|
16.6.2012 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 174/17 |
Žaloba podaná dne 29. března 2012 — Evropská komise v. Bulharská republika
(Věc C-152/12)
2012/C 174/26
Jednací jazyk: bulharština
Účastnice řízení
Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: R. Vasileva a H. Støvlbæk)
Žalovaná: Bulharská republika
Návrhová žádání žalobkyně
|
— |
určit, že Bulharská republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 7 odst. 3 a čl. 8 odst. 1 směrnice 2001/14/ES (1); |
|
— |
uložit Bulharské republice náhradu nákladů řízení. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Evropská komise (dále jen „Komise“) se ve své žalobě ze dne 16. března 2012 domáhá určení, že Bulharská republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 7 odst. 3 a čl. 8 odst. 1 směrnice 2001/14/ES tím, že režim zpoplatnění provozovatele infrastruktury v Bulharsku nezaložila v souladu s čl. 7 odst. 3 směrnice 2011/14/ES na nákladech, které jsou přímo vynaloženy na provoz železniční dopravy. Krom toho Bulharsko neoznámilo, že podle čl. 8 odst. 1 této směrnice stanovilo pro toto zpoplatnění jako základ právní úpravu, která sleduje úplnou náhradu nákladů. Z tohoto důvodu by muselo Bulharsko v každém případě splnit podmínky uvedené v tomto článku.
Komise se opírá o následující hlavní argumenty:
|
1) |
Pod pojmem „náklady přímo vynaložené za provoz železniční dopravy“ se rozumí hraniční náklady, které jsou přímo vynaložené z důvodu skutečného používání železniční infrastruktury, to znamená „přímé náklady“, které jsou přímo vynaloženy v souvislosti se zvláštním provozem železniční dopravy. Tyto náklady jsou tedy proměnlivé a závisí na tom, zda se bude nebo nebude železniční infrastruktura využívat. Pokud se vychází z této logiky, náklady vynaložené nezávisle na skutečném využívání železniční infrastruktury by nebylo možné považovat za přímé náklady ani v tom případě, kdy by se týkaly činností nebo zboží, které jsou třeba k tomu, aby bylo možné na určitých trasách uskutečňovat vlakovou přepravu. Tyto náklady jsou fixními náklady v to smyslu, že se vynaloží i v tom případě, kdy se železniční infrastruktura nebude využívat. |
|
2) |
Tento výklad vyplývá i ze znění čl. 7 odst. 3, který se vztahuje na náklady, které jsou přímo vynaložené za provoz železniční dopravy. Fixní náklady, které jsou spojené s celkovým provozem železnic, nejsou vynaloženy přímo z důvodu zvláštního provozu železniční dopravy. Výraz „přímo vynaložené“ se tedy vztahuje na dodatečné náklady, které vzniknou v souvislosti se zvláštním provozem železniční dopravy. Navrhovaný výklad vyplývá i ze systematické souvislosti čl. 7 odst. 3. Článek 7 upravuje zásady zpoplatňování, zatímco článek 8 upravuje výjimky, které je možné z těchto zásad mít. V čl. 8 odst. 1 se uvádí, že se má „dosáhnout úplná náhrada nákladů vynaložených provozovatelem infrastruktury“, což znamená, že náklady, na které se uplatní čl. 7 odst. 3, nemohou být konečnými náklady provozovatele infrastruktury, ale že se jedná o přímé náklady, které vznikají z důvodu zvláštního provozu železniční dopravy, tedy nižší náklady než konečné náklady. Tento výklad vyplývá i ze sedmého bodu odůvodnění směrnice 2001/14/ES, který navrhuje optimální využívání železniční infrastruktury co největším počtem přepravních podniků, což vede ke snížení nákladů na dopravu. |
|
3) |
Komise zastává názor, že provozovatel infrastruktury musí železničním podnikům poskytnout infrastrukturu na vlastní náklady a že železniční podniky musí zaplatit poplatky, které odpovídají přímým nákladům. Uvedené vyplývá z potřeby zatraktivnit železniční infrastrukturu pro používání velkým počtem železničních podniků a zvýšit její optimální využívání každým jednotlivým podnikem. Možnost použít čl. 8 odst. 1 směrnice 2001/14/ES existuje jen v případě, kdy jsou splněny podmínky uvedené v tomto článku: pro všechny segmenty trhu, pro které chce provozovatel infrastruktury zavést poplatky, musí nejprve přezkoumat, zda je tyto segmenty mohou unést. Tento výklad vyplývá ze znění čl. 8 odst. 1 prvního pododstavce a to z formulace: … „pokud to trh unese“…, jakož i ze znění čl. 8 odst. 1 druhého pododstavce, který uvádí: „úroveň poplatků nicméně nesmí vylučovat využití infrastruktury segmenty trhu, které mohou zaplatit přinejmenším náklady přímo vynaložené na provoz železniční dopravy…“. |
|
4) |
Z úplné analýzy nákladů a příjmů bulharského provozovatele infrastruktury za roky 2005-2008 vyplývá, že 60 % až 70 % odhadovaných přímých provozních nákladů v Bulharsku tvořily pevné částky, především mzdy a sociální pojištění. V souladu s výše uvedeným dospěla Komise k závěru, že tyto náklady není možné považovat za přímé náklady ve smyslu čl. 7 odst. 3, protože se při využívání železniční přepravy neměnily. Z toho vyplývá, že příjmy z poplatků za infrastrukturu jsou mnohem vyšší než obecné přímé provozní náklady. V důsledku toho dospěla Komise k závěru, že poplatky nebyly v Bulharsku stanoveny jen na základě nákladů, které jsou přímo vynaloženy na provoz železniční dopravy. |
|
5) |
Na základě získaných informací se Komise domnívá, že metoda, která se v Bulharsku uplatňuje v souvislosti se zavedením poplatků za používání železniční infrastruktury nevykazuje žádnou přímou souvislost s pojmem přímé náklady ve smyslu čl. 7 odst. 3 směrnice 2001/14/ES. |
(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/14/ES ze dne 26. února 2001 o přidělování kapacity železniční infrastruktury, zpoplatnění železniční infrastruktury a o vydávání osvědčení o bezpečnosti (Úř. věst. L 75, s. 1)