1

Žalobkyně, Toshiba Corp., je japonskou společností činnou v různých odvětvích a mimo jiné v oblasti plynem izolovaných spínacích přístrojů (dále jen „PISP“). Mezi říjnem 2002 a dubnem 2005 byla její činnost v oblasti PISP vykonávána společným podnikem, totiž společností TM T&D Corp., vlastněnou rovným podílem se společností Mitsubishi Electric Corp. (dále jen „Melco“) a zrušenou v roce 2005.

2

Dne 24. ledna 2007 přijala Komise Evropských společenství rozhodnutí C (2006) 6762 final v řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (věc č. COMP/F/38.899 – Plynem izolované spínací přístroje) (dále jen „rozhodnutí z roku 2007“).

3

V rozhodnutí z roku 2007 Komise konstatovala existenci jediného a trvajícího porušení článku 81 ES a článku 53 Dohody o Evropském hospodářském prostoru na trhu PISP Evropského hospodářského prostoru (EHP) od 15. dubna 1988 do 11. května 2004 a uložila osobám, kterým bylo uvedené rozhodnutí určeno, jimiž byli evropští a japonští výrobci PISP, pokuty, jejichž výše byla vypočtena metodou uvedenou v pokynech o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO (Úř. věst. 1998, C 9, s. 3, dále jen „pokyny o metodě stanovování pokut“), jakož i v oznámení Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (Úř. věst. 2002, C 45, s. 3).

4

Protiprávní jednání, jehož se týkalo rozhodnutí z roku 2007, obsahovalo tři podstatné prvky:

5

V článku 1 rozhodnutí z roku 2007 Komise konstatovala, že se žalobkyně účastnila protiprávního jednání v období od 15. dubna 1988 do 11. května 2004.

6

Za protiprávní jednání uvedené v článku 1 rozhodnutí z roku 2007 byla v článku 2 rozhodnutí z roku 2007 žalobkyni uložena pokuta ve výši 90900000 eur, z níž se má 4650000 eur odpovídajících protiprávnímu jednání spáchanému společností TM T&D zaplatit solidárně se společností Melco.

7

Dne 18. dubna 2007 podala žalobkyně žalobu proti rozhodnutí z roku 2007.

8

Rozsudkem ze dne 12. července 2011 Toshiba v. Komise (T‑113/07, Sb. rozh., EU: T: 2011: 343) na jedné straně Tribunál zamítl žalobu žalobkyně v rozsahu, v němž směřovala ke zrušení článku 1 rozhodnutí z roku 2007. Na druhé straně však zrušil článek 2 písm. h) a i) rozhodnutí z roku 2007 v rozsahu, v němž se týkal žalobkyně z důvodu, že Komise porušila zásadu rovného zacházení tím, že při výpočtu výše pokuty v případě žalobkyně zvolila referenční rok, který se odlišoval od referenčního roku zvoleného v případě evropských účastníků protiprávního jednání.

9

Dne 23. září 2011 podala žalobkyně k Soudnímu dvoru kasační opravný prostředek proti rozsudku Toshiba v. Komise, bod 8 výše (EU:T:2011:343).

10

Dne 15. února 2012 zaslala Komise žalobkyni dopis popisující skutkové okolnosti, z něhož vyplývalo, že má v úmyslu přijmout nové rozhodnutí, kterým jí uloží pokutu (dále jen „dopis popisující skutkové okolnosti“). Komise uvedla skutečnosti, které byly podle ní relevantní pro výpočet výše této pokuty, vzhledem k rozsudku Toshiba v. Komise, bod 8 výše (EU:T:2011:343).

11

Dne 7. a 23. března 2012 předložila žalobkyně k tomuto dopisu popisujícímu skutkové okolnosti vyjádření.

12

Dne 12. června 2012 se konalo setkání mezi zástupci žalobkyně a týmem Komise pověřeného věcí.

13

Rozhodnutím Komise C (2012) 4381 ze dne 27. června 2012, měnícím rozhodnutí z roku 2007 v rozsahu, v němž bylo určeno společnost Melco a žalobkyni (věc COMP/39.966 — Plynem izolované spínací přístroje — pokuty) (dále jen „napadené rozhodnutí“), byl článek 2 rozhodnutí z roku 2007 změněn přidáním nových písmen h) a i). V písmenu h) se uvádí, že žalobkyni bylo uloženo zaplatit pokutu ve výši 4650000 eur, kterou měla uhradit společně a nerozdílně se společností Melco. V písmenu i) byla žalobkyni, jako jediné odpovědné, uložena pokuta ve výši 56793000 eur.

14

Za účelem nápravy nerovného zacházení, kterou Tribunál kritizoval v rozsudku Toshiba v. Komise, bod 8 výše (EU:T:2011:343), vycházela Komise v napadeném rozhodnutí z celosvětového obratu s PISP za rok 2003. Jelikož během tohoto roku vykonávala činnosti žalobkyně a společnosti Melco v oblasti PISP společnost TM T&D, Komise zohlednila její obrat za rok 2003 (body 59 a 60 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

15

Zaprvé Komise v rámci odstupňovaného zacházení s cílem zohlednit jednotlivá přispění různých účastníků kartelové dohody, vypočetla tržní podíl společnosti TM T&D v roce 2003, pokud jde o PISP (15 až 20 %) a zařadila ho do druhé kategorie podle kategorizace uvedené v bodech 482 až 488 odůvodnění rozhodnutí z roku 2007. V důsledku toho byla společnosti TM T&D stanovena předpokládaná výchozí částka pokuty 31000000 eur (bod 61 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

16

Zadruhé byla k zohlednění rozdílné schopnosti žalobkyně a společnosti Melco přispívat k protiprávnímu jednání v období před založením TM T&D výchozí částka pokuty společnosti TM T&D rozdělena mezi její akcionáře poměrně k jejich jednotlivým prodejům PISP v roce 2001, což byl poslední celý rok před založením TM T&D. Proto byla v případě žalobkyně stanovena výchozí částka pokuty 10863199 eur a v případě společnosti Melco výchozí částka pokuty 20136801 eur (body 62 a 63 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

17

Zatřetí Komise na žalobkyni použila k zajištění odrazujícího účinku pokuty odrazující koeficient 2, na základě jejího obratu za rok 2005 (body 69 až 71 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

18

Začtvrté pro účely zohlednění doby trvání protiprávního jednání v období před založením společnosti TM T&D byla výchozí částka pokuty žalobkyně zvýšena o 140 % (body 73 až 76 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

19

Zapáté pro účely zohlední doby trvání protiprávního jednání během období činnosti společnosti TM T&D byla žalobkyni a společnosti Melco společně a nerozdílně uložena částka ve výši 15 % z předpokládané výchozí částky pokuty TM T&D (bod 77 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

20

Konečně zašesté byla solidární částka pokuty vynásobena odrazujícím koeficientem vztahujícím se na žalobkyni a částka, která po tomto vynásobení přesahovala společnou a nerozdílnou částku pokuty, jí byla uložena jako částka, kterou musí zaplatit samostatně (bod 78 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

21

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 12. září 2012 podala žalobkyně projednávanou žalobu.

22

Usnesením předsedy čtvrtého senátu Tribunálu ze dne 2. května 2013 bylo řízení přerušeno až do vynesení rozsudku ve věci C‑498/11 P, Toshiba Corp. v. Komise.

23

Při změně složení senátů Tribunálu byl soudce zpravodaj přidělen k prvnímu senátu, kterému byla tudíž tato věc přidělena.

24

Rozsudkem ze dne 19. prosince 2013, Siemens v. Komise (C‑239/11 P, C‑489/11 P a C‑498/11 P, EU:C:2013:866) Soudní dvůr zamítl kasační opravný prostředek podaný žalobkyní proti rozsudku Toshiba v. Komise, bod 8 výše (EU: T: 2011: 343). Proto bylo pokračováno v řízení v této věci.

