Věc C‑348/12 P
Rada Evropské unie
v.
Manufacturing Support & Procurement Kala Naft Co., Tehran
„Kasační opravný prostředek — Omezující opatření přijatá vůči Íránské islámské republice s cílem zabránit šíření jaderných zbraní — Opatření namířená proti íránskému ropnému a plynárenskému průmyslu — Zmrazení finančních prostředků — Povinnost uvést odůvodnění — Povinnost odůvodnit opodstatněnost opatření“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 28. listopadu 2013
Žaloba na neplatnost – Podmínky přípustnosti – Právní zájem na podání žaloby – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Žaloba směřující proti aktu zavádějícímu omezující opatření vůči žalobci – Vládní organizace dovolávající se ochrany a záruk spojených se základními právy – Otázka, která se netýká přípustnosti žalobního důvodu, nýbrž jeho opodstatněnosti
(Článek 263 druhý pododstavec SFEU a čl. 275 druhý pododstavec SFEU)
Soudní řízení – Předložení nových žalobních důvodů v průběhu řízení – Žalobní důvod předložený poprvé při jednání – Nepřípustnost
(Jednací řád Tribunálu, čl. 48 odst. 2 první pododstavec)
Evropská unie – Soudní přezkum legality aktů orgánů – Omezující opatření vůči Íránu – Opatření přijatá v rámci boje proti šíření jaderných zbraní – Rozsah přezkumu
(Článek 275 první pododstavec SFEU; Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 2, článek. 47 a čl. 52 odst. 1)
Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření vůči Íránu – Zmrazení finančních prostředků osob, subjektů nebo orgánů podílejících se na šíření jaderných zbraní nebo jej podporujících – Podpora činností Íránu v jaderné oblasti citlivých z hlediska šíření jaderných zbraní – Pojem – Obchodování s klíčovým zařízením a technologiemi pro odvětví ropy a zemního plynu – Zahrnutí – Neexistence skutečného zavrženíhodného jednání – Neexistence vlivu
(Rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP; nařízení Rady č. 423/2007, čl. 7 odst. 2, č. 668/2010 a č. 961/2010, článek 8 a čl. 16 odst. 2)
Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření vůči Íránu – Zmrazení finančních prostředků osob, subjektů nebo organizací podílejících se na šíření jaderných zbraní nebo je podporujících – Podmínky přijetí v případě nařízení formulovaného obecně – Požadavek předchozího jednání – Neexistence – Dostatečnost odkazu na obecný cíl, jak plyne ze stanov dotčeného subjektu
Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření vůči Íránu – Právní základ – Omezující opatření stanovená rozhodnutím přijatým na základě článku 29 SEU – Pravomoc Rady přijmout samostatná omezující opatření spočívající ve zmrazení prostředků, lišící se od opatření doporučených Radou bezpečnosti Organizace spojených národů
(Článek 29 SEU; článek 215 SFEU a čl. 291 odst. 2 SFEU; rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP; nařízení Rady č. 423/2007, č. 668/2010 a č. 961/2010)
Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření vůči Íránu – Zmrazení finančních prostředků osob, subjektů nebo organizací podílejících se na šíření jaderných zbraní nebo je podporujících – Omezení vlastnického práva a práva na svobodný výkon hospodářské činnosti – Přípustnost – Porušení zásady proporcionality – Neexistence
Viz znění rozhodnutí.
(viz body 50, 51)
Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 52)
Unijní soudy musí v souladu s pravomocemi, které jim jsou na základě Smlouvy svěřeny, zajišťovat v zásadě úplný přezkum legality všech unijních aktů z hlediska základních práv, která jsou součástí unijního právního řádu. Mezi tato základní práva zejména patří dodržování práva na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu. První z těchto práv, které je zakotveno v čl. 41 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie, obsahuje právo být vyslechnut a právo na přístup ke spisu za současného respektování oprávněných zájmů důvěrnosti. Druhé z uvedených základních práv, které je zaručeno článkem 47 Listiny, předpokládá, že dotyčný bude mít možnost seznámit se s důvody přijatého rozhodnutí, které se ho týká, buď přečtením samotného rozhodnutí, nebo na základě sdělení těchto důvodů na jeho žádost, aniž je dotčena pravomoc příslušného soudu požadovat jejich sdělení od dotčeného orgánu, aby mu tak bylo umožněno hájit svá práva za co nejpříznivějších podmínek a rozhodnout se s plnou znalostí věci, zda je účelné obrátit se na příslušný soud, jakož i k tomu, aby byl tento soud plně schopen provést přezkum legality dotčeného rozhodnutí.
Článek 52 odst. 1 Listiny nicméně umožňuje omezit výkon práv v ní zakotvených, pokud dotyčné omezení respektuje podstatu dotčeného základního práva a je s ohledem na zásadu proporcionality nezbytné a skutečně odpovídá cílům obecného zájmu uznaným Unií. Kromě toho porušení práva na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu musí být posouzeno v závislosti na konkrétních okolnostech každého projednávaného případu, zejména z hlediska povahy dotčeného aktu, kontextu, v němž byl přijat, a právních norem upravujících danou oblast. Konkrétně akt nepříznivě zasahující do právního postavení je dostatečně odůvodněn, jestliže byl vydán v souvislostech, které jsou dotčené osobě známy a které jí umožňují pochopit dosah opatření, které vůči ní bylo přijato.
Pokud jde o přezkum legality rozhodnutí o přijetí omezujících opatření, z důvodu preventivní povahy těchto opatření platí, že pokud je unijní soud toho názoru, že alespoň jeden z uvedených důvodů je dostatečně přesný a konkrétní, podložený a představuje sám o sobě dostatečný základ pro toto rozhodnutí, pak okolnost, že ostatní z těchto důvodů tento požadavek nesplňují, neodůvodňuje zrušení uvedeného rozhodnutí. Kromě toho účinnost soudní kontroly zaručená v článku 47 Listiny též vyžaduje, aby se unijní soud ujistil o tom, zda se toto rozhodnutí, které se dotyčné osoby nebo subjektu osobně dotýká, opírá o dostatečně pevný skutkový základ. Je proto třeba ověřit skutečnosti uváděné ve shrnutí důvodů, ze kterých uvedené rozhodnutí vychází, tak, aby se soudní přezkum neomezoval na abstraktní posouzení pravděpodobnosti uváděných důvodů, ale aby se zaměřil na otázku, zda jsou tyto důvody, nebo alespoň jeden z nich, který sám o sobě postačuje k odůvodnění tohoto rozhodnutí, podložené.
(viz body 65–73)
Z článku 8 odst. 1 a 2 nařízení č. 961/2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení č. 423/2007 vyplývá, že pojem „pořizování zakázaného zboží a technologií“ ve smyslu čl. 16 odst. 2 uvedeného nařízení zahrnuje pořizování klíčového zařízení a technologií pro klíčové obory íránského odvětví ropy a zemního plynu. Pokud jde o prováděcí nařízení č. 668/2010, kterým se provádí čl. 7 odst. 2 nařízení č. 423/2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu, to provádí čl. 7 odst. 2 nařízení č. 423/2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu, který se na rozdíl od čl. 16 odst. 2 nařízení č. 961/2010 nevztahuje výslovně na pořizování zakázaného zboží a technologií. Článek 7 odst. 2 písm. a) nařízení č. 423/2007 však hovoří o podílení se na činnostech Íránu v jaderné oblasti citlivých z hlediska šíření jaderných zbraní, přímém spojení s nimi nebo jejich podpoře. Pojem „podpora“ přitom znamená nižší stupeň spojení s jadernými činnostmi Íránu než pojmy „podílení se“ nebo „přímé spojení“, a může zahrnovat pořizování zboží a technologií souvisejících s plynárenským a ropným průmyslem nebo obchodování s nimi.
Ve světle rezoluce Rady bezpečnosti 1929 (2010), prohlášení Evropské rady ze dne 17. června 2010 a rozhodnutí 2010/413 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP, které zmiňují příjmy z odvětví energetiky a riziko spojené s vybavením určeným pro ropný a plynárenský průmysl, musí být čl. 7 odst. 2 nařízení č. 423/2007 pro účely posouzení legality omezujícího opatření přijatého nařízením č. 668/2010 vyložen v tom smyslu, že obchodování s klíčovým zařízením a technologiemi pro odvětví ropy a zemního plynu je možné považovat za podporu jaderných činností Íránské islámské republiky.
Nelze tedy připustit, aby předpokladem přijetí omezujících opatření vůči určitému subjektu bylo, že tento subjekt předtím skutečně jednal zavrženíhodným způsobem, jelikož pouhé riziko, že dotyčný subjekt tak bude jednat v budoucnu, nestačí.
(viz body 77, 79, 80, 83, 84)
Pokud jsou ustanovení aktů, kterými se zmrazují finanční prostředky, formulována obecně, bez odkazu na jednání předcházející rozhodnutí o zmrazení finančních prostředků, k odůvodnění jejich přijetí může stačit odkaz na obecný cíl, jak plyne ze stanov daného subjektu.
(viz bod 85)
Rozhodnutí 2010/413 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP a rozhodnutí 2010/644, kterým se mění rozhodnutí 2010/413, jsou založena na článku 29 SEU, prováděcí nařízení č. 668/2010, kterým se provádí čl. 7 odst. 2 nařízení č. 423/2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu, je založeno na čl. 291 odst. 2 SEU a nařízení č. 423/2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu, a nařízení č. 961/2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení č. 423/2007 je založeno na článku 215 SFEU. Tato ustanovení Smluv dávají Radě pravomoc k přijetí aktů obsahujících samostatná omezující opatření spočívající ve zmrazení prostředků, lišící se od opatření doporučených konkrétně Radou bezpečnosti Organizace spojených národů. I když rezoluci Rady bezpečnosti 1929 (2010) a prohlášení Evropské rady ze dne 17. června 2010 je třeba při výkladu těchto aktů zohlednit, nemohou představovat jejich právní základ.
(viz body 108, 109)
Co se týče soudního přezkumu dodržování zásady proporcionality, unijnímu zákonodárci je třeba přiznat širokou posuzovací pravomoc v oblastech, které z jeho strany předpokládají rozhodnutí politické, ekonomické a sociální povahy a v jejichž rámci má provést komplexní posouzení. Legalita opatření přijatého v těchto oblastech tak může být dotčena pouze zjevně nepřiměřeným charakterem takového opatření ve vztahu k cíli, který hodlá příslušný orgán sledovat.
Kromě toho právo vlastnit majetek a svobodný výkon hospodářské činnosti nejsou absolutními výsadami a jejich výkon může být předmětem omezení odůvodněných cíli obecného zájmu, které Unie sleduje. V důsledku toho může být právo svobodně vykonávat podnikatelskou nebo jinou výdělečnou činnost omezeno, stejně jako výkon vlastnického práva, za podmínky, že tato omezení skutečně odpovídají sledovaným cílům obecného zájmu a nepředstavují vzhledem k sledovanému cíli nepřiměřený a neúnosný zásah, jímž by byla dotčena samotná podstata takto zaručených práv. V tomto ohledu cíl zabránit šíření jaderných zbraní a vyvinout tak na Íránskou islámskou republiku tlak, aby dotyčné činnosti ukončila, zapadá do obecnějšího rámce snah spojených se zachováním míru a mezinárodní bezpečnosti, a je v důsledku toho legitimní.
Pokud jde o přiměřenost, omezující opatření přijímaná jak Radou bezpečnosti, tak Unií jsou postupná a odůvodněná neúspěšností dříve přijatých opatření.
(viz body 120–122, 124, 126)
Věc C‑348/12 P
Rada Evropské unie
v.
Manufacturing Support & Procurement Kala Naft Co., Tehran
„Kasační opravný prostředek — Omezující opatření přijatá vůči Íránské islámské republice s cílem zabránit šíření jaderných zbraní — Opatření namířená proti íránskému ropnému a plynárenskému průmyslu — Zmrazení finančních prostředků — Povinnost uvést odůvodnění — Povinnost odůvodnit opodstatněnost opatření“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 28. listopadu 2013
Žaloba na neplatnost — Podmínky přípustnosti — Právní zájem na podání žaloby — Fyzické nebo právnické osoby — Akty týkající se jich bezprostředně a osobně — Žaloba směřující proti aktu zavádějícímu omezující opatření vůči žalobci — Vládní organizace dovolávající se ochrany a záruk spojených se základními právy — Otázka, která se netýká přípustnosti žalobního důvodu, nýbrž jeho opodstatněnosti
(Článek 263 druhý pododstavec SFEU a čl. 275 druhý pododstavec SFEU)
Soudní řízení — Předložení nových žalobních důvodů v průběhu řízení — Žalobní důvod předložený poprvé při jednání — Nepřípustnost
(Jednací řád Tribunálu, čl. 48 odst. 2 první pododstavec)
Evropská unie — Soudní přezkum legality aktů orgánů — Omezující opatření vůči Íránu — Opatření přijatá v rámci boje proti šíření jaderných zbraní — Rozsah přezkumu
(Článek 275 první pododstavec SFEU; Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 2, článek. 47 a čl. 52 odst. 1)
Společná zahraniční a bezpečnostní politika — Omezující opatření vůči Íránu — Zmrazení finančních prostředků osob, subjektů nebo orgánů podílejících se na šíření jaderných zbraní nebo jej podporujících — Podpora činností Íránu v jaderné oblasti citlivých z hlediska šíření jaderných zbraní — Pojem — Obchodování s klíčovým zařízením a technologiemi pro odvětví ropy a zemního plynu — Zahrnutí — Neexistence skutečného zavrženíhodného jednání — Neexistence vlivu
(Rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP; nařízení Rady č. 423/2007, čl. 7 odst. 2, č. 668/2010 a č. 961/2010, článek 8 a čl. 16 odst. 2)
Společná zahraniční a bezpečnostní politika — Omezující opatření vůči Íránu — Zmrazení finančních prostředků osob, subjektů nebo organizací podílejících se na šíření jaderných zbraní nebo je podporujících — Podmínky přijetí v případě nařízení formulovaného obecně — Požadavek předchozího jednání — Neexistence — Dostatečnost odkazu na obecný cíl, jak plyne ze stanov dotčeného subjektu
Společná zahraniční a bezpečnostní politika — Omezující opatření vůči Íránu — Právní základ — Omezující opatření stanovená rozhodnutím přijatým na základě článku 29 SEU — Pravomoc Rady přijmout samostatná omezující opatření spočívající ve zmrazení prostředků, lišící se od opatření doporučených Radou bezpečnosti Organizace spojených národů
(Článek 29 SEU; článek 215 SFEU a čl. 291 odst. 2 SFEU; rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP; nařízení Rady č. 423/2007, č. 668/2010 a č. 961/2010)
Společná zahraniční a bezpečnostní politika — Omezující opatření vůči Íránu — Zmrazení finančních prostředků osob, subjektů nebo organizací podílejících se na šíření jaderných zbraní nebo je podporujících — Omezení vlastnického práva a práva na svobodný výkon hospodářské činnosti — Přípustnost — Porušení zásady proporcionality — Neexistence
Viz znění rozhodnutí.
(viz body 50, 51)
Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 52)
Unijní soudy musí v souladu s pravomocemi, které jim jsou na základě Smlouvy svěřeny, zajišťovat v zásadě úplný přezkum legality všech unijních aktů z hlediska základních práv, která jsou součástí unijního právního řádu. Mezi tato základní práva zejména patří dodržování práva na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu. První z těchto práv, které je zakotveno v čl. 41 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie, obsahuje právo být vyslechnut a právo na přístup ke spisu za současného respektování oprávněných zájmů důvěrnosti. Druhé z uvedených základních práv, které je zaručeno článkem 47 Listiny, předpokládá, že dotyčný bude mít možnost seznámit se s důvody přijatého rozhodnutí, které se ho týká, buď přečtením samotného rozhodnutí, nebo na základě sdělení těchto důvodů na jeho žádost, aniž je dotčena pravomoc příslušného soudu požadovat jejich sdělení od dotčeného orgánu, aby mu tak bylo umožněno hájit svá práva za co nejpříznivějších podmínek a rozhodnout se s plnou znalostí věci, zda je účelné obrátit se na příslušný soud, jakož i k tomu, aby byl tento soud plně schopen provést přezkum legality dotčeného rozhodnutí.
Článek 52 odst. 1 Listiny nicméně umožňuje omezit výkon práv v ní zakotvených, pokud dotyčné omezení respektuje podstatu dotčeného základního práva a je s ohledem na zásadu proporcionality nezbytné a skutečně odpovídá cílům obecného zájmu uznaným Unií. Kromě toho porušení práva na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu musí být posouzeno v závislosti na konkrétních okolnostech každého projednávaného případu, zejména z hlediska povahy dotčeného aktu, kontextu, v němž byl přijat, a právních norem upravujících danou oblast. Konkrétně akt nepříznivě zasahující do právního postavení je dostatečně odůvodněn, jestliže byl vydán v souvislostech, které jsou dotčené osobě známy a které jí umožňují pochopit dosah opatření, které vůči ní bylo přijato.
Pokud jde o přezkum legality rozhodnutí o přijetí omezujících opatření, z důvodu preventivní povahy těchto opatření platí, že pokud je unijní soud toho názoru, že alespoň jeden z uvedených důvodů je dostatečně přesný a konkrétní, podložený a představuje sám o sobě dostatečný základ pro toto rozhodnutí, pak okolnost, že ostatní z těchto důvodů tento požadavek nesplňují, neodůvodňuje zrušení uvedeného rozhodnutí. Kromě toho účinnost soudní kontroly zaručená v článku 47 Listiny též vyžaduje, aby se unijní soud ujistil o tom, zda se toto rozhodnutí, které se dotyčné osoby nebo subjektu osobně dotýká, opírá o dostatečně pevný skutkový základ. Je proto třeba ověřit skutečnosti uváděné ve shrnutí důvodů, ze kterých uvedené rozhodnutí vychází, tak, aby se soudní přezkum neomezoval na abstraktní posouzení pravděpodobnosti uváděných důvodů, ale aby se zaměřil na otázku, zda jsou tyto důvody, nebo alespoň jeden z nich, který sám o sobě postačuje k odůvodnění tohoto rozhodnutí, podložené.
(viz body 65–73)
Z článku 8 odst. 1 a 2 nařízení č. 961/2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení č. 423/2007 vyplývá, že pojem „pořizování zakázaného zboží a technologií“ ve smyslu čl. 16 odst. 2 uvedeného nařízení zahrnuje pořizování klíčového zařízení a technologií pro klíčové obory íránského odvětví ropy a zemního plynu. Pokud jde o prováděcí nařízení č. 668/2010, kterým se provádí čl. 7 odst. 2 nařízení č. 423/2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu, to provádí čl. 7 odst. 2 nařízení č. 423/2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu, který se na rozdíl od čl. 16 odst. 2 nařízení č. 961/2010 nevztahuje výslovně na pořizování zakázaného zboží a technologií. Článek 7 odst. 2 písm. a) nařízení č. 423/2007 však hovoří o podílení se na činnostech Íránu v jaderné oblasti citlivých z hlediska šíření jaderných zbraní, přímém spojení s nimi nebo jejich podpoře. Pojem „podpora“ přitom znamená nižší stupeň spojení s jadernými činnostmi Íránu než pojmy „podílení se“ nebo „přímé spojení“, a může zahrnovat pořizování zboží a technologií souvisejících s plynárenským a ropným průmyslem nebo obchodování s nimi.
Ve světle rezoluce Rady bezpečnosti 1929 (2010), prohlášení Evropské rady ze dne 17. června 2010 a rozhodnutí 2010/413 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP, které zmiňují příjmy z odvětví energetiky a riziko spojené s vybavením určeným pro ropný a plynárenský průmysl, musí být čl. 7 odst. 2 nařízení č. 423/2007 pro účely posouzení legality omezujícího opatření přijatého nařízením č. 668/2010 vyložen v tom smyslu, že obchodování s klíčovým zařízením a technologiemi pro odvětví ropy a zemního plynu je možné považovat za podporu jaderných činností Íránské islámské republiky.
Nelze tedy připustit, aby předpokladem přijetí omezujících opatření vůči určitému subjektu bylo, že tento subjekt předtím skutečně jednal zavrženíhodným způsobem, jelikož pouhé riziko, že dotyčný subjekt tak bude jednat v budoucnu, nestačí.
(viz body 77, 79, 80, 83, 84)
Pokud jsou ustanovení aktů, kterými se zmrazují finanční prostředky, formulována obecně, bez odkazu na jednání předcházející rozhodnutí o zmrazení finančních prostředků, k odůvodnění jejich přijetí může stačit odkaz na obecný cíl, jak plyne ze stanov daného subjektu.
(viz bod 85)
Rozhodnutí 2010/413 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP a rozhodnutí 2010/644, kterým se mění rozhodnutí 2010/413, jsou založena na článku 29 SEU, prováděcí nařízení č. 668/2010, kterým se provádí čl. 7 odst. 2 nařízení č. 423/2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu, je založeno na čl. 291 odst. 2 SEU a nařízení č. 423/2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu, a nařízení č. 961/2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení č. 423/2007 je založeno na článku 215 SFEU. Tato ustanovení Smluv dávají Radě pravomoc k přijetí aktů obsahujících samostatná omezující opatření spočívající ve zmrazení prostředků, lišící se od opatření doporučených konkrétně Radou bezpečnosti Organizace spojených národů. I když rezoluci Rady bezpečnosti 1929 (2010) a prohlášení Evropské rady ze dne 17. června 2010 je třeba při výkladu těchto aktů zohlednit, nemohou představovat jejich právní základ.
(viz body 108, 109)
Co se týče soudního přezkumu dodržování zásady proporcionality, unijnímu zákonodárci je třeba přiznat širokou posuzovací pravomoc v oblastech, které z jeho strany předpokládají rozhodnutí politické, ekonomické a sociální povahy a v jejichž rámci má provést komplexní posouzení. Legalita opatření přijatého v těchto oblastech tak může být dotčena pouze zjevně nepřiměřeným charakterem takového opatření ve vztahu k cíli, který hodlá příslušný orgán sledovat.
Kromě toho právo vlastnit majetek a svobodný výkon hospodářské činnosti nejsou absolutními výsadami a jejich výkon může být předmětem omezení odůvodněných cíli obecného zájmu, které Unie sleduje. V důsledku toho může být právo svobodně vykonávat podnikatelskou nebo jinou výdělečnou činnost omezeno, stejně jako výkon vlastnického práva, za podmínky, že tato omezení skutečně odpovídají sledovaným cílům obecného zájmu a nepředstavují vzhledem k sledovanému cíli nepřiměřený a neúnosný zásah, jímž by byla dotčena samotná podstata takto zaručených práv. V tomto ohledu cíl zabránit šíření jaderných zbraní a vyvinout tak na Íránskou islámskou republiku tlak, aby dotyčné činnosti ukončila, zapadá do obecnějšího rámce snah spojených se zachováním míru a mezinárodní bezpečnosti, a je v důsledku toho legitimní.
Pokud jde o přiměřenost, omezující opatření přijímaná jak Radou bezpečnosti, tak Unií jsou postupná a odůvodněná neúspěšností dříve přijatých opatření.
(viz body 120–122, 124, 126)