ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (velkého senátu)

19. listopadu 2013 ( *1 )

„Roční úprava odměn a důchodů úředníků a ostatních zaměstnanců Evropské unie — Služební řád úředníků — Žaloba na neplatnost — Sdělení COM(2011) 829 final — Návrh COM(2011) 820 final — Žaloba pro nečinnost — Předložení návrhů na základě článku 10 přílohy XI služebního řádu úředníků — Nečinnost Komise — Žaloba, která se stala bezpředmětnou — Nevydání rozhodnutí ve věci samé“

Ve věci C‑66/12,

jejímž předmětem je žaloba na neplatnost na základě článku 263 SFEU a podpůrně žaloba pro nečinnost na základě článku 265 SFEU, podaná dne 9. února 2012,

Rada Evropské unie, zastoupená M. Bauerem a J. Herrmannem, jako zmocněnci,

žalobkyně,

podporovaná:

Českou republikou, zastoupenou M. Smolkem, D. Hadrouškem a J. Vláčilem, jako zmocněnci,

Dánským královstvím, zastoupeným V. Pasternak Jørgensen a C. Thorningem, jako zmocněnci,

Spolkovou republikou Německo, zastoupenou T. Henzem a N. Graf Vitzthumem, jako zmocněnci,

Irskem, zastoupeným E. Creedon, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s C. Tolandem, BL, a A. Joycem, solicitor,

Španělským královstvím, zastoupeným N. Díaz Abad a S. Centeno Huerta, jako zmocněnkyněmi,

Francouzskou republikou, zastoupenou G. de Berguesem, D. Colasem a J.‑S. Pilczerem, jako zmocněnci,

Lotyšskou republikou, zastoupenou I. Kalniņšem a A. Nikolajevou, jako zmocněnci,

Nizozemským královstvím, zastoupeným C. Wissels a M. Bulterman, jako zmocněnkyněmi,

Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska, zastoupeným E. Jenkinson a J. Beeko, jako zmocněnkyněmi, ve spolupráci s R. Palmerem, barrister,

vedlejšími účastníky řízení,

proti

Evropské komisi, zastoupené J. Currallem, D. Martinem a J.‑P. Keppennem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalované,

podporované:

Evropským parlamentem, zastoupeným A. Neergaardem a S. Seyr, jako zmocněnci,

vedlejším účastníkem,

SOUDNÍ DVŮR (velký senát),

ve složení V. Skouris, předseda, K. Lenaerts, místopředseda, A. Tizzano, R. Silva de Lapuerta, T. von Danwitz (zpravodaj), E. Juhász, M. Safjan, C. G. Fernlund a J. L. da Cruz Vilaça, předsedové senátů, A. Rosas, G. Arestis, J.‑C. Bonichot, A. Arabadžev, C. Toader a C. Vajda, soudci,

generální advokát: Y. Bot,

vedoucí soudní kanceláře: V. Tourrès, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 2. července 2013,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 12. září 2013,

vydává tento

Rozsudek

Svou žalobou Rada Evropské unie navrhuje:

—

zrušení na základě článku 263 SFEU

—

sdělení Komise ze dne 24. listopadu 2011, poskytujícího doplňující informace ke zprávě Komise o doložce o výjimce ze dne 13. července 2011 [COM(2011) 829 final, (dále jen „napadené sdělení“)], v rozsahu, v němž v něm Evropská komise v konečném důsledku odmítla předložit příslušné návrhy Evropskému parlamentu a Radě na základě článku 10 přílohy XI služebního řádu úředníků Evropské unie, stanoveného nařízením Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 259/68 ze dne 29. února 1968, kterým se stanoví služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropských společenství a kterým se zavádějí zvláštní opatření dočasně použitelná na úředníky Komise (Úř. věst. L 56, s. 1), které bylo pozměněno nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 1080/2010 ze dne 24. listopadu 2010 (Úř. věst. L 311, s. 1), ve znění opravy zveřejněné dne 5. června 2012 (Úř. věst. L 144, s. 48, dále jen „služební řád“), a

—

návrhu Komise týkajícího se nařízení Rady, kterým se s účinkem ode dne 1. července 2011 upravují odměny a důchody úředníků a ostatních zaměstnanců Evropské unie a opravné koeficienty použitelné na tyto odměny a důchody, předloženého dne 24. listopadu 2011 [COM(2011) 820 final, dále jen „napadený návrh“];

—	podpůrně konstatování na základě článku 265 SFEU porušení Smluv z důvodu, že Komise nepředložila příslušné návrhy Parlamentu a Radě na základě článku 10 přílohy XI služebního řádu.