25

Na základě zprávy soudce zpravodaje Tribunál (první senát) rozhodl dne 3. února 2015 zahájit ústní část řízení a v rámci organizačních procesních opatření stanovených v článku 64 jednacího řádu Tribunálu ze dne 2. května 1991 vyzval účastníky řízení k předložení určitého dokumentu a položil jim písemně otázky. Účastníci řízení těmto žádostem Tribunálu vyhověli.

26

V dopise ze dne 15. dubna 2015, vloženém do spisu, žalobkyně předložila vyjádření k odpovědím Komise na otázky Tribunálu. V příloze tohoto dopisu poskytla Tribunálu shrnutí připravené jejími advokáty po setkání ze dne 12. června 2012.

27

Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 21. dubna 2015.

28

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

29

Komise navrhuje, aby Tribunál:

30

V žalobě žalobkyně uvádí pět žalobních důvodů na podporu hlavního návrhu. První žalobní důvod vychází z porušení zásad řádné správy a proporcionality. Druhý žalobní důvod vychází z porušení práva na obhajobu. Třetí žalobní důvod vychází z porušení zásady rovného zacházení, pokud jde o výchozí částku pokuty. Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění. Pátý žalobní důvod vychází z porušení zásady rovného zacházení, pokud jde o určení míry odpovědnosti žalobkyně vzhledem k evropským účastníkům protiprávního jednání.

31

Žalobkyně v odpovědi na písemnou otázku Tribunálu prohlásila, že v návaznosti na vyhlášení rozsudku Siemens v. Komise, bod 24 výše (EU:C:2013:866) bere zpět první žalobní důvod. Proto je třeba zkoumat jen druhý až pátý žalobní důvod. V tomto ohledu Tribunál považuje za vhodné zkoumat žalobní důvody, které se týkají řízení, které vedlo k přijetí napadeného rozhodnutí a jeho odůvodnění, totiž druhý a čtvrtý žalobní důvod, předtím, než se bude zabývat třetím a pátým žalobním důvodem, které se týkají opodstatněnosti výpočtu výše pokuty uvedeného v uvedeném rozhodnutí.

32

Žalobkyně tvrdí, že Komise porušila její právo na obhajobu tím, že na jedné straně před přijetím napadeného rozhodnutí nezaslala nové oznámení námitek a na druhé straně se v dopise popisujícím skutkové okolnosti nezabývala všemi skutečnostmi důležitými pro výpočet částky uložené pokuty.

33

Komise zpochybňuje opodstatněnost argumentů žalobkyně.

34

V první části druhého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že jí Komise před přijetím napadeného rozhodnutí spíše než pouhý dopis popisující skutkové okolnosti měla zaslat nové oznámení námitek.

35

Žalobkyně v tomto ohledu připomíná, že oznámení námitek představuje „podstatnou procesní ochranu“ zaručující osobě, které je rozhodnutí Komise určeno, být vyslechnuta, a tvrdí, že dopis popisující skutkové okolnosti nepřináší stejné záruky zejména, když neumožňuje požádat o slyšení před úředníkem pro slyšení nezávislým na týmu pověřeném tímto případem.

36

V tomto ohledu Komise podle žalobkyně nesprávně tvrdí, že oznámení námitek je třeba pouze, pokud jsou vzneseny nové námitky. Podle judikatury je totiž oznámení námitek nezbytné pro to, aby dotčenému podniku umožnilo bránit se nejen proti konstatování porušení, ale i proti uložení nové pokuty. Tento závěr byl potvrzen oznámením Komise o osvědčených postupech pro vedení řízení týkajících se článků 101 [SFEU] a 102 [SFEU] (Úř. věst. 2011, C 308, s. 6, dále jen „oznámení o osvědčených postupech“), jakož i prohlášeními člena Komise odpovědného za hospodářskou soutěž. Stejně tak přijetí nového oznámení námitek odpovídá rozhodovací praxi Komise ve věcech srovnatelných s touto věcí, v nichž bylo rozhodnutí zrušeno soudem Evropské unie.

37

Žalobkyně dodává, že podle judikatury se v řízení vedeném s cílem nahrazení zrušeného řízení, musí v zásadě pokračovat od okamžiku, ve kterém došlo k protiprávnosti. Jelikož v projednávané věci je pochybením, které odůvodnilo zrušení rozhodnutí z roku 2007, hmotněprávní pochybení, což nutně ovlivnilo platnost přípravných opatření tohoto rozhodnutí, znamená to, že nové oznámení námitek bylo nezbytné.

38

Komise se domnívá, že jelikož vůči žalobkyni neuplatnila nové skutečnosti, nebylo nové oznámení v projednávané věci nutné.

39

V souladu s judikaturou musí oznámení námitek obsahovat popis námitek, které jsou formulovány dostatečně jasně, byť stručně, aby bylo dotčeným osobám umožněno skutečně zjistit, jaké chování jim Komise vytýká. Pouze za této podmínky totiž může oznámení námitek splnit funkci vyplývající z nařízení Unie, která spočívá v poskytnutí všech nezbytných informací podnikům za účelem jejich účinné obhajoby předtím, než Komise přijme konečné rozhodnutí (viz rozsudek ze dne 15. března 2006, BASF v. Komise, T‑15/02, Sb. rozh., EU:T:2006:74, bod 46 a citovaná judikatura).

40

Pokud jde o výkon práva na obhajobu ve vztahu k uložení pokut, z ustálené judikatury vyplývá, že Komise splní povinnost dodržet právo podniků být vyslechnuty, pokud v oznámení námitek výslovně uvede, že bude zkoumat, zda je třeba uložit dotyčným podnikům pokuty, a pokud uvede hlavní skutkové a právní okolnosti, které mohou vést k uložení pokuty, jako je závažnost a doba trvání předpokládaného protiprávního jednání a skutečnost, že k němu došlo „úmyslně nebo z nedbalosti“. Komise jim tak poskytuje informace, které jsou nezbytné pro jejich obhajobu nejen proti zjištění protiprávního jednání, ale i proti uložení pokuty (viz rozsudek BASF v. Komise, bod 39 výše, EU:T:2006:74, bod 48 a citovaná judikatura).

41

V tomto kontextu, jestliže Komise uvedla skutkové a právní okolnosti, na nichž hodlá založit výpočet výše pokut, není již povinna upřesnit způsob, jakým každou z těchto okolností zohlední při stanovení výše pokuty. Uvedení údajů o výši zamýšlených pokut, dokud nebyla podnikům dána možnost vyslovit připomínky k jim vytýkaným skutečnostem, by znamenalo nepřiměřeně předjímat rozhodnutí Komise (rozsudek BASF v. Komise, bod 39 výše, EU:T:2006:74, bod 62 a citovaná judikatura).

42

V projednávané věci je nesporné, že před přijetím rozhodnutí z roku 2007 bylo žalobkyni zasláno oznámení námitek ze dne 20. dubna 2006 (dále jen „oznámení námitek z roku 2006“). Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí výslovně stanoví, že představuje rozhodnutí pozměňující rozhodnutí z roku 2007, spadá postup jeho přijetí do prodloužené fáze řízení, které vedlo k přijetí rozhodnutí z roku 2007. Za těchto okolností lze zohlednit obsah oznámení námitek z roku 2006 k ověření toho, zda bylo dodrženo právo žalobkyně na obhajobu v řízení, které vedlo k přijetí napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž není zpochybněn rozsudkem Toshiba v. Komise, bod 8 výše (EU:T:2011:343).

