1. 

Soudnímu dvoru je v rámci projednávané věci položeno několik předběžných otázek týkajících se výkladu unijních právních předpisů zavádějících antidumpingové clo z dovozů dusičnanu amonného pocházejícího z Ruska a unijních celních právních předpisů upravujících zrušení platnosti celních prohlášení na žádost deklaranta, jakož i předběžná otázka týkající se posouzení platnosti ustanovení uvedených unijních celních právních předpisů.

2. 

Tyto otázky byly položeny v rámci sporu mezi dovozcem dusičnanu amonného pocházejícího z Ruska a celní správou v členském státě, kde je usazen, k němuž došlo v důsledku toho, že celní správa dovozci nepřiznala osvobození od antidumpingového cla podle právní úpravy použitelné na zboží nakoupené od ruského vyvážejícího výrobce, který přijal cenové závazky odsouhlasené Evropskou komisí.

3. 

Poněvadž toto odmítnutí vycházelo v tomto případě ze skutečnosti, že dovozy dotčené ve věci v původním řízení uskutečněné prostřednictvím jiného podniku nesplňovaly formální podmínky pro přiznání osvobození stanovené v uvedených právních předpisech, předkládající soud se Soudního dvora táže na výklad a význam ustanovení antidumpingové právní úpravy zakotvující ony formální podmínky, jakož i na platnost ustanovení celních právních předpisů s ohledem na zásadu rovnosti, jestliže tyto předpisy brání tomu, aby se uvedený dovozce mohl domoci zrušení platnosti celního prohlášení týkajícího se dotčených dovozů a získat tak nárok na toto osvobození.

4.

Rada Evropské unie uložila dne 16. srpna 1995 nařízením (ES) č. 2022/95 ( 2 ) konečná antidumpingová opatření týkající se dovozu dusičnanu amonného pocházejícího z Ruska. Původní antidumpingové clo bylo později změněno a několikrát zrušeno zejména v návaznosti na žádosti o přezkum před pozbytím platnosti opatření či o prozatímní přezkum podané jak ze strany zástupců výrobců Společenství, tak ze strany dotčených vyvážejících výrobců.

5.

Různá nařízení přijatá v této souvislosti však nejsou přímo relevantní pro účely vyřešení sporu v původním řízení. Dotčeno je hlavně nařízení Rady (ES) č. 661/2008 ( 3 ) ze dne 8. července 2008.

6.

Články 1 a 2 nařízení č. 661/2008 stanoví různé sazby konečného antidumpingového cla z dusičnanu amonného a některých hnojiv a jiných produktů s obsahem dusičnanu amonného vyrobených jednak společností Eurochem a jejími propojenými společnosti, a jednak ostatními vyvážejícími ruskými společnostmi.

7.

Článek 3 odst. 1 nařízení č. 661/2008 stanoví:

„1.   Dovoz, pro který bylo předloženo prohlášení k propuštění do volného oběhu, fakturovaný společnostmi, od kterých Komise přijala závazky a jejichž názvy jsou uvedeny v rozhodnutí Komise 2008/577/ES ve znění pozdějších předpisů, je osvobozen od antidumpingového cla uloženého podle článku 2 pod podmínkou, že:

8.

Komise v rozhodnutí Komise 2008/577/ES ze dne 4. července 2008 ( 4 ) citovaném v článku 3 nařízení č. 661/2008 odsouhlasila v souladu s čl. 8 odst. 1 nařízení rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství ( 5 ) cenové závazky nabízené ruskými výrobci vyvážejícími dusičnan amonný, společnostmi „JSC Acron, Veliký Novgorod, Rusko a JSC Dorogobuž, Dorogobuž, Rusko, členy holdingové společnosti ‚Acron‘“.

9.

