1

Svým kasačním opravným prostředkem se společnosti YKK Corporation (dále jen „YKK Corp.“), YKK Holding Europe BV (dále jen „YKK Holding“) a YKK Stocko Fasteners GmbH (dále jen „YKK Stocko“) domáhají zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie YKK a další v. Komise (T‑448/07, EU:T:2012:322, dále jen „napadený rozsudek“), kterým Tribunál zamítl jejich žalobu, v níž se domáhaly zrušení rozhodnutí Komise C(2007) 4257 final ze dne 19. září 2007 v řízení podle článku [81 ES] (Věc COMP/39.168 – PO/Kovová a plastová galanterie: zapínadla) (dále jen „sporné rozhodnutí“) v rozsahu, v němž se týká navrhovatelek, a podpůrně návrh na zrušení nebo snížení pokuty, která jim byla tímto rozhodnutím, jehož shrnutí bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie ze dne 26. února 2009 (Úř. věst. C 47, s. 8), uložena.

2

Článek 23 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích [81 ES] a [82 ES] (Úř. věst. L 1, 2003, s. 1), stanoví:

„Komise může rozhodnutím uložit podnikům a sdružením podniků pokuty, pokud úmyslně nebo z nedbalosti:

[...]

Pokuta u každého podniku a sdružení podniků podílejících se na protiprávním jednání nesmí přesáhnout 10 % jeho celkového obratu za předchozí hospodářský rok.

[...]“

3

Sdělení Komise o neuložení nebo snížení pokut v případech kartelových dohod (Úř. věst. 1996, C 207, s. 4, dále jen „sdělení o spolupráci z roku 1996“), v hlavě D stanoví:

4

Oznámení Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (Úř. věst. 2002, C 45, s. 3, dále jen „sdělení o spolupráci z roku 2002“) uvádí v hlavě B:

[…]

5

Skutečnosti předcházející sporu a sporné rozhodnutí jsou popsány v bodech 1 až 6, 8, 10, 12, 14, 16 až 18 a 20 napadeného rozsudku následovně:

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…].

6

Ve sporném rozhodnutí Komise konstatovala na jedné straně existenci čtyř různých porušení unijních pravidel hospodářské soutěže spáchaných v odvětví kovové a plastové galanterie, jakož i zapínadel, a na druhé straně, že se navrhovatelky účastnily třech z nich, totiž:

7

V důsledku toho Komise uložila dotyčným podnikům pokuty za porušení článku 81 ES, jejichž výše byla vypočtena na základě metodologie uvedené v pokynech o metodě stanovování pokut udělených [uložených] podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. [65 odst. 5 UO] (Úř. věst. 1998, C 9, s. 3, dále jen „pokyny z roku 1998“), jakož i ve sděleních o spolupráci z let 1996 a 2002.

8

Pokud jde o spolupráci BWA, ve sporném rozhodnutí byly uloženy pokuty těmto podnikům:

9

V tomto ohledu je nutno uvést, že podle sporného rozhodnutí se YKK Stocko, podílela na protiprávním jednání po celou dobu devíti let a devíti měsíců jeho trvání, zatímco společnosti YKK Corp. a YKK Holding se na něm začaly podílet (přímo či nepřímo) až po převzetí německé společnosti YKK Stocko (nyní YKK Stocko) v roce 1997 a podílely se na něm tedy čtyři roky (body 466 až 468 a čl. 1 odst. 1 sporného rozhodnutí).

10

To je důvod, proč zaprvé nebyly společnosti YKK Corp. a YKK Holding odpovědné za zaplacení celé částky pokuty uložené společnosti YKK Stocko, nýbrž pouze za částku 49000000 eur, a zadruhé proč byla společnost YKK Stocko samostatně odpovědná za platbu zbývající částky pokuty ve výši 19250000 eur, která jí byla uložena (čl. 2 odst. 1 sporného rozhodnutí).

11

Pokud jde o dvoustrannou spolupráci mezi skupinami Prym a YKK na trhu ostatních zapínadel, byla společnostem YKK Corp., YKK Holding a YKK Stocko uložena společně a nerozdílně pokuta ve výši 19500000 eur. Naproti tomu podle sporného rozhodnutí skupina Prym splňuje podmínky úplného prominutí pokuty, která by jí jinak byla za toto protiprávní jednání uložena.

12

Konečně, pokud jde o protiprávní jednání spáchaná v rámci třístranné spolupráce, byly uloženy tyto pokuty:

13

Na podporu svých žalob směřujících ke zrušení sporného rozhodnutí navrhovatelky předložily osm žalobních důvodů, jejichž pořadí přezkumu bylo pozměněno Tribunálem a které rozdělil do tří kategorií.

14

Zaprvé navrhovatelky vznesly pět žalobních důvodů týkajících se trojstranné spolupráce vycházejících v podstatě z:

15

Zadruhé, ač nebyla zpochybněna existence protiprávního jednání, navrhovatelky vznesly dva žalobní důvody týkající se spolupráce BWA vycházející z:

16

Zatřetí žalobkyně předložily osmý žalobní důvod společný pro všechna protiprávní jednání související s trojstrannou spoluprací, jakož i spoluprací BWA, který vychází z porušení zásad rovného zacházení a proporcionality ve vztahu k uplatnění násobitele odrazujícího účinku 1,25 při výpočtu pokuty.

17

Tribunál v napadeném rozsudku zamítl všechny žalobní důvody vznesené žalobkyněmi, a tudíž zamítl jejich žalobu a uložil žalobkyním náhradu nákladů řízení.

