ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (velkého senátu)
14. listopadu 2013 ( *1 )
„Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech — Rámcové rozhodnutí 2005/214/SVV — Uplatňování zásady vzájemného uznávání peněžitých trestů a pokut — ‚Soud, který je příslušný též v trestních věcech‘ — ‚Unabhängiger Verwaltungssenat‘ v rakouském právu — Povaha a rozsah přezkumu prováděného soudem vykonávajícího členského státu“
Ve věci C‑60/12,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 35 EU, podaná rozhodnutím Vrchního soudu v Praze (Česká republika) ze dne 27. ledna 2012, došlým Soudnímu dvoru dne 7. února 2012, v řízení o výkonu rozhodnutí o peněžité sankci vydaného vůči
Mariánu Balážovi,
SOUDNÍ DVŮR (velký senát),
ve složení V. Skouris, předseda, K. Lenaerts, místopředseda, A. Tizzano, L. Bay Larsen, T. von Danwitz a A. Borg Barthet, předsedové senátů, A. Rosas, J. Malenovský, A. Arabadžev, C. Toader (zpravodajka) a E. Jarašiūnas, soudci,
generální advokátka: E. Sharpston,
vedoucí soudní kanceláře: M. Aleksejev, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 12. března 2013,
s ohledem na vyjádření předložená:
— |
za českou vládu M. Smolkem, J. Vláčilem a D. Hadrouškem, jako zmocněnci, |
— |
za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s M. Russo, avvocato dello Stato, |
— |
za nizozemskou vládu B. Koopman a C. Wissels, jako zmocněnkyněmi, |
— |
za rakouskou vládu C. Pesendorfer a P. Cedem, jako zmocněnci, |
— |
za švédskou vládu A. Falk a K. Ahlstrand-Oxhamre, jako zmocněnkyněmi, |
— |
za Evropskou komisi R. Troostersem a Z. Malůškovou, jako zmocněnci, |
po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne 18. července 2013,
vydává tento
Rozsudek
1 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 1 písm. a) bodu iii) rámcového rozhodnutí Rady 2005/214/SVV ze dne 24. února 2005 o uplatňování zásady vzájemného uznávání peněžitých trestů a pokut (Úř. věst. L 76, s. 16), ve znění rámcového rozhodnutí Rady 2009/299/SVV ze dne 26. února 2009 (Úř. věst. L 81, s. 24, dále jen „rámcové rozhodnutí“). |
2 |
Tato žádost byla podána v rámci řízení o výkonu rozhodnutí, kterým byla českému státnímu příslušníkovi M. Balážovi uložena pokuta za dopravní přestupek, jehož se dopustil v Rakousku. |
Právní rámec
Unijní právo
3 |
Body 1, 2, 4 a 5 odůvodnění rámcového rozhodnutí zní:
[...]
|
4 |
Článek 1 rámcového rozhodnutí, nadepsaný „Definice“, zní: „Pro účely tohoto rámcového rozhodnutí se rozumí:
|
5 |
Článek 3 rámcového rozhodnutí, nadepsaný „Základní práva“, stanoví: „Toto rámcové rozhodnutí se nedotýká povinnosti dodržovat základní práva a obecné právní zásady podle článku 6 Smlouvy [o EU].“ |
6 |
Článek 4 odst. 1 rámcového rozhodnutí upravuje předání rozhodnutí spolu s osvědčením vyhotoveným na jednotném formuláři, který je obsažen v příloze rámcového rozhodnutí, „členské[mu] státu, ve kterém má fyzická nebo právnická osoba, proti níž bylo rozhodnutí vydáno, majetek nebo příjmy nebo ve kterém má fyzická osoba obvyklé bydliště nebo právnická osoba sídlo“. |
7 |
Článek 5 rámcového rozhodnutí, nadepsaný „Oblast působnosti“, vyjmenovává trestné činy a přestupky, v jejichž případě se na základě rámcového rozhodnutí uznávají a vykonávají rozhodnutí. Odstavec 1 tohoto článku 5 zejména stanoví: „Za podmínek tohoto rámcového rozhodnutí a bez ověření oboustranné trestnosti činu jsou podkladem k uznání a výkonu rozhodnutí tyto trestné činy a přestupky, pokud jsou trestné ve vydávajícím státě a pokud jsou vymezeny v právu vydávajícího státu: [...]
|
8 |
Článek 6 rámcového rozhodnutí, nadepsaný „Uznání a výkon rozhodnutí“, stanoví: „Příslušné úřady vykonávajícího státu uznají bez dalších formalit rozhodnutí předané v souladu s článkem 4 a neprodleně přijmou veškerá opatření nezbytná pro jeho výkon, neodvolají-li se na některý z důvodů k odmítnutí uznání nebo výkonu podle článku 7.“ |
9 |
Článek 7 odst. 2 a 3 rámcového rozhodnutí stanoví: „2. Příslušný orgán vykonávajícího státu může [...] odmítnout uznat a vykonat rozhodnutí, pokud se zjistí, že: [...]
