1

Spolková republika Německo se svými kasačními opravnými prostředky domáhá zrušení rozsudků Tribunálu Evropské unie Německo v. Komise (T‑265/08, EU:T:2012:434) a Německo v. Komise (T‑270/08, EU:T:2012:612) (dále jen společně „napadené rozsudky“), kterými Tribunál zamítl její návrhy znějící na zrušení rozhodnutí Komise C(2008) 1690 final ze dne 30. dubna 2008 o snížení finanční podpory z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) poskytnuté operačnímu programu v regionu spolkové země Durynsko (Německo) spadajícím pod cíl 1 (1994–1999) podle rozhodnutí Komise C(94) 1939/5 ze dne 5. srpna 1994 (dále jen „rozhodnutí týkající se spolkové země Durynsko“), a rozhodnutí Komise C(2008) 1615 final ze dne 29. dubna 2008, kterým byla snížena finanční podpora z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) přiznaná rozhodnutím Komise C(94) 1973 ze dne 5. srpna 1994 operačnímu programu pro východní část Berlína (Německo) spadající pod cíl 1 (1994–1999) (dále jen „rozhodnutí týkající se východní části Berlína“).

2

Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR) byl zřízen nařízením Rady (EHS) č. 724/75 ze dne 18. května 1975 (Úř. věst. L 73, s. 1), které bylo několikrát změněno a poté od 1. ledna 1985 nahrazeno nařízením Rady (EHS) č. 1787/84 ze dne 19. června 1984 o Evropském fondu pro regionální rozvoj (Úř. věst. L 169, s. 1).

3

V roce 1988 byla úprava strukturálních fondů změněna nařízením Rady (EHS) č. 2052/88 ze dne 24. června 1988 o úkolech strukturálních fondů a jejich účinnosti a o koordinaci mezi těmito činnostmi navzájem a mezi těmito činnostmi a operacemi Evropské investiční banky a jinými stávajícími finančními nástroji (Úř. věst. L 185, s. 9).

4

Po vstupu v platnost dne 1. ledna 1989 mělo být nařízení č. 2052/88 přezkoumáno Radou na návrh Komise Evropských společenství ve lhůtě do 31. prosince 1993.

5

Také toto nařízení bylo změněno nařízením Rady (EHS) č. 2081/93 ze dne 20. července 1993 (Úř. věst. L 193, s. 5), které mělo být přezkoumáno do 31. prosince 1999.

6

Tato nařízení zřizují strukturální fondy [orientační sekci Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF), Evropský sociální fond (ESF) a EFRR], jež mají vyrovnávat největší nerovnosti mezi regiony Evropské unie zejména podporou rozvoje a strukturálních změn zaostávajících regionů („cíl 1“) a přeměnou regionů, příhraničních oblastí nebo částí oblastí (včetně spádových oblastí zaměstnanosti a městských komunit) závažně postižených úpadkem průmyslu („cíl 2“).

7

Článek 7 nařízení č. 2052/88, ve znění nařízení č. 2081/93 (dále jen „nařízení č. 2052/88“), nadepsaný „Slučitelnost a kontrola“, v odstavci 1 stanoví:

„Operace financované ze strukturálních fondů nebo operace financované [Evropskou investiční bankou (EIB)] nebo pomocí jiného existujícího finančního nástroje musí splňovat podmínky smluv a aktů přijatých na jejich základě a musí být v souladu s politikami Společenství, včetně politik týkajících se pravidel hospodářské soutěže, zadávání veřejných zakázek a ochrany životního prostředí, jakož i s uplatněním zásady rovnosti příležitostí pro muže a ženy.“ (neoficiální překlad)

8

Nařízení Rady (EHS) č. 4253/88 ze dne 19. prosince 1988, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 2052/88, pokud jde o koordinaci mezi činnostmi jednotlivých strukturálních fondů navzájem a mezi těmito činnostmi a operacemi Evropské investiční banky a jinými dostupnými finančními nástroji (Úř. věst. L 374, s. 1), ve znění nařízení Rady (EHS) č. 2082/93 ze dne 20. července 1993 (dále jen „nařízení č. 4253/88“) (Úř. věst. L 193, s. 20), v článku 23, nadepsaném „Finanční kontrola“, stanoví:

„1.   Aby bylo zaručeno úspěšné dokončení akcí prováděných veřejnými nebo soukromými investory, členské státy při provádění akcí přijmou nezbytná opatření k:

Členské státy informují Komisi o opatřeních přijatých pro tyto účely, zejména Komisi sdělí popis kontrolních a řídicích systémů zřízených pro zajištění účinného provádění akcí. Průběžně informují Komisi o stavu správních a soudních řízení.

[...]

2.   Aniž jsou dotčeny kontroly prováděné členskými státy v souladu s vnitrostátními právními a správními předpisy a aniž jsou dotčena ustanovení článku 206 Smlouvy [o EHS] nebo jakékoli inspekce prováděné na základě čl. 209 písm. c) Smlouvy, mohou úředníci nebo zaměstnanci Komise provádět kontroly na místě, včetně namátkových kontrol, akcí financovaných strukturálními fondy a řídících a kontrolních systémů.

[...]

3.   Po dobu tří let po poslední platbě týkající se jakékoli akce ponechají odpovědné subjekty a orgány Komisi k dispozici veškeré dokumenty týkající se výdajů na akci a souvisejících kontrol.“ (neoficiální překlad)

9

Článek 24 nařízení č. 4253/88, nadepsaný „Snížení, pozastavení a zrušení podpory“, stanoví:

„1.   Jestliže se jeví, že provedení určité akce nebo opatření neodůvodňuje ani část, ani celou poskytnutou finanční podporu, provede Komise vhodný přezkum takového případu v rámci partnerství, zejména tím, že požádá členský stát nebo orgány jím určené pro provedení akce, aby předložily ve stanovené lhůtě své připomínky.