18

Navrhovatelky navrhují, aby Soudní dvůr:

19

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

20

V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky Tribunálu vytýkají, že řádně nevysvětlil důvody, proč zamítl žalobní důvod vycházející z nepřiměřenosti výchozí částky pokuty 50 milionů eur s ohledem na údajnou neexistenci dopadu dotčeného protiprávního jednání na trh. Tento nedostatek odůvodnění jim zabránil v tom, aby zjistily, zda Tribunál zamítl tento žalobní důvod proto, že má za to, že Komise buď dostatečně zohlednila dopad protiprávního jednání na trh, nebo jej naopak nezohlednila, neboť nebyla povinna tak učinit.

21

Navrhovatelky tvrdí, že pokud mělo z napadeného rozsudku vyplývat, že Komise při svém rozhodování dostatečně zohlednila dopad protiprávního jednání na trh, Tribunál nesprávně vyložil sporné rozhodnutí a porušil unijní právo, zejména čl. 23 odst. 2 a 3 nařízení č. 1/2003. Tribunál údajně rovněž porušil judikaturu Soudního dvora, která Komisi ukládá pro případ, že považuje za vhodné zohlednit dopad protiprávního jednání na trh pro účely zvýšení výchozí částky pokuty nad rámec minimální částky ve výši 20 milionů eur stanovené v pokynech z roku 1998, poskytnout konkrétní, důvěryhodné a dostatečné indicie, které umožní posoudit, jaký skutečný dopad mohlo mít protiprávní jednání na hospodářskou soutěž na uvedeném trhu.

22

Navrhovatelky naopak tvrdí, že za předpokladu, že by mělo z napadeného rozsudku vyplývat, že Komise nezohlednila dopad protiprávního jednání na trh, neboť nebyla povinna tak učinit, Tribunál tímto rozhodnutím nesprávně použil unijní právo, podle kterého sankce stanovené vnitrostátním právem a unijním právem nemají být jen účinné a odrazující, ale též přiměřené protiprávnímu jednání. V tomto ohledu navrhovatelky tvrdí, že je nepřiměřené zvýšit minimální částku ve výši 20 milionů na 50 milionů eur (což představuje zvýšení o 250 %), kdyby nebyla zohledněna neexistence dopadu dohody o trojstranné spolupráci na trh. Pokud by tomu bylo jinak, napadený rozsudek by přisoudil přílišný význam velikosti podniku jakožto významné okolnosti při stanovování pokuty a byl by tak v rozporu jak s pokyny z roku 1998, tak i s judikaturou Soudního dvora.

23

Komise se domnívá, že argumenty navrhovatelek musí být zamítnuty jako neopodstatněné nebo odmítnuty jako nepřípustné.

24

Rovnou je třeba konstatovat, že Tribunál jasně uvedl, zejména v bodech 140 až 143 napadeného rozsudku, důvody, ze kterých podle něj Komise mohla označit dotčené protiprávní jednání za „zvlášť závažné“ a z tohoto důvodu stanovit výchozí částku pokuty na 50 milionů eur, bez zohlednění konkrétního dopadu tohoto protiprávního jednání na relevantní trh, protože nebyla povinna tak učinit.

25

Jak Tribunál uvedl v bodech 140 a 143 napadeného rozsudku, s odkazem na bod 1A pokynů z roku 1998, tento vliv se musí vzít v úvahu, pouze „pokud je měřitelný“. Podle Tribunálu, jelikož se jednalo o globální dohodu s cílem odstranit potenciální konkurenci, jejíž skutečný účinek je již pojmově obtížně měřitelný, Komise nebyla povinna přesně prokázat konkrétní dopad kartelové dohody na trh a kvantifikovat jej, ale mohla se omezit na odhady pravděpodobnosti takového účinku.

26

Tato analýza je v souladu s judikaturou Soudního dvora, podle které skutečný dopad protiprávního jednání na trh není rozhodným kritériem pro stanovení výše pokut. Zvláště okolnosti týkající se úmyslného aspektu protiprávního jednání mohou být důležitější než ty, které se týkají účinků tohoto jednání, zejména pokud se jedná o protiprávní jednání, která jsou ve své podstatě závažná, jako je rozdělování trhů (viz rozsudky Thyssen Stahl v. Komise, C‑194/99 P, EU:C:2003:527, bod 118; Prym a Prym Consumer v. Komise, C‑534/07 P, EU:C:2009:505, bod 96, jakož i Carbone-Lorraine v. Komise, C‑554/08 P, EU:C:2009:702, bod 44).

27

Kromě toho Tribunál jasně v bodech 141 a 142 napadeného rozsudku vysvětlil, že se nejedná o rozporuplnost, když ve sporném rozhodnutí mohlo být konstatováno zaprvé, že třístranná spolupráce byla jako celek uskutečněna a mohla mít opravdu vliv na trh, a zadruhé, že tento vliv nebyl měřitelný, protože nebylo možné s dostatečnou jistotou určit konkurenční parametry (cena, obchodní podmínky, kvalita, inovace a jiné), které by se použily v případě neexistence protiprávních jednání.

28

Vzhledem k předcházejícím úvahám není třeba zkoumat jiná tvrzení navrhovatelek uplatněná pro případ, že by z napadeného rozsudku vyplývalo, že Komise zohlednila ve sporném rozhodnutí konkrétní dopad protiprávního jednání na trh.

29

V rozsahu, v němž navrhovatelky vůči napadenému rozsudku tvrdí, že nevytkl údajně nepřiměřenou povahu výchozí částky pokuty z důvodu neexistence dopadu trojstranné spolupráce na trh, stačí připomenout, že z ustálené judikatury vyplývá, že Tribunálu přísluší zkoumat přiměřenost výše pokuty a že v zásadě Soudnímu dvoru naproti tomu nepřísluší, když rozhoduje o právních otázkách v řízení o kasačním opravném prostředku, aby z důvodů ekvity nahradil vlastním posouzením posouzení Tribunálu při rozhodování – v rámci výkonu jeho pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci – o výši pokut ukládaných podnikům za porušení unijního práva (viz rozsudky SGL Carbon v. Komise, C‑328/05 P, EU:C:2007:277, bod 98, a Quinn Barlo a další v. Komise, C‑70/12 P, EU:C:2013:351, bod 57 a citovaná judikatura).