Ve sporu v původním řízení rovněž vyvstávají otázky výkladu a platnosti ustanovení nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství ( 6 ), konkrétně jeho článku 66 upravujícího podmínky pro zrušení platnosti celního prohlášení na žádost deklaranta a jeho čl. 220 odst. 2 vymezujícího podmínky pro dodatečné osvobození od dovozního cla v důsledku pochybení ze strany celních orgánů, jakož i článku 251 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství ( 7 ), ve znění nařízení Komise (ES) č. 312/2009 ze dne 16. dubna 2009 ( 8 ), který vymezuje v rámci výjimek z čl. 66 odst. 2 celního kodexu podmínky pro zrušení platnosti celního prohlášení po propuštění zboží.

10.

Obsah těchto ustanovení bude v případě potřeby citován během mých úvah.

11.

Na pozadí sporu v původním řízení stojí rozhodnutí Maksu- ja Tolliameti Ida maksu- ja tollikeskus (finanční a celní správa – finanční a celní úřad v Est) ( 9 ), která vyžadovala po společnosti Baltic Agro AS (dále jen „Baltic Agro“) v návaznosti na dodatečnou kontrolu zaplacení antidumpingového cla a DPH z dovozů hnojiv s obsahem dusičnanu amonného pocházejících z Ruska.

12.

Spornými antidumpingovými cly z dovozů dusičnanu amonného pocházejícího z Ruska uloženými nejprve v nařízení č. 2022/95, která byla poté několikrát změněna, jsou antidumpingová cla uložená nařízením č. 661/2008.

13.

V projednávaném případě společnost Baltic Agro nakoupila od října 2009 do ledna 2010 prostřednictvím estonské společnosti Magnet Group OÜ ( 10 ) několik tun hnojiva s obsahem dusičnanu amonného od společnosti JSC Acron usazené v Rusku. Za tímto účelem uzavřely společnosti Magnet Group a JSC Acron a společnosti Magnet Group a Baltic Agro několik kupních smluv.

14.

V lednu a v únoru 2010 podali dva celní zástupci pět celních prohlášení týkajících se těchto dovozů, přičemž tato prohlášení uvádí ve dvou případech jako příjemce dováženého zboží společnost Baltic Agro a jako odesílatele JSC Acron a ve třech zbývajících případech lotyšskou přepravní společnost OOO Ventoil.

15.

Dne 1. března a 23. dubna 2010 podali uvedení celní zástupci k MTA žádost o zrušení platnosti uvedených prohlášení, neboť prohlášení uváděla jakožto příjemce společnost Baltic Agro namísto společnosti Magnet Group.

16.

Dne 3. března 2010 provedla MTA dodatečnou kontrolu pěti celních prohlášení, aby ověřila správnost celní hodnoty dováženého zboží, výpočtu i platby dovozního cla.

17.

Dne 31. května 2010 vydala MTA na základě provedené dodatečné kontroly dvě rozhodnutí, jimiž společnosti Baltic Agro uložila zaplatit clo a DPH z dovezeného zboží, s tím, že podmínky pro osvobození od cla ve smyslu čl. 3 odst. 1 nařízení č. 661/2008 podle ní nebyly splněny.

18.

Dne 31. května 2010 podala společnost Baltic Agro proti tomuto rozhodnutí žalobu k Tartu Halduskohus (správní soud v Tartu, Estonsko), přičemž tvrdila, že uvedení jména společnosti, jejímž prostřednictvím uskutečnila předmětné dovozy, bylo z fiskálního hlediska irelevantní.

19.

Tato žaloba byla zamítnuta rozsudkem ze dne 25. dubna 2011. Tartu Halduskohus konstatoval, že společnost Baltic Agro neměla nárok na osvobození, jelikož nenabyla dovážené zboží přímo od výrobce.

20.

Dne 25. května 2011 se společnost Baltic Agro odvolala k Tartu Ringkonnakohus (odvolací správní soud v Tartu, Estonsko) a navrhovala, aby byl rozsudek Tartu Halduskohus zrušen, aby bylo vyhověno její žádosti a aby byla Soudnímu dvoru položena předběžná otázka týkající se výkladu čl. 3 odst. 1 nařízení č. 661/2008.

21.

Za těchto okolností se Tartu Ringkonnakohus (Estonsko) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

22.