2.   Po tomto přezkumu může Komise snížit nebo pozastavit podporu pro příslušnou akci či opatření, jestliže přezkum potvrdil nesrovnalosti nebo významnou změnu ovlivňující povahu nebo podmínky realizace akce nebo opatření, u níž nebylo požádáno o souhlas Komise.

[...]“ (neoficiální překlad)

10

Podle článku 11 nařízení Rady (EHS) č. 4254/88 ze dne 19. prosince 1988 o prováděcích ustanoveních nařízení (EHS) č. 2052/88 týkajících se Evropského fondu regionálního rozvoje (Úř. věst. L 374, s. 15), ve znění nařízení Rady (EHS) č. 2083/93 ze dne 20. července 1993 (Úř. věst. L 193, s. 34), nadepsaného „Kontrola slučitelnosti“, „[ve] vhodných případech a v souladu s postupy platnými pro každou politiku, členské státy Komisi poskytují informace týkající se dodržování ustanovení uvedených v čl. 7 odst. 1 nařízení [...] č. 2052/88“ (neoficiální překlad).

11

Po konzultaci Poradního výboru pro rozvoj a přeměnu regionů a výboru uvedeného v článku 147 Smlouvy o ES a s odkazem na článek 23 nařízení č. 4253/88 Komise přijala několik prováděcích nařízení, mezi nimiž figuruje nařízení Komise (ES) č. 2064/97 ze dne 15. října 1997, kterým se stanoví podrobný mechanismus provádění nařízení č. 4253/88, pokud jde o finanční kontrolu operací spolufinancovaných ze strukturálních fondů prováděnou členskými státy (Úř. věst. L 290, s. 1).

12

Článek 8 nařízení č. 2064/97/EHS stanoví:

„1.   Nejpozději při podání žádosti o zaplacení závěrečného zůstatku a při předložení závěrečného osvědčení o výdajích pro každou formu intervence zašlou členské státy Komisi prohlášení vyhotovené [...] osobou nebo službou, jež je ve své funkci nezávislá na prováděcí službě. Toto prohlášení shrne závěry kontrol provedených v průběhu předchozích let a posoudí platnost žádosti o zaplacení závěrečného zůstatku a zákonnost a správnost transakcí uvedených v závěrečném osvědčení o výdajích.

2.   Prohlášení uvedené v odstavci 1 uvede závažné nedostatky na úrovni správy nebo kontroly, jakož i vysokou četnost zjištěných nesrovnalostí, pokud tyto nedostatky a nesrovnalosti brání vyslovit se kladně k platnosti žádosti o zaplacení závěrečného zůstatku a závěrečného osvědčení o výdajích. Za těchto okolností prohlášení rovněž musí odhadnout rozsah problému a jeho finanční dopad.

Komise může v takovém případě požádat o provedení další kontroly s cílem zjištění a nápravy nesrovnalostí ve stanovené lhůtě.“ (neoficiální překlad)

13

Dne 15. října 1997 Komise rovněž přijala interní pokyny o čistých finančních opravách v rámci použití článku 24 nařízení č. 4253/88. V bodě 5 a 6 uvedených interních pokynů Komise stanoví, že odchylně od pravidla, podle kterého se čistá finanční oprava týká pouze uvedené nesrovnalosti nebo nesrovnalostí, je větší finanční oprava stanovena v případě, kdy se Komise může důvodně domnívat, že nesrovnalost byla systémová, takže ukazuje na systémové nedostatky v řízení, kontrole nebo auditu, které lze najít v každé sérii podobných případů. K provedení takové finanční opravy Komise používá metodu extrapolace, to znamená, že zohledňuje úroveň a specifičnost správní struktury zapojené do těchto nedostatků, jakož i pravděpodobný rozsah zneužití.

14

Nařízení č. 2052/88 a č. 4253/88 byla s platností od 1. ledna 2000 zrušena nařízením Rady (ES) č. 1260/1999 ze dne 21. června 1999 o obecných ustanoveních o strukturálních fondech (Úř. věst. L 161, s. 1; Zvl. vyd. 14/01, s. 31).

15

Podle jeho čl. 2 odst. 1 se nařízení č. 1260/1999 použije na EFRR, ESF, orientační sekci EZOZF, jakož i na Finanční nástroj pro orientaci rybolovu (FNOR).

16

Podle článku 39 tohoto nařízení, nadepsaného „Finanční opravy“:

1.   Členské státy jsou především příslušné k vyšetřování nesrovnalostí, za jednání při prokázaných značných změnách ovlivňujících povahu nebo podmínky pro provádění pomoci nebo její kontrolu a k provádění nezbytných finančních oprav.

Členský stát provede finanční opravy, jež jsou nezbytné u jednotlivé nebo systémové nesrovnalosti. Tyto opravy provedené členským státem spočívají ve zrušení celého příspěvku Společenství nebo jeho části. Členský stát může takto uvolněné prostředky Společenství znovu použít na dotyčnou pomoc postupy stanovenými na základě čl. 53 odst. 2.

2.   Jestliže po dokončení nezbytných ověření dojde Komise k závěru, že

pozastaví průběžné platby, o něž se jedná, a s uvedením důvodů vyzve členský stát, aby se v určité lhůtě vyjádřil a případně provedl veškeré opravy.

Jestliže členský stát vznese námitky proti připomínkám Komise, pozve jej Komise ke konzultaci, při které obě strany ve spolupráci založené na partnerství vyvinou úsilí k dosažení dohody o připomínkách a závěrech, které z nich plynou.

