Věc C‑562/12

Liivimaa Lihaveis MTÜ

v.

Eesti-Läti programmi 2007–2013 Seirekomitee

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tartu ringkonnakohus)

„Řízení o předběžné otázce — Strukturální fondy — Nařízení (ES) č. 1083/2006 a č.1080/2006 — Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR) — Operační program, jehož cílem je podpora evropské územní spolupráce mezi Estonskou republikou a Lotyšskou republikou — Rozhodnutí o zamítnutí grantu přijaté monitorovacím výborem — Ustanovení, podle něhož rozhodnutí tohoto výboru nelze napadnout — Článek 267 SFEU — Akt přijatý orgánem, institucí nebo jiným subjektem Unie — Listina základních práv Evropské unie — Uplatňování práva Unie — Článek 47 — Právo na účinnou soudní ochranu — Právo na přístup k soudům — Určení členského státu, jehož soudy mají pravomoc rozhodnout o opravném prostředku“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 17. září 2014

  1. Žaloba na neplatnost — Pravomoc soudu Unie — Žaloba směřující proti rozhodnutí monitorovacího výboru zřízeného členským státem na základě nařízení č. 1083/2006 — Nepřípustnost — Pravomoc vnitrostátních soudů

    (Článek 263 SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1080/2006; nařízení Rady č. 1083/2006, čl. 63 odst. 1 a 2)

  2. Předběžné otázky — Pravomoc Soudního dvora — Meze — Žádost o výklad předpisu, který nebyl přijat orgánem, institucí nebo jiným subjektem Unie — Nedostatek pravomoci Soudního dvora

    [Článek 267 první pododstavec písm. b) SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1080/2006; nařízení Rady č. 1083/2006]

  3. Hospodářská, sociální a územní soudržnost — Evropský fond pro regionální rozvoj — Správa a kontrola — Monitorovací výbory — Programová příručka monitorovacího výboru, která vylučuje soudní přezkum rozhodnutí o zamítnutí žádostí o grant — Nepřípustnost — Porušení práva na účinnou právní ochranu

    (Listina základních práv Evropské unie, článek 47 a čl. 51 odst. 1; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1080/2006; nařízení Rady č. 1083/2006)

  4. Základní práva — Právo na účinnou právní ochranu — Povinnosti vnitrostátních soudů — Přezkum legality rozhodnutí vnitrostátního orgánu spadajícího do působnosti práva Unie i přes případná vnitrostátní procesní pravidla, která tomu brání

    (Článek 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU; Listina základních práv Evropské unie, článek 47)

  5. Předběžné otázky — Výklad — Časové účinky výkladových rozsudků — Zpětný účinek — Meze — Finanční důsledky rozsudku — Důsledky, které neodůvodňují omezení časových účinků rozsudku

    (Článek 267 SFEU)

  1.  Článek 263 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že v rámci operačního programu spadajícího pod nařízení č. 1083/2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení č. 1260/1999 a pod nařízení č. 1080/2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj a o zrušení nařízení č. 1783/1999, jehož cílem je podpora evropské územní spolupráce, žaloba proti rozhodnutí monitorovacího výboru zamítajícímu žádost o grant nespadá do pravomoci Tribunálu Evropské unie.

    Monitorovací výbor zřízený v rámci operačního programu určeného k podpoře evropské územní spolupráce totiž není orgánem, institucí ani jiným subjektem Unie zřízenými zákonodárcem Unie, kterým byly svěřeny pravomoci přijímat právně závazné akty ve vztahu k fyzickým nebo právnickým osobám v určitých oblastech. Každý monitorovací výbor vypracuje svůj jednací řád v mezích institucionálního, právního a finančního systému dotyčného členského státu v souladu s čl. 63 odst. 1 a 2 nařízení č. 1083/2006. Soud Unie však nemá pravomoc rozhodovat o legalitě aktu přijatého vnitrostátním orgánem.

    (viz body 46–49, 52, výrok 1)

  2.  Článek 267 první pododstavec písm. b) SFEU je třeba vykládat v tom smyslu, že programová příručka přijatá monitorovacím výborem v rámci operačního programu spadajícího pod nařízení č. 1083/2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení č. 1260/1999, jakož i nařízení č. 1080/2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj a o zrušení nařízení č. 1783/1999, jehož cílem je podpora evropské územní spolupráce mezi dvěma členskými státy, není aktem přijatým orgánem, institucí nebo jiným subjektem Unie, a v důsledku toho Soudní dvůr nemá pravomoc posuzovat platnost ustanovení takové příručky.

    (viz bod 56, výrok 2)

  3.  Nařízení č. 1083/2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení č. 1260/1999, vykládané ve spojení s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie, musí být vykládáno v tom smyslu, že brání ustanovení programové příručky přijaté monitorovacím výborem v rámci operačního programu uzavřeného mezi dvěma členskými státy, jehož cílem je podpora evropské územní spolupráce, v rozsahu, v němž toto ustanovení nestanoví, že rozhodnutí tohoto monitorovacího výboru zamítající žádost o grant lze napadnout u soudu členského státu.

    Vzhledem k tomu, že přijetí programové příručky monitorovacím výborem v rámci operačního programu spadajícího pod nařízení č. 1083/2006 a č. 1080/2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj a o zrušení nařízení č. 1783/1999, jehož cílem je podpora evropské územní spolupráce, je uplatňováním práva Unie ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny, uvedený výbor musí dodržovat ustanovení uvedené Listiny.

    (viz body 65, 66, 76, výrok 3)

  4.  Aby bylo v rámci Unie zaručeno dodržování práva na účinnou právní ochranu uvedeného v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie, čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU ukládá členským státům stanovit prostředky nezbytné k zajištění účinné právní ochrany v oblastech pokrytých právem Unie.

    V tomto ohledu požadavek soudního přezkumu jakéhokoli rozhodnutí vnitrostátního orgánu představuje obecnou zásadu práva Unie. Na základě této zásady přísluší vnitrostátním soudům, aby rozhodly o legalitě aktu, který nepříznivě zasahuje do něčího právního postavení, a aby opravný prostředek podaný za tímto účelem považovaly za přípustný, třebaže vnitrostátní procesní pravidla takový opravný prostředek v podobném případě nestanoví.

    (viz body 68, 75)

  5.  Viz znění rozhodnutí.

    (viz body 81–83)