Písemná vyjádření předložila estonská vláda, jakož i Rada Evropské unie a Evropská komise. Soudní dvůr zastává názor, že má dostatečné podklady k tomu, aby mohl na základě čl. 76 odst. 2 jednacího řádu rozhodnout bez nařízení jednání.

23.

Podstatou první a druhé otázky předkládajícího soudu, které klade Soudnímu dvoru a které je třeba posoudit společně, je osobní působnost osvobození od antidumpingového cla z dovozu dusičnanu amonného pocházejícího z Ruska v souladu s článkem 3 nařízení č. 661/2008 ve spojení s článkem 1 rozhodnutí 2008/577.

24.

Článek 3 nařízení č. 661/2008 totiž stanoví osvobození od antidumpingového cla, které uvedené nařízení uvaluje na dovozy dusičnanu amonného pocházejícího z Ruska fakturované společnostmi, jejichž závazky uvedené v rozhodnutí 2008/577 odsouhlasila Komise. Článek 1 tohoto rozhodnutí uvádí konkrétně společnosti „JSC Acron, Veliký Novgorod, Rusko a JSC Dorogobuž, Dorogobuž, Rusko, členy holdingové společnosti ‘Acron’”.

25.

Nárok na toto osvobození však závisí na podmínce uvedené v čl. 3 odst. 1 první odrážce nařízení č. 661/2008, tj. že uvedené společnosti dovážené zboží vyrábí, dodávají a fakturují přímo prvnímu nezávislému odběrateli ve Společenství. Příloha nařízení č. 661/2008 dále v bodě 8 stanoví, že obchodní faktura ke zboží dováženému do Společenství, na něž se vztahuje závazek, musí obsahovat „název společnosti, která působí jako dovozce“.

26.

Ve věci v původním řízení je přitom nesporné, že dovozy hnojiva s obsahem dusičnanu amonného uskutečněné společností Baltic Agro proběhly prostřednictvím estonské společnosti Magnet Group, že faktury v souladu se závazky byly vystaveny na jméno společnosti Magnet Group a že celní prohlášení k nim podala společnost Baltic Agro. Rovněž je nesporné, že MTA nepřiznala osvobození od antidumpingového cla společnosti Baltic Agro právě z toho důvodu, že tato společnost nenakoupila dovážené hnojivo s obsahem dusičnanu amonného přímo od společnosti JSC Acron.

27.

Z tohoto důvodu se předkládající soud Soudního dvora táže, zda musí být dovozce a první nezávislý odběratel nutně jednou a též osobou, a zda osvobození platí pouze pro prvního nezávislého odběratele, který zboží před podáním celního prohlášení dále neprodal.

28.

Estonská vláda, jakož i Komise, které se jako jediné věnovaly těmto otázkám ( 11 ), dospívají na základě odlišných úvah k závěru, že se osvobození od antidumpingového cla podle čl. 3 nařízení č. 661/2008 vztahuje pouze na osobu, která je jednak dovozcem a jednak prvním nezávislým odběratelem ve Společenství, který zboží před podáním celního prohlášení dále neprodal.

29.

Ve věci v původním řízení nemá podle nich nárok na osvobození ani společnost Baltic Agro, ani Magnet Group. Společnost Baltic Agro je sice dovozcem, avšak není prvním nezávislým odběratelem ve Společenství, jelikož zboží koupila od společnosti Magnet Group. Společnost Magnet Group je prvním nezávislým odběratelem ve Společenství, avšak zboží před jeho vstupem na celní území Společenství dále prodala společnosti Baltic Agro, která vyřizovala formality spojené s celním prohlášením.

30.

Společnost Baltic Agro naopak v podstatě tvrdí, že nařízení č. 661/2008 neupřesňuje, že dovozce a první nezávislý odběratel musí být jednou a též osobou a že prohlášení musí svým jménem nutně podat první nezávislý odběratel, aby měl nárok na osvobození. Podle ní ostatně není důvod nepřiznat toto osvobození, není‑li pochyb ohledně původu, obsahu, množství, hodnoty zboží a totožnosti kupujícího, ani o tom, že vyvážející výrobce dodržel své závazky.

31.