30

Ze všech předchozích úvah vyplývá, že první důvod uplatněný navrhovatelkami na podporu jejich kasačního opravného prostředku musí být zamítnut.

31

Svým druhým důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatelky úvodem tvrdí, že Tribunál řádně neuvedl důvody, ze kterých zamítl žalobní důvod vycházející z neuplatnění sdělení o spolupráci z roku 2002.

32

Pokud jde o meritum věci, navrhovatelky se domnívají, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení spočívajícího v uplatnění nikoli sdělení o spolupráci z roku 2002, nýbrž sdělení o spolupráci z roku 1996, v rozporu se zásadou uplatnění nejpříznivějšího právního předpisu, jak je zakotvena v článku 7 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950, jakož i v čl. 49 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), podle kterého se má nejpříznivější právní předpis použít se zpětnou účinností.

33

V tomto ohledu navrhovatelky tvrdí, že ačkoli sdělení o spolupráci z roku 1996, na rozdíl od sdělení o spolupráce z roku 2002, podmiňuje výhodu snížení pokuty nezpochybněním skutkových zjištění, byla jim tato výhoda odepřena na základě podmínky, kterou již nebylo možno použít ke dni sporného rozhodnutí.

34

Proto se navrhovatelky domnívají, že by měly podle bodu 23 sdělení o spolupráci z roku 2002 mít kromě částečné ochrany před pokutami, která jim byla přiznána za prokázání delší doby trvání protiprávního jednání, nárok na snížení částky pokuty na základě poskytnutých důkazů, představujících významnou přidanou hodnotu vůči důkazům, které již Komise má k dispozici.

35

Navrhovatelky uvádějí, že poskytly důkazy o konání některých schůzek, které Komisi umožnily prodloužit dobu trvání konstatovaného protiprávního jednání tím, že stanovila den jeho zahájení na 28. dubna 1998 namísto 2. června 1999. Avšak zatímco výhoda rovnající se výhodě upravené v bodě 23 písm. b) třetím pododstavci sdělení o spolupráci z roku 2002 byla de facto Komisí v bodech 588 a 589 sporného rozhodnutí přiznána, Komise naopak nepřiznala snížení pokuty podle bodu 23 písm. a) uvedeného sdělení z jediného důvodu, že ve smyslu hlavy D sdělení o spolupráci z roku 1996 navrhovatelky zpochybnily protisoutěžní cíl a obsah schůzek.

36

Komise tuto argumentaci popírá a tvrdí, že není opodstatněná.

37

Za okolností projednávané věci je třeba ověřit, zda se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, tím, že nekritizoval sporné rozhodnutí z důvodu, že v něm Komise zkoumala chování navrhovatelek vzhledem ke sdělení o spolupráci z roku 1996, a následně jim odepřela výhodu příznivějšího zacházení, které mohlo vyplývat z uplatnění sdělení o spolupráci z roku 2002.

38

V tomto ohledu je třeba připomenout, že ačkoli sdělení o spolupráci z roku 1996, které se na projednávanou věc vztahuje ratione temporis, neobsahuje žádné ustanovení, podle kterého Komise nezohlední skutečnosti předložené podniky, které mají vliv na závažnost nebo dobu trvání kartelové dohody, tento orgán byl navzdory tomu názoru, jak vyplývá z bodů 185 a 186 napadeného rozsudku odkazujících na body 584, 585, 588 a 589 odůvodnění sporného rozhodnutí, že navrhovatelky tím, že Komisi předložily pro ni dříve neznámé skutečnosti, umožnily prokázat delší dobu trvání protiprávního jednání, zařazením období od 28. dubna 1998 do 2. června 1999 do této doby. Komise tedy posoudila tuto spolupráci jako polehčující okolnost, která navrhovatelkám umožnila získat snížení základní částky pokuty o 9,375 milionu eur, aby je nepotrestala za jejich spolupráci uložením vyšší pokuty, než jakou by musely zaplatit v případě neexistence této spolupráce. Jak Tribunál uvedl v bodě 187 napadeného rozsudku, takto snížená základní částka pokuty uložená navrhovatelkám byla tedy shodná s hypotetickou částkou, jakou by musely zaplatit za protiprávní jednání trvající po dobu kratší než jeden rok.

39

Tribunál v bodech 177 a 180 napadeného rozsudku také rozhodl, že pokud jde o období od 2. června do 12. listopadu 1999, navrhovatelky nepředložily žádný důkaz týkající se skutečností, o kterém by již Komise nevěděla, a pouze potvrdily konání některých schůzek, přičemž mimoto zpochybnily existenci protisoutěžního cíle těchto schůzek.

40

Z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že spolupráce podniku s Komisí může odůvodnit snížení pokuty na základě sdělení o spolupráci z roku 1996 pouze tehdy, umožní-li Komisi skutečně splnit její úkol spočívající ve zjišťování existence protiprávního jednání a jeho ukončení (v tomto smyslu viz rozsudek Carbon v. Komise, EU:C:2007:277, bod 83 a citovaná judikatura). Kromě toho je třeba připomenout, že Komise má široký prostor pro uvážení při posuzování kvality a užitečnosti podnikem poskytnuté spolupráce (rozsudek SGL Carbon v. Komise, EU:C:2007:277, bod 88).

41

Jak Tribunál konstatoval v bodě 185 napadeného rozsudku, Komise v souladu s bodem 28 sdělení o spolupráci z roku 2002 posoudila třístrannou spolupráci mezi žalobkyněmi a skupinami Prym a Coats s ohledem na sdělení o spolupráci z roku 1996, jelikož uvedené skupiny podaly své žádosti o prospěch ze sdělení o spolupráci, pokud jde o protiprávní jednání týkající se trhu se zipy před 14. únorem 2002, dnem, od kterého bylo sdělení o spolupráci z roku 1996 nahrazeno sdělením o spolupráci z roku 2002.