[...]
[...] 3. V případech uvedených v odstavci 1 a odst. 2 písm. c), g), i) a j) konzultuje příslušný orgán vykonávajícího státu předtím, než učiní rozhodnutí, že zcela nebo částečně rozhodnutí neuzná a nevykoná, veškerými vhodnými způsoby příslušný orgán vydávajícího státu a případně jej požádá o neprodlené poskytnutí veškerých nezbytných informací.“ |
10 |
Článek 20 odst. 3 a 8 rámcového rozhodnutí stanoví: „3. Každý členský stát může odmítnout uznání a výkon rozhodnutí, pokud osvědčení podle článku 4 vede ke vzniku otázky, zda nedošlo k porušení základních práv nebo obecných právních zásad podle článku 6 Smlouvy. Použije se postup podle čl. 7 odst. 3. [...] 8. Každý členský stát, který v průběhu kalendářního roku uplatnil odstavec 3, uvědomí na počátku následujícího kalendářního roku Radu a Komisi o případech, ve kterých se použily důvody pro odmítnutí uznání nebo výkonu rozhodnutí uvedené v daném ustanovení.“ |
České právo
11 |
Podle českého práva se peněžité tresty a pokuty uložené soudy jiných členských států než České republiky uznávají a vymáhají v souladu s trestním řádem. Ustanovení § 460o odst. 1 trestního řádu, ve znění rozhodném v době rozhodování českých soudů ve věci v původním řízení (zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, dále jen „trestní řád“), znělo takto: „Ustanovení tohoto oddílu se použijí na postup při uznávání a výkonu pravomocného odsuzujícího rozhodnutí za trestný čin nebo jiný delikt nebo rozhodnutí vydaného na jeho základě, pokud bylo vydáno v souladu s právním předpisem [...] [U]nie,
[...] pokud bylo vydáno soudem České republiky v trestním řízení [...], nebo soudem jiného členského státu [...] [U]nie v trestním řízení anebo správním orgánem takového státu za předpokladu, že proti rozhodnutí správního orgánu o trestném činu nebo jiném deliktu je přípustný opravný prostředek, o kterém rozhoduje soud s pravomocí i ve věcech trestních [...]“ |
12 |
Ustanovení § 460r trestního řádu znělo takto: „(1) Krajský soud rozhodne po písemném vyjádření státního zástupce ve veřejném zasedání rozsudkem o tom, zda se rozhodnutí jiného členského státu [...] [U]nie o peněžitých sankcích a plněních, které mu bylo zasláno příslušným orgánem tohoto státu, uzná a vykoná, nebo zda se jeho uznání a výkon odmítne. Rozsudek doručí odsouzenému a státnímu zástupci. [...] (3) Krajský soud rozhodne o odmítnutí uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu [...] [U]nie o peněžitých sankcích a plněních uvedeného v odstavci 1, pokud [...]
