. Je třeba jasně uvést, že opatrnost není diktována obavou vyjádřenou žalovanou v rámci původního řízení, která – vzhledem k tomu, že se jedná o pojišťovnu, celkem vzato nikterak překvapivě – namítá finanční riziko, kterému by byly vystaveny pojišťovny, a tedy v konečném důsledku spotřebitelé, v případě, že by Soudní dvůr rozhodl, že je nehoda ve věci v původním řízení kryta pojištěním občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel.

13.

Jediná otázka položená předkládajícím soudem se ve skutečnosti dotýká dvojí problematiky. Na jedné straně se vzhledem k debatám, které proběhly před několika vnitrostátními soudy, které byly seznámeny se sporem v původním řízení, jeví jako užitečné rychle v první řadě potvrdit, že traktor lze považovat za vozidlo ve smyslu čl. 1 odst. 1 směrnice 72/166. Na druhé straně bude třeba určit, zda škody, které utrpěl D. Vnuk, vyplývají ze silničního provozu traktoru jako vozidla nebo z jeho použití, a zda se na nehodu, jíž byl obětí, z tohoto důvodu vztahuje povinné pojištění občanskoprávní odpovědnosti podle čl. 3 odst. 1 směrnice 72/166.

14.

Podle čl. 1 bodu 1 směrnice 72/166 se tato směrnice vztahuje na „jakékoli motorové vozidlo určené k pohybu po souši, s mechanickým pohonem, nepohybující se však po kolejích, a jakékoli přípojné vozidlo, ať již připojené či nepřipojené“.

15.

Podle článku 4 směrnice 72/166 mají členské státy možnost se odchýlit od článku 3 této směrnice, pokud jde o určité kategorie osob a vozidel, jejichž seznam musí být oznámen ostatním členským státům i Komisi ( 4 ). I když se zdá, že některé členské státy využily této možnosti někdy právě k tomu, aby vyjmuly z povinného pojištění zemědělská vozidla a traktory, které mají obvyklé stanoviště na jejich území – například Republika Malta a Finská republika – je třeba konstatovat, že členský stát, ve kterém se odehrává spor v původním řízení, takovou možnost nezvolil ( 5 ).

16.

Není tak pochybnosti o tom, že traktor, který způsobil nehodu, musí být kvalifikován jako „vozidlo“ ve smyslu směrnic o pojištění motorových vozidel. Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru rovněž vyplývá, že traktor táhl valník a tento valník převrátil žebřík. I tady je znění směrnice 72/166 zcela jasné, jelikož výslovně uvádí, že přípojná vozidla, byť již nepřipojená – což se nezdá být případ nehody, která nás zajímá – jsou považována za vozidla.

17.

Navíc ve směrnici 72/166 neexistuje žádné ustanovení, kterým by bylo možné odůvodnit rozlišování na „stroje“ a „vozidla“, které provedla žalovaná v původním řízení před předkládajícím soudem. Sdílím v tomto ohledu obavy vyjádřené Komisí, pokud jde o praktické obtíže a zdroj nejistoty, které by pro oběti nehod představovalo takové kritérium. U těchto kategorií vozidel ke „smíšenému“ použití je totiž často obtížné rozlišit, kdy přestávají fungovat jako vozidla, aby mohla být použita jako pracovní stroje. Každopádně toto posouzení by mohlo mít případně vliv na určení toho, zda nehoda plyne z provozu vozidel ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 72/166, avšak nikoli na samotnou kvalifikaci vozidla ve smyslu čl. 1 bodu 1 této směrnice.

18.

Za účelem užitečné odpovědi předkládajícímu soudu navrhuji nejprve se vrátit k důvodům, které vedly předkládající soud k pochybnostem ohledně smyslu vnitrostátní právní úpravy, kterou byl proveden čl. 3 odst. 1 směrnice 72/166, a jejichž zdrojem je terminologická rozlišnost jednotlivých jazykových verzí uvedeného článku. Zadruhé bude třeba za účelem sjednocení výkladu tohoto článku provést doslovnou, teleologickou a systematickou analýzu tohoto ustanovení. A konečně bude třeba z výsledků této analýzy vyvodit důsledky ve vztahu ke konkrétnímu případu, který je Soudnímu dvoru dnes předložen.

19.