Z bodu 159 odůvodnění nařízení č. 661/2008 vyplývá, že tři podmínky stanovené v jeho článku 3 včetně podmínky, podle níž musí být dovážené zboží vyráběno, dodáváno a fakturováno vyvážejícími společnostmi přímo prvnímu nezávislému odběrateli ve Společenství, jsou odůvodněny potřebou „umožnit Komisi a celním orgánům ujistit se, že společnosti dodržují své závazky vůči příslušným celním orgánům při předkládání žádosti o propuštění do volného oběhu“. Bod 21 odůvodnění rozhodnutí 2008/577 v podstatě přebírá totéž odůvodnění.

32.

Komise dále v písemných vyjádřeních uvedla, že otázky týkající se přímého prodeje jí mají hlavně umožnit kontrolovat transparentním způsobem minimální dovozní cenu, ke které se vyvážející výrobci zavázali, přičemž jakýkoli další prodej může vést k dodatečným nákladům, které se odrazí v uvedených cenách.

33.

Přesné požadavky stanovené v čl. 3 odst. 1 první odrážce nařízení č. 661/2008 jsou tedy odůvodněny především úvahami souvisejícími s dohledem Komise a příslušných orgánů členských států nad dodržováním závazků přijatých vyvážejícími výrobci, které vyvážejícím výrobcům umožňují získat nárok na osvobození od antidumpingového cla z dusičnanu amonného.

34.

V tomto ohledu lze podotknout, že tyto požadavky nejsou uvedeny v předchozí úpravě zavedené v nařízení o uložení antidumpingového cla z dovozu dusičnanu amonného pocházejícího z Ruska v nařízení Rady (ES) č. 993/2004 ( 12 ). Uvedeným nařízením, které bylo přijato pro účely úpravy uvedených právních předpisů u příležitosti přijetí deseti nových členských států do Evropské unie ke dni 1. května 2004, byl totiž do nařízení Rady (ES) č. 658/2002 ( 13 ) přidán článek 1a obsahující podmínky podobné – a nikoli totožné – podmínkám v čl. 3 odst. 1 první odrážky nařízení č. 661/2008 ( 14 ). Toto ustanovení nebylo obsaženo v nařízeních o přijetí závazků, jimiž je podmíněno osvobození podle nařízení č. 993/2004 ( 15 ).

35.

Nařízení č. 661/2008 ani rozhodnutí 2008/577 však blíže neupřesňují konkrétní důvody, které stály za zavedením této nové podmínky.

36.

Je tedy nutné konstatovat, že nařízení č. 661/2008 ani rozhodnutí 2008/577 neumožňují určit, zda dovozce a první nezávislý odběratel musí nutně být jedna a táž osoba, ani pochopit důvody, proč by tomu tak nutně mělo být.

37.

Podmínky stanovené v čl. 3 odst. 1 první odrážce nařízení č. 661/2008, které jsou v souladu s logikou závazků a požadavků na kontrolu, které z nich vyplývají, tedy jasně podmiňují nárok na osvobození od antidumpingového cla mj. tím, že vyvážející výrobce bude dovážené zboží fakturovat a dodávat přímo prvnímu nezávislému odběrateli ve Společenství.

38.

Z předkládacího rozhodnutí přitom jasně vyplývá, že společnost Baltic Agro tyto dvě podmínky nesplňuje.

39.

Nebylo dále prokázáno ani tvrzeno, že jsou tyto podmínky zjevně nepřiměřené, resp. nepřiměřené pro účely sledovaného cíle spočívajícího v kontrole.

40.

Navrhuji proto, aby Soudní dvůr odpověděl na první a druhou předběžnou otázku tak, že článek 3 nařízení č. 661/2008 musí být vykládán v tom smyslu, že osvobození od antidumpingového cla, které stanoví ve prospěch vyvážejících výrobců uvedených v rozhodnutí 2008/577, se vztahuje pouze na zboží fakturované a dodávané těmito výrobci přímo prvnímu nezávislému odběrateli ve Společenství, který zboží před podáním celního prohlášení dále neprodal.

41.