43

V tomto ohledu Komise v bodě 9.2 oznámení námitek z roku 2006 výslovně oznámila, že měla v úmyslu uložit pokuty osobám, kterým byl určen uvedený dokument (bod 408 odůvodnění), a upřesnila hlavní faktory pro určení výše těchto pokut (body 409 až 416 odůvodnění), mimo jiné závažnost protiprávního jednání, jeho úmyslnou a trvající povahu, tajnou a institucionalizovanou strukturu kartelové dohody, jeho zeměpisný rozměr, relativní závažnost protiprávního jednání, kterého se dopustily jednotlivé podniky, zvláště pokud jde o délku jejich účasti a jejich význam na trhu PISP a vůli zajistit odrazující účinek pokut.

44

V rozporu s tím, co žalobkyně tvrdila na jednání, tedy oznámení námitek z roku 2006 splňuje požadavky stanovené judikaturou uvedenou v bodě 40 výše, pokud jde o dodržení práva na obhajobu.

45

Kromě toho, i když rozsudek Toshiba v. Komise, bod 8 výše (EU:T:2011:343) zrušil rozhodnutí z roku 2007 v rozsahu, v jakém byla žalobkyni uložena pokuta, nezpochybnil pravdivost, relevanci nebo opodstatněnost skutkových a právních okolností týkajících se výpočtu výše pokuty uvedených v oznámení námitek z roku 2006 a shrnutých v bodě 43 výše.

46

Zvláště Tribunál nekritizoval ani vůli Komise zajistit odrazující účinek pokut ani její rozhodnutí zohlednit relativní váhu protiprávního jednání, kterého se dopustily jednotlivé podniky, pokud jde o jejich význam pro trh PISP, jelikož pouze uvedl, že za okolností projednávané věci nebylo odůvodněno zakládat posledně uvedený výpočet na různých referenčních letech pro různé podniky.

47

Konstatování učiněná v rozsudku Toshiba v. Komise, bod 8 výše (EU:T:2011:343) tedy nebrání zohlednění údajů poskytnutých v oznámení námitek z roku 2006 ve věci určení výše pokuty při kontrole dodržení práva žalobkyně na obhajobu v rámci řízení, které vedlo k přijetí napadeného rozhodnutí.

48

Ostatní argumenty uvedené žalobkyní na podporu první části druhého žalobního důvodu nemohou zpochybnit tento závěr.

49

Žalobkyně se odvolává na judikaturu, podle které se vyžaduje oznámení námitek, aby se dotyčný podnik mohl bránit nejen proti zjištění protiprávního jednání, ale i proti uložení pokuty, která nebyla uvedena v dřívějším oznámení námitek (rozsudek ze dne 15. března 2000, Cimenteries CBR a další v. Komise, T‑25/95, T‑26/95, T‑30/95 až T‑32/95, T‑34/95 až T‑39/95, T‑42/95 až T‑46/95, T‑48/95, T‑50/95 až T‑65/95, T‑68/95 až T‑71/95, T‑87/95, T‑88/95, T‑103/95 a T‑104/95, Recueil, EU:T:2000:77, bod 480).

50

Tato judikatura se však týká případů, kdy Komise v konečném rozhodnutí uložila pokuty současně podnikům a profesním sdružením, kdežto oznámení námitek odkazovalo pouze na úmysl Komisi uložit pokuty podnikům. Právo dotyčných profesních sdružení na obhajobu bylo porušeno tím, že během správního řízení nebyly vyzvány předložit připomínky k případnému výkonu pravomoci Komise uložit jim pokutu (rozsudek Cimenteries CBR a další v. Komise, bod 49 výše, EU:T:2000:77, bod 480).

51

Naopak v projednávané věci bod 408 odůvodnění oznámení námitek z roku 2006 výslovně uváděl záměr Komise uložit pokuty osobám, jimž byl určen uvedený dokument, a to včetně žalobkyně. Z toho důvodu byl rozsudek Cimenteries CBR a další v. Komise, bod 49 výše (EU:T:2000:77) vynesen za skutečně odlišných skutkových okolností, a nemůže tedy podpořit opodstatněnost argumentů žalobkyně.

52

Stejné konstatování musí být učiněno, pokud jde o údajnou rozhodovací praxi Komise, která zahrnuje tři rozhodnutí.

53

Pokud jde totiž o rozhodnutí Komise 94/215/ESUO ze dne 16. února 1994, opětovně přijaté dne 8. listopadu 2006 (věc COMP/F/38.907 – Ocelové nosníky) povinnost zaslat nové oznámení námitek vycházela ze skutečnosti, že dřívější oznámení námitek bylo zasláno společnosti TradeArbed SA, přičemž pokuta byla pravomocně uložena její mateřské společnosti, Arbed SA. Pokud jde o rozhodnutí Komise 98/247/ESUO ze dne 21. ledna 1998, znovu přijaté dne 20. prosince 2006 (věc COMP/F/39.234 – Přirážka za slévání, znovupřijetí), protiprávnost spočívala v tom, že v konečném rozhodnutí byla společnost ThyssenKrupp Stainless AG činěna odpovědnou za účast společnosti Thyssen Stahl AG na kartelové dohodě, aniž bylo toto přičtení odpovědnosti předvídáno v oznámení námitek, a tedy aniž se společnost ThyssenKrupp Stainless mohla v tomto ohledu bránit. Pokud jde o rozhodnutí Komise ze dne 20. prosince 2001, znovu přijaté dne 23. června 2010 (věc COMP/36.212 – Samopropisovací papír), protiprávnost naopak vycházela ze skutečnosti, že společnost Bolloré SA nemohla vyvodit z dřívějšího oznámení námitek úmysl Komise vycházet z její přímé účasti na kartelové dohodě a nejen z účasti její dceřiné společnosti Copigraph.

54

V těchto třech případech zaslání nového oznámení námitek vyplývá z toho, že se Komise rozhodla uplatnit k tíži podniků jednání, která nebyla uvedena v dřívějším oznámení námitek. V projednávané věci tomu tak není, což mimo jiné žalobkyně nepopírá.

55

Pokud jde o oznámení o osvědčených postupech, znějí body týkající se obsahu oznámení námitek, pokud jde o uložení pokut, takto:

56

Nejprve, jak uvádí Komise, bod 7 oznámení o osvědčených postupech výslovně uvádí, že „[uvedené] oznámení nezakládá nová práva nebo povinnosti ani nemění práva či povinnosti vyplývající ze Smlouvy [o FEU], nařízení (ES) č. 1/2003, prováděcího nařízení a judikatury Soudního dvora Evropské unie“. Oznámení o osvědčených postupech se tedy každopádně nemůže odchylovat od judikatury uvedené v bodech 39 až 41 výše.

57

Stejné konstatování platí tím více, pokud jde o skutečnosti uvedené v bodě 85 oznámení o osvědčených postupech, jelikož Komise výslovně upřesnila, že jejich uvedení v oznámení námitek nevyplývalo z právní povinnosti a že je každopádně mohla oznámit dotyčným podnikům v pozdějším stadiu.

58

Konečně skutečnosti uvedené v bodě 84 oznámení o osvědčených postupech odpovídají skutečnostem stanoveným v judikatuře uvedené v bodech 39 až 41 výše. Za těchto okolností ze zkoumání uvedeného v bodech 43 a 44 výše vyplývá, že oznámení námitek z roku 2006 splňuje požadavky stanovené v bodě 84 oznámení o osvědčených postupech.

59

Zkoumání oznámení o osvědčených postupech proto nepodporuje argumenty žalobkyně.

60

Stejné platí, pokud jde o prohlášení ze dne 14. dubna 2011 pocházející od člena Komise odpovědného za hospodářskou soutěž, která uvedla žalobkyně. Na jedné straně totiž taková prohlášení nezavazují Komisi při přijímání rozhodnutí ukládajících pokuty za porušení pravidel práva hospodářské soutěže. Na druhé straně zaujetí postoje uvedeného člena Komise, na který poukazuje žalobkyně, uvádí výhledový politický závazek a nepředstavuje vyjádření existující závazné právní normy.

