Věc T‑465/12

(zveřejnění formou výňatků)

AGC Glass Europe SA a další

v.

Evropská komise

„Hospodářská soutěž — Správní řízení — Evropský trh s automobilovým sklem — Zveřejnění rozhodnutí konstatujícího porušení článku 81 ES — Zamítnutí žádosti o důvěrné nakládání s informacemi, které Komise zamýšlí zveřejnit — Povinnost uvést odůvodnění — Důvěrnost — Profesní tajemství — Program shovívavosti — Legitimní očekávání — Rovné zacházení“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (třetího senátu) ze dne 15. července 2015

1. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Profesní tajemství – Úředník pro slyšení – Pravomoc – Rozsah a meze

   (Články 101 SFEU a 102 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 28 odst. 2; rozhodnutí Komise 2011/695, článek 8)

2. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Spolupráce ze strany stíhaných podniků – Informace, které byly Komisi dobrovolně sděleny za účelem získání prospěchu z programu shovívavosti – Neexistence vlivu na občanskoprávní důsledky účasti na protiprávním jednání

   (Články 101 SFEU, 102 SFEU a 339 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 30 odst. 2; oznámení Komise 2002/C 45/03 a 2006/C 298/11)

3. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Zveřejnění informací, které byly Komisi dobrovolně sděleny podnikem, který se účastnil protiprávního jednání, za účelem získání prospěchu z programu shovívavosti – Oznámení o spolupráci – Dosah – Zákaz zveřejňovat informace obsažené v žádostech o shovívavost – Neexistence

   (Články 101 SFEU, 102 SFEU a 339 SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, článek 4; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 30 odst. 2; oznámení Komise 2002/C 45/03 a 2006/C 298/11, body 6, 31 až 35)

1.  Podle čl. 8 odst. 2 rozhodnutí 2011/695 o mandátu úředníka pro slyšení v určitých řízeních ve věcech hospodářské soutěže účast úředníka pro slyšení spočívá v uplatňování pravidel chránících podniky z důvodu důvěrné povahy dotčených informací. Smyslem účasti úředníka pro slyšení je tedy přidat další kontrolní fázi uskutečňovanou orgánem nezávislým na Komisi. Tento orgán je navíc povinen odložit účinky svého rozhodnutí, čímž je dotčenému podniku umožněno obrátit se na soudce příslušného pro rozhodování o předběžných opatřeních s cílem získat odklad výkonu tohoto rozhodnutí, za podmínek s tím souvisejících.

   Je tudíž třeba rozlišovat mezi uplatňováním právních pravidel týkajících se důvěrné povahy informace jako takové na straně jedné a právních pravidel uplatňovaných s cílem domoci se důvěrného nakládání s informacemi nezávisle na tom, zda je daná informace ze své povahy důvěrná, na straně druhé. V tomto ohledu je třeba uvést, že i když zveřejnění informace, na kterou se nevztahuje profesní tajemství, může představovat porušení pravidla patřícího ke druhé z obou výše uvedených kategorií, tato skutečnost nečiní ochranu přiznanou pravidly týkajícími se tohoto tajemství iluzorní. Takové porušení může za předpokladu, že bylo prokázáno, vést k přijetí vhodných nápravných opatření, jako je náhrada škody, pokud jsou splněny podmínky vzniku mimosmluvní odpovědnosti Unie. Věcná analýza argumentů týkajících se této kategorie pravidel tudíž překračuje rámec cílů mandátu, který je úředníkovi pro slyšení svěřen podle článku 8 rozhodnutí 2011/695.

   (viz bod 59)

2.  Z oznámení o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů z let 2002 a 2006 vyplývá, že jediným účelem těchto oznámení je stanovit podmínky, za nichž může být podniku buď poskytnuta ochrana před pokutami, nebo pokuta snížena. Tato oznámení se tak týkají pouze výše pokut a neupravují žádnou další výhodu, jíž by se podnik mohl výměnou za svou spolupráci domáhat. Tato pravidla upřesňují, že skutečnost, že podniku byla poskytnuta ochrana před pokutami nebo byla pokuta snížena, jej nechrání před občanskoprávními důsledky jeho účasti na protiprávním jednání podle článku 101 SFEU.

   Cílem těchto oznámení o spolupráci je zavést politiku rozlišování mezi adresáty rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 101 SFEU, podle míry spolupráce každého z nich a pouze z hlediska výše pokuty. Cílem předmětných oznámení tedy není ovlivnit důsledky, jaké v občanskoprávní rovině vyvolá účast podniků žádajících o shovívavost na protiprávním jednání.

   (viz body 66, 67, 73)

3.  Z bodu 6 oznámení o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů z roku 2006 vyplývá, že podnik nemůže být znevýhodněn v občanskoprávním řízení, které vůči němu bylo případně zahájeno, pouze z toho důvodu, že dobrovolně předložil Komisi písemně prohlášení o shovívavosti, k němuž by mohlo být přijato rozhodnutí nařizující poskytnutí podkladů. Právě v rámci této snahy poskytnout ochranu zvláště prohlášením o shovívavosti si Komise v bodech 31 až 35 oznámení o spolupráci z roku 2006 stanovila zvláštní pravidla upravující způsob, jakým se tato prohlášení činí, přístup k nim a jejich využití. Tato pravidla se přitom týkají výlučně dokumentů nebo písemných či zvukově zaznamenaných prohlášení získaných v kontextu oznámení o spolupráci z roku 2002 nebo 2006, jejichž zpřístupnění podle Komise obyčejně porušuje ochranu cílů inspekcí a vyšetřování ve smyslu článku 4 nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, jak se uvádí v bodech 32 a 40 těchto oznámení. Jejich účelem ani důsledkem tedy není zabránit Komisi v tom, aby ve svém rozhodnutí, kterým se končí správní řízení, zveřejnila informace týkající se popisu protiprávního jednání, které jí byly předloženy v rámci programu shovívavosti, a nezakládají v tomto ohledu legitimní očekávání.

   Takové zveřejnění učiněné na základě článku 30 nařízení č. 1/2003 tak nemaří legitimní očekávání, jehož se mohou žalobkyně dovolávat na základě oznámení o shovívavosti z let 2002 a 2006 a které se týká výpočtu pokuty a nakládání s dokumenty a prohlášeními, kterých se to konkrétně týká.

   Souvztažně s tím se článek 4 nařízení č. 1049/2001 týká přístupu k dokumentům, které jsou součástí vyšetřovacího spisu, nikoli však rozhodnutí přijatého Komisí na závěr správního řízení, jehož obsah je definován na základě článku 30 nařízení č. 1/2003. Článek 4 nařízení č. 1049/2001 tedy nemůže ve vztahu k žalobkyním zakládat legitimní očekávání ohledně obsahu veřejné verze dotčeného rozhodnutí.

   (viz body 70–72)