Věc C‑408/12 P
YKK Corporation a další
v.
Evropská komise
„Kasační opravný prostředek — Kartelové dohody — Trhy se zipy a ostatními zapínadly a se stroji na přišívání zapínadel — Sukcesivní odpovědnost — Legální maximální výše pokuty — Článek 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 — Pojem ‚podnik‘ — Osobní odpovědnost — Zásada proporcionality — Násobitel odrazujícího účinku“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 4. září 2014
Hospodářská soutěž — Pokuty — Výše — Určení — Kritéria — Konkrétní dopad na trh — Kritérium, jež není rozhodující
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)
Kasační opravný prostředek — Příslušnost Soudního dvora — Zpochybnění závěrů Tribunálu ohledně výše pokut uložených podnikům, které porušily pravidla Smlouvy v oblasti hospodářské soutěže, založené na důvodech ekvity — Vyloučení
(Články 256 SFEU a 261 SFEU; Statut Soudního dvora, článek 58; Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 1 a článek 31)
Hospodářská soutěž — Pokuty — Výše — Určení — Kritéria — Snížení částky pokuty v důsledku spolupráce dotčeného podniku — Podmínky — Posuzovací pravomoc Komise — Vyloučení dvojí odměny za téže informace
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 96/C 207/04,hlavy C a D, a oznámení Komise 2002/C 45/03, body 21 a 23)
Kasační opravný prostředek — Důvody kasačního opravného prostředku — Chybné posouzení skutkového stavu — Nepřípustnost — Přezkum posouzení skutkového stavu a důkazů Soudním dvorem — Vyloučení s výjimkou případu zkreslení
(Článek 256 SFEU; Statut Soudního dvora, čl. 58 první pododstavec)
Hospodářská soutěž — Pokuty — Výše — Určení — Maximální výše — Výpočet — Obrat, který je třeba zohlednit — Podnik získaný jiným podnikem, který v okamžiku spáchání protiprávního jednání představoval odlišnou hospodářskou entitu — Zohlednění obratu každé z těchto hospodářských entit
(Článek 81 ES; Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)
Hospodářská soutěž — Pokuty — Výše — Určení — Odrazující povaha — Zohlednění velikosti a celkových zdrojů sankcionovaného podniku
(Článek 81 ES; nařízení č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)
Hospodářská soutěž — Pokuty — Výše — Určení — Maximální výše — Rozdíl mezi horní hranicí pokuty a odrazující povahou pokuty
(článek 81 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)
Kasační opravný prostředek — Kasační opravný prostředek, který byl shledán opodstatněným — Vyřešení sporu ve věci samé soudem rozhodujícím o kasačním opravném prostředku — Podmínka — Věc, ve které soudní řízení dovoluje rozhodnout
(Statut Soudního dvora, čl. 61 první pododstavec)
Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 26)
Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 29)
Jak sdělení Komise o neuložení nebo snížení pokut v případech kartelových dohod z roku 1996, hlavy C a D, tak i oznámení Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů z roku 2002, body 21 a 23, vyžadují jako podmínku umožňující mít prospěch ze snížení pokuty, která by jinak byla uložena, aby dotčené podniky předložily Komisi důkazy, které přispějí ke zjištění spáchaného protiprávního jednání. V tomto ohledu informace, které nesplňují podmínku, podle které musejí přispívat k potvrzení existence protiprávního jednání, ve smyslu sdělení o spolupráci z roku 1996, nemohou představovat důkazy představující významnou přidanou hodnotu k důkazům, které Komise již vlastní ve smyslu bodu 21 sdělení o spolupráci z roku 2002.
Kromě toho se dotyčné podniky nemohou dovolávat dvojí odměny za téže informace, totiž ty, které jim přinesly částečnou ochranu před pokutami za období, kterého se týkají, pokud tyto informace neposkytly, za následující období, žádnou přidanou hodnotu ve vztahu k šetření Komise.
(viz body 42, 43, 47)
Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 44)
Pokud je tedy podnik, který je Komisí považován za odpovědný za porušení článku 81 ES, získán jiným podnikem, v jehož rámci si jakožto dceřiná společnost zachová postavení odlišné hospodářské entity, musí Komise zohlednit obrat každé z těchto hospodářských entit, aby na ně případně uplatnila horní hranici 10 % celkového obratu za předchozí hospodářský rok, stanovenou v čl. 23 odst. 2 druhém pododstavci nařízení č. 1/2003.
Proto, v případě, kdy dvě společnosti představují dvě odlišné entity před tím, něž se jedna z nich stane dceřinou společností druhé společnosti, nemohou být během období protiprávního jednání považovány za tentýž podnik, jehož struktura a finanční výkonnost se měnily v průběhu času.
V tomto ohledu je třeba uvést, že cílem sledovaným zavedením, v čl. 23 odst. 2, desetiprocentní horní hranice obratu každého podniku, který se podílel na protiprávním jednání, je zejména vyhnout se tomu, aby uložení pokuty v částce vyšší, než je tato maximální výše, překračovalo platební schopnost podniku v den, kdy je uznán odpovědným za protiprávní jednání a je mu Komisí uložena peněžitá sankce. Toto konstatování je podpořeno ustanovením čl. 23 odst. 2 druhého pododstavce nařízení č. 1/2003, které požaduje, pokud jde o maximální výši 10 %, aby byla vypočtena na základě hospodářského roku předcházejícího přijetí rozhodnutí Komise sankcionujícího protiprávní jednání. Takový požadavek je zcela dodržen, pokud je tato maximální výše určena na základě pouhého obratu dceřiné společnosti, pokud jde o pokutu, která je jí uložena výlučně, týkající se období před jejím získáním mateřskou společností.
Stejně tak společnost nemůže být činěna odpovědnou za protiprávní jednání, kterých se nezávisle na sobě dopustily její dceřiné společnosti před jejich převzetím, jelikož samotné tyto dceřiné společnosti musejí nést odpovědnost za protiprávní jednání, kterého se dopustily před jejich převzetím, aniž by společnost, která je získala, mohla být činěna odpovědnou.
(viz body 60–65)
Pojem „odrazení“ tvoří jeden z prvků, které mají být zohledněny při výpočtu výše pokuty, která má být uložena za porušení pravidel hospodářské soutěže. V tomto ohledu nemůže být zpochybněna vazba mezi velikostí a celkovými zdroji podniků na jedné straně a nezbytností zajistit odrazující účinek pokuty na druhé straně. Především totiž očekávaný dopad na dotyčný podnik odůvodňuje zohlednění velikosti a celkových zdrojů tohoto podniku, aby se zajistil dostatečný odrazující účinek pokuty, takže sankce nemůže být zanedbatelná zejména s ohledem na finanční kapacitu uvedeného podniku. Z toho vyplývá, že za účelem uložení pokuty ve výši, která může dotyčné podniky odradit od budoucího porušování pravidel unijního práva hospodářské soutěže, je třeba zohlednit velikost a celkové zdroje těchto podniků v okamžiku přijetí sporného rozhodnutí.
(viz body 84–86)
Horní hranice pokuty uložené podniku za porušení pravidel hospodářské soutěže činící 10 % obratu, stanovená v čl. 23 odst. 2 druhém pododstavci nařízení č. 1/2003, má za cíl upravit částku pokuty uložené za spáchané protiprávní jednání tak, aby odpovídala hospodářské schopnosti podniku považovaného za odpovědný, i když referenční období pro výpočet obratu, které má být zohledněno, je hospodářský rok předcházející přijetí rozhodnutí Komise ukládajícího tomuto podniku sankci.
Naproti tomu má snaha o odrazující účinek peněžité sankce v podstatě za cíl usměrňovat do budoucna chování hospodářské entity, jíž je rozhodnutí Komise určeno. Takový účinek musí vůči dotčenému podniku nutně nastat s ohledem na stav, v jakém se tento podnik nachází v okamžiku přijetí tohoto rozhodnutí.
(viz body 90, 91)
Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 95)