61

Žalobkyně rovněž tvrdí, že pochybení, které odůvodnilo zrušení rozhodnutí z roku 2007 je hmotněprávním pochybením, které nutně ovlivnilo platnost přípravných opatření tohoto rozhodnutí, což znamená, že nové oznámení námitek bylo nezbytné.

62

Žalobkyně však neupřesňuje, v čem rozsudek Toshiba v. Komise, bod 8 výše (EU:T:2011:343) negativně poznamenal přípravná opatření rozhodnutí z roku 2007.

63

Kromě toho a každopádně, jak již bylo v podstatě uvedeno v bodech 45 a 46 výše, kritika vyjádřená Tribunálem v rozsudku Toshiba v. Komise, bod 8 výše (EU:T:2011:343) se netýká skutkového určení a právního posouzení protiprávního jednání, kterého se dopustila žalobkyně, ani určení faktorů, které je třeba zohlednit při stanovení výše pokuty. Tribunál pouze vytýkal volbu referenčních údajů, které měly sloužit k podrobnému výpočtu, který je v důsledku toho jediným přípravným opatřením, které může být negativně poznamenáno rozsudkem Toshiba v. Komise, bodě 8 výše (EU:T:2011:343). Z judikatury uvedené v bodech 39 až 41 výše však vyplývá, že tento výpočet se nemá uskutečnit v oznámení námitek, jelikož uvedení relevantních faktorů je z hlediska práva na obhajobu dotyčných podniků dostačující. Argument spojený s přípravnými opatřeními tudíž rovněž neprokazuje, že nové oznámení námitek bylo v projednávané věci nezbytné.

64

Vzhledem ke všemu předcházejícímu je nejdříve třeba dospět k závěru, že oznámení námitek z roku 2006 poskytlo žalobkyni potřebné informace, aby mohla účelně uplatňovat svou obhajobu, včetně toho, co se týče uložení pokuty, dále že pravdivost, relevance a opodstatněnost těchto informací nebyly ovlivněny rozsudkem Toshiba v. Komise, bod 8 výše (EU:T:2011:343), a konečně, že Komise v napadeném rozhodnutí neuplatnila vůči žalobkyni nové skutečnosti, než které byly uvedeny v oznámení námitek z roku 2006.

65

Za těchto okolností Komise neměla povinnost zaslat žalobkyni nové oznámení námitek, což znamená, že první část druhého žalobního důvodu je třeba zamítnout.

66

V druhé části druhého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že její právo na obhajobu bylo porušeno tím, že dopis popisující skutkové okolnosti se nezabýval všemi podstatnými prvky výpočtu výše uložené pokuty, navzdory povinnosti Komise zahrnout do něj co nejvíce podrobností, pokud jde o metodiku tohoto výpočtu.

67

Dopis popisující skutkové okolnosti se totiž údajně nezabýval úmyslem Komise uložit dodatečnou částku pokuty ve výši 4,65 milionu eur vyplývající z použití koeficientu k odrazení žalobkyně, pro období činnosti společností TM T&D, uvedené v bodě 20 výše (dále jen „dodatečná částka“).

68

Žalobkyně proto tvrdí, že se nemohla vyjádřit k uplatnění dodatečné částky, uvedené v bodě 78 odůvodnění napadeného rozhodnutí, což znamená, že Komise porušila její právo na obhajobu.

69

Žalobkyně se mimo jiné domnívá, že uložení dodatečné částky vedle pokuty uložené společnosti TM T&D je nesprávné.

70

Komise zpochybňuje opodstatněnost argumentů žalobkyně.

71

Pokud jde o výhradu vycházející z porušení práva na obhajobu, je třeba připomenout, že podle judikatury jeho dodržování vyžaduje, aby dotyčná osoba mohla v průběhu správního řízení účelně vyjádřit stanovisko k pravdivosti a relevanci tvrzených skutkových zjištění a okolností a k dokumentům použitým Komisí na podporu jejího tvrzení o existenci porušení Smlouvy (rozsudek ze dne 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise, C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, Recueil, EU:C:2004:6, bod 66).

72

Kromě toho již bylo v bodě 40 výše připomenuto, že pokud Komise v oznámení námitek výslovně uvede, že bude zkoumat, zda je třeba uložit dotyčným podnikům pokuty, a uvede hlavní skutkové a právní okolnosti, které mohou vést k uložení pokuty, splní povinnost dodržet právo podniků být vyslechnuty, neboť jim tím poskytuje informace, které jsou nezbytné pro jejich obhajobu nejen proti zjištění protiprávního jednání, ale i proti uložení pokuty (viz rozsudek BASF v. Komise, bod 39 výše, EU:T:2006:74, bod 48 a citovaná judikatura).

73

V projednávané věci z bodu 78 odůvodnění napadeného rozhodnutí výslovně vyplývá, že cílem dodatečné částky je zajistit odrazující účinek pokuty uložené žalobkyni. Jak již bylo konstatováno v bodě 43 výše, vůle zajistit odrazující účinek pokuty byla přiměřeným způsobem uvedena v bodě 9.2 oznámení námitek z roku 2006, které lze v projednávané věci zohlednit (viz bod 42 výše). Komise proto dodržela požadavky stanovené judikaturou připomenutou v bodech 40 a 72 výše, pokud jde o dodatečnou částku.

74

Toto konstatování však nemá vliv na to, že Komise měla podle judikatury uvedené v bodě 71 výše po zaslání oznámení námitek povinnost poskytnout žalobkyni dodatečné informace o způsobech uplatnění jeho úmyslu zajistit odrazující účinek pokuty, aby v tomto ohledu mohla účelně vyjádřit stanovisko, a to i pokud jde o uložení dodatečné částky.

75

Avšak v rozporu s tvrzením žalobkyně, jelikož dopis popisující skutkové okolnosti nemá zvláštní procesní postavení, není nutné, aby byly dané skutečnosti podrobně vysvětleny Komisí v tomto dokumentu. Je spíše třeba ověřit, zda bylo žalobkyni z hlediska průběhu celého řízení vedoucího k přijetí napadeného rozhodnutí odpovídajícím způsobem umožněno pochopit tento záměr a vyjádřit se k němu.

76

V tomto ohledu je zaprvé třeba uvést, že relevantní údaje v tomto kontextu vyplývají z rozhodnutí z roku 2007. Bod 491 odůvodnění tohoto rozhodnutí totiž určuje odrazující koeficient použitelný na žalobkyni, kdežto bod 503 odůvodnění výslovně stanoví v rozporu s tím, co tvrdila žalobkyně na jednání, že žalobkyni se za období činnosti společnosti TM T&D uloží dodatečná částka vypočtená na základě téhož koeficientu. S ohledem na tyto body odůvodnění tedy žalobkyně měla možnost seznat, že Komise hodlá zajistit odrazující účinek pokuty, i pokud jde o období činnosti společnosti TM T&D.

77

Zadruhé nic v rozsudku Toshiba v. Komise, bod 8 výše (EU:T:2011:343), neumožňuje se domnívat, že rozhodnutí Komise zajistit odrazující účinek pokuty uložené žalobkyni, i pokud jde o období činnosti společnosti TM T&D, bylo protiprávní nebo nepřiměřené, neboť tento rozsudek se touto otázkou nezabývá.

