26.1.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 26/60

—

zrušil článek 1 rozhodnutí Komise ze dne 25. července 2012 ve věci státní podpory SA.29064 (20011/C ex 2011/NN), kterým bylo rozhodnuto, že rozdílné sazby v rámci irské daně za osobní leteckou dopravu („DLD“) uplatňované od 30. března 2009 do 1. března 2011 přestavují protiprávní státní podporu v rozporu s čl. 107 odst. 1 SFEU;

—

zrušil článek 4, 5 a 6 téhož rozhodnutí; a

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení včetně nákladů vynaložených žalobkyní.

1)

První žalobní důvod vychází z nesprávného právního posouzení, které Komise provedla, když považovala sazbu DLD ve výši 10 euro za „obvyklou“ či legitimní „běžnou“ sazbu, navzdory skutečnosti, že tato vyšší sazba byla z hlediska unijního práva protiprávní po celé zohledňované období.

2)

Druhý žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení, které Komise provedla, pokud jde o posouzení výhody plynoucí z DLD, jelikož rozhodla, že společnosti Ryanair a Aer Arann měly z hlediska finanční a konkurenční výhody plynoucí z DLD totožné postavení, naprosto nezohlednila zvláštní důsledky DLD na hospodářskou soutěž mezi společnostmi Ryanair a Aer Lingus, nesprávně posoudila výhodu, kterou společnost Ryanair údajně získala v porovnání s ostatními neirskými přepravci, a nezohlednila škodu, která společnosti Rynair vznikla v důsledku účinků DLD zvýhodňujících soutěžitele společnosti Ryanair.

3)

Třetí žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení, které Komise provedla, pokud jde o rozhodnutí o zpětném vymáhání, jelikož Irsku neposkytla požadovanou volnost uvážení při posouzení, do jaké míry státní podpora narušila hospodářskou soutěž, a tedy na obnovu původního stavu, jelikož nezkoumala relevanci schopnosti dotčených leteckých společností přenést DLD na své zákazníky a jelikož nezohlednila narušení hospodářské soutěže, k němuž dojde v důsledku rozhodnutí o zpětném vymáhání ve spojení s údajným nárokem leteckých společností „příjemců podpory“ na náhradu podle irského a unijního práva.

4)

Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že Komise neoznámila společnosti Ryanair rozhodnutí o zpětném vymáhání v souladu s požadavky podle článku 6 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 (1) a článku 41 Listiny základních práv EU.

5)

Pátý žalobní důvod vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění ze strany Komise, jelikož tento orgán na rozdíl od ustálené judikatury neodůvodnil, jak mohla být sazba ve výši 10 euro podle unijního práva protiprávní a zároveň „obvyklá“ a „legitimní“, a jelikož nezkoumal účinky předmětného opatření na hospodářskou soutěž a jeho účinky z ekonomického hlediska.