I když se skutečně jedná o vozidlo, zbývá určit, zda škody, které způsobilo, skutečně vyplývají z dopravní situace. Obtíže, kterým čelí předkládající soud, vyplývají z jazykových rozdílů, které existují v unijních textech, které zakládají povinnost uzavřít pojištění občanskoprávní odpovědnosti pro motorová vozidla.

20.

Z pohledu frankofonní osoby není na první pohled pochyb o tom, že se směrnice o pojištění motorových vozidel, již podle samotného názvu, vztahují na silniční provoz vozidel.

21.

Stačí však nahlédnout do anglické jazykové verze uvedených směrnic, aby bylo možné konstatovat, že některé jazykové verze mají upravovat pojištění občanskoprávní odpovědnosti vyplývající z použití či používání vozidel ( 6 ). Tak je tomu i u slovinské jazykové verze.

22.

Stejná jazyková odlišnost se projevuje ve znění čl. 3 odst. 1 směrnice 72/166.

23.

Francouzská jazyková verze vyžaduje, aby členské státy přijaly „toutes les mesures utiles […] pour que la responsabilité civile relative à la circulation des véhicules ayant leur stationnement habituel sur son territoire soit couverte par une assurance“ ( 7 ). Tak je tomu i ve španělské, řecké, italské, nizozemské, polské a portugalské jazykové verzi.

24.

Anglická jazyková verze čl. 3 odst. 1 směrnice 72/166 vyžaduje, aby členské státy přijaly vhodná opatření „to ensure that civil liability in respect of the use of vehicles normally based in its territory is covered by insurance“ ( 8 ). Bulharská, česká, estonská, lotyšská, maltská, slovenská, slovinská a finská verze rovněž odkazují na pojem „používání [provoz] vozidel“.

25.

Německá, dánská, litevská, maďarská, rumunská a švédská jazyková verze čl. 3 odst. 1 zase odkazují na povinnost uzavřít pojištění občanskoprávní odpovědnosti pro vozidla.

26.

Tyto rozdíly samozřejmě ztěžují určení přesného rozsahu povinnosti uzavřít pojištění zakotvené v čl. 3 odst. 1 směrnice 72/166. Na jedné straně by tato povinnost mohla být vykládána v tom smyslu, že pojišťovny jsou povinny odškodnit pouze nehody způsobené v rámci silničního provozu – což je pojem, který je ostatně třeba ještě definovat. To je postoj, který zastává pojišťovna, jež je žalovanou v původním řízení, před předkládajícím soudem. Na druhou stranu si lze představit, že v širším smyslu zahrnuje všechny škody spojené jakýmkoliv způsobem s používáním nebo fungováním vozidla bez ohledu na to, zda byla nehoda způsobena v rámci silničního provozu, či nikoli.

27.

Tato dvojznačnost nebyla členskými státy při provádění směrnic o pojištění motorových vozidel odstraněna. Zatímco německá jazyková verze čl. 3 odst. 1 směrnice 72/166 vyžaduje, aby bylo uzavřeno povinné pojištění pro vozidla, německá a rakouská prováděcí právní úprava odkazuje na pojem „používání“ vozidla ( 9 ). Ostatní vnitrostátní znění používají současně a vzájemně zaměnitelně pojmy „provoz“ a „používání“ vozidel, jak je tomu například v Chorvatsku, Lotyšsku, Litvě a Portugalsku.

28.

Stává se také, že se vnitrostátní judikatura odpoutá od znění prováděcích předpisů k tomu, aby rozšířila nebo naopak omezila rozsah povinného pojištění. Cour de cassation (Lucembursko) tak rozhodl, že vozidlo, na které se vztahuje pojištění občanskoprávní odpovědnosti pro motorová vozidla, je, není-li sjednáno jinak, pojištěno, ať se nachází kdekoliv a nezáleží na tom, zda byla škoda způsobena v rámci silničního provozu, či nikoli ( 10 ). Lietuvos vyriausiasis administracinis teismas (Nejvyšší správní soud Litvy) se přiklonil k omezenějšímu výkladu, než je patrně výklad, k němuž ho opravňuje jeho vnitrostátní právo, a rozhodl, že vlastník vozidla zúčastněného na nehodě, ke které došlo na ohrazeném pozemku, nepodléhal povinnosti uzavřít povinné pojištění ( 11 ). Jiné soudy mimoto rozhodly, že se na nehody vozidla, ke kterým došlo na zemědělském pozemku nebo tzv. „ohrazeném“ pozemku, nevztahuje povinné pojištění ( 12 ).