3.   Pokud není po uplynutí lhůty stanovené Komisí dosaženo dohody a členský stát neprovede žádné opravy, může Komise, s ohledem na všechny připomínky členského státu, do tří měsíců rozhodnout, že

Komise stanoví částku opravy v souladu se zásadou proporcionality a s ohledem na druh nesrovnalosti nebo změny a na rozsah a finanční důsledky zjištěných nedostatků v systémech řízení nebo kontroly členských států.

Nepřijme-li Komise rozhodnutí podle písmene a) nebo b) ve lhůtě k tomu stanovené, zrušuje se neprodleně pozastavení průběžných plateb.

[...]“

17

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1783/1999 ze dne 12. července 1999 o Evropském fondu pro regionální rozvoj (Úř. věst. L 213, s. 1; Zvl. vyd. 14/01 s. 102), kterým bylo zrušeno nařízení Rady (EHS) č. 4254/88, neobsahuje pravidla týkající se finančních oprav.

18

Článek 5 nařízení Komise (ES) č. 448/2001 ze dne 2. března 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1260/1999, pokud jde o postup při provádění finančních oprav u pomoci poskytované ze strukturálních fondů (Úř. věst. L 64, s. 13; Zvl. vyd. 14/01, s. 155), je následujícího znění:

„1.   Lhůta, v níž může dotyčný členský stát odpovědět na žádost podle čl. 39 odst. 2 prvního pododstavce nařízení (ES) č. 1260/1999 a poskytnout své vyjádření a případně provést opravy, činí dva měsíce, s výjimkou řádně odůvodněných případů, kdy může Komise stanovit delší lhůtu.

2.   Jestliže Komise navrhuje finanční opravu na základě extrapolace nebo paušální sazby, musí členský stát dostat příležitost dokázat na základě přezkoumání dotyčné dokumentace, že byl skutečný rozsah nesrovnalosti menší, než vyhodnotila Komise. Po dohodě s Komisí může členský stát omezit rozsah tohoto přezkoumání na vhodnou část nebo vzorek dotyčné dokumentace. S výjimkou řádně odůvodněných případů nesmí doba vymezená pro takové přezkoumání překročit další dva měsíce od uplynutí lhůty dvou měsíců uvedené v odstavci 1. Výsledky přezkoumání se posuzují způsobem popsaným v čl. 39 odst. 2 druhém pododstavci nařízení (ES) č. 1260/1999. Komise musí brát v úvahu veškerý důkazní materiál předložený členským státem ve stanovené lhůtě.

3.   Jestliže členský stát vznese námitky proti připomínkám Komise a koná se slyšení ve smyslu čl. 39 odst. 2 druhého pododstavce nařízení (ES) č. 1260/1999, běží ode dne slyšení lhůta tří měsíců, ve které může Komise přijmout rozhodnutí podle čl. 39 odst. 3 uvedeného nařízení.“

19

Nařízení č. 1260/1999, které mělo být přezkoumáno Radou nejpozději do 31. prosince 2006, bylo zrušeno nařízením Rady (ES) č. 1083/2006 ze dne 11. července 2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti (Úř. věst. L 210, s. 25), které se podle svého článku 1 použije na uvedené fondy, aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení stanovená nařízeními, jimiž se tyto fondy řídí.

20

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1080/2006 ze dne 5. července 2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj a o zrušení nařízení (ES) č. 1783/1999 (Úř. věst. L 210, s. 1) neobsahuje žádné ustanovení týkající se řízení v oblasti finančních oprav, o kterých může rozhodnout Komise. Totéž platí pro nařízení Komise (ES) č. 1828/2006 ze dne 8. prosince 2006, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 1083/2006 a k nařízení č. 1080/2006 (Úř. věst. L 371, s. 1).

21

Uvedené finanční opravy jsou předmětem pravidel společných těmto třem fondům, uvedených v článcích 99 až 102 nařízení č. 1083/2006.

22

Článek 100 posledně uvedeného nařízení, nadepsaný „Řízení“, stanoví:

„1.   Před přijetím rozhodnutí o finanční opravě zahájí Komise řízení oznámením svých předběžných závěrů členskému státu spolu s výzvou, aby členský stát do dvou měsíců předložil své připomínky.

Navrhuje-li Komise finanční opravu na základě extrapolace nebo paušální sazbou, dostane členský stát příležitost prokázat přezkoumáním příslušné dokumentace, že skutečný rozsah nesrovnalosti je menší, než jak byl posouzen Komisí. Po dohodě s Komisí může členský stát omezit rozsah tohoto přezkumu na vhodnou část nebo vzorek příslušné dokumentace. S výjimkou řádně odůvodněných případů nesmí doba vymezená pro tento přezkum překročit další dva měsíce od uplynutí dvouměsíční lhůty uvedené v prvním pododstavci.

2.   Komise zohlední veškeré důkazy předložené členským státem ve lhůtách uvedených v odstavci 1.

3.   Pokud členský stát nepřijme předběžné závěry Komise, pozve jej Komise k jednání, při kterém obě strany v rámci spolupráce založené na partnerství vynaloží úsilí k dosažení dohody ohledně připomínek a z nich vyvozených závěrů.

4.   V případě dohody může členský stát dotyčné finanční prostředky Společenství znovu použít v souladu s čl. 98 odst. 2 druhým pododstavcem.