Podstatou třetí otázky, kterou předkládající soud klade Soudnímu dvoru, je výklad několika ustanovení celního kodexu a prováděcího nařízení. Nejprve se táže, zda mohou vnitrostátní celní orgány na základě článku 66 celního kodexu a článku 251 prováděcího nařízení zrušit na žádost platnost celního prohlášení po propuštění zboží, jestliže byla uvedená žádost podána v důsledku chyby v totožnosti příjemce zboží a uvedené zboží by bez této chyby bylo osvobozeno od antidumpingového cla. Dále se alternativně táže, zda musí být čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu za takových okolností, jako jsou okolnosti ve věci původním řízení, vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby uvedené orgány provedly dodatečné zaúčtování uvedeného cla.

42.

V rámci čtvrté otázky, která závisí na odpovědi na třetí otázku, předkládající soud žádá Soudní dvůr o posouzení platnosti ustanovení článku 66 celního kodexu ve spojení s článkem 251 prováděcího nařízení. Konkrétně se táže, zda je nemožnost zrušit na základě těchto ustanovení platnost chybného celního prohlášení na žádost a z toho plynoucí nemožnost získat osvobození od antidumpingového cla podle článku 3 nařízení č. 661/2008 v souladu s článkem 20 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), čl. 28 odst. 1 SFEU a článkem 31 SFEU.

43.

Estonská vláda tvrdí, že třetí a čtvrtá otázka jsou nepřípustné, jelikož vychází z nesprávné premisy, podle níž celní prohlášení obsahovalo chybu, pokud jde o osobu příjemce zboží. Jelikož tím, kdo vyřídil celní formality pro propuštění zboží do volného oběhu, byla společnost Baltic Agro, nemohla být společnost Magnet Group uvedena na celním prohlášení jako příjemce zboží. Situace, která je předmětem sporu v původním řízení, proto podle ní nespadá do případů uvedených v článku 66 celního kodexu a článku 251 prováděcího nařízení či čl. 220 odst. 2 celního kodexu. Celní kodex a prováděcí nařízení jsou podle ní v každém případě v souladu s článkem 20 Listiny, čl. 28 odst. 1 SFEU a článkem 31 SFEU.

44.

Rada, která předkládá pouze odpověď na čtvrtou otázku, tvrdí, že zásada rovnosti zaručená článkem 20 Listiny, se neuplatní v situaci, kdy bylo celní prohlášení vyplněno nesprávně.

45.

Komise v podstatě tvrdí, že podmínky pro uplatnění článku 66 celního kodexu a článku 251 prováděcího nařízení či čl. 220 odst. 2 celního kodexu nejsou splněny. Dále tvrdí, že zásada rovnosti se podle ní neuplatní v takové situaci, o kterou se jedná ve věci v původním řízení.

46.

Nejprve je třeba připomenout, že v rámci výjimky ze zásady zákazu revokace celního prohlášení může deklarant podle čl. 66 odst. 1 celního kodexu požádat celní orgány o zrušení platnosti podaného celního prohlášení, které uvedené orgány přijaly, pokud prokáže, že bylo zboží omylem přihlášeno do celního režimu podle tohoto prohlášení ( 16 ). Článek 66 odst. 2 celního kodexu však stanoví, že až na výjimky v případech stanovených v článku 251 prováděcího nařízení, platnost prohlášení nemůže být zrušena po propuštění zboží.

47.

Jak uvedla Komise, článek 66 celního kodexu se neuplatní za okolností ve věci v původním řízení, jelikož nikdo netvrdí to, že bylo zboží omylem umístěno do konkrétního dovozního režimu uvedeného v celním prohlášení, tj. propuštění do volného oběhu, ale pouze to, že uvedené prohlášení omylem uvádělo jako příjemce zboží společnost Baltic Agro namísto společnosti Magnet Group.

48.

Jak navíc uvádí estonská vláda, podmínky pro uplatnění článku 78 celního kodexu, který vnitrostátním celním orgánům umožňuje opravit chybné celní prohlášení, rovněž nejsou splněny, jelikož příjemce zboží uvedený ve věci v původním řízení není nesprávný.

49.