29.

V případě rozdílů mezi jednotlivými jazykovými verzemi směrnice 72/166, které mohou vést k takto různorodým výkladům, Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že „nutnost jednotného výkladu [unijního] práva [vylučuje], aby na text ustanovení bylo v případě pochybností nahlíženo samostatně, a naopak vyžaduje, aby byl vykládán ve světle verzí v jiných úředních jazycích [...], a podle celkové systematiky a účelu právní úpravy, jíž je součástí“ ( 13 ).

30.

Tato nutnost je o to naléhavější, že se zde dvojznačnost týká ústředního pojmu celého systému zavedeného směrnicemi o pojištění motorových vozidel, takže pojem uvedený v čl. 3 odst. 1 směrnice 72/166 „(silniční) provoz“ nebo „použití“, musí být jakožto pojem, který výslovně neodkazuje na právo členských států za účelem vymezení svého smyslu a dosahu, považován za autonomní pojem unijního práva, a tedy vykládán autonomním a jednotným způsobem v celé Evropské unii, přičemž tento výklad je třeba nalézt s přihlédnutím k souvislostem tohoto ustanovení a k cíli sledovanému dotčenou právní úpravou ( 14 ). Bylo by totiž zjevně v rozporu se záměrem zákonodárce a cíli, které sledoval – a ke kterým se hned vrátím – aby krytí povinného pojištění záviselo na jednotlivých definicích, které každý členský bude chtít dát pojmům „provoz“ nebo „použití“.

31.

Především připomínám, že čl. 3 odst. 1 směrnice 72/166 je třeba vykládat ve světle pozdějších směrnic o pojištění motorových vozidel za účelem určení povinností členských států v případě, že je od nich požadováno, aby přijaly veškerá nezbytná opatření, aby zajistily, aby občanskoprávní odpovědnost z provozu vozidel, která mají obvyklé stanoviště na jejich území, byla kryta pojištěním ( 15 ).

32.

Je třeba předeslat, že směrnice o pojištění motorových vozidel neobsahují definici pojmů „nehoda“ nebo „škoda“, ani to, co znamená „provoz“ nebo „použití“ vozidel.

33.

Poukazuji rovněž na určitý vývoj terminologie, kterou zákonodárce postupně používá při přijímání jednotlivých směrnic. Směrnice 72/166 se tak více zaměřuje na myšlenku vozidla a priori zasazeného do kontextu silničního provozu: odkazuje na pojem „obvyklé stanoviště vozidel“ ( 16 ), „pohyb cestujících“ a „použití vozidel“ ( 17 ). Postupně se znění směrnic vzdaluje od těchto, abych tak řekl „na vozidlo zaměřených“ úvah, ale zaujímá přístup soustředěnější na osoby a nikoli již na to, co je předmětem pojištění, tj. na vozidlo, nýbrž se zaměřuje více na jednotlivé kategorie obětí nehod, jejichž škody musí být kryty povinným pojištěním, ať již se jedná o „osoby cestující ve vozidle, s výjimkou řidiče“ ( 18 ), „osoby zúčastněné na nehodě“ ( 19 ), „všechny cestující“ ( 20 ) nebo chodce, cyklisty a jiné nemotorizované uživatele pozemních komunikací ( 21 ) a „poškozené účastníky nehod“ ( 22 ).

34.

Samotná nehoda je vymezena různými způsoby a není vždy spojena se silničním provozem nebo používáním vozidla. Jedná se tak o „[nehodu způsobenou vozidlem]“ ( 23 ), „nehody motorových vozidel“ ( 24 ), „nehody způsobené […] vozidlem“ ( 25 ), „dopravní nehody“ ( 26 ), „dopravní nehody motorových vozidel“ ( 27 ), „nehody […] způsobené provozem vozidel“ ( 28 ) nebo o „dopravní nehody způsobené […] vozidly“ ( 29 ).

35.

