10.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 343/8

1)

Je třeba článek 19 nařízení č. 343/2003 (1) ve spojení s článkem 18 nařízení č. 343/2003 vykládat v tom smyslu, že souhlasem členského státu podle těchto ustanovení se tento členský stát stává státem, který je podle čl. 16 odst. 1 úvodní věty nařízení č. 343/2003 příslušným k posouzení žádosti nebo musí vnitrostátní orgán, který posouzení vykonává, v souladu s unijním právem, pokud během řízení o opravném prostředku podle čl. 19 odst. 2 nařízení č. 343/2003 — bez ohledu na tento souhlas — dospěje k závěru, že podle kapitoly III nařízení č. 343/2003 je příslušný jiný stát (i když tomuto státu nebyla určena žádná žádost o přijetí nebo tento stát neudělil souhlas), závazně stanovit příslušnost tohoto jiného členského státu pro jeho řízení o rozhodnutí o opravném prostředku? Existují v tomto ohledu subjektivní práva každého žadatele o azyl na posouzení jeho žádosti určitým členským státem, který je příslušný podle těchto kritérií o příslušnosti?

2)

Je třeba čl. 10 odst. 1 nařízení č. 343/2003 vykládat v tom smyslu, že členský stát, v němž došlo k prvnímu nedovolenému vstupu (dále jen „první členský stát“) je povinen při uskutečnění následujících skutkových okolností uznat svou příslušnost k posouzení žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země.

Státní příslušník třetí země přicestuje ze třetí země nedovoleným způsobem do dotčeného prvního členského státu. Nepodá v něm žádost o azyl. Vycestuje následně do třetí země. Po méně než třech měsících přicestuje protiprávně z třetí země do jiného členského státu EU (dále jen „druhý členský stát“). Z tohoto druhého členského státu okamžitě vycestuje do třetího členského státu a podá v něm první žádost o azyl. K tomuto okamžiku uplynulo méně než 12 měsíců od jeho prvního protiprávního vstupu do prvního členského státu.

3)

Je bez ohledu na odpověď na otázku 2, pokud se v případě tzv. prvního uvedeného členského státu jedná o členský stát, jehož azylový systém vykazuje zjištěné systematické nedostatky, které jsou totožné s nedostatky popsanými v rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ze dne 21.01.2011, M.S.S., 30.696/09, vhodné jiné posouzení prvního členského státu příslušného ve smyslu nařízení č. 343/2003, bez ohledu na rozsudek Soudního dvora ze dne 21. prosince 2011, C-411/10 a C-493/10? Je možné zejména vycházet z toho, že pobyt v takovém členském státě není již od počátku vhodný, aby představoval skutkový stav, na němž je ve smyslu článku 10 nařízení č. 343/2003 založena příslušnost?