5.   Není-li dohody dosaženo, přijme Komise rozhodnutí o finanční opravě do šesti měsíců ode dne slyšení, přičemž vezme v úvahu veškeré informace a připomínky předložené v průběhu řízení. Pokud se slyšení neuskuteční, začíná šestiměsíční lhůta běžet dva měsíce po dni, kdy Komise odeslala pozvánku.“

23

Článek 108 nařízení č. 1083/2006, nadepsaný „Vstup v platnost“, v prvním a druhém pododstavci stanoví:

„Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Články 1 až 16, 25 až 28, 32 až 40, 47 až 49, 52 až 54, 56, 58 až 62, 69 až 74, 103 až 105 a 108 se použijí ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost, a to pouze pro programy na období let 2007–2013. Ostatní články se použijí ode dne 1. ledna 2007.“

24

Nařízení č. 1083/2006 bylo zrušeno nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, [a] o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu (Úř. věst. L 347, s. 320), jehož čl. 145 odst. 6 stanoví, že „[v] zájmu uplatnění finančních oprav přijme Komise prostřednictvím prováděcích aktů rozhodnutí do šesti měsíců ode dne slyšení nebo ode dne obdržení dalších informací, pokud členský stát souhlasil s tím, že tyto dodatečné informace po slyšení předloží. Komise vezme v úvahu veškeré informace a připomínky předložené v průběhu řízení. Pokud se slyšení neuskuteční, začíná šestiměsíční lhůta běžet dva měsíce po dni, kdy Komise odeslala pozvánku ke slyšení“.

25

Podle článku 154 nařízení č. 1303/2013 je článek 145 tohoto nařízení použitelný s účinností od 1. ledna 2014.

26

Tento článek 145 patří do části čtvrté nařízení č. 1303/2013, která obsahuje obecná ustanovení použitelná na EFRR, ESF, Fond soudržnosti a Evropský námořní a rybářský fond, pokud jde o řízení a kontrolu, finanční řízení, účetnictví a finanční opravy.

27

Ani nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1301/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro regionální rozvoj, o zvláštních ustanoveních týkajících se cíle Investice pro růst a zaměstnanost a o zrušení nařízení (ES) č. 1080/2006 (Úř. věst. L 347, s. 289), ani nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 480/2014 ze dne 3. března 2014, kterým se doplňuje nařízení č. 1303/2013 (Úř. věst. L 138, s. 5), neobsahují ustanovení týkající se řízení v oblasti finančních oprav, o kterých může rozhodnout Komise.

28

Dne 29. července 1994 přijala Komise rozhodnutí 94/628/ES o zavedení rámce podpory Společenství pro strukturální pomoc německým regionům spadajícím pod cíl 1, jimiž jsou Meklenbursko – Přední Pomořansko, Brandenbursko, Sasko-Anhaltsko, Sasko, Durynsko a východní část Berlína (Úř. věst. L 250, s. 18). Toto rozhodnutí umožnilo zavedení operačních programů v nových spolkových zemích a východní části Berlína.

29

Skutkové okolnosti, které vedly ke vzniku projednávaných sporů, jak vyplývají z napadených rozsudků a rozhodnutí týkajících se spolkové země Durynsko a východní části Berlína (dále společně jen „sporná rozhodnutí“), lze shrnout následovně.

30

Komise rozhodnutím C(94) 1939/5 ze dne 5. srpna 1994 schválila operační program pro spolkovou zemi Durynsko spadající pod cíl 1 v Německu (Arinco č. 94.DE.16.005) (dále jen „pomoc ve prospěch spolkové země Durynsko“), který počítal s příspěvkem ze strukturálních fondů ve výši 1021771000 ECU, zvýšeným rozhodnutím C(99) 5087 ze dne 29. prosince 1999 na 1086827000 eur, s financováním z EFRR v maximální výši 1020719000 eur. Jako řídící orgán bylo určeno Ministerstvo hospodářství a dopravy spolkové země Durynsko.

31

Pro opatření 2.1 týkající se podpory výrobních činností malých a středních podniků (MSP) stanovilo rozhodnutí C(99) 5087 celkovou částku výdajů na 674104000 eur a příspěvek z EFRR na 337052000 eur.

32

V průběhu roku 2001 provedla Komise na základě čl. 23 odst. 2 nařízení č. 4253/88 a článku 14 nařízení č. 2064/97 systematické kontroly řídicích a kontrolních systémů spolkové země Durynsko.

33

Dne 30. ledna 2002 předložila Komise konečnou zprávu k operačním programům spolkových zemí Durynsko a Sasko-Anhaltsko, která obsahovala určitá doporučení.

34

Dne 24. června 2002 vypracovala auditorská společnost prohlášení v souladu s článkem 8 nařízení č. 2064/97, které bylo předáno Komisi.

35

Dopisem ze dne 18. července 2002 podaly německé orgány žádost o konečnou platbu týkající se pomoci ve prospěch spolkové země Durynsko. Dne 27. června 2003 uzavřela Komise tuto pomoc a vyplatila požadovanou výši konečné platby.

36

Po uzavření uvedené pomoci provedl Účetní dvůr Evropských společenství v říjnu, listopadu a prosinci roku 2003 několik kontrolních návštěv a v průběhu roku 2004 vypracoval analýzu nedostatků téže pomoci v rámci zkoumání prohlášení o věrohodnosti za rok 2003. Bylo zkoumáno přibližně 28 projektů spadajících do rámce opatření 2.1.

37

Dne 22. června 2004 předal Účetní dvůr německým orgánům předběžnou zprávu o kontrole. Dopisy ze dne 31. srpna a 13. října 2004 předaly německé orgány Účetnímu dvoru doplňující informace.

38

Dopisem ze dne 17. ledna 2005 předal Účetní dvůr vnitrostátním orgánům zprávu o kontrole. Tato zpráva odhalila jednotlivé a systémové nesrovnalosti u konkrétních operací, chyby při výpočtu maximální částky příspěvku a nepředložení dokladů u některých druhů výdajů, jako jsou obecné náklady nebo vlastní kapitál. Tato zpráva dospěla k závěru, že řídicí a kontrolní systémy pomoci ve prospěch spolkové země Durynsko trpí nedostatky. Míra pochybení konstatovaná u 28 projektů spadajících do rámce opatření 2.1 činila 31,36 %.

39

Dopisem ze dne 19. října 2006 zaslala Komise německým orgánům první výsledky svého zkoumání uvedené zprávy o kontrole a požádala tyto orgány, aby sdělily své připomínky.