78

Zatřetí Komise v bodě 20 dopisu popisujícího skutkové okolnosti uvedla, že v novém rozhodnutí, které má být přijato v návaznosti na rozsudek Toshiba v. Komise, uvedený výše v bodě 8 (EU:T:2011:343), nehodlá uplatnit nové námitky proti žalobkyni, a že výpočet nové pokuty se bude zakládat na posouzení skutečností uvedených v rozhodnutí z roku 2007, a to při dodržení zásad stanovených v rozsudku Toshiba v. Komise, bod 8 výše (EU:T:2011:343) a v rozsudku ze dne 12. července 2011Mitsubishi Electric v. Komise (T‑133/07, Sb. rozh., EU:T:2011:345). Komise v bodech 22, 31 a 32 dopisu popisujícího skutkové okolnosti připomněla svůj záměr stanovit výši pokuty na dostatečně vysoké úrovni, aby byl zajištěn její odrazující účinek, a upřesnila, že její posouzení v tomto ohledu bude založeno na celkovém obratu žalobkyně a společnosti Melco. V bodech 21 a 41 dopisu popisujícího skutkové okolnosti Komise vyzvala žalobkyni a společnost Melco, aby ve stanovené lhůtě předložily připomínky, zejména k metodě výpočtu a relevantním parametrům.

79

Podle znění dopisu popisujícího skutkové okolnosti mohla žalobkyně pochopit jednak, že v rozsahu, v němž byly parametry pro výpočet výše pokuty uložené v rozhodnutí z roku 2007 slučitelné s rozsudkem Toshiba v. Komise, bod 8 výše (EU:T:2011:343), budou tyto parametry použity v rozhodnutí, které má být přijato, a jednak, že tyto parametry zahrnovaly vůli zajistit odrazující účinek pokuty. Jelikož stejná vůle vedla Komisi v rozhodnutí z roku 2007 k tomu, aby žalobkyni uložila dodatečnou částku za období činnosti společnosti TM T&D, mohla žalobkyně pochopit, že jí Komise v napadeném rozhodnutí mohla uložit obdobnou dodatečnou částku.

80

Žalobkyně v tomto ohledu tvrdí, že dopis popisující skutkové okolnosti v bodech 31 a 32 neodkazoval na rozhodnutí z roku 2007, pokud jde o uložení dodatečné částky, avšak činil tak pro jiné aspekty výpočtu částky pokuty, zejména v bodech 26 a 39.

81

Není třeba se zabývat přípustností tohoto tvrzení napadeného Komisí, stačí podotknout, že, jak již bylo konstatováno v bodech 78 a 79 výše, okolnost, že přijímané rozhodnutí mělo být, pokud možno, založeno na parametrech uvedených v rozhodnutí z roku 2007, vyplývala jasně z dopisu popisujícího skutkové okolnosti, a zejména z bodu 20, ačkoli v bodech 31 a 32 uvedeného dopisu není výslovně odkazováno na rozhodnutí z roku 2007.

82

Začtvrté žalobkyně v bodech 21 a 22 připomínek k dopisu popisujícímu skutkové okolnosti odkázala na odrazující koeficient, který se na ni měl použít, a nedotazovala se, na jaké období se měl uplatnit. Připomínky žalobkyně k dopisu popisujícímu skutkové okolnosti nevykazují pochybnosti týkající se určení tohoto období.

83

Zapáté účastníci řízení se neshodují v otázce, zda na setkání ze dne 12. června 2012 bylo uvedeno uplatnění odrazujícího koeficientu pro období činnosti společnosti TM T&D. Komise tvrdí, že tomu tak bylo, a opírá se o interní zápis, který pro toto setkání vyhotovila. Žalobkyně zpochybňuje výklad Komise, přičemž odkazuje na shrnutí připravené jejími advokáty na konci uvedeného schůzky, uvedené v příloze jejího dopisu ze dne 15. dubna 2015.

84

V tomto ohledu je třeba uvést, že i když interní zápis Komise obsahuje pod druhou odrážkou uvedenou na třetí straně text, který by případně mohl být vykládán tak, že odkazuje na uplatnění odrazujícího koeficientu pro období činnosti společnosti TM T&D, tento text nebyl dostatečně jasně formulován, jak připouští sama Komise, což znamená, že nemůže být Tribunálem zohledněn.

85

Z toho důvodu z jiných částí interního zápisu Komise, formulovaných jasným a přesným způsobem, i ze shrnutí připraveného advokáty žalobkyně, které může být zohledněno v rozsahu, v němž představuje reakci na tvrzení Komise v odpovědi na otázky Tribunálu (v tomto smyslu viz rozsudek ze 14. dubna 2005, Gaki Kakouri v. Soudní dvůr,C‑243/04 P, EU:C:2005:238, bod 32), výslovně vyplývá, že podle názoru Komise, nebylo nutné změnit parametry výpočtu výše pokuty použité v rozhodnutí z roku 2007, které Tribunál nekritizoval, a jediná změna metodiky se tudíž měla týkat referenčního roku. Jak přitom bylo konstatováno v bodech 76 a 77 výše, Komise použila odrazující koeficient pro období činnosti společnosti TM T&D v rozhodnutí z roku 2007 a tento prvek výpočtu výše pokuty Tribunál následně nekritizoval.

86

Za těchto okolností je třeba mít za to, že stanovisko, které Komise vyjádřila na setkání ze dne 12. června 2012, jak je uvedeno v interním zápisu i ve shrnutí připraveném advokáty žalobkyně, podporují ostatní relevantní skutečnosti, z nichž vyplývá, že Komise měla v úmyslu uplatnit odrazující koeficient na období činnosti společnosti TM T&D, a tedy uložit žalobkyni dodatečnou částku.

87

Vzhledem k předcházejícím úvahám je třeba dospět k závěru, že od oznámení námitek z roku 2006 žalobkyně věděla, že Komise hodlá zajistit odrazující účinek uložené pokuty. Přinejmenším od rozhodnutí z roku 2007 mohla rozpoznat, že z tohoto úmyslu vyplývá uložení dodatečné částky za období činnosti společnosti TM T&D. Tento úmysl nebyl zpochybněn rozsudkem Toshiba v. Komise, bod 8 výše (EU:T:2011:343), a byl potvrzen jak dopisem popisujícím skutkové okolnosti, tak na setkání ze dne 12. června 2012.

88

Za těchto okolností argumenty žalobkyně neumožňují prokázat, že její právo na obhajobu bylo porušeno, pokud jde o úmysl Komise uložit jí dodatečnou částku. Druhou část je tudíž třeba zamítnout v rozsahu, v němž vychází z porušení uvedeného práva.

89

V rozsahu, v němž žalobkyně mimo jiné tvrdí, že uložení dodatečné částky je stiženo pochybením, je třeba uvést, že její tvrzení je v rámci tohoto žalobního důvodu neúčinné, protože jeho cílem není prokázat porušení jejího práva na obhajobu.

90

Kromě toho se žalobkyně v tomto ohledu každopádně omezuje na uvedení toho, že jelikož napadené rozhodnutí uložilo různé pokuty „pro společnost Toshiba“ a „pro společnost TM T&D“, dodatečná částka nemohla být uložena vedle druhé pokuty, protože TM T&D byla oddělená od svých akcionářů a její obrat nebyl dostatečně vysoký pro odůvodnění použití odrazujícího koeficientu. Toto tvrzení však vychází z nesprávného předpokladu, jelikož napadené rozhodnutí neuložilo různé pokuty „pro žalobkyni“ a „pro společnost TM T&D“, ale uložilo jedinou pokutu žalobkyni za její účast na protiprávním jednání. Ostatně skutečnost, že část pokuty uložené žalobkyni odpovídá období činnosti společnosti TM T&D vůbec neznamená, že stejná část pokuty nemůže být zvýšena dodatečnou částkou k zajištění odrazujícího účinku ve vztahu k žalobkyni, která byla shledána odpovědnou za protiprávní jednání, kterého se dopustila TM T&D.

91

Vzhledem k předcházejícím úvahám je třeba zamítnout druhou část druhého žalobního důvodu, a tedy tento žalobní důvod v plném rozsahu.

