Kasační opravný prostředek podaný dne 23. února 2012 Louis Vuitton Malletier proti rozsudku Tribunálu (třetího senátu) vydanému dne 14. prosince 2011 ve věci T-237/10, Louis Vuitton Malletier v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory), Friis Group International ApS

(Věc C-97/12 P)

2012/C 126/16

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Louis Vuitton Malletier (zástupci: P. Roncaglia, G. Lazzeretti, M. Boletto, E. Gavuzzi, avvocati)

Další účastníci řízení: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory), Friis Group International ApS

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Cílem podaného kasačního opravného prostředku je ukázat, že Tribunál porušil čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení o ochranné známce Společenství (1) tím, že rozhodl, že absolutní důvod pro zamítnutí zápisu uvedený v tomto ustanovení se použije na (obrazovou) ochrannou známku Společenství zapsanou pod č. 3 693 116 („FERMOIR S“) ve vztahu k veškerým výrobkům zařazeným do tříd 9, 14 a 18, na něž se tato ochranná známka vztahuje, s výjimkou „klenotů a bižuterie, včetně prstýnků, klíčenek, přezek a náušnic, manžetových knoflíků, náramků, přívěsků, broží, náhrdelníků, jehlic do kravaty, ozdob, medailonů; hodinářských potřeb a chronometrických přístrojů, včetně hodinek, pouzder na hodinky, budíků; louskáčků na ořechy zhotovených ze vzácných kovů, jejich slitin nebo z pozlaceného nebo postříbřeného kovu, svícnů ze vzácných kovů, jejich slitin nebo z pozlaceného nebo postříbřeného kovu“ v rámci třídy 14 a „kůže a imitací kůže“ a „deštníků“ v rámci třídy 18.

Zaprvé účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek tvrdí, že Tribunál v projednávané věci nesprávně použil judikaturu týkající se trojrozměrných tvarových ochranných známek (přinejmenším ve vztahu k většině výrobků, na které se zpochybněná ochranná známka vztahuje), a tedy jako kritérium rozlišitelnosti nesprávně vyžadoval, aby se označení „FERMOIR S“„podstatně odchylovalo od běžné praxe a zvyklostí v daném odvětví“, což je vyšší standard, než jaký je vyžadován obecně (tj. „minimální stupeň rozlišitelnosti“).

Judikatura ve skutečnosti jasně ukazuje, že aby mohlo dojít k uplatnění standardu „podstatného odchýlení se“, který byl původně vyvinut pouze ve vztahu k trojrozměrným ochranným známkám, muselo by se příslušné označení jednoznačně vztahovat k dotčeným výrobkům, což znamená, že takové označení musí sestávat z věrného vyobrazení buď celého výrobku nebo jedné z jeho hlavních částí, musí být takto vnímáno spotřebiteli, a musí být jako takové bezprostředně rozeznatelné.

Tribunál měl naproti tomu za to, že jakékoli označení, které je vyobrazením tvaru části výrobku, podléhá zásadám stanoveným ve vztahu k trojrozměrným známkám, ledaže je absolutně nemožné na toto označení koncepčně nahlížet jako na část výrobku, který označuje. V důsledku toho se Tribunál namísto toho, aby přezkoumal, zda může být zpochybněná ochranná známka vnímána veřejností jako podstatná část výrobků, které tato ochranná známka označuje, omezil na přezkum, zda by toto označení mohlo teoreticky představovat uzavírací mechanismus pro výrobky zařazené do tříd 9, 14 a 18.

Zadruhé účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek tvrdí, že se Tribunál dopustil pochybení, pokud jde o posouzení platnosti zpochybněné ochranné známky ve vztahu k těm výrobkům, u nichž shledal, že jejich součástí může být uzavírací mechanismus, jelikož porušil pravidla týkající se důkazního břemene a zkreslil jasný smysl důkazů.

Tribunál konkrétně nepostupoval s dostatečnou zdrženlivostí ve vztahu k domněnce platnosti, která je spojena se zápisy ochranných známek Společenství, když po účastnici řízení podávající kasační opravný prostředek požadoval, aby „poskytla konkrétní a podložené informace, které by dokládaly, že přihlašovaná ochranná známka má rozlišovací způsobilost, která je jí vlastní“, a tedy sňal z Friis důkazní břemeno ohledně neplatnosti zpochybněné ochranné známky.

Ze všech těchto důvodů účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek navrhuje, aby Soudní dvůr zrušil rozsudek, jenž je předmětem kasačního opravného prostředku, v rozsahu, v němž bylo tímto rozsudkem částečně potvrzeno rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 24. února 2010 ve věci R 1590/2008-1, kterým byla zpochybněná ochranná známka prohlášena za neplatnou ve vztahu k těm výrobkům zařazeným do tříd 9, 14 a 18, na něž se tato ochranná známka vztahuje.

(1)  Úř. věst. 1994 L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146.