[...] (4) Je-li dán důvod pro odmítnutí uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu [...] [U]nie o peněžitých sankcích a plněních uvedený v odstavci 3 písm. c) nebo i), krajský soud si před rozhodnutím o odmítnutí uznání a výkonu takového rozhodnutí vyžádá stanovisko příslušného orgánu státu, který vydal rozhodnutí, o jehož uznání a výkon se žádá, zejména za účelem opatření si všech potřebných informací pro své rozhodnutí; v případě potřeby může krajský soud požádat tento příslušný orgán o neprodlené zaslání potřebných dodatečných podkladů a doplnění.“ |
Rakouské právo
13 |
Rakouský právní systém rozlišuje mezi delikty, které představují porušení „správního práva trestního“, a těmi, které porušují „soudní právo trestní“. V obou případech mají osoby obviněné z deliktu přístup k soudu. |
14 |
Řízení o správních deliktech upravuje zákon o správním trestání z roku 1991 (Verwaltungsstrafgesetz 1991, BGBl. 52/1991, dále jen „VStG“). O těchto deliktech rozhoduje v prvním stupni Bezirkshauptmannschaft (krajské hejtmanství, dále jen „BHM“). Po vyčerpání opravných prostředků před tímto správním orgánem je k rozhodování o odvolání příslušný Unabhängiger Verwaltungssenat in den Ländern (dále jen „Unabhängiger Verwaltungssenat“). |
Spor v původním řízení a předběžné otázky
15 |
Dopisem ze dne 19. ledna 2011 podalo BHM Kufstein Krajskému soudu v Ústí nad Labem (Česká republika) žádost o uznání a výkon svého rozhodnutí ze dne 25. března 2010, jímž byla M. Balážovi uložena pokuta za dopravní přestupek. Dopis obsahoval osvědčení podle článku 4 rámcového rozhodnutí vyhotovené v českém jazyce a trestní rozhodnutí („Strafverfügung“). |
16 |
Z těchto dokumentů vyplývá, že M. Baláž dne 22. října 2009 jako řidič nákladního motorového vozidla s návěsem registrovaného v České republice nerespektoval v Rakousku značku „Zákaz vjezdu nákladním vozidlům s hmotností převyšující 3,5 tuny“. Za to mu byla uložena pokuta ve výši 220 eur s náhradním trestem odnětí svobody pro případ jejího nezaplacení v trvání 60 hodin. |
17 |
Jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí, v osvědčení, jež vydalo BHM Kufstein, bylo uvedeno, že jeho rozhodnutí je rozhodnutím jiného orgánu vydávajícího státu než soudu vydaným ve vztahu k činům, které jsou podle vnitrostátního práva vydávajícího státu považovány za porušení právních předpisů. Dále bylo v osvědčení uvedeno, že dotčená osoba měla příležitost k projednání věci před soudem, který je příslušný též v trestních věcech. |
18 |
Podle údajů obsažených v témž osvědčení nabylo toto rozhodnutí právní moci a stalo se vykonatelným dne 17. července 2010. Marián Baláž totiž nepodal proti uvedenému rozhodnutí odpor, přestože byl v souladu s právem vydávajícího státu poučen o svém právu na podání opravného prostředku osobně nebo prostřednictvím zástupce určeného nebo přiděleného v souladu s vnitrostátním právem. |
19 |
Krajský soud v Ústí nad Labem konal dne 17. května 2011 k projednání žádosti BHM Kufstein veřejné zasedání. Na tomto zasedání bylo mimo jiné zjištěno, že trestní rozhodnutí, jež vydalo BHM Kufstein, bylo dne 2. července 2010 doručeno M. Balážovi Okresním soudem v Teplicích (Česká republika) v českém jazyce a že se zmiňovalo o možnosti podat proti tomuto rozhodnutí opravný prostředek ústně nebo písemně, a to i elektronicky, ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení a uvést v opravném prostředku důkazy sloužící k jeho obhajobě a rovněž o možnosti podat odvolání k Unabhängiger Verwaltungssenat. |
20 |
Krajský soud v Ústí nad Labem, který konstatoval, že M. Baláž nevyužil dostupného opravného prostředku („Einspruch“), vydal na konci řízení rozsudek, kterým uvedené rozhodnutí uznal a prohlásil je za vykonatelné na území České republiky. |
21 |