92

Ve čtvrtém žalobním důvodu žalobkyně tvrdí, že Komise neodůvodnila právně dostačujícím způsobem výchozí částku pokuty společnosti TM T&D, použitou v napadeném rozhodnutí pro výpočet výchozí částky pokuty žalobkyně, pokutu odpovídající období činnosti společnosti TM T&D, jakož i dodatečnou částku. Žalobkyně v tomto ohledu uvádí, že základ, ze kterého Komise vycházela při výpočtu výchozí částky pokuty 31000000 eur pro společnost TM T&D nebyl vysvětlen v rozhodnutí z roku 2007 a že napadené rozhodnutí uvádí tutéž sumu, aniž by poskytlo další vysvětlení. Z toho důvodu Komise při stanovení výchozí částky pokuty společnosti TM T&D údajně jednala svévolně a porušila povinnost odůvodnění.

93

Komise zpochybňuje opodstatněnost argumentů žalobkyně.

94

Podle judikatury z odůvodnění vyžadovaného článkem 296 SFEU musí jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž sporný akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, za účelem obhajoby svých práv a aby unijní soud mohl vykonat přezkum (obdobně viz rozsudek ze dne 18. září 2003, Volkswagen v. Komise,C‑338/00 P, Recueil, EU:C:2003:473, bod 124 a citovaná judikatura). Komise je sice na základě článku 296 SFEU povinna uvést skutkové a právní okolností, na nichž závisí odůvodnění rozhodnutí, a právní úvahy, které ji vedly k jeho přijetí, avšak toto ustanovení nepožaduje, aby se Komise zabývala všemi skutkovými a právními okolnostmii, které byly projednávány v průběhu správního řízení (obdobně viz výše uvedený rozsudek Volkswagen v. Komise, EU:C:2003:473, bod 127 a citovaná judikatura). Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, jimž je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání vysvětlení (viz rozsudek ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink’s France, C‑367/95 P, Recueil, EU:C:1998:154, bod 63 a citovaná judikatura). Výše citovaná judikatura je obdobně použitelná na rozhodnutí Komise konstatující porušení čl. 53 odst. 1 Dohody o Evropském hospodářském prostoru.

95

V tomto kontextu je třeba připomenout, že v napadeném rozhodnutí se výslovně stanoví, že představuje rozhodnutí, kterým se mění rozhodnutí z roku 2007, pokud jde o pokuty uložené žalobkyni a společnosti Melco. Za těchto okolností může být odůvodnění rozhodnutí z roku 2007 v rozsahu, v němž nebylo dotčeno rozsudkem Toshiba v. Komise, bod 8 výše (EU:T:2011:345) a neodporuje znění napadeného rozhodnutí, zohledněno při přezkumu projednávaného žalobního důvodu.

96

V této souvislosti se Komise v bodech 57 až 61 odůvodnění napadeného rozhodnutí domnívala, že jelikož bylo dotčené protiprávní jednání velmi závažné, bylo třeba použít odstupňované zacházení, aby byla zohledněna rozdílná schopnost různých podniků způsobit významnou újmu hospodářské soutěži. Komise se domnívala, že toto odstupňované zacházení musí mít formu kategorizace výchozích částek pokuty podle celosvětových obratů týkajících se PISP za rok 2003 poskytnutých různými podniky, které se účastnily protiprávního jednání. S odkazem na kategorizaci stanovenou v bodech 484 až 488 rozhodnutí z roku 2007 Komise v bodě 61 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že celosvětový obrat společnosti TM T&D, pokud jde o PISP, řadí tuto společnost do druhé kategorie, což znamená, že její předpokládaná výchozí částka pokuty byla 31000000 eur.

97

V bodě 483 odůvodnění rozhodnutí z roku 2007 je kromě toho uvedeno, že kategorie byly stanoveny tak, aby byly rozdíly mezi podíly na trhu PISP v případě podniků v téže kategorii menší než rozdíly ve vztahu k podílům na trhu podniků zařazených do odlišných kategorií.

98

V tomto kontextu mimoto z bodu 1 A pokynů o metodě stanovování pokut vyplývá, že pokud jde o velmi závažná protiprávní jednání, je předpokládaná výchozí částka pokuty vyšší než 20000000 eur.

99

Tyto skutečnosti mohou žalobkyni umožnit porozumět prvkům posouzení, které Komisi umožnily vymezit závažnost jí spáchaného protiprávního jednání, což znamená, že Komise dodržela povinnost uvést odůvodnění a zejména nebyla povinna v napadeném rozhodnutí uvádět podrobnější popis nebo číselné údaje týkající se přesného určení výchozí částky pokuty společnosti TM T&D (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. dubna 2004, Tokai Carbon a další v. Komise, T‑236/01, T‑244/01 až T‑246/01, T‑251/01 a T‑252/01, Recueil, EU:T:2004:118, bod 252).

100

Kromě toho, ačkoli Komise v napadeném rozhodnutí neuvádí, z jakých důvodů zvolila právě částku 31000000 eur pro podniky zařazené do druhé kategorie, včetně společnosti TM T&D, tato volba nemůže být považována za svévolnou a nepřekračuje meze posuzovací pravomoci, kterou v této oblasti disponuje (obdobně viz rozsudek Tokai Carbon a další v. Komise, bod 99 výše, EU:T:2004:118, bod 224), neboť je vymezena skutečnostmi připomenutými v bodech 96 až 98 výše.

101

Za těchto okolností je třeba čtvrtý žalobní důvod zamítnout.

102

Ve třetím žalobním důvodu žalobkyně tvrdí, že Komise porušila zásadu rovného zacházení při výpočtu pokuty, která byla žalobkyni uložena na základě výchozí částky pokuty společnosti TM T&D, a nikoliv na základě obratu této posledně uvedené společnosti.

103

Žalobkyně v tomto ohledu tvrdí, že Komise měla místo určení předpokládané výchozí částky pokuty pro společnost TM T&D a její rozdělení mezi žalobkyni a společnost Melco nejprve spíše mezi tyto dvě společnosti rozdělit obrat společnosti TM T&D za rok 2003, dále vypočítat jejich podíly na celosvětovém trhu v roce 2003 na základě jejich jednotlivých podílů na obratu společnosti TM T&D a nakonec je zařadit do odpovídající skupiny výchozích částek, určené v rozhodnutí z roku 2007 podle podílů na celosvětovém trhu. Žalobkyně tvrdí, že se s ní tedy zacházelo stejně jako s evropskými výrobci.

104

Žalobkyně podporuje svůj postoj čtyřmi řadami argumentů.

105

Zaprvé odkazuje na rozhodnutí z roku 2007, rozsudek Toshiba v. Komise, bod 8 výše (EU:T:2011:343), jakož i na určité části napadeného rozhodnutí, z nichž vyplývá, že stanovení výše pokut mělo být založeno na hodnotě tržeb PISP v roce 2003.

106

Zadruhé žalobkyně uvádí několik argumentů, které se v podstatě týkají údajné nesoudržnosti mezi volbou určit výchozí částku pokuty pro společnost TM T&D a skutečností, že pokuty byly uloženy samotné žalobkyni.

107

Zatřetí žalobkyně kritizuje konstatování Komise uvedené v bodě 66 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterého měla metoda, kterou navrhla, za následek použití jejího virtuálního obratu za rok 2001.

108

Začtvrté podle žalobkyně Komise odmítla postupovat podle metody, kterou navrhla bez poskytnutí přiměřeného odůvodnění, a zejména bez uvedení důvodů, ze kterých měla být uvedená metoda nesprávná nebo nevhodná.

109

Komise zpochybňuje opodstatněnost argumentů žalobkyně.

110

Úvodem je třeba připomenout, že Komise při stanovování výše pokut disponuje určitým prostorem pro uvážení s cílem směrovat chování podniků k dodržování pravidel hospodářské soutěže (viz rozsudek Tokai Carbon a další v. Komise, bod 99 výše, EU:T:2004:118, bod 216 a citovaná judikatura).

