23.6.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 184/7


Kasační opravný prostředek podaný dne 9. května 2012 společností Grazer Wechselseitige Versicherung AG proti rozsudku Tribunálu (šestého senátu) vydanému dne 28. února 2012 ve věci T-282/08, Grazer Wechselseitige Versicherung AG v. Evropská komise

(Věc C-215/12 P)

2012/C 184/13

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka): Grazer Wechselseitige Versicherung AG (zástupce: H. Wollmann, advokát)

Další účastnice řízení: Evropská komise

Návrhová žádání navrhovatelky

zrušit napadený rozsudek;

rozhodnout s konečnou platností o právním sporu, prohlásit za neplatné rozhodnutí Komise 2008/719/ES ze dne 30. dubna 2008 o státní podpoře C-56/06 (ex NN 77/06) Rakouska na privatizaci společnosti Bank Burgenland (Úř. věst. 2008, L 239/32) a uložit Evropské komisi náhradu nákladů řízení před Tribunálem a Soudním dvorem;

podpůrně k návrhu v bodě 2 vrátit věc Tribunálu a vyhradit si rozhodnutí o nákladech řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Předmětem tohoto kasačního opravného prostředku je rozsudek Tribunálu ze dne 28. února 2012 vydaný ve věci T-282/08 — Bank Burgenland. Navrhovatelka napadla rozhodnutí Tribunálu v plném rozsahu. Podle jejího názoru je napadený rozsudek stižen vadou procesního pochybení, v jehož důsledku byly poškozeny zájmy navrhovatelky. Tribunál dále ve svém rozhodnutí porušil z několika hledisek unijní právo. Navrhovatelka vznáší tyto důvody kasačního opravného prostředku:

 

V rámci prvního kasačního důvodu tvrdí společnost Grazer Wechselseitige Versicherung AG, že došlo k porušení unijního práva. Tribunál byl toho názoru, že spolková země Burgenland neměla v privatizačním procesu zohlednit ručení za neplnění závazků, které nese spolková země Burgenland za existující závazky Bank Burgenland. Tyto úvahy jsou podle názoru navrhovatelky právně chybné. Tribunál nesprávně použil měřítko soukromého investora. Tribunál nezohlednil, že se u ručení za neplnění závazků, které nese spolková země Burgenland, jedná o povinnost, kterou spolková země převzala jakožto vlastník banky. V souladu s judikaturou Soudního dvora a praxí Tribunálu v jiných případech, jako například ve věci Ryanair (1), musí být ručení, které členský stát převzal v souvislosti s hospodářskou činností, zohledněno při použití kritéria soukromého investora. Kromě toho je právní názor Tribunálu neslučitelný s užitečným účinkem práva podpor Společenství. Zásada postulovaná Tribunálem, podle níž nesmí členské státy EU při privatizaci bank zohledňovat, že nabyvatel ulehčuje členskému státu od existujících státních záruk, je podle názoru navrhovatelky způsobilá vytvořit značné překážky pro překonávání stávající finanční a státní dluhové krize.

 

Předmětem druhého kasačního důvodu navrhovatelky je tvrzení, že napadený rozsudek je stižen vadou procesního pochybení, jelikož se Tribunál nevyslovil k hlavnímu žalobnímu důvodu, nýbrž jen „blanko“ odkázal na tvrzení Komise. Podle názoru navrhovatelky je přitom posouzení Komise, podle něhož (údajné) nedostatky u podmínek výběrového řízení vyhlášeného spolkovou zemí neměly dopad na výši nabídek, chybné. Nepromyšleným převzetím tohoto nesprávného právního posouzení se navíc samotný Tribunál dopustil porušení unijního práva. Tribunál nezohlednil skutečnost, že chybné podmínky výběrového řízení by mohly vést uchazeče k předkládání vyšších nabídek než ve výběrovém řízení bez podmínek. Při privatizaci Bank Burgenland nabídlo neúspěšné konsorcium zjevně nadměrně vysokou kupní cenu za účelem vyvážení kvalitativních nedostatků své vlastní nabídky (a to rizika, že při prodeji konsorciu bude vůči spolkové zemi uplatňováno ručení za neplnění závazků). Jestliže Tribunál považuje kvalitativní kritérium „zbavení ručení za neplnění závazků“ za nepřípustné z hlediska pravidel o státních podporách, neměl by mít současně možnost konstatovat, že nabídka konsorcia poskytla dobrou přibližnou hodnotu pro tržní cenu Bank Burgenland, která není podporou.

 

Předmětem třetího kasačního důvodu navrhovatelky je porušení práva na slyšení. Tribunál podle jejího názoru neposoudil jeden podstatný žalobní důvod. Mezi stranami řízení je nesporné, že před ukončením privatizace by Bank Burgenland i před prodejem konsorciu emitovala dodatečné obligace ve výši 320 milionů eur. Tyto obligace by profitovaly z ručení za neplnění závazků. Navrhovatelka k tomu ve své žalobě ze dne 17. července 2008 výslovně uvedla, že konsorcium bylo tímto opatřením zvýhodněno ve značně větším rozsahu než navrhovatelka. Komise tuto skutečnost při porovnávání obou nabídek nezohlednila. V napadeném rozsudku se Tribunál dotyčným žalobním důvodem nezabýval. Proto neposoudil žalobní důvody navrhovatelky vyčerpávajícím způsobem a neposkytl soudu Společenství možnost k výkonu kontroly, která mu byla svěřena.


(1)  Rozsudek Tribunálu ze dne 17. prosince 2008, Ryanair v. Komise, T-196/04, Sb. rozh. 2008, II-03643.