Věc C-233/12

Simone Gardella

v.

Istituto nazionale della previdenza sociale (INPS)

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale di La Spezia)

„Převedení nároků na důchod nabytých v členském státě — Články 45 SFEU a 48 SFEU — Vnitrostátní právní úprava, která neupravuje právo převést kapitál představující hodnotu příspěvků na důchodové pojištění zaplacených vnitrostátnímu úřadu sociálního zabezpečení na mezinárodní organizaci se sídlem v jiném členském státě — Pravidlo započtení“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 4. července 2013

1. Volný pohyb osob – Pracovníci – Pojem – Státní příslušník členského státu zaměstnaný v mezinárodní organizaci – Zahrnutí

   (Článek 45 SFEU)

2. Sociální zabezpečení – Migrující pracovníci – Důchodové a životní pojištění – Státní příslušník členského státu zaměstnaný v mezinárodní organizaci – Nároky na důchod nabyté před zaměstnáním v mezinárodní organizaci – Převod do systému mezinárodní organizace – Vnitrostátní právní úprava, která neumožňuje převod – Přípustnost – Podmínka – Sčítání dob pojištění nebo zaměstnání – Zohlednění období zaměstnání odpracovaných v mezinárodní organizaci

   (Články 45 SFEU a 48 SFEU)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 26, 27)

2.  Články 45 SFEU a 48 SFEU musejí být vykládány v tom smyslu, že nebrání právní úpravě členského státu, která neumožňuje jeho státním příslušníkům zaměstnaným mezinárodní organizací se sídlem na území jiného členského státu, převést do důchodového systému této organizace kapitál představující hodnotu nároků na důchod, které dříve nabyli na území svého členského státu původu, pokud neexistuje dohoda mezi uvedeným členským státem a uvedenou mezinárodní organizací, která by stanovila možnost takového převodu.

   V případě, kdy se nemůže uplatnit mechanismus převodu kapitálu představujícího hodnotu nároků na důchod dříve nabytých v členském státě do důchodového systému nového zaměstnavatele v jiném členském státě, musí být článek 45 SFEU vykládán v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, která pro účely vzniku nároku na starobní důchod neumožňuje zohlednit doby zaměstnání, kterých občan Unie dosáhl u mezinárodní organizace se sídlem na území jiného členského státu.

   Taková právní úprava má totiž za následek to, že osoby, které vykonávají své právo volného pohybu, a jejichž doby zaměstnání nebo přispívání nedosahují minimální doby požadované vnitrostátní právní úpravou ke vzniku nároku na důchod, mohou ztratit možnost pobírat dávky starobního důchodu, na které by měly nárok, pokud by nepřijaly zaměstnání v jiném členském státě u mezinárodní organizace. Taková právní úprava může tedy být na překážku výkonu práva volného pohybu.

   (viz body 46, 49 a výrok)

Věc C-233/12

Simone Gardella

v.

Istituto nazionale della previdenza sociale (INPS)

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale di La Spezia)

„Převedení nároků na důchod nabytých v členském státě — Články 45 SFEU a 48 SFEU — Vnitrostátní právní úprava, která neupravuje právo převést kapitál představující hodnotu příspěvků na důchodové pojištění zaplacených vnitrostátnímu úřadu sociálního zabezpečení na mezinárodní organizaci se sídlem v jiném členském státě — Pravidlo započtení“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 4. července 2013

1. Volný pohyb osob — Pracovníci — Pojem — Státní příslušník členského státu zaměstnaný v mezinárodní organizaci — Zahrnutí

   (Článek 45 SFEU)

2. Sociální zabezpečení — Migrující pracovníci — Důchodové a životní pojištění — Státní příslušník členského státu zaměstnaný v mezinárodní organizaci — Nároky na důchod nabyté před zaměstnáním v mezinárodní organizaci — Převod do systému mezinárodní organizace — Vnitrostátní právní úprava, která neumožňuje převod — Přípustnost — Podmínka — Sčítání dob pojištění nebo zaměstnání — Zohlednění období zaměstnání odpracovaných v mezinárodní organizaci

   (Články 45 SFEU a 48 SFEU)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 26, 27)

2.  Články 45 SFEU a 48 SFEU musejí být vykládány v tom smyslu, že nebrání právní úpravě členského státu, která neumožňuje jeho státním příslušníkům zaměstnaným mezinárodní organizací se sídlem na území jiného členského státu, převést do důchodového systému této organizace kapitál představující hodnotu nároků na důchod, které dříve nabyli na území svého členského státu původu, pokud neexistuje dohoda mezi uvedeným členským státem a uvedenou mezinárodní organizací, která by stanovila možnost takového převodu.

   V případě, kdy se nemůže uplatnit mechanismus převodu kapitálu představujícího hodnotu nároků na důchod dříve nabytých v členském státě do důchodového systému nového zaměstnavatele v jiném členském státě, musí být článek 45 SFEU vykládán v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, která pro účely vzniku nároku na starobní důchod neumožňuje zohlednit doby zaměstnání, kterých občan Unie dosáhl u mezinárodní organizace se sídlem na území jiného členského státu.

   Taková právní úprava má totiž za následek to, že osoby, které vykonávají své právo volného pohybu, a jejichž doby zaměstnání nebo přispívání nedosahují minimální doby požadované vnitrostátní právní úpravou ke vzniku nároku na důchod, mohou ztratit možnost pobírat dávky starobního důchodu, na které by měly nárok, pokud by nepřijaly zaměstnání v jiném členském státě u mezinárodní organizace. Taková právní úprava může tedy být na překážku výkonu práva volného pohybu.

   (viz body 46, 49 a výrok)