111

Komise stanoví výši pokuty v závislosti na závažnosti protiprávního jednání, a pokud je to třeba, v závislosti na době jeho trvání. Závažnost protiprávního jednání musí být stanovena na základě kritérií, jako jsou zvláštní okolnosti věci, její kontext a odrazující dosah pokut. Je třeba zohlednit objektivní skutečnosti, jako je obsah a doba trvání protisoutěžních jednání, jejich počet a intenzita, rozsah dotčeného trhu a zhoršení hospodářského veřejného pořádku. Analýza musí rovněž zohlednit relativní význam a podíl odpovědných podniků na trhu, jakož i případné opakování protiprávního jednání (rozsudek Aalborg Portland a další v. Komise, bod 71 výše, body 89 až 91).

112

Nicméně Komise je při každém rozhodování o uložení pokuty podle práva hospodářské soutěže povinna dodržovat obecné právní zásady, mezi které patří zásada rovného zacházení, tak jak byla vyložena unijními soudy (rozsudek Tribunálu ze dne 27. září 2006, Archer Daniels Midland v. Komise, T‑59/02, Sb. rozh. s. II‑3627, bod 315). Podle ustálené judikatury zásada rovného zacházení nebo zákazu diskriminace vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněné (viz rozsudek ze dne 14. května 1998, BPB de Eendracht v. Komise,T‑311/94, Recueil, EU:T:1998:93, bod 309 a citovaná judikatura).

113

V projednávané věci je třeba na úvod uvést, že žalobkyně nepopírá, že během referenčního roku, tedy roku 2003, sama nezaznamenala tržby PISP, jelikož v roce 2002 převedla své činnosti v tomto odvětví na společnost TM T&D.

114

Tato okolnost znamená, že pokuta žalobkyně nemohla být vypočtena přesně stejným způsobem jako pokuta evropských příjemců rozhodnutí z roku 2007, a tedy že v této otázce nebyla její situace srovnatelná se situací posledně uvedených.

115

Za těchto okolností se Komise správně rozhodla, když místo toho, aby rozdělila celosvětové tržby PISP společnosti TM T&D mezi jejích akcionáře a určila jejich jednotlivé výchozí částky pokuty na základě jejich jednotlivých podílů na uvedených tržbách, raději stanovila předpokládanou výchozí částku pokuty společnosti TM T&D a tu rozdělila mezi její akcionáře.

116

Jak totiž vyplývá z druhého bodu odůvodnění napadeného rozhodnutí a z bodu 61 odůvodnění rozhodnutí z roku 2007, TM T&D byla společným podnikem zcela odpovědným za výrobu a prodej PISP. TM T&D představovala subjekt oddělený od svých akcionářů, ačkoli jimi byla společně kontrolována.

117

Tato okolnost mimoto vyplývá z bodu 7.2.7 rozhodnutí z roku 2007, ve kterém jsou uvedeny osoby, kterým je určeno. Žalobkyně a Melco byly totiž v bodech 407 a 435 odůvodnění uvedeného rozhodnutí výslovně činěny odpovědnými jako akcionáři za „protiprávní jednání, kterého se TM T&D dopustila v období od 1. října 2002 do 11. května 2004“.

118

Argumenty žalobkyně nemohou tento závěr zpochybnit.

119

První řadou argumentů, uvedenou v bodě 105 výše, žalobkyně tvrdí, že z rozhodnutí z roku 2007, rozsudku Toshiba v. Komise, bod 8 výše (EU:T:2011:343), jakož i z bodů 59, 60, 62 a 66 napadeného rozhodnutí vyplývá, že stanovení výše pokut mělo být založeno na hodnotě individuálních tržeb z PISP žalobkyně a společnosti Melco v roce 2003.

120

Z bodů 59 a 60 odůvodnění napadeného rozhodnutí v podstatě vyplývá, že v případě žalobkyně musí být obecné pravidlo sledované v rozhodnutí z roku 2007, na kterém Tribunál trval v rozsudku Toshiba v. Komise, bod 8 výše (EU:T:2011:343), tedy použití roku 2003 jako referenčního roku pro určení hodnoty tržeb, uplatněno podle zvláštních pravidel, protože během uvedeného roku sama žalobkyně nedosáhla tržeb z PISP, vzhledem ke skutečnosti, že své činnosti v tomto odvětví převedla na společnost TM T&D.

121

Tento výklad potvrzují jak body 62 a 66 odůvodnění napadeného rozhodnutí, tak i rozsudek Toshiba v. Komise, bod 8 výše (EU:T:2011:343), v němž Tribunál výslovně uvedl metodu, kterou Komise použila v napadeném rozhodnutí, jako vhodný příklad.

122

Pokud jde o druhou řadu argumentů, uvedenou v bodě 106 výše, žalobkyně tvrdí, že Komise nesprávně odkazuje na „účast společnosti TM T&D na protiprávním jednání“, jelikož Komisi příslušelo stanovit nikoli pokutu společnosti TM T&D, nýbrž pokutu jejích mateřských společností. V tomto kontextu představuje obrat společnosti TM T&D, pokud jde o PISP, součet obratů žalobkyně a společnosti Melco.

123

Nejprve, jak vyplývá z bodu 117 výše, skutečnost, že Komise odkázala na protiprávní jednání, kterého se dopustila TM T&D, je v plném souladu se zjištěními uvedenými v rozhodnutí z roku 2007.

124

Dále z důvodu postavení společnosti TM T & D jako odlišné entity žalobkyně nesprávně tvrdí, že obrat společnosti TM T&D, pokud jde o PISP, jednoduše představuje součet obratů jejích akcionářů.

125

Konečně obecně, skutečnost, že v napadeném rozhodnutí byly pokuty uloženy jen žalobkyni a společnosti Melco, vzhledem k zániku společnosti TM T&D v roce 2005, nemůže mít za následek, že Komise bude mít povinnost uměle rozdělit obrat posledně uvedené společnosti bez zohlednění skutečnosti, že během referenčního roku byla na trhu aktivní jako subjekt odlišný od svých akcionářů. Takový přístup by totiž skutečně vedl k odklonu od sděleného záměru Komise vycházet z obratů dosažených během uvedeného roku při stanovení výše pokut.

126

V rámci třetí řady argumentů, uvedené v bodě 107 výše, žalobkyně popírá, že by použití metody, kterou navrhuje, mělo za následek použití „virtuálních obratů za rok 2001“. Žalobkyně upřesňuje, že v roce 2001 měla skutečný obrat a Komisi každopádně nepříslušelo vypočítat virtuální obrat za rok 2001, nýbrž za rok 2003, a následně ho porovnat se skutečnými obraty jiných účastníků protiprávního jednání.

127

V tomto ohledu je třeba připustit, že smysl páté věty bodu 66 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle které metoda navrhovaná žalobkyněmi „je nevhodná, neboť zahrnuje srovnání virtuálních obratů společností Melco a Toshiba za rok 2001 s obraty jiných podniků za rok 2003“, není zcela jasný zejména proto, že Komise nedefinovala výraz „virtuální obrat za rok 2001“.

128

Komise ve třetí a čtvrté větě bodu 66 odůvodnění napadeného rozhodnutí vysvětlila, že metoda navrhovaná žalobkyní neumožňuje zohlednit význam společnosti TM T&D jakožto entity, která se účastnila protiprávního jednání v roce 2003, v rámci tohoto protiprávního jednání. V kontextu vět, které bezprostředně předcházejí páté větě téhož bodu 66 odůvodnění, tato věta tedy vyjadřuje, že podle názoru Komise by měla metoda navrhovaná žalobkyní za následek umělé rozdělení obratu společnosti TM T&D, navzdory jejímu postavení jakožto entity lišící se od jejích akcionářů, pro účely určení virtuálních obratů těchto posledně uvedených společností. Jak tedy vyplývá z bodů 115 až 117 a 123 až 125 výše, toto konstatování Komise je opodstatněné.