Dne 6. června 2011 podal M. Baláž proti tomuto rozsudku odvolání k Vrchnímu soudu v Praze (Česká republika). Jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí, M. Baláž zejména uvedl, že údaje uvedené v osvědčení BHM Kufstein lze zpochybňovat a dále že rozhodnutí BHM Kufstein nelze vykonat, protože proti němu nebyl přípustný opravný prostředek, o němž rozhoduje soud s pravomocí i ve věcech trestních. Podle M. Baláže lze totiž podle rakouské právní úpravy podat opravný prostředek proti rozhodnutí o dopravním přestupku pouze k Unabhängiger Verwaltungssenat, a nelze tedy předložit věc soudu, který je příslušný též v trestních věcech. |
22 |
V tomto ohledu musí Vrchní soud v Praze posoudit, zda je opatření BHM Kufstein rozhodnutím ve smyslu § 460o odst. 1 písm. a) trestního řádu, a tím i podle čl. 1 písm. a) bodu iii) rámcového rozhodnutí. Pokud tomu tak je, musí následně určit, zda jsou splněny podmínky pro jeho uznání a výkon na území České republiky. |
23 |
Za těchto podmínek se Vrchní soud v Praze rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
|
K předběžným otázkám
K první otázce a ke druhé otázce písm. a) a b)
24 |
V rámci první otázky a druhé otázky písm. a) a b), které je třeba zkoumat společně, se předkládající soud táže, zda musí být pojem „soud, který je příslušný též v trestních věcech“ ve smyslu čl. 1 písm. a) bodu iii) rámcového rozhodnutí vykládán jako autonomní pojem unijního práva, a pokud ano, jaká kritéria jsou v tomto ohledu relevantní. Táže se také, zda tomuto pojmu odpovídá Unabhängiger Verwaltungssenat. |
25 |
V tomto ohledu je třeba upřesnit, že na rozdíl od tvrzení nizozemské a švédské vlády a v souladu s tím, co uvedla generální advokátka v bodě 45 svého stanoviska, nelze pojem „soud, který je příslušný též v trestních věcech“ ponechat na posouzení každého členského státu. |
26 |
Z požadavku jednotného použití unijního práva totiž vyplývá, že jelikož čl. 1 písm. a) bod iii) rámcového rozhodnutí neodkazuje na právo členských států, pokud jde o pojem „soud, který je příslušný též v trestních věcech“, musí být tento pojem, který je rozhodující pro určení oblasti působnosti rámcového rozhodnutí, vykládán autonomním a jednotným způsobem v celé Unii, přičemž tento výklad je třeba nalézt s přihlédnutím ke kontextu ustanovení, v němž je daný pojem obsažen, a k cíli tohoto rámcového rozhodnutí (obdobně viz rozsudky ze dne 17. července 2008, Kozłowski, C-66/08, Sb. rozh. s. I-6041, body 41 a 42, a ze dne 16. listopadu 2010, Mantello, C-261/09, Sb. rozh. s. I-11477, bod 38). |
27 |
Jak vyplývá zejména z článků 1 a 6 rámcového rozhodnutí a z bodů 1 a 2 jeho odůvodnění, má toto rámcové rozhodnutí za cíl zavést účinný mechanismus přeshraničního uznávání a výkonu pravomocných rozhodnutí požadujících úhradu peněžitého trestu nebo pokuty fyzickou nebo právnickou osobou po spáchání některého z trestných činů či přestupků vyjmenovaných v jeho článku 5. |
28 |
Pokud osvědčení podle článku 4 rámcového rozhodnutí, připojené k rozhodnutí požadujícímu úhradu peněžitého trestu nebo pokuty, vede ke vzniku otázky, zda nedošlo k porušení základních práv nebo obecných právních zásad podle článku 6 SEU, mohou příslušné orgány vykonávajícího státu samozřejmě odmítnout takové rozhodnutí uznat a vykonat, jsou-li dány důvody k odmítnutí uznání a výkonu vyjmenované v čl. 7 odst. 1 a 2 rámcového rozhodnutí, a rovněž na základě jeho čl. 20 odst. 3. |
29 |
Vzhledem k tomu, že zásada vzájemného uznávání, na níž stojí celý systém rámcového rozhodnutí, podle jeho článku 6 znamená, že jsou členské státy v zásadě povinny uznat bez dalších formalit rozhodnutí požadující úhradu peněžitého trestu nebo pokuty předané v souladu s článkem 4 rámcového rozhodnutí a neprodleně přijmout veškerá opatření nezbytná pro jeho výkon, musí být důvody k odmítnutí uznání nebo výkonu takového rozhodnutí vykládány restriktivně (obdobně viz rozsudek ze dne 29. ledna 2013, Radu, C‑396/11, bod 36 a citovaná judikatura). |
30 |