42

Je však třeba konstatovat, že jak sdělení o spolupráci z roku 1996 (hlavy C a D), tak i sdělení o spolupráci z roku 2002 (body 21 a 23) vyžadují jako podmínku umožňující mít prospěch ze snížení pokuty, která by jinak byla uložena, aby dotčené podniky předložily Komisi důkazy, které přispějí ke zjištění spáchaného protiprávního jednání.

43

V tomto ohledu nemůže být rozumně tvrzeno, že informace, které nesplňují podmínku, podle které musejí „přispívat k potvrzení existence protiprávního jednání“, ve smyslu sdělení o spolupráci z roku 1996, mohou představovat důkazy představující „významnou přidanou hodnotu k důkazům, které Komise již vlastní“ ve smyslu bodu 21 sdělení o spolupráci z roku 2002.

44

V tomto kontextu je třeba připomenout, že v souladu s ustálenou judikaturou je jedině Tribunál příslušný zaprvé zjistit skutkový stav, kromě případu, kdy věcná nesprávnost jeho zjištění vyplývá z písemností ve spise, které mu byly předloženy, a zadruhé tento skutkový stav posoudit. Naproti tomu Soudní dvůr je na základě článku 256 SFEU příslušný k výkonu přezkumu právní kvalifikace těchto skutkových okolností a právních důsledků, které z nich Tribunál vyvodil, s výhradou případu zkreslení těchto důkazů. Každopádně takové zkreslení musí zjevně vyplývat z písemností ve spisu, aniž by bylo nezbytné provést nové posouzení skutkového stavu a důkazů.

45

Před Soudním dvorem však navrhovatelky neprokázaly, dokonce ani netvrdily, že by se Tribunál dopustil zjevného zkreslení skutkových okolností, když rozhodl, že navrhovatelky nesplňují požadavek sdělení o spolupráci z roku 1996 uvedený v bodě 42 tohoto rozsudku, a následně podobný požadavek uvedený ve sdělení o spolupráci z roku 2002.

46

Kromě toho, pokud jde o období před 2. červnem 1999, je třeba připomenout, že jak bylo uvedeno v bodě 38 tohoto rozsudku, spolupráce navrhovatelek byla odměněna snížením základní částky pokuty, která má být uložena, ve prospěch navrhovatelek na základě polehčující okolnosti mimo ustanovení sdělení o spolupráci z roku 1996.

47

Jak však generální advokát uvedl v bodech 69 až 71 svého stanoviska, dotyčné podniky se nemohou dovolávat dvojí odměny za téže informace, totiž ty, které jim přinesly částečnou ochranu před pokutami za období, kterého se týkají, pokud tyto informace neposkytly, za následující období, žádnou přidanou hodnotu ve vztahu k šetření Komise.

48

Z toho vyplývá, že druhý důvod předložený žalobkyněmi na podporu jejich kasačního opravného prostředku musí být zamítnut, aniž by bylo třeba rozhodnout o údajné použitelnosti zásady nejpříznivějšího právního předpisu v oblasti porušování unijních pravidel hospodářské soutěže, na která se vztahují sdělení o spolupráci z let 1996 a 2002.

49

V rámci třetího důvodu svého kasačního opravného prostředku navrhovatelky tvrdí, že Tribunál tím, že zamítl jejich žalobní důvod vycházející z nesprávného uplatnění desetiprocentní horní hranice, pokud jde o spolupráci BWA za období před získáním YKK Stocko společností YKK Holding, období, během kterého byla YKK Stocko považována za výlučně odpovědnou za protiprávní jednání, porušil čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003, jakož i zásadu proporcionality, zásadu rovného zacházení a zásadu personality trestu, podle které lze podnik potrestat pouze za skutečnosti, které mu lze přičítat osobně.

50

Část pokuty související s počátečním obdobím protiprávního jednání totiž činí 19,25 milionu eur, která představuje 55 % z celkového obratu YKK Stocko v roce 2006, který činil 34,91 milionu eur, což je částka, která ve značném rozsahu překračuje desetiprocentní horní hranici stanovenou v čl. 23 odst. 2 druhém pododstavci nařízení č. 1/2003.

51

Komise odpovídá, že tento argument je založen na právně nesprávném výkladu účelu desetiprocentní horní hranice stanovené v uvedeném ustanovení nařízení č. 1/2003.

52

Podle Komise totiž musí být uložena jediná pokuta. Podle tohoto orgánu hranice stanovená v čl. 23 odst. 2 druhém pododstavci nařízení č. 1/2003 není součástí pokuty zakládající se na koluzním jednání během období protiprávního jednání, ale představuje maximální přípustnou částku související s finanční schopností zaplatit pokutu a zaměřuje se především na ochranu podniku proti uložení nepřiměřené pokuty s ohledem na jeho velikost, při přijímání rozhodnutí o uložení pokuty. Rozhodující okolností je tedy hospodářská síla podniku, kterou naznačuje jeho celkový obrat, jak je dán v době přijetí rozhodnutí ukládajícího pokutu. Tyto úvahy mohou jako jediné vysvětlit, proč uvedené ustanovení výslovně odkazuje pro účely výpočtu maximální výše 10 % výslovně na hospodářský rok předcházející přijetí rozhodnutí Komise. V důsledku toho je skutečnost, že byl podnik finančně slabší v daném okamžiku v minulosti, před svým převzetím jinou hospodářskou skupinou, jak je tomu v projednávaném případě, vzhledem k určení výše pokuty irelevantní.