Zadruhé je třeba připomenout, že čl. 220 odst. 2 celního kodexu vymezuje podmínky, za nichž lze povinnou osobu osvobodit od dodatečného zaúčtování dovozního cla v důsledku pochybení ze strany celních orgánů ( 17 ).

50.

Jak přitom uvedla Komise, nebylo tvrzeno, že vnitrostátní celní orgány ve věci v původním řízení pochybily, naopak otázka předkládajícího soudu vychází pouze z uvedení nesprávného jména příjemce v celním prohlášení. Povinnost poskytnout správné informace má přitom deklarant ( 18 ).

51.

Z výše uvedeného vyplývá, že třetí otázka předkládajícího soudu se týká výkladu ustanovení unijního práva, která se s ohledem na faktické informace, jež poskytl, zjevně neuplatní na okolnosti ve věci v původním řízení. Za těchto podmínek jsem toho názoru, že tato třetí otázka je bezpředmětná a není třeba na ni odpovídat.

52.

Za třetí nelze mít za to, že by zásada rovného zacházení zaručená článkem 20 Listiny mohla vést k neplatnosti unijních celních právních předpisů z důvodu, že tyto předpisy neumožňují společnosti Baltic Agro, aby se domohla zrušení platnosti celního prohlášení a potažmo získala osvobození od antidumpingového cla podle článku 3 nařízení č. 661/2008.

53.

Předkládající soud v tomto ohledu v podstatě upřesnil, že je třeba porovnat situaci dovážejícího podniku, který jakožto příjemce v celním prohlášení uvedl prvního nezávislého odběratele v Unii, a situaci dovážejícího podniku, který za příjemce označil dovozce, jenž v celním prohlášení uvedl prostředníka. Nerovné zacházení podle něj spočívá v tom, že první je osvobozen od antidumpingového cla, zatímco druhý nikoli.

54.

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury brání zásada rovného zacházení, která je obecnou zásadou unijního práva zakotvenou v článcích 20 a 21 Listiny ( 19 ), tomu, aby ve srovnatelných situacích docházelo k rozdílnému zacházení, nebo aby v rozdílných situacích docházelo k totožnému zacházení, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno.

55.

Srovnání navrhované předkládajícím soudem však nelze akceptovat. Nelze totiž mít za to, že se dovozce, který nesplnil formální požadavky stanovené v článku 3 nařízení č. 661/2008, nachází ve stejné situaci jako dovozce, který je splnil. Článek 20 Listiny by sice mohl případně bránit uvedeným požadavkům, pokud by bylo konstatováno, že jsou neodůvodněné, svévolné či zjevně nepřiměřené v poměru k cíli sledovanému právní úpravou, která je stanoví. Ze spisu však nevyplývá, že by toto bylo tvrzeno ve věci v původním řízení, a posouzení tohoto ustanovení nevede k závěru, že by tomu tak mohlo být.

56.

Dále nelze mít za to, že je uložením antidumpingového cla z dovozu dusičnanu amonného společnosti Baltic Agro porušen společný celní tarif a potažmo čl. 28 odst. 1 SFEU a článek 31 SFEU. Jak vyplývá z výše uvedeného, výběr uvedeného cla je ve výsledku pouze důsledkem nesplnění podmínek stanovených v článku 3 nařízení č. 661/2008, a nikoli důsledkem uplatnění celních předpisů Unie. I kdyby se společnost Baltic Agro mohla domoci zrušení platnosti celního prohlášení a opravit totožnost příjemce, který je v něm uveden, na jméno společnosti Magnet Group, uvedené podmínky by za okolností věci v původním řízení v každém případě nesplnila.

57.

Navrhuji proto, aby Soudní dvůr na čtvrtou předběžnou otázku odpověděl tak, že její posouzení neodhalilo žádnou skutečnost, kterou by mohla být s ohledem na článek 20 Listiny, čl. 28 odst. 1 SFEU a článek 31 SFEU dotčena platnost ustanovení článku 66 celního kodexu ve spojení s článkem 251 prováděcího nařízení.

58.

Navrhuji tedy, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžné otázky položené Tartu Ringkonnakohus takto: