1. Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Meze – Zjevně irelevantní otázky a hypotetické otázky položené v kontextu, který vylučuje užitečnou odpověď – Otázky, které nemají vztah k předmětu sporu v původním řízení
(Článek 267 SFEU)
2. Členské státy – Pravomoci, které si členské státy ponechaly – Oblast sankcí v souvislosti s daní z přidané hodnoty – Povinnost vykonávat tuto pravomoc za současného dodržování unijního práva a jeho obecných zásad
3. Harmonizace daňových právních předpisů – Společný systém daně z přidané hodnoty – Zásada daňové neutrality – Rozsah – Pokuta z prodlení stanovená členským státem vůči osobě povinné k dani, která nesplnila povinnost provést zaúčtování – Náprava nesplnění povinnosti – Zaplacení daně – Přípustnost – Posouzení některých okolností vnitrostátním soudem z hlediska článků 242 a 273 směrnice 2006/112 a z hlediska zásady proporcionality
(Směrnice Rady 2006/112, články 242 a 273)
1. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 27)
2. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 31)
3. Zásada daňové neutrality nebrání tomu, aby daňová správa členského státu uložila osobě povinné k dani, která nesplnila ve lhůtě stanovené vnitrostátními právními předpisy svoji povinnost zaúčtovat a vykázat skutečnosti, které mají dopad na výpočet daně z přidané hodnoty, kterou je povinna odvést, peněžitou sankci ve výši rovnající se částce této daně, která nebyla zaplacena v uvedené lhůtě, jestliže tato osoba povinná k dani nesplnění povinnosti následně napravila a dlužnou daň zaplatila v plné výši společně s úroky. Je na vnitrostátním soudu, aby s přihlédnutím k článkům 242 a 273 směrnice 2006/112 o společném systému daně z přidané hodnoty posoudil, zda s ohledem na okolnosti sporu v původním řízení, zejména pak lhůtu, ve které byla nesrovnalost opravena, závažnost této nesrovnalosti nebo případnou existenci daňového úniku nebo obcházení použitelných právních předpisů přičitatelných osobě povinné k dani, výše sankce nepřekračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cílů spočívajících v zajištění správného výběru daně a předcházení daňovým únikům.
Subjekty práva se totiž nemohou norem unijního práva dovolávat podvodně nebo zneužívajícím způsobem. Nicméně je třeba zdůraznit, že opožděné odvedení DPH samo o sobě nemůže být postaveno na roveň daňovému úniku.
(viz body 41–43 a výrok)
Věc C-259/12
Teritorialna direkcia na Nacionalnata agencia za prichodite – Plovdiv
v.
Rodopi-M 91 OOD
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Administrativen sad Plovdiv)
„Daně — DPH — Směrnice 2006/112/ES — Zásady daňové neutrality a proporcionality — Opožděné zaúčtování a vykázání zrušení faktury — Náprava nesplnění povinnosti — Zaplacení daně — Státní rozpočet — Neexistence újmy — Správní sankce“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 20. června 2013
Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Meze – Zjevně irelevantní otázky a hypotetické otázky položené v kontextu, který vylučuje užitečnou odpověď – Otázky, které nemají vztah k předmětu sporu v původním řízení
(Článek 267 SFEU)
Členské státy – Pravomoci, které si členské státy ponechaly – Oblast sankcí v souvislosti s daní z přidané hodnoty – Povinnost vykonávat tuto pravomoc za současného dodržování unijního práva a jeho obecných zásad
Harmonizace daňových právních předpisů – Společný systém daně z přidané hodnoty – Zásada daňové neutrality – Rozsah – Pokuta z prodlení stanovená členským státem vůči osobě povinné k dani, která nesplnila povinnost provést zaúčtování – Náprava nesplnění povinnosti – Zaplacení daně – Přípustnost – Posouzení některých okolností vnitrostátním soudem z hlediska článků 242 a 273 směrnice 2006/112 a z hlediska zásady proporcionality
(Směrnice Rady 2006/112, články 242 a 273)
Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 27)
Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 31)
Zásada daňové neutrality nebrání tomu, aby daňová správa členského státu uložila osobě povinné k dani, která nesplnila ve lhůtě stanovené vnitrostátními právními předpisy svoji povinnost zaúčtovat a vykázat skutečnosti, které mají dopad na výpočet daně z přidané hodnoty, kterou je povinna odvést, peněžitou sankci ve výši rovnající se částce této daně, která nebyla zaplacena v uvedené lhůtě, jestliže tato osoba povinná k dani nesplnění povinnosti následně napravila a dlužnou daň zaplatila v plné výši společně s úroky. Je na vnitrostátním soudu, aby s přihlédnutím k článkům 242 a 273 směrnice 2006/112 o společném systému daně z přidané hodnoty posoudil, zda s ohledem na okolnosti sporu v původním řízení, zejména pak lhůtu, ve které byla nesrovnalost opravena, závažnost této nesrovnalosti nebo případnou existenci daňového úniku nebo obcházení použitelných právních předpisů přičitatelných osobě povinné k dani, výše sankce nepřekračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cílů spočívajících v zajištění správného výběru daně a předcházení daňovým únikům.
Subjekty práva se totiž nemohou norem unijního práva dovolávat podvodně nebo zneužívajícím způsobem. Nicméně je třeba zdůraznit, že opožděné odvedení DPH samo o sobě nemůže být postaveno na roveň daňovému úniku.
(viz body 41–43 a výrok)