Právní rámec

Článek 65 služebního řádu stanoví:

„1. Každý rok přezkoumá Rada odměnu [výši odměny] úředníků a ostatních zaměstnanců Unie. Toto přezkoumání se provádí v září s ohledem na společnou zprávu Komise založenou na společném indexu vypracovaném Statistickým úřadem Evropské unie po dohodě s národními statistickými úřady členských států; index odráží situaci v každém členském státě k 1. červenci.

V průběhu tohoto přezkoumání Rada zváží, zda by odměna, jako součást hospodářské a sociální politiky Unie, měla být upravena. Zejména se přihlédne k jakémukoli zvýšení platů ve veřejné službě a nutnosti přijmout nové zaměstnance [a potřebám náboru nových zaměstnanců].

2. V případě podstatné změny životních nákladů Rada rozhodne nejpozději do dvou měsíců o opatřeních k úpravě [opravných] koeficientů a případně o tom, zda se uplatní zpětně.

3. Pro účely tohoto článku jedná Rada na návrh Komise kvalifikovanou většinou stanovenou v čl. 16 odst. 4 a 5 [SEU].“

3	Podle čl. 82 odst. 2 služebního řádu, pokud Rada v souladu s čl. 65 odst. 1 služebního řádu rozhodne o úpravě odměn, rozhodne současně o přiměřené úpravě důchodů.

4	Na základě článku 65a služebního řádu jsou prováděcí pravidla k článkům 64 a 65 stanovena v příloze XI tohoto služební řádu.

Článek 1 této přílohy, který je obsažen v oddílu 1 první kapitoly této přílohy, stanoví, že pro účely přezkoumání ve smyslu čl. 65 odst. 1 služebního řádu sestavuje Eurostat každoročně do konce října zprávu o změnách životních nákladů v Bruselu (Belgie) (bruselský mezinárodní index), zprávu o změnách životních nákladůmimo Brusel (parity kupní síly a implicitní indexy) a zprávu o změnách kupní síly platůstátních úředníkův ústředních státních správách osmi členských států (specifické ukazatele).

Podle článku 3 přílohy XI služebního řádu, který tvoří oddíl 2 první kapitoly této přílohy, nadepsaný „Opatření pro roční úpravu odměn a důchodů“:

„1. S účinkem od 1. července a v souladu s čl. 65 odst. 3 služebního řádu Rada před koncem každého roku rozhodne na návrh Komise a na základě kritérií stanovených v oddíle 1 této přílohy o úpravě odměn a důchodů.

2. Rozsah úpravy se zjistí násobením bruselského mezinárodního indexu specifickým ukazatelem. Úprava se vyjádří v čistých hodnotách jako jednotná procentní sazba.

[...]

5. V Belgii a Lucembursku se nepoužijí žádné [opravné] koeficienty. [Opravné] [k]oeficienty použitelné:

a)	na platy úředníků [Evropské] [u]nie vykonávajících službu v ostatních členských státech a na některých jiných místech zaměstnání,

b)	[...] na důchody [úředníků] vyplácené v ostatních členských státech pro tu část, která odpovídá nároku získanému před 1. květnem 2004,

se stanoví na základě poměru mezi paritami kupní síly uvedenými v článku 1 této přílohy a směnnými kurzy uvedenými v článku 63 služebního řádu platnými pro odpovídající země.

[...]“

Kapitola 5 přílohy XI služebního řádu je nadepsána „Doložka o výjimce“. Sestává z jediného článku 10, jenž stanoví:

„Pokud v rámci Unie dojde k závažnému a náhlému zhoršení ekonomické a sociální situace, které bylo zhodnoceno ve světle objektivních údajů poskytnutých pro tento účel Komisí, předloží Komise příslušné návrhy, o nichž Evropský parlament a Rada rozhodne v souladu s článkem 336 [SFEU].“

8	Podle čl. 15 odst. 1 uvedené přílohy se ustanovení této přílohy použijí od 1. července 2004 do 31. prosince 2012.

Skutečnosti předcházející sporu

Vzhledem ke zjištění, že v důsledku posledních finančních a hospodářských krizí, jež v rámci Unie nastaly, dochází k „závažnému a náhlému zhoršení ekonomické a sociální situace v Unii“ ve smyslu článku 10 přílohy XI služebního řádu, vyzvala Rada v prosinci 2010 Komisi, aby na základě tohoto článku 10 včas předložila příslušné návrhy, aby je Rada a Evropský parlament mohly přezkoumat a přijmout před koncem roku 2011.

V odpověď na tuto výzvu předložila Komise Radě dne 13. července 2011 zprávu o doložce o výjimce (článek 10 přílohy XI služebního řádu) [COM(2011) 440 final], v níž na základě patnácti ukazatelů a evropských hospodářských prognóz zveřejněných jejím generálním ředitelstvím „Hospodářské a finanční záležitosti“ dne 13. května 2011 dospěla k závěru, že není vhodné podávat návrh podle článku 10 přílohy XI služebního řádu.

11	Jednání o této zprávě vedlo v Radě k diskuzím, na jejichž základě Rada opětovně vyzvala Komisi, aby postupovala podle uvedeného článku 10 a předložila příslušný návrh na úpravu odměn.

V odpověď na tuto výzvu předložila Komise napadené sdělení, které je založeno zejména na hospodářských prognózách vydaných jejím generálním ředitelstvím „Hospodářské a finanční záležitosti“ dne 10. listopadu 2011. Komise opět dospěla k závěru, že se Unie nenachází ve výjimečné situaci ve smyslu článku 10 přílohy XI služebního řádu, a že tedy nemůže uplatnit doložku o výjimce.

13	Téhož dne Komise předložila napadený návrh, který byl založen na „obvyklé“ metodě úpravy odměn stanovené v článku 3 přílohy XI služebního řádu a navrhla úpravu ve výši 1,7 %.

Rozhodnutím Rady 2011/866/EU ze dne 19. prosince 2011, k návrhu Komise týkajícímu se nařízení Rady, kterým se s účinkem ode dne 1. července 2011 upravují odměny a důchody úředníků a ostatních zaměstnanců Evropské unie a opravné koeficienty použitelné na tyto odměny a důchody (Úř. věst. L 341, s. 54), Rada rozhodla „nepřijmout [napadený] návrh“ zejména z následujících důvodů:

„(8)	[...] Rada je přesvědčena, že finanční a hospodářská krize, jež v rámci Unie probíhá a jež ve velkém počtu členských států vede ke značným fiskálním úpravám, mimo jiné k úpravám platů úředníků státní správy, představuje závažné a náhlé zhoršení ekonomické a sociální situace v Unii.

[...]

(13)	Vzhledem k výše uvedenému se Rada domnívá, že stanovisko Komise, pokud jde o existenci závažného a náhlého zhoršení ekonomické a sociální situace a o její odmítnutí předložit návrh podle článku 10 přílohy XI služebního řádu, je založeno na zjevně nedostatečných a chybných základech.

(14)

Vzhledem k tomu, že [...] Soudní dvůr rozhodl [ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 24. listopadu 2010, Komise v. Rada (C-40/10, Sb. rozh. s. I-12043)], že pro prováděcí období přílohy XI služebního řádu představuje postup stanovený v článku 10 této přílohy jediný způsob, jak zohlednit hospodářskou krizi při úpravě odměn, Rada byla pro použití tohoto článku v době krize závislá na předložení návrhu Komise.

(15)

Rada je přesvědčena, že s ohledem na znění článku 10 přílohy XI služebního řádu a na základě povinnosti loajální spolupráce mezi orgány, která je zakotvena v čl. 13 odst. 2 druhé větě [SEU], měla Komise povinnost příslušný návrh Radě předložit. Závěry Komise a skutečnost, že tento návrh Komise nepředložila, tedy představují porušení této povinnosti.

(16)

Jelikož Rada může jednat pouze na návrh Komise, skutečnost, že Komise nevyvodila správné závěry z důkazů [nevyvodila z údajů správné závěry] a nepředložila návrh podle článku 10 přílohy XI služebního řádu, zabránila Radě v řádné reakci na závažné a náhlé zhoršení ekonomické a sociální situace prostřednictvím přijetí aktu podle článku 10 přílohy XI služebního řádu.“

Návrhová žádání účastníků řízení a řízení před Soudním dvorem

Rada navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil na základě článku 263 SFEU napadené sdělení v rozsahu, v němž v něm Komise v konečném důsledku odmítá předložit příslušné návrhy Parlamentu a Radě na základě článku 10 přílohy XI služebního řádu, jakož i napadený návrh,

—	podpůrně, aby konstatoval, na základě článku 265 SFEU, porušení Smluv z důvodu, že Komise nepředložila příslušné návrhy Parlamentu a Radě na základě článku 10 přílohy XI služebního řádu, a

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

16	Komise navrhuje, aby Soudní dvůr žalobu odmítl, nebo podpůrně aby ji zamítl, a uložil Radě náhradu nákladů řízení.

Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 20. dubna 2012 bylo povoleno vedlejší účastenství Parlamentu na podporu návrhových žádání Komise. Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 6. července 2012 bylo povoleno vedlejší účastenství České republice, Dánskému království, Spolkové republice Německo, Irsku, Španělskému království, Francouzské republice, Lotyšské republice, Nizozemskému království, jakož i Spojenému království Velké Británie a Severního Irska na podporu návrhových žádání Rady.

K žalobě

Rada v rámci své žaloby tvrdí, že Komise tím, že předložila napadený návrh na základě „obvyklé“ metody úpravy stanovené v článku 3 přílohy XI služebního řádu, a odmítla tak předložit příslušné návrhy na základě článku 10 přílohy XI služebního řádu, porušila uvedený článek 10 ve spojení s čl. 13 odst. 2 druhou větou SEU a článkem 241 SFEU.

Komise tvrdí, že je žaloba nepřípustná, jelikož o jejím podání Rada nerozhodla kvalifikovanou většinou svých členů. Kromě toho napadené sdělení ani napadený návrh nejsou napadnutelnými akty ve smyslu článku 263 SFEU. Nakonec podmínky stanovené v článku 265 SFEU nejsou splněny zejména z důvodu, že Komise k výzvě Rady stanovisko zaujala, když tvrdila, že podmínky umožňující zahájení postupu podle článku 10 přílohy XI služebního řádu nejsou splněny. Nicméně Rada není zbavena soudní ochrany, jelikož mohla své stanovisko uplatnit v rámci žaloby podané Komisí proti rozhodnutí Rady nepřijmout napadený návrh předložený na základě článku 3 přílohy XI služebního řádu. Podpůrně Komise zpochybňuje opodstatněnost žaloby na neplatnost a žaloby pro nečinnost, když tvrdí, že Rada neprokázala zjevné pochybení Komise při posouzení ekonomické a sociální situace v rámci Unie.

Je třeba uvést, že stejně jako ve věci, ve které byl vydán rozsudek ze dne 19. listopadu 2013, Komise v. Rada (C‑63/12), se projednávaná žaloba týká úpravy odměn a důchodů úředníků a ostatních zaměstnanců Unie pro rok 2011 a vychází z neshody mezi Komisí a Radou v otázce, zda je ve vztahu k uvedenému roku třeba uplatnit „obvyklou“ a automatickou metodu stanovenou v článku 3 přílohy XI služebního řádu nebo doložku o výjimce stanovenou v článku 10 uvedené přílohy, která je použitelná „pro případ závažného a náhlého zhoršení ekonomické a sociální situace v rámci Unie“. Úzká spojitost mezi oběma věcmi vyplývá rovněž ze skutečnosti, že v každé z nich účastníci řízení odkazují na obsah svých spisů předložených v druhé věci a přikládají tyto spisy v příloze.

21	Soudní dvůr v bodech 57 až 77 výše uvedeného rozsudku ze dne 19. listopadu 2013, Komise v. Rada, přitom rozhodoval o rozdělení rolí mezi orgány v rámci roční úpravy odměn a důchodů, zejména co se týče určení právního základu pro tuto úpravu a uplatnění doložky o výjimce.

22	Za těchto okolností je nutné konstatovat, že se projednávaná žaloba stala bezpředmětnou, a není tedy důvodné rozhodnout ve věci samé.

K nákladům řízení

23	Podle článku 142 jednacího řádu Soudního dvora, není-li vydáno rozhodnutí ve věci samé, rozhodne o nákladech řízení Soudní dvůr dle volného uvážení.

24	V projednávané věci se stala žaloba bezpředmětnou nikoliv z důvodu jednání některého z účastníků řízení, ale z důvodu, že Soudní dvůr rozhodl o žalobě na neplatnost podané v rámci věci, v níž byl vydán výše uvedený rozsudek ze dne 19. listopadu 2013, Komise v. Rada.

25	Za těchto podmínek je třeba rozhodnout, že Rada a Komise, stejně jako vedlejší účastníci, ponesou vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto:

1)	Není důvodné rozhodnout ve věci samé.

Česká republika, Dánské království, Spolková republika Německo, Irsko, Španělské království, Francouzská republika, Lotyšská republika, Nizozemské království, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, Evropský parlament, Rada Evropské unie, jakož i Evropská komise ponesou vlastní náklady řízení.

Podpisy.

( *1 ) – Jednací jazyk: francouzština.