129

Ve čtvrté řadě argumentů, shrnuté v bodě 108 výše, žalobkyně vytýká, že Komise neodůvodnila odmítnutí metody, kterou navrhla, a zejména neuvedla důvody, ze kterých byla uvedená metodika nesprávná nebo nevhodná.

130

Na jedné straně, jelikož se tento důvod netýká porušení povinnosti uvést odůvodnění, je tvrzení žalobkyně v tomto kontextu neúčinné.

131

Na druhé straně je uvedené tvrzení každopádně zjevně skutkově nepodložené. Jak bylo totiž uvedeno v bodech 127 a 128 výše, Komise uvedla v bodě 66 odůvodnění napadeného rozhodnutí důvody, ze kterých považovala metodu navrženou žalobkyní za nevhodnou.

132

S ohledem na všechny předcházející úvahy je třeba třetí žalobní důvod zamítnout.

133

Žalobkyně tvrdí, že Komise porušila zásadu rovného zacházení, jelikož při stanovení výchozí částky pokut nezohlednila její menší míru odpovědnosti ve vztahu k evropským výrobcům. V tomto ohledu v žalobě vysvětluje, že ačkoli se evropští účastníci protiprávního jednání podíleli na dvou protiprávních jednáních, totiž na obecné dohodě a přidělování projektů PISP v EHP, japonští účastníci, včetně žalobkyně, byli zapojeni jen do obecné dohody.

134

Žalobkyně uvádí, že podle judikatury skutečnost, že se podnik nepodílel na všech skutečnostech zakládajících kartelovou dohodu, musí být zohledněna při posouzení závažnosti protiprávního jednání a při stanovení výše pokuty. V rámci použití pokynů o metodě stanovování pokut však musí být toto posouzení provedeno ve fázi stanovení výchozí částky pokuty, protože podnik, který se účastnil pouze jednoho aspektu kartelové dohody, se dopustil méně závažného protiprávního jednání nežli podnik, který se podílel na více aspektech téže kartelové dohody.

135

Žalobkyně v replice, v odpovědi na tvrzení Komise, uvedla, že pátý žalobní důvod se netýká ani pojmu jediného a trvajícího protiprávního jednání ani závažnosti jejího jednání, uvedeného v bodě 260 rozsudku Toshiba v. Komise, bod 8 výše (EU:T:2011:343), ale jejího přispění ke kartelové dohodě, které musí být zohledněno při stanovení výše pokuty.

136

Komise zpochybňuje opodstatněnost argumentů žalobkyně. Zvláště uvádí, že protiprávní jednání konstatované v rozhodnutí z roku 2007 bylo jediným a trvajícím protiprávním jednáním, a že účast japonských podniků, včetně žalobkyně, na tomto protiprávním jednání nebyla méně závažná než účast evropských podniků.

137

Podle judikatury, jestliže se protiprávního jednání dopustilo více podniků, je třeba přezkoumat závažnost účasti každého z nich na protiprávním jednání (viz rozsudek Komise v. Anic Partecipazioni, C‑49/92 P, Recueil, EU:C:1999:356, bod 150 a citovaná judikatura). Skutečnost, že se určitý podnik nepodílel na všech skutečnostech zakládajících kartelovou dohodu nebo že hrál malou roli v těch aspektech, jichž se účastnil, musí být zohledněna při posouzení závažnosti protiprávního jednání a určení výše pokuty (výše uvedený rozsudek Komise v. Anic Partecipazioni, EU:C:1999:356, bod 90).

138

V projednávané věci již bylo v bodech 2 až 4 výše připomenuto, že v rozhodnutí z roku 2007 Komise konstatovala existenci jediného a trvajícího protiprávního jednání zahrnujícího obecnou dohodu, dohodu GQ a dohodu EQ. Žalobkyně tedy nesprávně tvrdí, že evropské podniky se zúčastnily dvou protiprávních jednání, zatímco ona sama se zúčastnila pouze jednoho protiprávního jednání.

139

Zadruhé na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, její přispění k protiprávnímu jednání není menší tím, že se nepodílela na přidělování projektů PISP v EHP upraveném dohodou EQ.

140

V tomto ohledu je sice pravdou, že účast japonských a evropských výrobců na dohodách a jednáních ve vzájemné shodě konstatovaných v rozhodnutí z roku 2007 a týkajících se EHP neměla stejnou povahu. Japonské podniky, včetně žalobkyně, se totiž v rámci obecné dohody zavázaly neproniknout na trh EHP a jejich účast tedy spočívá v nekonání. Evropské podniky si zase rozdělily různé projekty PISP na témže trhu prostřednictvím koluzního konání (v tomto smyslu viz rozsudek Toshiba v. Komise, bod 8 výše, EU:T:2011:343, bod 260).

141

Je však třeba uvést, že nekonání japonských podniků, včetně žalobkyně, bylo předběžnou podmínkou toho, aby mohli evropští výrobci přidělovat projekty PISP v EHP podle pravidel za tímto účelem dohodnutých (v tomto smyslu viz rozsudek Toshiba v. Komise, bod 8 výše, EU:T:2011:343, bod 261). Japonské podniky dodržováním svých závazků podle obecné dohody nutně přispívaly k fungování protiprávního jednání v jeho celku.

142

Je tudíž třeba dospět k závěru, že přispění žalobkyně k protiprávnímu jednání je srovnatelné s přispěním evropských podniků, což znamená, že Komise neporušila zásadu rovného zacházení.

143

Za těchto okolností je třeba pátý žalobní důvod zamítnout.

144

Jelikož všechny žalobní důvody uvedené na podporu hlavního návrhu byly zamítnuty, je třeba hlavní návrh zamítnout v plném rozsahu.

145

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál snížil výši pokuty, která jí byla uložena v napadeném rozhodnutí. V tomto ohledu odkazuje na náhradní výpočet, který předložila v příloze žaloby.

146

Komise zpochybňuje přípustnost tohoto návrhu a uvádí, že není podepřen žádným důvodem.

147

Aniž by bylo třeba rozhodnout o námitce nepřípustnosti vznesené Komisí, je třeba uvést, že náhradní výpočet předložený žalobkyní není podepřen jinými argumenty nežli argumenty zkoumanými v rámci hlavního návrhu a v podstatě spočívá v provedení metody, kterou žalobkyně hájila v rámci třetího žalobního důvodu. Proto vzhledem k předcházejícím úvahám a při neexistenci jiných důkazů v projednávané věci, které by mohly vést ke snížení výše pokuty uložené žalobkyni, není namístě, při výkonu pravomoci Tribunálu k soudnímu přezkumu v plné jurisdikci, tomuto podpůrnému návrhu vyhovět.

148

Žalobu je tudíž třeba zamítnout v plném rozsahu.

149

Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (první senát)

rozhodl takto:

Skutečnosti předcházející sporu

Řízení a návrhová žádání účastnic řízení

Právní otázky

K hlavnímu návrhu směřujícímu ke zrušení napadeného rozhodnutí

K druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení práva žalobkyně na obhajobu

– K první části druhého žalobního důvodu, vycházející z nevyhotovení nového oznámení námitek

– K druhé části druhého žalobního důvodu vycházející z porušení práva žalobkyně být vyslechnuta, pokud jde o dodatečnou částku

Ke čtvrtému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění

K třetímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení zásady rovného zacházení, pokud jde o výchozí částku pokuty

K pátému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení zásady rovného zacházení, co se týče určení míry odpovědnosti žalobkyně vzhledem k evropským výrobcům

K podpůrnému návrhu směřujícímu ke snížení výše pokuty

K nákladům řízení