53

Komise dodává, že i v případě, že se mateřská společnost rozhodne, že neposkytne dceřiné společnosti žádnou finanční podporu, pokud jde o část pokuty, která by mohla ohrozit životaschopnost dceřiné společnosti a za kterou nese odpovědnost výlučně tato dceřiná společnost, jedná se zde o otázku realizace inherentního investičního rizika mateřské společnosti spojené s právnickou osobou, totiž dceřinou společností, která se před převzetím, ale i po něm dopustila protisoutěžního jednání sankcionovaného pokutami. Získáním kontroly nad dceřinou společností přebírá mateřská společnost toto riziko, přičemž jej však může omezit tím, že v kupní smlouvě uzavřené s původním majitelem této společnosti stanoví odškodnění.

54

Komise dodává, že jedině podnik odpovědný během posledních fází protiprávního jednání a v době přijetí konečného rozhodnutí je referenčním subjektem vhodným pro posouzení otázek odpovědnosti a odrazujícího účinku, pokud Komise prokáže, že se tento podnik, tedy subjekt, který zahrnuje novou mateřskou společnost, sám podílel na protiprávním jednání. Z týchž důvodů Komise tvrdí, že navrhovatelky nemohou užitečně uplatňovat, že pokuta byla uložena v rozporu se zásadou proporcionality nebo rovného zacházení.

55

Třetí důvod kasačního opravného prostředku nastoluje otázku stanovení přípustné maximální výše pokuty ve smyslu čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 v případě sukcesivní odpovědnosti v rámci téže kartelové dohody, a přesněji jestliže se subjekt podílející se na protiprávním jednání dostal během trvání kartelové dohody pod kontrolu jiného podniku, v rámci hospodářské skupiny, která se rovněž podílela na protiprávním jednání.

56

V tomto ohledu navrhovatelky kritizují napadený rozsudek v rozsahu, v němž Tribunál v bodech 192 až 195 a 204 přijal přístup Komise ve sporném rozhodnutí, který spočíval v ponechání jednotné přípustné hranice vypočtené na základě jediného konsolidovaného obratu skupiny YKK za celé období protiprávního jednání od 24. května 1991 do 15. března 2001, tedy po dobu devíti let a devíti měsíců včetně prvního období protiprávního jednání od 24. května 1991 do 1. března 1997, tedy dobu trvání pěti let a devíti měsíců, pro niž YKK Holding a YKK Corp. však nejsou považovány za odpovědné z důvodu, že dceřiná společnost YKK Stocko jim během tohoto období nepatřila.

57

Je třeba zdůraznit, že třetí důvod kasačního opravného prostředku může mít vliv pouze na část pokuty ve výši 19250000 eur, která je výlučně uložena společnosti YKK Stocko a týká se úkonů, které sama spáchala před tím, než ji získala YKK Holding, zatímco zbylá část pokuty ve výši 49000000 eur nebyla v rámci projednávaného kasačního opravného prostředku napadena.

58

V tomto ohledu je třeba konstatovat zaprvé, že znění čl. 23 odst. 2 druhý pododstavec nařízení č. 1/2003 je jasné v rozsahu, v němž požaduje, že „[p]okuta u každého podniku a sdružení podniků podílejících se na protiprávním jednání nesmí přesáhnout 10 % jeho celkového obratu za předchozí hospodářský rok“.

59

Pojem „podnik podílející se na protiprávním jednání“ ve smyslu uvedeného ustanovení tak musí být nutně stejný pro účely uplatnění článku 81 ES, jelikož tento pojem nemůže být vykládán rozdílně pro účely potrestání protiprávního jednání a pro účely uplatnění desetiprocentní horní hranice.

60

Pokud je tedy, jako v projednávaném případě, podnik, který je Komisí považován za odpovědný za porušení článku 81 ES, získán jiným podnikem, v jehož rámci si jakožto dceřiná společnost zachová postavení odlišné hospodářské entity, musí Komise zohlednit obrat každé z těchto hospodářských entit, aby na ně případně uplatnila horní hranici 10 %.

61

V projednávané věci, Komise správně oddělila odpovědnosti každého podniku, který se podílel na protiprávním jednání, jelikož před březnem 1997, datem kdy skupina YKK Holding přistoupila k získání společnosti YKK Stocko, YKK Stocko a skupina YKK představovaly dvě „hospodářské entity“ nebo různé podniky ve smyslu článku 81 ES a čl. 23 odst. 2 druhého pododstavce nařízení č. 1/2003. Nicméně z tohoto konstatování nevyvodila nutný závěr pro uplatnění desetiprocentní horní hranice.

62

Proto nelze přijmout argument Komise, podle kterého během období protiprávního jednání jde o jeden a tentýž podnik, jehož struktura a finanční výkonnost se měnily v průběhu času. Mimoto v projednávané věci není tento vývoj výsledkem strukturálního růstu podniku YKK Stocko, zvýšení jeho obratu nebo získání tímto podnikem nezávislých podniků v době trvání kartelové dohody, ale je naopak výsledkem získání tohoto podniku jiným podnikem.

63

V tomto ohledu je třeba uvést, že cílem sledovaným zavedením, v čl. 23 odst. 2, desetiprocentní horní hranice obratu každého podniku, který se podílel na protiprávním jednání, je zejména vyhnout se tomu, aby uložení pokuty v částce vyšší, než je tato maximální výše, překračovalo platební schopnost podniku v den, kdy je uznán odpovědným za protiprávní jednání a je mu Komisí uložena peněžitá sankce.