Pokládám rovněž za užitečné uvést, že článek 8 směrnice 2000/26 částečně mění směrnici Rady 73/239/EHS ze dne 24. července 1973 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přístupu k činnosti v přímém pojištění jiném než životním a jejího výkonu ( 30 ). Tato změna se však nevztahuje na klasifikaci rizik, která mají být pokryta povinným pojištěním podle čl. 3 odst. 1 směrnice 72/166, jak vyplývá z bodu 10 přílohy A směrnice 73/239, které se rámci občanskoprávní odpovědnosti z motorových pozemních vozidel vztahuje na „[v]eškerou odpovědnost za škody vyplývající z použití pozemních motorových vozidel (včetně odpovědnosti dopravce za škodu)“ ( 31 ). Podle směrnice 73/239 se krytí rizika patrně neomezuje pouze na situace v rámci silničního provozu.

36.

Z této analýzy jednotlivých znění nevyplývá, že by zákonodárce upravil vnitřní, navýsost výlučnou spojitost mezi režimem zavedeným směrnicemi o pojištění motorových vozidel a nutností, aby se jednalo o situaci v rámci silničního provozu v jeho nejužším obvyklém smyslu, tedy ve smyslu pohybu vozidel po veřejných komunikacích vyhrazených k tomuto účelu. Nedostatek přísnosti ve znění směrnic mě vede k názoru, že myšlenka silničního provozu je sice přítomna, avšak se zdá, že není – což připomínám – ani výlučná, ani převažující.

37.

Toto zjištění není v rozporu s teleologickou analýzou směrnic o pojištění motorových vozidel. Zakotvení ustanovením čl. 3 odst. 1 směrnice 72/166 povinného pojištění bylo zpočátku vedeno požadavkem zrušit kontroly pojištění prováděné na hranicích každého členského státu před vstupem vozidel na jeho území, přičemž uvedené kontroly bránily jak volnému pohybu osob, tak i zboží. I když bylo zrušení systematických kontrol první z těchto směrnic dosaženo, zákonodárce nikdy nepřestal obohacovat svůj legislativní arzenál, hlavně za účelem postupného upřesňování toho, jak má být zacházeno s oběťmi ( 32 ). Soudní dvůr tak v ustálené judikatuře připomněl, že „z preambule [směrnic 72/166 a 84/5] vyplývá, že jejich účelem je zajistit volný pohyb jak vozidel, která mají obvyklé stanoviště na území Unie, tak osob, které jimi cestují, a zaručit, že s osobami poškozenými nehodami způsobenými těmito vozidly bude zacházeno srovnatelným způsobem bez ohledu na to, na kterém místě Unie k nehodě dojde“ ( 33 ). Cíl ochrany obětí, sledovaný již od směrnice 72/166 ( 34 ), proto nemůže být považován za druhořadý ve vztahu k cíli, jímž je umožnit volnější pohyb osob a zboží za účelem vytvoření vnitřního trhu. Stávající judikatura v dané oblasti ukazuje jasnou tendenci Soudního dvora vykládat široce a velkoryse ustanovení, která by mohla být příznivá pro oběti, a naopak vykládat úže ustanovení, která vedou k vyloučení určité kategorie osob z povinného pojištění ( 35 ).

38.

Chtěl bych uvést, že Soudní dvůr v souvislosti s výkladem pojmu „škoda“ ve smyslu čl. 1 bodu 2 směrnice 72/166 rozhodl, že i když zákonodárce tento pojem dále nedefinoval, nic neumožňuje učinit závěr, že některé škody mají být z pojistného krytí vyloučeny, a že žádné ustanovení směrnic o pojištění motorových vozidel neumožňuje dospět k závěru, že zákonodárce zamýšlel omezit ochranu zajišťovanou těmito směrnicemi zúžením pojmu „škoda“ ( 36 ).

39.

Jsem přesvědčen, že stejný typ argumentace lze použít i v projednávané věci.

40.

Je totiž třeba konstatovat, že pojem „(silniční) provoz“ je použit ve znění čl. 3 odst. 1 směrnice 72/166 pouze v sedmi z celkových dvaceti dvou jazykových verzí. Kromě toho výrazy použité zákonodárcem ve směrnicích o pojištění motorových vozidel se nezdají být striktně a důsledně omezeny na nehody v rámci silničního provozu. Konečně tentýž zákonodárce nikdy nepřestal rozšiřovat záruky pro oběti nehod.

41.

Za těchto podmínek nemůže být přiklonění se k širokému výkladu pojmu „provoz“, tedy k výkladu, který se více blíží pojmu použitému ve většině jazykových verzí a který se navíc se zdá být v souladu s judikaturou Soudního dvora připomenutou výše, považováno za narušení záměru zákonodárce. Nesdílím v tomto ohledu obavy irské vlády vyjádřené v souvislosti se zásadou právní jistoty a předvídatelnosti norem a připomínám, že v samotné klasifikaci sporného rizika, které je kryto občanskoprávní odpovědností podle směrnice 72/166, je uveden pojem „použití“ vozidla, a nikoli pouze silniční provoz ( 37 ).

42.

Povinné pojištění uzavřené podle čl. 3 odst. 1 směrnice 72/166 proto za podmínek a omezení stanovených všemi směrnicemi o pojištění motorových vozidel musí zahrnovat škody způsobené vozidlem během jeho použití, je-li toto použití v souladu s přirozenou funkcí vozidla. A fortiori jsou pokryty všechny situace v rámci silničního provozu.

43.

Skutečnost, že k nehodě, jíž obětí byl D. Vnuk, došlo na soukromém pozemku, se nezdá být rozhodující. Zaprvé se manévr uskutečnil na dvoře statku, tedy na místě dle předpokladu sjízdném, na kterém tedy mohou být jednotlivci vystaveni rizikům spojeným s používáním vozidel. Zadruhé by cíl ochrany obětí právem považovaných unijním zákonodárcem za „neslabší účastníky“ ( 38 ) a cíl srovnatelného zacházení s nimi byly ohroženy, pokud by jejich škody nebyly kryty z toho důvodu, že k použití vozidla došlo mimo veřejné komunikace. Podle mého názoru, pokud se použije široký výklad pojmu „provoz“ ve smyslu „použití“ vozidla, pak je také nutné učinit závěr, že nehody, na které se vztahuje pojištění, jsou nejen ty, ke kterým došlo na veřejné komunikaci. Zatřetí je tento přístup také v souladu s dalším cílem sledovaným zejména směrnicí 72/166, kterým je volný pohyb osob a zboží, neboť povinné pojištění se vztahuje na všechny situace použití vozidla – v rámci omezení uvedených v předchozím bodě – a to bez ohledu na právní statut nebo kvalifikaci pozemku, na kterém k nehodě došlo.

44.

Konečně vzhledem k tomu, že nehoda, jíž obětí se stal D. Vnuk, byla způsobena zpětných chodem vozidla, je příčinou této nehody použití vozidla jako takového, a proto pro vyřešení sporu v původním řízení není již nutné v souvislosti s rozsahem povinného pojištění zvažovat další možné důsledky používání vozidla jako stroje.

45.

Proto navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl, že čl. 3 odst. 1 směrnice 72/166 musí být ve světle autonomní povahy pojmu „provoz“, jak rovněž vyplývá ze směrnic o pojištění motorových vozidel, vykládán v tom smyslu, že na manévr traktoru na dvoře statku, za pomocí kterého chtěl řidič tohoto traktoru vjet s jeho valníkem do stodoly, je třeba pohlížet tak, že spadá pod uvedený pojem.

46.

S ohledem na výše uvedené důvody navrhuji, aby Soudní dvůr na otázky položené Vrhovno sodišče odpověděl takto:

„Článek 3 odst. 1 směrnice Rady 72/166/EHS ze dne 24. dubna 1972 o sbližování právních předpisů členských států týkajících pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontroly povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění musí být ve světle autonomní povahy pojmu ‚provoz‘, jak rovněž vyplývá z druhé směrnice Rady 84/5/EHS ze dne 30. prosince 1983 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel, třetí směrnice Rady 90/232/EHS ze dne 14. května 1990 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/26/ES ze dne 16. května 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a o změně směrnic Rady 73/239/EHS a 88/357/EHS (Čtvrtá směrnice o pojištění motorových vozidel), jakož i směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/14/ES dne 11. května 2005, kterou se mění směrnice Rady 72/166/EHS, 84/5/EHS, 88/357/EHS a 90/232/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/26/ES o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel (Úř. věst. L 149, s. 14), vykládán v tom smyslu, že na manévr traktoru na dvoře statku, za pomocí kterého chtěl řidič tohoto traktoru vjet s jeho valníkem do stodoly, je třeba pohlížet tak, že spadá pod uvedený pojem.“