40

Na základě analýzy nedostatků vypracované Účetním dvorem oznámila Komise spolkové zemi Durynsko provedení finančních oprav ve výši 135 milionů eur. Po bilaterálních jednáních však byly některé výtky staženy.

41

Dopisem ze dne 5. ledna 2007 odpověděly německé orgány na dopis Komise ze dne 19. října 2006, v němž uvedly námitky proti použití extrapolovaných finančních oprav a poskytly dodatečné doklady prokazující způsobilost k proplacení některých výdajů.

42

Dopisem ze dne 23. dubna 2007 Komise pozvala německé orgány k účasti na bilaterální schůzce, která proběhla dne 8. května 2007 v Bruselu. Po jednáních, která se konala během této schůzky, se tyto orgány zavázaly předložit dodatečné důkazy k prokázání přípustnosti určitých operací a nákladových položek ve lhůtě dvou týdnů od data uvedené schůzky. Tyto informace byly předány Komisi dopisem ze dne 22. června 2007.

43

Komise rozhodnutím týkajícím se spolkové země Durynsko snížila na základě článku 24 nařízení č. 4253/88 finanční podporu z EFRR na pomoc ve prospěch této spolkové země o 81425825,67 eura, a to z důvodu individuálních a systémových nesrovnalostí, které byly zjištěny v rámci opatření 2.1. Komise provedla extrapolaci míry pochybení na celé toto opatření, přičemž jako základ použila míru pochybení ve výši 23,88 %. Pro individuální nesrovnalosti vypočítala částku 1232012,70 eura a u systémových nesrovnalostí dospěla k částce 80193812,97 eura.

44

Komise rozhodnutím C(94) 1973 ze dne 5. srpna 1994 schválila operační program pro východní část Berlína spadající pod cíl 1 (Arinco č. 94.DE.16.006) (dále jen „pomoc ve prospěch východní části Berlína“). Toto rozhodnutí počítalo s příspěvkem ze strukturálních fondů ve výši 743112000 ECU, zvýšeným na 779154000 eur, přičemž tato částka zahrnovala 540886000 eur z EFRR.

45

Jako řídící orgán bylo určeno Ministerstvo hospodářství, technologií a žen spolkové země Berlín.

46

Dopisem ze dne 24. března 2003 podaly německé orgány žádost o konečnou platbu týkající se pomoci ve prospěch východní části Berlína.

47

Od 16. do 20. února 2004, od 29. března do 2. dubna 2004 a od 7. do 11. března 2005 provedla Komise a jí najatá externí auditorská společnost několik kontrolních návštěv v rámci závěrečných kontrol programů spolufinancovaných z EFRR v průběhu programového období 1994–1999.

48

Dopisy ze dne 31. května a 15. prosince 2005 předala Komise německým orgánům svou auditorskou zprávu, v níž byly konstatovány různé systémové nesrovnalosti v souvislosti s konkrétními operacemi, mezi jinými konkrétně vykázání nezpůsobilých výdajů, porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek a chybějící doklady. U 29 projektů spadajících do rámce pomoci ve prospěch východní části Berlína, které byly skutečně zkontrolovány, činila míra pochybení 7,56 %. Z 36 vybraných projektů nemohlo být sedm zkontrolováno z důvodu úpadku.

49

Dopisy ze dne 21. října 2005 a 31. března 2006 předložily německé orgány připomínky k těmto zjištěním a předaly Komisi doplňující informace.

50

Dopisem ze dne 26. ledna 2007 oznámila Komise uvedeným orgánům své předběžné závěry.

51

Dopisem ze dne 9. července 2007 vyjádřily německé orgány s poukazem na chybějící právní základ a uplatnění paušálních a extrapolovaných finančních oprav s těmito závěry nesouhlas a předložily dodatečné důkazy o legalitě dotyčných výdajů.

52

S přihlédnutím k informacím a důkazům, které byly dodatečně předloženy, byly závěry týkající se výsledků uskutečněného auditu pozměněny a předány německým orgánům dopisem ze dne 30. srpna 2007.

53

Dne 14. září 2007 se v Bruselu konala bilaterální schůzka. Po jednáních, která na této schůzce proběhla, se německé orgány zavázaly předložit dodatečné důkazy prokazující přípustnost některých operací a nákladových položek ve lhůtě čtyř týdnů od data uvedené schůzky. Tyto informace byly Komisi oznámeny dopisem ze dne 12. října 2007. Otázky, které byly diskutovány během téže schůzky, byly zmíněny v zápisu ze dne 12. listopadu 2007.

54

Rozhodnutím týkajícím se východní části Berlína snížila Komise finanční podporu z EFRR na pomoc ve prospěch východní části Berlína o 12900719,52 eura, tj. 2,68 %. Tento orgán vycházel v tomto rozhodnutí z míry pochybení u 29 kontrolovaných projektů ve výši 3,63 %. Na základě financování z EFFR poskytnutého operačnímu programu ve výši 951243399 německých marek (DEM) a na základě výpočtů uskutečněných prostřednictvím softwaru Audit Command Language (ACL) uplatnila Komise finanční opravu extrapolovanou o 25561719 DEM, která představuje snížení finanční podpory z EFRR na celý dotyčný program o 2,68 %.

55

Návrhy došlými kanceláři Tribunálu dne 4. a 8. července 2008 podala Spolková republika Německo žaloby znějící na zrušení sporných rozhodnutí.

56

Španělské království, Francouzská republika a Nizozemské království vstoupily do řízení o obou těchto žalobách podaných před Tribunálem jako vedlejší účastníci na podporu návrhových žádání Spolkové republiky Německo.

