Věc C‑457/12

S.

v.

Minister voor Immigratie, Integratie en Asiel

a

Minister voor Immigratie, Integratie en Asiel

v.

G.

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Raad van State (Nizozemsko)]

„Článek 20 SFEU, čl. 21 odst. 1 SFEU a článek 45 SFEU — Směrnice 2004/38/ES — Právo volného pohybu a pobytu na území členských států — Oprávněné osoby — Právo státního příslušníka třetího státu, který je rodinným příslušníkem občana Unie, pobývat v členském státě, jehož je tento občan státním příslušníkem — Občan Unie mající bydliště v členském státě, jehož je státním příslušníkem — Pracovní činnosti — Pravidelné cesty do jiného členského státu“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 12. března 2014

1. Občanství Unie – Právo na volný pohyb a pobyt na území členských států – Směrnice 2004/38 – Oprávněné osoby – Rodinní příslušníci občana Unie, kteří jsou státními příslušníky třetího státu – Vyloučení

   (Článek 21 SFEU; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38)

2. Volný pohyb osob – Pracovníci – Občan Unie pobývající na území členského státu, jehož je státním příslušníkem a pravidelně se vydávající do jiného členského státu jako pracovník – Právo pobytu rodinných příslušníků – Podmínka – Odrazující účinek odmítnutí práva pobytu na skutečný výkon práva na volný pohyb – Posouzení vnitrostátním soudem

   (Článek 45 SFEU)

1.  Ustanovení směrnice o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání tomu, aby členský stát zamítl právo pobytu státnímu příslušníkovi třetího státu, který je rodinným příslušníkem občana Unie, má-li uvedený občan státní příslušnost uvedeného členského státu a své bydliště v tomto členském státě, avšak v rámci svých pracovních činností se pravidelně vydává do jiného členského státu.

   Uvedená ustanovení totiž přiznávají vlastní právo pobytu pro občany Unie a odvozené právo pobytu pro jejich rodinné příslušníky, pouze pokud uvedený občan využívá svého práva volného pohybu tím, že se usadí v jiném členském státě, než jehož je státním příslušníkem.

   (viz body 34, 35 a výrok)

2.  Článek 45 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že přiznává rodinnému příslušníkovi občana Unie, který je státním příslušníkem třetího státu, odvozené právo pobytu v členském státě, jehož je tento občan státním příslušníkem, má-li uvedený občan bydliště v tomto členském státě, avšak pravidelně se vydává do jiného členského státu jako pracovník ve smyslu uvedeného ustanovení, pokud by odmítnutí práva pobytu dotyčnému státnímu příslušníkovi třetího státu mělo odrazující účinek na skutečný výkon práv, která pro dotčeného pracovníka vyplývají z článku 45 SFEU, což přísluší ověřit vnitrostátnímu soudu.

   V této souvislosti může okolnost, že se dotčený státní příslušník třetího státu stará o dítě občana Unie, představovat relevantní skutečnost, kterou musí vnitrostátní soud zohlednit. Samotná skutečnost, která se může jevit jako žádoucí, že takováto výchova je zajišťována státním příslušníkem třetího státu, předkem manželského partnera občana Unie v přímé linii, nicméně sama o sobě pro konstatování takovéhoto odrazujícího účinku nestačí.

   (viz body 43, 44, 46 a výrok)