64

Konstatování učiněné v předchozím bodě je podpořeno ustanovením čl. 23 odst. 2 druhého pododstavce nařízení č. 1/2003, které požaduje, pokud jde o maximální výši 10 %, aby byla vypočtena na základě hospodářského roku předcházejícího přijetí rozhodnutí Komise sankcionujícího protiprávní jednání. Takový požadavek je zcela dodržen, pokud je, jako v projednávané věci, tato maximální výše určena na základě pouhého obratu dceřiné společnosti, pokud jde o pokutu, která je jí uložena výlučně, týkající se období před jejím získáním mateřskou společností, což navrhovatelky v rámci tohoto kasačního opravného prostředku nezpochybňují. Z toho vyplývá, že za takových okolností, je při výpočtu pokuty strukturální vývoj podniku odpovědného jakožto hospodářská entita skutečně zohledněn.

65

Stejně tak nelze přijmout argument Komise vycházející z toho, že by měla být uložena jednotná pokuta za období protiprávního jednání. Jak Komise připustila na jednání, pokud jde o část pokuty, pro niž je YKK Stocko považována za výlučně odpovědnou, nebylo by možné tuto část pokuty vymoci vůči mateřské společnosti v případě nezaplacení ze strany YKK Stocko. Společnost totiž nemůže být činěna odpovědnou za protiprávní jednání, kterých se nezávisle na sobě dopustily její dceřiné společnosti před jejich převzetím, jelikož samotné tyto dceřiné společnosti musejí nést odpovědnost za protiprávní jednání, kterého se dopustily před jejich převzetím, aniž by společnost, která je získala, mohla být činěna odpovědnou (viz rozsudek Cascades v. Komise, C‑279/98 P, EU:C:2000:626, body 77 až 79).

66

Navíc je třeba uvést, že konstatování provedená v bodech 60 až 65 tohoto rozsudku jsou v souladu jak se zásadou proporcionality, tak i zásadou osobní odpovědnosti a personality trestu, jak vyplývají z judikatury Soudního dvora (rozsudek Britannia Alloys & Chemicals v. Komise, C‑76/06 P, EU:C:2007:326, bod 24, pokud jde o zásadu proporcionality; rozsudky General Química a další v. Komise, C‑90/09 P, EU:C:2011:21, body 34 až 36, jakož i ThyssenKrupp Nirosta v. Komise, C‑352/09 P, EU:C:2011:191, bod 143, pokud jde o zásadu osobní odpovědnosti a personality trestu).

67

Z předcházejících úvah vyplývá, přičemž není nutné zkoumat argument vycházející z porušení zásady rovného zacházení, že třetí důvod kasačního opravného prostředku musí být prohlášen za opodstatněný v rozsahu, v němž Tribunál nesprávně vyložil čl. 23 odst. 2 druhý pododstavec nařízení č. 1/2003.

68

Napadený rozsudek tudíž musí být zrušen v rozsahu, v němž se týká, v rámci spolupráce BWA, uplatnění, za účelem určení maximální výše pokuty, desetiprocentní horní hranice vypočtené na základě obratu skupiny YKK za rok předcházející přijetí sporného rozhodnutí, pokud jde o období protiprávního jednání, pro něž byla YKK Stocko shledána samostatně odpovědnou.

69

Čtvrtý důvod uplatněný navrhovatelkami na podporu jejich kasačního opravného prostředku obsahuje dvě části.

70

Pokud jde o první část tohoto kasačního opravného prostředku, navrhovatelky tvrdí, že Tribunál porušil povinnost uvést odůvodnění, kterou má podle článků 36 a 53 statutu Soudního dvora Evropské unie.

71

V tomto ohledu navrhovatelky tvrdí, že se Tribunál nevyjádřil k jejich argumentu, podle kterého, ačkoli Komise odůvodnila uplatnění násobitele odrazujícího účinku odkazem na větší finanční zdroje, které navrhovatelky mají v poměru ke svým konkurentům, taková úvaha nemůže být použita na společnost YKK Stocko, z důvodu její velikosti a jejích omezených zdrojů, ačkoli je samostatně odpovědná za protiprávní jednání v období před březnem 1997.

72

Podle navrhovatelek se Tribunál omezil na zopakování toho, že obrat je kritériem vhodným k posouzení hospodářské síly podniku, a na připomenutí judikatury Soudního dvora, týkající se funkcí, které splňuje použití násobitele odrazujícího účinku. V důsledku toho údajně nemohly pochopit důvody, ze kterých byl zamítnut jejich důvod týkající se uplatnění odrazujícího koeficientu.

73

Pokud jde o druhou část tohoto důvodu, navrhovatelky se domnívají, že Tribunál porušil čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003, zásadu proporcionality, zásadu personality trestu a sankcí, jakož i zásadu rovného zacházení, když rozhodl, že použití násobitele odrazujícího účinku bylo odůvodněné nejen pro období po březnu 1997, ale také pro období před tímto datem, tedy dnem získání společnosti YKK Stocko společností YKK Holding.

74

Pokud jde o porušení zásady personality trestu, navrhovatelky tvrdí, že Tribunál nezohlednil, že mezi odpovědností a sankcí musí existovat souvislost, tím, že potvrdil přístup Komise, podle kterého mohl být násobitel odrazujícího účinku z důvodu velikosti a zdrojů skupiny YKK použit i na část pokuty týkající se období protiprávního jednání před nabytím společnosti YKK Stocko společností YKK Holding.

75

Podle navrhovatelek judikatura rozpracovala dva hlavní důvody pro odůvodnění toho, aby byl uplatněn násobící koeficient odrazujícího účinku, totiž nezbytnost zajistit výrazný odrazující účinek pokuty, a skutečnost, že velké podniky měly během období protiprávního jednání větší zdroje než jejich konkurenti a byly tudíž v lepším postavení než jejich konkurenti, pokud jde o znalost práva a možnost jednat v rámci jeho mezí. Zvláště, pokud jde o druhý důvod zvýšení pokuty, Tribunál uznal, že velikost dotčených podniků musí odpovídat jejich situaci v době protiprávního jednání (rozsudek Hoechst v. Komise, T‑410/03, EU:T:2008:211, body 379 a 382). Z toho vyplývá, že pro účely uplatnění násobitele odrazujícího účinku mohou být zohledněny pouze zdroje a finanční prostředky podniku odpovědného za protiprávní jednání.