57

Na podporu své žaloby směřující proti rozhodnutí týkajícímu se spolkové země Durynsko vznesla Spolková republika Německo pět žalobních důvodů, z nichž první a druhý vycházely z porušení čl. 24 odst. 2 nařízení č. 4253/88, třetí vycházel z výtky, že Komise neprovedla kontrolu na místě, čtvrtý vycházel z porušení zásad legitimního očekávání, právní jistoty a spolupráce a pátý z porušení zásady proporcionality.

58

Na podporu své žaloby směřující proti rozhodnutí týkajícímu se východní části Berlína vznesl tento členský stát pět žalobních důvodů, z nichž první a druhý vycházely z porušení čl. 24 odst. 2 nařízení č. 4253/88, třetí vycházel z porušení zásady proporcionality, čtvrtý z nedostatečného odůvodnění tohoto rozhodnutí a pátý z porušení zásady partnerství.

59

Napadenými rozsudky Tribunál zamítl uplatněné žalobní důvody jako neopodstatněné, jakož i obě žaloby v plném rozsahu.

60

Dne 29. listopadu 2012 podala Spolková republika Německo kasační opravný prostředek proti rozsudku Německo v. Komise (T‑265/08, EU:T:2012:434).

61

Kasační odpovědi předložily dne 15. února 2013 Francouzská republika a Komise, jakož i dne 20. února 2013 Španělské království.

62

Dne 31. ledna 2013 podala Spolková republika Německo kasační opravný prostředek proti rozsudku Německo v. Komise (T‑270/08, EU:T:2012:612).

63

Kasační odpovědi předložily dne 29. března 2013 Francouzská republika, dne 5. dubna 2013 Nizozemské království, dne 9. dubna 2013 Komise, jakož i dne 12. dubna 2013 Španělské království.

64

Rozhodnutím předsedy Soudního dvora ze dne 10. července 2013 byly věci C‑549/12 P a C‑54/13 P spojeny pro účely ústní části řízení i rozsudku.

65

Spolková republika Německo navrhuje, aby Soudní dvůr:

66

Francouzská republika navrhuje, aby Soudní dvůr zrušil napadené rozsudky v plném rozsahu, vydal konečné rozhodnutí ve věci podle článku 61 statutu Soudního dvora Evropské unie a zrušil sporná rozhodnutí.

67

Španělské království navrhuje, aby Soudní dvůr:

68

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr kasační opravné prostředky zamítl a uložil Spolkové republice Německo náhradu nákladů řízení.

69

Ve věci C‑549/12 P uplatňuje Spolková republika Německo dva důvody kasačního opravného prostředku, které oba vycházejí z porušení čl. 24 odst. 2 nařízení č. 4253/88 ve spojení s článkem 1 nařízení č. 2988/95 a zásady svěření pravomocí stanovené v čl. 5 odst. 2 SEU a článku 7 SFEU.

70

Ve věci C‑54/13 P vznáší Spolková republika Německo čtyři důvody kasačního opravného prostředku, z nichž první tři vycházejí z porušení čl. 24 odst. 2 nařízení č. 4253/88 ve spojení s článkem 1 nařízení č. 2988/95, jakož i zásady svěření pravomocí stanovené v čl. 5 odst. 2 SEU a článku 7 SFEU, a čtvrtý z porušení povinnosti uvést odůvodnění vyplývající z ustanovení článku 81 jednacího řádu Tribunálu ve spojení s ustanoveními článku 36 a čl. 53 odst. 1 statutu Soudního dvora.

71

Spolková republika Německo prostřednictvím první části svého prvního důvodu kasačního opravného prostředku vzneseného ve věci C‑549/12 P a prvního důvodu kasačního opravného prostředku vzneseného ve věci C‑54/13 P tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v napadených rozsudcích rozhodl, že čistě administrativní chyby vnitrostátních orgánů představují „nesrovnalosti“, které Komisi umožňují provést finanční opravy podle čl. 24 odst. 2 nařízení č. 4253/88.

72

Prostřednictvím druhé a třetí části prvního důvodu kasačního opravného prostředku uplatněného ve věci C‑549/12 P Spolková republika Německo tvrdí, že i když čistě administrativní chyby mohou představovat nesrovnalosti odůvodňující finanční opravu, dopustil se Tribunál nesprávného právního posouzení, když v rozsudku Německo v. Komise (T‑265/08, EU:T:2012:434) rozhodl, že porušení vnitrostátního práva a chyby, které nemají dopad na unijní rozpočet, mohou představovat „nesrovnalosti“ odůvodňující takové opravy.

73

Prostřednictvím první části svého druhého důvodu kasačního opravného prostředku uplatňovaného ve věci C‑54/13 P Spolková republika Německo, podporovaná Španělským královstvím a Francouzskou republikou, tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když uznal pravomoc Komise provádět finanční opravy pomocí extrapolace.

74

Prostřednictvím druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku uplatňovaného ve věci C‑549/12 P Spolková republika Německo, podporovaná Španělským královstvím, tvrdí, že i kdyby byly takové opravy možné, dopustil se Tribunál nesprávného právního posouzení, když potvrdil způsob jejich provádění v rozhodnutí týkajícím se spolkové země Durynsko, neboť podle tohoto členského státu nebyla prokázána žádná újma způsobená unijnímu rozpočtu, co se týče části kritizovaných projektů, a že Komise neměla kvalifikovat část vytýkaných chyb jako systémové.