Takový výklad je nutno použít tím spíše, že vzájemná důvěra mezi členskými státy, která je základním kamenem soudní spolupráce v Unii, je svázána s odpovídajícími zárukami. K tomu je třeba zdůraznit, že podle čl. 20 odst. 8 rámcového rozhodnutí je každý členský stát, který v průběhu kalendářního roku uplatnil čl. 7 odst. 3 rámcového rozhodnutí, povinen uvědomit na počátku následujícího kalendářního roku Radu a Komisi o případech, ve kterých se použily důvody pro odmítnutí uznání nebo výkonu rozhodnutí uvedené v daném ustanovení. |
31 |
Má-li příslušný orgán vykonávajícího státu pochybnosti o tom, zda jsou výše uvedené podmínky pro uznání rozhodnutí požadujícího úhradu peněžitého trestu nebo pokuty v určitém konkrétním případě splněny, může požádat příslušný orgán vydávajícího státu o poskytnutí dalších informací a poté vyvodit všechny důsledky z posouzení provedeného posledně uvedeným orgánem v jeho odpovědi [pokud jde o rámcové rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (Úř. věst. L 190, s. 1; Zvl. vyd. 19/06, s. 34), v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek Mantello, bod 50]. |
32 |
V tomto kontextu daném právními předpisy je třeba pro účely výkladu pojmu „soud“ obsaženého v čl. 1 písm. a) bodě iii) rámcového rozhodnutí vycházet z kritérií, která Soudní dvůr stanovil pro posouzení toho, zda je předkládající orgán svojí povahou „soudem“ ve smyslu článku 267 SFEU. Podle ustálené judikatury v tomto smyslu platí, že Soudní dvůr přihlíží k souboru faktorů, například zda je orgán zřízen zákonem, zda se jedná o stálý orgán, zda má obligatorní jurisdikci, zda má řízení před ním kontradiktorní povahu, zda aplikuje právní předpisy a zda je nezávislý (obdobně viz rozsudek ze dne 14. června 2011, Miles a další, C-196/09, Sb. rozh. s. I-5105, bod 37 a citovaná judikatura). |
33 |
Pokud jde o pojem „příslušný též v trestních věcech“, je pravda, že rámcové rozhodnutí bylo přijato na základě čl. 31 odst. 1 písm. a) EU a čl. 34 odst. 2 písm. b) EU v rámci soudní spolupráce v trestních věcech. |
34 |
Do oblasti působnosti rámcového rozhodnutí však podle jeho čl. 5 odst. 1 patří i delikty spočívající v „jednání, které porušuje pravidla silničního provozu“. K těmto deliktům přitom není v členských státech přistupováno jednotně, neboť některé je kvalifikují jako správní delikty, zatímco jiné je považují za trestné činy. |
35 |
Z toho vyplývá, že k zajištění užitečného účinku rámcového rozhodnutí je třeba podat takový výklad pojmu „příslušný též v trestních věcech“, při němž nebude rozhodné, jak členské státy delikt kvalifikují. |
36 |
Za tím účelem je třeba, aby řízení před příslušným soudem ve smyslu čl. 1 písm. a) bodu iii) rámcového rozhodnutí naplňovalo základní znaky trestního řízení, přičemž se ale nevyžaduje, aby byl tento soud příslušný výlučně v trestních věcech. |
37 |
Pro posouzení, zda lze Unabhängiger Verwaltungssenat za takových okolností, jako jsou okolnosti v původním řízení, považovat za soud, který je příslušný též v trestních věcech, ve smyslu rámcového rozhodnutí, je třeba provést celkové posouzení několika objektivních faktorů, jimiž se tento orgán a jeho fungování vyznačují. |
38 |
V tomto ohledu je třeba nejprve připomenout, že Soudní dvůr již určil – jak správně zdůraznil předkládající soud – že takový orgán, jako je Unabhängiger Verwaltungssenat, vykazuje všechny znaky požadované k tomu, aby mu bylo uznáno postavení soudu ve smyslu článku 267 SFEU (rozsudek ze dne 4. března 1999, HI, C-258/97, Recueil, s. I-1405, bod 18). |
39 |
Jak dále vyplývá z informací poskytnutých rakouskou vládou v jejím písemném a ústním vyjádření, i když je Unabhängiger Verwaltungssenat formálně zřízen jako nezávislý správní orgán podle § 51 odst. 1 VStG, je však mimo jiné příslušný k rozhodování o odvolání v oblasti správních deliktů, kam patří též dopravní přestupky. V řízení o tomto opravném prostředku, který má odkladný účinek, má pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci, řízení je trestněprávní povahy a musí v něm být dodržovány odpovídající procesní záruky z oblasti trestního práva. |
40 |
Z tohoto titulu je třeba připomenout, že mezi použitelné procesní záruky patří mimo jiné zásada nulla poena sine lege upravená v § 1 VStG, zásada trestnosti jen za předpokladu příčetnosti a dosažení věku trestní odpovědnosti upravená v § 3 a § 4 VStG a zásada přiměřenosti trestu s ohledem na zavinění a povahu skutku upravená v § 19 VStG. |
41 |
Unabhängiger Verwaltungssenat je proto třeba kvalifikovat jako „soud, který je příslušný též v trestních věcech“ ve smyslu čl. 1 písm. a) bodu iii) rámcového rozhodnutí. |
42 |
S ohledem na předchozí úvahy je třeba na první otázku a druhou otázku písm. a) a b) odpovědět tak, že pojem „soud, který je příslušný též v trestních věcech“ uvedený v čl. 1 písm. a) bodě iii) rámcového rozhodnutí je autonomním pojmem unijního práva a musí být vykládán v tom smyslu, že pod něj spadá každý soud, před nímž probíhá řízení naplňující základní znaky trestního řízení. Unabhängiger Verwaltungssenat tato kritéria splňuje, a proto je třeba na něj pohlížet tak, že pod uvedený pojem spadá. |
43 |
Vzhledem k odpovědi na první otázku a na druhou otázku písm. a) a b) není třeba odpovídat na druhou otázku písm. c). |
Ke třetí otázce
44 |
Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 1 písm. a) bod iii) rámcového rozhodnutí vykládán v tom smyslu, že na určitou osobu je třeba pohlížet tak, že měla příležitost k projednání věci před soudem, který je příslušný též v trestních věcech, i v případě, kdy byla povinna respektovat skutečnost, že před podáním opravného prostředku k soudu musí proběhnout správní řízení, a zda jsou povaha a rozsah přezkumu příslušným soudem v tomto ohledu rozhodné pro uznání a výkon rozhodnutí požadujícího úhradu peněžitého trestu nebo pokuty. |
45 |
Pokud jde zaprvé o otázku, zda je právo obrátit se na soud zaručeno i přesto, že musí být respektována skutečnost, že před projednáním věci soudem, který je příslušný též v trestních věcech, ve smyslu rámcového rozhodnutí musí nejprve proběhnout správní řízení, je třeba zdůraznit – jak to učinil předkládající soud a všichni zúčastnění, kteří Soudnímu dvoru předložili vyjádření – že se v čl. 1 písm. a) bodě iii) rámcového rozhodnutí nevyžaduje, aby existovala možnost předložit věc takovému soudu přímo. |
46 |
Rámcové rozhodnutí se totiž vztahuje též na pokuty ukládané správními orgány. Proto, jak správně zdůrazňuje nizozemská vláda, lze v závislosti na zvláštnostech soudních systémů členských států požadovat, aby nejprve proběhla fáze správního řízení. Avšak přístup k soudu, který je příslušný též v trestních věcech, ve smyslu rámcového rozhodnutí, nesmí podléhat podmínkám, které jej znemožňují nebo nadměrně ztěžují (obdobně viz rozsudek ze dne 28. července 2011, Samba Diouf, C-69/10, Sb. rozh. s. I-7151, bod 57). |
47 |
Pokud jde zadruhé o rozsah a povahu přezkumu prováděného soudem, jemuž může být věc předložena, uvedený soud musí být plně příslušný k přezkoumání věci po právní stránce i po stránce skutkové, zejména musí mít možnost posoudit důkazy a určit na jejich základě odpovědnost dotčené osoby a přiměřenost trestu. |
48 |
Zatřetí skutečnost, že dotčená osoba nepodala opravný prostředek, a že tedy rozhodnutí o předmětné pokutě nabylo právní moci, nemá na použití čl. 1 písm. a) bodu iii) rámcového rozhodnutí vliv, neboť podle tohoto ustanovení stačí, aby dotčená osoba „měla příležitost“ k projednání věci před soudem, který je příslušný též v trestních věcech. |
49 |
Vzhledem k výše uvedeným úvahám je třeba na třetí otázku odpovědět tak, že čl. 1 písm. a) bod iii) rámcového rozhodnutí musí být vykládán v tom smyslu, že na určitou osobu je třeba pohlížet tak, že měla příležitost k projednání věci před soudem, který je příslušný též v trestních věcech, i v případě, kdy byla povinna respektovat skutečnost, že před podáním opravného prostředku k soudu musí proběhnout správní řízení. Takový soud musí být plně příslušný k přezkoumání věci po právní stránce i po stránce skutkové. |
K nákladům řízení
50 |
Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují. |
Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto: |
|
|
Podpisy. |
( *1 ) – Jednací jazyk: čeština.