76

Komise sice měla správně za to, že YKK Stocko byla v průběhu období protiprávního jednání před jejím získáním ze strany společnosti YKK Holding, tedy v období od května 1991 do března 1997, jedinou odpovědnou za protiprávní jednání, přesto však za účelem uplatnění násobitele odrazujícího účinku zohlednila velikost a celkové zdroje společností YKK Holding a YKK Corp., aniž vzala v úvahu skutečnost, že YKK Stocko byla malou společností s omezenými prostředky a bez právního oddělení.

77

Pokud jde o druhou funkci násobitele odrazujícího účinku, totiž jeho odrazující účinek, navrhovatelky tvrdí, že přísluší pouze podniku odpovědnému za porušení článku 81 ES a nikoli jeho mateřským společnostem zaplatit pokutu. Proto z důvodu omezených zdrojů společnosti YKK Stocko údajně nebylo možné zvýšit částku pokuty za účelem odrazení, aniž by byla porušena zásada proporcionality.

78

Pokud jde o porušení zásady rovného zacházení, navrhovatelky se domnívají, že Tribunál tím, že použil násobitel odrazujícího účinku na část pokuty uložené za období před březnem 1997, v podstatě stejným způsobem zacházel se dvěma situacemi, které nebyly srovnatelné, totiž situace společnosti YKK Stocko a skupiny YKK.

79

Komise popírá veškeré argumenty navrhovatelek a domnívá se, že nejsou opodstatněné.

80

Pokud jde o argumenty vycházející z údajného nedostatečného odůvodnění napadeného rozhodnutí, je třeba rovnou uvést, že v jeho bodech 203 a 204 Tribunál upřesnil důvody, které podle něho mohou odůvodnit zohlednění obratu hospodářské entity sestávající ze všech navrhovatelek v okamžiku přijetí sporného rozhodnutí, za účelem použití násobitele odrazujícího účinku.

81

Kromě toho, jak Komise správně uvedla, bod 114 kasačního opravného prostředku ukazuje, že navrhovatelky mohly rozumět úvahám Tribunálu obsaženým zejména v bodech 203 a 204 napadeného rozsudku, podle kterého je určujícím prvkem, jež je třeba vzít v úvahu pro výpočet výše pokuty a její odrazující účinek, hospodářská schopnost dotyčného podniku v době přijetí rozhodnutí o uložení pokuty.

82

Za těchto okolností musí být argumentace navrhovatelek týkající se údajného nedostatečného odůvodnění napadeného rozsudku zamítnuta.

83

V rámci druhé části svého čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že v bodě 204 napadeného rozsudku rozhodl, že Komise právem za účelem uložení násobitele odrazujícího účinku zohlednila velikost a obrat navrhovatelek vzatých jakožto jediná hospodářská jednotka v průběhu roku předcházejícího roku přijetí sporného rozhodnutí.

84

V tomto kontextu je třeba připomenout, že pojem „odrazení“ tvoří jeden z prvků, které mají být zohledněny při výpočtu výše pokuty. Je totiž ustálenou judikaturou, že účelem pokut uložených z důvodu porušení článku 81 ES, jako jsou protiprávní jednání upravená v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003, je potrestání protiprávních úkonů dotyčných podniků, jakož i odrazení jak dotyčných podniků, tak i dalších hospodářských subjektů od budoucího porušování pravidel unijního práva hospodářské soutěže. V tomto ohledu nemůže být zpochybněna vazba mezi velikostí a celkovými zdroji podniků na jedné straně a nezbytností zajistit odrazující účinek pokuty na druhé straně (rozsudky Showa Denko v. Komise, C‑289/04 P, EU:C:2006:431, bod 16, a Lafarge v. Komise, C‑413/08 P, EU:C:2010:346, bod 102).

85

Především totiž očekávaný dopad na dotyčný podnik odůvodňuje zohlednění velikosti a celkových zdrojů tohoto podniku, aby se zajistil dostatečný odrazující účinek pokuty, takže sankce nemůže být zanedbatelná zejména s ohledem na finanční kapacitu uvedeného podniku (rozsudek Lafarge v. Komise, EU:C:2010:346, bod 104).

86

Z toho vyplývá, že za účelem uložení pokuty ve výši, která může dotyčné podniky odradit od budoucího porušování pravidel unijního práva hospodářské soutěže, je třeba zohlednit velikost a celkové zdroje těchto podniků v okamžiku přijetí sporného rozhodnutí. Proto případně omezená velikost a celkové zdroje uvedených podniků ve fázi před protiprávním jednáním nemají vliv na stanovení násobícího koeficientu za účelem odrazení (rozsudek Alliance One International v. Komise, C‑668/11 P, EU:C:2013:614, bod 64).

87

Proto skutečnost, že YKK Holding a YKK Corp. nejsou činěny solidárně odpovědnými za protiprávní jednání spáchané YKK Stocko pro období před březnem 1997 nemá dopad na stanovení násobícího koeficientu odrazujícího účinku.

88

Tento závěr není oslaben argumenty navrhovatelek, jak jsou shrnuty v bodech 73 až 78 tohoto rozsudku.

89

Pokud jde o údajné narušení souvislosti mezi odpovědností a sankcí, je třeba konstatovat, že navrhovatelky zaměňují logiku, kterou se řídí stanovení desetiprocentní horní hranice upravené v čl. 23 odst. 2 druhém pododstavci nařízení č. 1/2003, hlediska, které již bylo zkoumáno v rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku, s logikou, na níž je založeno použití násobitele odrazujícího účinku.

