16.6.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 174/17


Žaloba podaná dne 29. března 2012 — Evropská komise v. Bulharská republika

(Věc C-152/12)

2012/C 174/26

Jednací jazyk: bulharština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: R. Vasileva a H. Støvlbæk)

Žalovaná: Bulharská republika

Návrhová žádání žalobkyně

určit, že Bulharská republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 7 odst. 3 a čl. 8 odst. 1 směrnice 2001/14/ES (1);

uložit Bulharské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Evropská komise (dále jen „Komise“) se ve své žalobě ze dne 16. března 2012 domáhá určení, že Bulharská republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 7 odst. 3 a čl. 8 odst. 1 směrnice 2001/14/ES tím, že režim zpoplatnění provozovatele infrastruktury v Bulharsku nezaložila v souladu s čl. 7 odst. 3 směrnice 2011/14/ES na nákladech, které jsou přímo vynaloženy na provoz železniční dopravy. Krom toho Bulharsko neoznámilo, že podle čl. 8 odst. 1 této směrnice stanovilo pro toto zpoplatnění jako základ právní úpravu, která sleduje úplnou náhradu nákladů. Z tohoto důvodu by muselo Bulharsko v každém případě splnit podmínky uvedené v tomto článku.

Komise se opírá o následující hlavní argumenty:

1)

Pod pojmem „náklady přímo vynaložené za provoz železniční dopravy“ se rozumí hraniční náklady, které jsou přímo vynaložené z důvodu skutečného používání železniční infrastruktury, to znamená „přímé náklady“, které jsou přímo vynaloženy v souvislosti se zvláštním provozem železniční dopravy. Tyto náklady jsou tedy proměnlivé a závisí na tom, zda se bude nebo nebude železniční infrastruktura využívat. Pokud se vychází z této logiky, náklady vynaložené nezávisle na skutečném využívání železniční infrastruktury by nebylo možné považovat za přímé náklady ani v tom případě, kdy by se týkaly činností nebo zboží, které jsou třeba k tomu, aby bylo možné na určitých trasách uskutečňovat vlakovou přepravu. Tyto náklady jsou fixními náklady v to smyslu, že se vynaloží i v tom případě, kdy se železniční infrastruktura nebude využívat.

2)

Tento výklad vyplývá i ze znění čl. 7 odst. 3, který se vztahuje na náklady, které jsou přímo vynaložené za provoz železniční dopravy. Fixní náklady, které jsou spojené s celkovým provozem železnic, nejsou vynaloženy přímo z důvodu zvláštního provozu železniční dopravy. Výraz „přímo vynaložené“ se tedy vztahuje na dodatečné náklady, které vzniknou v souvislosti se zvláštním provozem železniční dopravy. Navrhovaný výklad vyplývá i ze systematické souvislosti čl. 7 odst. 3. Článek 7 upravuje zásady zpoplatňování, zatímco článek 8 upravuje výjimky, které je možné z těchto zásad mít. V čl. 8 odst. 1 se uvádí, že se má „dosáhnout úplná náhrada nákladů vynaložených provozovatelem infrastruktury“, což znamená, že náklady, na které se uplatní čl. 7 odst. 3, nemohou být konečnými náklady provozovatele infrastruktury, ale že se jedná o přímé náklady, které vznikají z důvodu zvláštního provozu železniční dopravy, tedy nižší náklady než konečné náklady. Tento výklad vyplývá i ze sedmého bodu odůvodnění směrnice 2001/14/ES, který navrhuje optimální využívání železniční infrastruktury co největším počtem přepravních podniků, což vede ke snížení nákladů na dopravu.

3)

Komise zastává názor, že provozovatel infrastruktury musí železničním podnikům poskytnout infrastrukturu na vlastní náklady a že železniční podniky musí zaplatit poplatky, které odpovídají přímým nákladům. Uvedené vyplývá z potřeby zatraktivnit železniční infrastrukturu pro používání velkým počtem železničních podniků a zvýšit její optimální využívání každým jednotlivým podnikem. Možnost použít čl. 8 odst. 1 směrnice 2001/14/ES existuje jen v případě, kdy jsou splněny podmínky uvedené v tomto článku: pro všechny segmenty trhu, pro které chce provozovatel infrastruktury zavést poplatky, musí nejprve přezkoumat, zda je tyto segmenty mohou unést. Tento výklad vyplývá ze znění čl. 8 odst. 1 prvního pododstavce a to z formulace: … „pokud to trh unese“…, jakož i ze znění čl. 8 odst. 1 druhého pododstavce, který uvádí: „úroveň poplatků nicméně nesmí vylučovat využití infrastruktury segmenty trhu, které mohou zaplatit přinejmenším náklady přímo vynaložené na provoz železniční dopravy…“.

4)

Z úplné analýzy nákladů a příjmů bulharského provozovatele infrastruktury za roky 2005-2008 vyplývá, že 60 % až 70 % odhadovaných přímých provozních nákladů v Bulharsku tvořily pevné částky, především mzdy a sociální pojištění. V souladu s výše uvedeným dospěla Komise k závěru, že tyto náklady není možné považovat za přímé náklady ve smyslu čl. 7 odst. 3, protože se při využívání železniční přepravy neměnily. Z toho vyplývá, že příjmy z poplatků za infrastrukturu jsou mnohem vyšší než obecné přímé provozní náklady. V důsledku toho dospěla Komise k závěru, že poplatky nebyly v Bulharsku stanoveny jen na základě nákladů, které jsou přímo vynaloženy na provoz železniční dopravy.

5)

Na základě získaných informací se Komise domnívá, že metoda, která se v Bulharsku uplatňuje v souvislosti se zavedením poplatků za používání železniční infrastruktury nevykazuje žádnou přímou souvislost s pojmem přímé náklady ve smyslu čl. 7 odst. 3 směrnice 2001/14/ES.


(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/14/ES ze dne 26. února 2001 o přidělování kapacity železniční infrastruktury, zpoplatnění železniční infrastruktury a o vydávání osvědčení o bezpečnosti (Úř. věst. L 75, s. 1)