75

Spolková republika Německo, podporovaná Španělským královstvím, prostřednictvím druhé části svého druhého důvodu kasačního opravného prostředku uplatňovaného ve věci C‑54/13 P tvrdí, že i kdyby byla Komise oprávněna uplatnit snížení pomocí extrapolace podle čl. 24 odst. 2 nařízení č. 4253/88, dopustil se Tribunál nesprávného právního posouzení, když uznal způsob provádění extrapolace v rozhodnutí týkajícím se východní části Berlína, neboť podle tohoto členského státu Komise kvalifikovala odhalené chyby postihující celý dotyčný program nesprávně jako systémové, přičemž neměla ani extrapolovat četnost chyb vypočtenou na celý tento program ani použít uplatněný postup odběru vzorků, aby snížení rozšířila na celý uvedený program pomocí extrapolace. Prostřednictvím třetí části druhého důvodu kasačního opravného prostředku Spolková republika Německo uvádí, že z důvodu extrapolace nikoliv reprezentativních chyb a paušálních oprav Komise uplatnila snížení finanční podpory přiznané dotyčnému operačnímu programu nepřiměřeně.

76

Prostřednictvím první části svého třetího důvodu kasačního opravného prostředku uplatňovaného ve věci C‑54/13 P Spolková republika Německo tvrdí, že Tribunál měl nesprávně za to, že Komise byla oprávněna použít paušální finanční opravy. Prostřednictvím druhé části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku tento členský stát tvrdí, že i kdyby byla Komise oprávněna použít paušální finanční opravy, dopustil se Tribunál nesprávného právního posouzení, když uznal nepřiměřené paušální opravy.

77

Spolková republika Německo prostřednictvím svého čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku uplatňovaného ve věci C‑54/13 P tvrdí, že na základě odůvodnění rozsudku Německo v. Komise (T‑270/08, EU:T:2012:612) nelze určit, zda Tribunál zkoumal její argumentaci vycházející z protiprávnosti paušálních finančních oprav, kterou uvedl v rámci první části druhého žalobního důvodu své žaloby před Tribunálem, jakož i určit, jaké úvahy odůvodnily odmítnutí uvedené argumentace Tribunálem.

78

Komise má za to, že tyto důvody kasačního opravného prostředku nejsou opodstatněné a kasační opravné prostředky musí být zamítnuty.

79

Je třeba uvést, že Tribunál v napadených rozsudcích rozhodl o žalobách na neplatnost podaných Spolkovou republikou Německo tak, že tyto žaloby zamítl poté, co prohlásil pět žalobních důvodů uplatněných na podporu každé z těchto žalob za neopodstatněné.

80

Tribunál tím implicitně, ale nevyhnutelně uznal formální správnost napadených rozhodnutí.

81

Nicméně z důvodů uvedených v bodech 56 až 89, jakož i bodu 93 rozsudků Španělsko v. Komise (C‑192/13 P, EU:C:2014:2156) a Španělsko v. Komise (C‑197/13 P, EU:C:2014:2157) vyplývá, že přijetí rozhodnutí Komisí, kterým se provádí finanční oprava, od roku 2000 podléhá dodržení zákonné lhůty.

82

Soudní dvůr má za to, že za současného stavu unijního práva neexistuje žádná skutečnost, která může zpochybnit tuto judikaturu, a naopak ji lze použít na projednávané věci.

83

Jak Soudní dvůr rozhodl v bodě 94 svých rozsudků Španělsko v. Komise (C‑192/13 P, EU:C:2014:2156) a Španělsko v. Komise (C‑197/13 P, EU:C:2014:2157), délka lhůty stanovené Komisi pro přijetí rozhodnutí se liší podle použitelné právní úpravy.

84

Z článku 108 druhého pododstavce nařízení č. 1083/2006 vyplývá, že článek 100 tohoto nařízení se stal použitelným ode dne 1. ledna 2007, a to i na programy předcházející období let 2007–2013.

85

Podle čl. 100 odst. 1 nařízení č. 1083/2006 Komise před přijetím rozhodnutí o finanční opravě zahájí řízení oznámením svých předběžných závěrů členskému státu spolu s výzvou, aby členský stát do dvou měsíců předložil své připomínky. Pokud členský stát nepřijme předběžné závěry Komise, pozve jej Komise podle čl. 100 odst. 3 tohoto nařízení k jednání, při kterém obě strany v rámci spolupráce založené na partnerství vynaloží úsilí k dosažení dohody ohledně připomínek a z nich vyvozených závěrů.

86

V souladu s čl. 100 odst. 5 nařízení 5 nařízení č. 1083/2006 přijme Komise rozhodnutí o finanční opravě do šesti měsíců ode dne slyšení; pokud se slyšení neuskuteční, začíná šestiměsíční lhůta běžet dva měsíce po dni, kdy Komise odeslala pozvánku ke slyšení.

87

Z těchto ustanovení vyplývá, že pokud členský stát nepřijme předběžné závěry Komise, je zaslání pozvánky na jednání a konání slyšení vyžadováno pro účely správnosti řízení o finanční opravě a slouží jako počátek běhu lhůty, v níž musí Komise přijmout rozhodnutí, kterým provede takovou opravu.

88

Ze spisů předložených Soudnímu dvoru přitom nevyplývá, že Komise po oznámení svých předběžných závěrů zaslala Spolkové republice Německo pozvánku na jednání ani že se konalo slyšení ve smyslu čl. 100 odst. 3 a 5 nařízení č. 1083/2006. Naproti tomu z těchto spisů vyplývá, že dne 8. května a 14. září 2007 se konaly v Bruselu bilaterální schůzky mezi Komisí a zástupci Spolkové republiky Německo.

89

V této souvislosti je třeba připomenout, že vzhledem k tomu, že se v projednávané věci jedná o rozhodnutí s významným rozpočtovým dopadem, je v zájmu dotyčného členského státu i Komise, aby byl konec řízení o finanční opravě předvídatelný, což předpokládá stanovení předem dané lhůty pro přijetí konečného rozhodnutí. Rovněž je třeba uvést, že překročení lhůty stanovené pro přijetí rozhodnutí, kterým se provádí finanční oprava, není slučitelné s obecnou zásadou řádné správy (rozsudky Španělsko v. Komise, C‑192/13 P, EU:C:2014:2156, bod 88, a Španělsko v. Komise, C‑197/13 P, EU:C:2014:2157, bod 88).

90

Za těchto podmínek se Komise nemůže zprostit povinnosti přijmout rozhodnutí, kterými provádí finanční opravy, v předem stanovené lhůtě tím, že neprovede úkony, které slouží jako počátek běhu této lhůty.

91

V každém případě i za předpokladu, že by bilaterální schůzky, které se konaly dne 8. května a 14. září 2007, mohly být pro účely počítání lhůt postaveny na roveň slyšením ve smyslu čl. 100 odst. 3 a 5 nařízení č. 1083/2006, je třeba konstatovat, že sporná rozhodnutí byla přijata dne 30. a 29. dubna 2008 a že Komise nedodržela lhůtu stanovenou v čl. 100 odst. 5 nařízení č. 1083/2006.

92

Z judikatury Soudního dvora přitom vyplývá, že nedodržení procesních pravidel týkajících se přijímání aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení jako v případě, kdy Komise nepřijala sporné rozhodnutí ve lhůtě stanovené unijním normotvůrcem, představuje porušení podstatných formálních náležitostí, jež musí unijní soud uplatnit i bez návrhu (viz rozsudky Španělsko v. Komise, C‑192/13 P, EU:C:2014:2156, bod 103, jakož i Španělsko v. Komise, C‑197/13 P, EU:C:2014:2157, bod 103 a citovaná judikatura, jakož i rozsudek Španělsko v. Komise, C‑429/13 P, EU:C:2014:2310, bod 34).

93

V tomto ohledu je třeba připomenout ustálenou judikaturou, podle níž vyjma zvláštních případů, jako jsou zejména případy stanovené v jednacích řádech unijních soudů, nemůže unijní soud založit své rozhodnutí na právním důvodu uplatněném bez návrhu, přestože je nepominutelný, aniž by předtím vyzval účastníky řízení, aby k uvedenému důvodu předložili vyjádření (viz rozsudky Komise v. Irsko a další, C‑89/08 P, EU:C:2009:742, bod 57, jakož i OHIM v. National Lottery Commission, C‑530/12 P, EU:C:2014:186, bod 54).

94

Pokud jde o otázku týkající se lhůty, ve které musí být přijato rozhodnutí o finanční opravě, je třeba uvést, že v rámci věcí, v nichž byly vydány rozsudky Španělsko v. Komise (C‑192/13 P, EU:C:2014:2156) a Španělsko v. Komise (C‑197/13 P, EU:C:2014:2157), které se týkaly v podstatě totožných skutkových a právních otázek, Komise již měla možnost tuto otázku projednat. Mimoto v uvedených věcech Soudní dvůr účastníky řízení vyzval, aby soustředili svou řeč na uvedenou otázku.

95

Kromě toho byla tato judikatura od té doby Soudním dvorem několikrát potvrzena (viz rozsudky Španělsko v. Komise, C‑429/13 P, EU:C:2014:2310, a Španělsko v. Komise, C‑513/13 P, EU:C:2014:2412).

96

Z toho vyplývá, že jednak Komise měla dostatek příležitostí předložit v rámci kontradiktorního projednání své důvody a argumenty týkající se dosahu lhůty stanovené v čl. 100 odst. 5 nařízení č. 1083/2006 a jednak judikatura Soudního dvora týkající se výkladu, který je třeba dát tomuto ustanovení, musí být považována za ustálenou.

97

Je třeba proto konstatovat, že projednávaná věc představuje zvláštní případ ve smyslu judikatury připomenuté v bodě 93 tohoto rozsudku a že není třeba vyzvat účastníky řízení, aby k tomuto důvodu předložili svá vyjádření.

98

Za těchto podmínek je třeba dospět k závěru, že Komise při přijímání sporných rozhodnutí nedodržela zákonnou lhůtu stanovenou nařízením Rady.

99

V důsledku toho se Tribunál tím, že zamítl žaloby podané Spolkovou republikou Německo místo toho, aby sankcionoval porušení podstatných formálních náležitostí, kterými jsou stižena sporná rozhodnutí, dopustil nesprávného právního posouzení.

100

Napadené rozsudky musejí být tedy zrušeny.

101

V souladu s čl. 61 prvním pododstavcem statutu Soudního dvora Evropské unie zruší Soudní dvůr rozhodnutí Tribunálu, je-li kasační opravný prostředek opodstatněný. Soudní dvůr může vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje.

102

Soudní dvůr má v projednávané věci k dispozici informace nezbytné ke konečnému rozhodnutí o žalobách znějících na neplatnost sporných rozhodnutí, které Spolková republika Německo podala k Tribunálu.

103

V tomto ohledu stačí uvést, že z důvodů uvedených v bodech 81 až 99 tohoto rozsudku musejí být sporná rozhodnutí zrušena pro porušení podstatných formálních náležitostí.

104

Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora, je-li kasační opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení.

105

Článek 138 odst. 1 téhož jednacího řádu, který se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 tohoto jednacího řádu, stanoví, že účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, se uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Spolková republika Německo požadovala náhradu nákladů řízení a měla v řízení o kasačním opravném prostředku ve věci úspěch a žalobám podaným k Tribunálu bylo vyhověno, je důvodné Komisi uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené tímto členským státem, a to jak v prvním stupni, tak v řízení o kasačním opravném prostředku.

106

Podle čl. 140 odst. 1 uvedeného jednacího řádu, který je mutatis mutandis použitelný na řízení o kasačním opravném prostředku na základě čl. 184 odst. 1 téhož jednacího řádu, nesou členské státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, vlastní náklady řízení. V souladu s těmito ustanovení ponesou Španělské království, Francouzská republika a Nizozemské království vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto: