Věc C‑386/12
Siegfried János Schneider
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sofiyski gradski sad)
„Příslušnost, uznávání a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech — Nařízení (ES) č. 44/2001 — Působnost — Způsobilost fyzických osob k právům a právním úkonům — Výlučná příslušnost pro řízení, jejichž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem — Rozsah — Nesporné řízení týkající se práva osoby, jíž byl ustanoven opatrovník a jež má bydliště v členském státě, nakládat se svým nemovitým majetkem nacházejícím se v jiném členském státě“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 3. října 2013
Soudní spolupráce v občanských věcech – Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – Nařízení č. 44/2001 – Působnost – Občanské a obchodní věci – Věci osobního stavu a způsobilost fyzických osob k právům a právním úkonům – Autonomní výklad
[Nařízení Rady č. 44/2001, čl. 1 odst. 2 písm. a)]
Soudní spolupráce v občanských věcech – Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – Nařízení č. 44/2001 – Ustanovení tohoto nařízení kvalifikovaná jako rovnocenná s ustanoveními Bruselské úmluvy – Výklad uvedených ustanovení v souladu s judikaturou Soudního dvora týkající se úmluvy
(Úmluva ze dne 27. září 1968; nařízení Rady č. 44/2001)
Soudní spolupráce v občanských věcech – Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – Nařízení č. 44/2001 – Výlučná příslušnost – Spory v oblasti věcných práv k nemovitostem – Působnost
(Nařízení Rady č. 44/2001, čl. 22 bod 1)
Soudní spolupráce v občanských věcech – Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – Nařízení č. 44/2001 – Působnost – Vyloučené věci – Věci osobního stavu a způsobilost fyzických osob k právům a právním úkonům – Nesporné řízení zahájené na návrh osoby, jíž byl ustanoven opatrovník, v jiném členském státě za účelem získání souhlasu s prodejem nemovitého majetku – Nepoužitelnost režimu výlučné příslušnosti pro řízení, jejichž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem
[Nařízení Rady č. 44/2001, čl. 1 odst. 2 písm. a) a čl. 22 bod 1]
Viz znění rozhodnutí.
(viz body 18, 19)
Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 21)
Článek 22 bod 1 nařízení č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že výlučná příslušnost soudů smluvního státu, kde se nemovitost nachází, nezahrnuje všechny žaloby týkající se věcných práv k nemovitostem, ale pouze takové žaloby, které spadají do působnosti uvedené úmluvy a zároveň směřují k určení rozsahu, obsahu, vlastnictví nebo držby nemovitosti nebo existence jiných věcných práv k ní a k tomu, aby držitelům těchto práv byla zajištěna ochrana výsad, které vyplývají z jejich právního postavení.
(viz bod 21)
Nařízení č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, a zejména jeho čl. 22 bod 1 musí být vykládán v tom smyslu, že se nepoužije na nesporné řízení zahájené na návrh státního příslušníka členského státu, jehož způsobilost k právním úkonům byla omezena poté, co mu byl ustanoven opatrovník v souladu s vnitrostátními právními předpisy tohoto státu, u soudu jiného členského státu za účelem získání souhlasu s prodejem jeho spoluvlastnického podílu na nemovitém majetku, který se nachází na území tohoto jiného členského státu, neboť takové řízení se týká způsobilosti fyzické osoby k právům a právním úkonům ve smyslu čl. 1 odst. 2 písm. a) tohoto nařízení, která je z jeho věcné působnosti vyloučena.
V této souvislosti je návrh osoby, jíž byl ustanoven opatrovník, jehož předmětem je získání souhlasu s nakládáním s jejím nemovitým majetkem, návrhem, který se přímo týká způsobilosti dotyčné fyzické osoby k právům a právním úkonům ve smyslu čl. 1 odst. 2 písm. a) nařízení č. 44/2001. Nezbytnost získat souhlas soudu s nakládáním s nemovitým majetkem ve vlastnictví osob, jimž byl ustanoven opatrovník, je totiž přímým důsledkem nezpůsobilosti těchto osob k právním úkonům z důvodu opatření, jež chrání tyto osoby pro účely realizace takovýchto úkonů.
Mimoto zvláštní okolnost, že se souhlas soudu s prodejem, kterého se domáhá osoba, jíž byl ustanoven opatrovník, týká nemovitého majetku v jejím vlastnictví, nelze považovat za určující pro účely kvalifikace tohoto řízení jako řízení týkajícího se věcných práv k nemovitostem ve smyslu čl. 22 bodu 1 nařízení č. 44/2001. Takové řízení totiž nesměřuje k určení rozsahu, obsahu, vlastnictví nebo držby nemovitosti, a ostatně ani k zajištění ochrany výsad vyplývajících z vlastnického práva osoby, jíž byl ustanoven opatrovník, jakožto vlastníka uvedené nemovitosti. Jediným předmětem takového řízení je naproti tomu určit, zda je v zájmu osoby, jež má omezenou způsobilost k právním úkonům, zcizit její nemovitý majetek, aniž je zpochybněno její věcné právo k tomuto majetku jako takové.
(viz body 26, 28, 30, 31 a výrok)
Věc C‑386/12
Siegfried János Schneider
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sofiyski gradski sad)
„Příslušnost, uznávání a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech — Nařízení (ES) č. 44/2001 — Působnost — Způsobilost fyzických osob k právům a právním úkonům — Výlučná příslušnost pro řízení, jejichž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem — Rozsah — Nesporné řízení týkající se práva osoby, jíž byl ustanoven opatrovník a jež má bydliště v členském státě, nakládat se svým nemovitým majetkem nacházejícím se v jiném členském státě“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 3. října 2013
Soudní spolupráce v občanských věcech — Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech — Nařízení č. 44/2001 — Působnost — Občanské a obchodní věci — Věci osobního stavu a způsobilost fyzických osob k právům a právním úkonům — Autonomní výklad
[Nařízení Rady č. 44/2001, čl. 1 odst. 2 písm. a)]
Soudní spolupráce v občanských věcech — Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech — Nařízení č. 44/2001 — Ustanovení tohoto nařízení kvalifikovaná jako rovnocenná s ustanoveními Bruselské úmluvy — Výklad uvedených ustanovení v souladu s judikaturou Soudního dvora týkající se úmluvy
(Úmluva ze dne 27. září 1968; nařízení Rady č. 44/2001)
Soudní spolupráce v občanských věcech — Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech — Nařízení č. 44/2001 — Výlučná příslušnost — Spory v oblasti věcných práv k nemovitostem — Působnost
(Nařízení Rady č. 44/2001, čl. 22 bod 1)
Soudní spolupráce v občanských věcech — Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech — Nařízení č. 44/2001 — Působnost — Vyloučené věci — Věci osobního stavu a způsobilost fyzických osob k právům a právním úkonům — Nesporné řízení zahájené na návrh osoby, jíž byl ustanoven opatrovník, v jiném členském státě za účelem získání souhlasu s prodejem nemovitého majetku — Nepoužitelnost režimu výlučné příslušnosti pro řízení, jejichž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem
[Nařízení Rady č. 44/2001, čl. 1 odst. 2 písm. a) a čl. 22 bod 1]
Viz znění rozhodnutí.
(viz body 18, 19)
Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 21)
Článek 22 bod 1 nařízení č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že výlučná příslušnost soudů smluvního státu, kde se nemovitost nachází, nezahrnuje všechny žaloby týkající se věcných práv k nemovitostem, ale pouze takové žaloby, které spadají do působnosti uvedené úmluvy a zároveň směřují k určení rozsahu, obsahu, vlastnictví nebo držby nemovitosti nebo existence jiných věcných práv k ní a k tomu, aby držitelům těchto práv byla zajištěna ochrana výsad, které vyplývají z jejich právního postavení.
(viz bod 21)
Nařízení č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, a zejména jeho čl. 22 bod 1 musí být vykládán v tom smyslu, že se nepoužije na nesporné řízení zahájené na návrh státního příslušníka členského státu, jehož způsobilost k právním úkonům byla omezena poté, co mu byl ustanoven opatrovník v souladu s vnitrostátními právními předpisy tohoto státu, u soudu jiného členského státu za účelem získání souhlasu s prodejem jeho spoluvlastnického podílu na nemovitém majetku, který se nachází na území tohoto jiného členského státu, neboť takové řízení se týká způsobilosti fyzické osoby k právům a právním úkonům ve smyslu čl. 1 odst. 2 písm. a) tohoto nařízení, která je z jeho věcné působnosti vyloučena.
V této souvislosti je návrh osoby, jíž byl ustanoven opatrovník, jehož předmětem je získání souhlasu s nakládáním s jejím nemovitým majetkem, návrhem, který se přímo týká způsobilosti dotyčné fyzické osoby k právům a právním úkonům ve smyslu čl. 1 odst. 2 písm. a) nařízení č. 44/2001. Nezbytnost získat souhlas soudu s nakládáním s nemovitým majetkem ve vlastnictví osob, jimž byl ustanoven opatrovník, je totiž přímým důsledkem nezpůsobilosti těchto osob k právním úkonům z důvodu opatření, jež chrání tyto osoby pro účely realizace takovýchto úkonů.
Mimoto zvláštní okolnost, že se souhlas soudu s prodejem, kterého se domáhá osoba, jíž byl ustanoven opatrovník, týká nemovitého majetku v jejím vlastnictví, nelze považovat za určující pro účely kvalifikace tohoto řízení jako řízení týkajícího se věcných práv k nemovitostem ve smyslu čl. 22 bodu 1 nařízení č. 44/2001. Takové řízení totiž nesměřuje k určení rozsahu, obsahu, vlastnictví nebo držby nemovitosti, a ostatně ani k zajištění ochrany výsad vyplývajících z vlastnického práva osoby, jíž byl ustanoven opatrovník, jakožto vlastníka uvedené nemovitosti. Jediným předmětem takového řízení je naproti tomu určit, zda je v zájmu osoby, jež má omezenou způsobilost k právním úkonům, zcizit její nemovitý majetek, aniž je zpochybněno její věcné právo k tomuto majetku jako takové.
(viz body 26, 28, 30, 31 a výrok)