10.11.2014 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 395/17 |
Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 3. září 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Korkein hallinto-oikeus – Finsko) – řízení zahájené X
(Věc C-318/13) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Směrnice 79/7/EHS - Rovné zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení - Úrazové pojištění zaměstnanců - Výše paušálního odškodnění za trvalé poškození zdraví - Pojistněmatematický výpočet na základě průměrné očekávané délky života v závislosti na pohlaví příjemce uvedeného odškodnění - Dostatečně závažné porušení unijního práva“)
(2014/C 395/20)
Jednací jazyk: finština
Předkládající soud
Korkein hallinto-oikeus
Účastník původního řízení
X
Výrok
1) |
Článek 4 odst. 1 směrnice Rady 79/7/EHS ze dne 19. prosince 1978 o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, na základě které se jako pojistněmatematický faktor pro výpočet dávek sociálního zabezpečení, stanovených zákonem a vyplácených v důsledku pracovního úrazu, použije rozdílná očekávaná délka života v případě mužů a žen, jestliže při použití tohoto faktoru je jednorázová dávka odškodnění, která má být vyplacena muži, nižší než odškodnění, které by obdržela žena stejného věku, která se nachází ve srovnatelné situaci. |
2) |
Předkládajícímu soudu přísluší posoudit, zda jsou splněny podmínky vzniku odpovědnosti členského státu. Obdobně, pokud jde o otázku, zda vnitrostátní právní úprava dotčená ve věci v původním řízení představuje „dostatečně závažné“ porušení unijního práva, bude tento soud muset vzít v úvahu zejména skutečnost, že Soudní dvůr dosud nerozhodl o legalitě zohlednění faktoru založeného na průměrné očekávané délce života v závislosti na pohlaví při stanovení dávky odškodnění vyplacené na základě zákonného systému sociálního zabezpečení, který spadá do oblasti působnosti směrnice 79/7. Předkládající soud bude muset rovněž vzít v úvahu možnost přiznanou členským státům unijním zákonodárcem, která je vyjádřena v čl. 5 odst. 2 směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování, jakož i čl. 9 odst. 1 písm. h) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání. Uvedený soud musí dále vzít v úvahu skutečnost, že Soudní dvůr dne 1. března 2011 (C-236/09, EU:C:2011:100), rozhodl, že první z uvedených ustanovení je neplatné, jelikož odporuje zásadě rovného zacházení pro muže a ženy. |