90

Stanovení horní hranice má za cíl upravit částku pokuty uložené za spáchané protiprávní jednání tak, aby odpovídala hospodářské schopnosti podniku považovaného za odpovědný, i když referenční období pro výpočet obratu, který má být zohledněno, je hospodářský rok předcházející přijetí rozhodnutí Komise ukládajícího tomuto podniku sankci.

91

Naproti tomu má snaha o odrazující účinek peněžité sankce v podstatě za cíl usměrňovat do budoucna chování hospodářské entity, jíž je rozhodnutí Komise určeno. Takový účinek musí vůči dotčenému podniku nutně nastat s ohledem na stav, v jakém se tento podnik nachází v okamžiku přijetí tohoto rozhodnutí.

92

V projednávané věci, jak uvedla Komise, YKK Stocko v okamžiku přijetí sporného rozhodnutí již jako nezávislá hospodářská entita neexistovala. V důsledku toho se snaha o odrazující účinek pokuty měla nutně vztahovat na skupinu YKK, k níž YKK Stocko napříště patřila, a to nezávisle na skutečnosti, že YKK Corp. a YKK Holding se v období od května 1991 do března 1997 protiprávního jednání neúčastnily.

93

Mimoto je třeba uvést, že se snaha zajistit odrazující účinek netýká jen podniků výslovně uvedených rozhodnutím ukládajícím pokuty, jelikož je třeba rovněž podnítit podniky téže velikosti, které disponují obdobnými zdroji, aby se zdržely účasti na obdobných protiprávních jednáních porušujících pravidla unijního práva hospodářské soutěže (rozsudek Caffaro v. Komise, C‑447/11 P, EU:C:2013:797, bod 37).

94

Z předcházejících úvah vyplývá, že čtvrtý důvod uplatněný navrhovatelkami na podporu jejího kasačního opravného prostředku musí být zamítnut.

95

V souladu s čl. 61 prvním pododstavcem druhou větou statutu Soudního dvora Evropské unie může posledně uvedený v případě zrušení napadeného rozsudku sám vydat konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje. Tak tomu je v projednávané věci, pokud jde o část sporu týkající se, v rámci spolupráce BWA, stanovení desetiprocentní horní hranice upravené v čl. 23 odst. 2 druhém pododstavci nařízení č. 1/2003.

96

Proto je s ohledem na úvahy uvedené v bodech 55 až 68 tohoto rozsudku třeba zrušit sporné rozhodnutí v rozsahu, v němž Komise za účelem uplatnění desetiprocentní horní hranice stanovené v čl. 23 odst. 2 druhém pododstavci nařízení č. 1/2003 zohlednila konsolidovaný obrat skupiny YKK za poslední hospodářský rok předcházející přijetí sporného rozhodnutí, pokud jde o období protiprávního jednání, během něhož YKK Stocko byla shledána jedinou odpovědnou za toto protiprávní jednání.

97

Kromě toho je třeba připomenout, že navrhovatelky nezpochybnily určení výchozí částky pokuty, provedené Komisí. Proto je třeba, aby Soudní dvůr při výkonu své pravomoci přezkumu v plné jurisdikci stanovil pokutu uloženou výlučně společnosti YKK Stocko za protiprávní úkony, kterých se dopustila nezávisle a v rámci své vlastní odpovědnosti v rámci spolupráce BWA, na 3491000 eur, přičemž tato částka představuje 10 % obratu, kterého dosáhla během hospodářského roku, jež předcházel přijetí sporného rozhodnutí.

98

Konečně je třeba uvést, že navrhovatelky žádaly od Tribunálu, aby jim z částky pokuty omezené na 10 % jejich relevantního obratu přiznal snížení o 20 % na základě použití sdělení o spolupráci z roku 2002. V tomto ohledu je s ohledem na skutečnost, že Komise, pokud jde o pokutu uloženou za protiprávní jednání týkající se spolupráce BWA, takové snížení přiznala a bylo uplatněno na všechny společnosti skupiny YKK, včetně společnosti YXX Stocko, třeba použít stejnou metodu výpočtu konečné částky pokuty jako je metoda uplatněná Komisí ve sporném rozhodnutí, v souladu s tím, co je stanoveno v pokynech z roku 1998, a tudíž je třeba uplatnit snížení z důvodu spolupráce po použití desetiprocentní horní hranice obratu.

99

Proto je třeba uplatnit uvedené snížení 20 % z důvodu sdělení o spolupráci z roku 2002 na opravenou částku pokuty, jak je určena v bodě 97 tohoto rozsudku. V důsledku toho musí být částka pokuty uložené výlučně společnosti YKK Stocko, pokud jde o spolupráci BWA, stanovena na 2792800 eur.

100

Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora, je-li opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení. Článek 138 odst. 3 uvedeného řádu, použitelného na řízení o kasačním opravném prostředku na základě čl. 184 odst. 1 téhož řádu, stanoví, že pokud měl každý účastník ve věci částečně úspěch i neúspěch, ponese každý účastník řízení vlastní náklady řízení. Jeví-li se to však vzhledem k okolnostem v projednávané věci jako odůvodněné, může Soudní dvůr rozhodnout, že účastník řízení ponese vlastní náklady řízení a nahradí část nákladů řízení vynaložených druhým účastníkem řízení.

101

V projednávané věci je třeba uvést, že pouze jednomu z důvodů kasačního opravného prostředku uplatněných navrhovatelkami bylo Soudním dvorem v rámci řízení o kasačním opravném prostředku vyhověno.

102

Za těchto podmínek je třeba rozhodnout, že navrhovatelky ponesou, pokud jde společně jak o řízení před Tribunálem, tak i před Soudním dvorem vlastní náklady řízení a nahradí tři čtvrtiny nákladů řízení Komise, přičemž Komise ponese jednu čtvrtinu vlastních nákladů řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto: