Věc C‑32/12

Soledad Duarte Hueros

v.

Autociba SA a Automóviles Citroën España SA

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de Primera Instancia no 2 de Badajoz)

„Směrnice 1999/44/ES — Práva spotřebitele v případě rozporu zboží se smlouvou — Nevýznamná povaha tohoto rozporu — Vyloučení odstoupení od smlouvy — Pravomoci vnitrostátního soudu“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 3. října 2013

1. Právo Evropské unie – Přímý účinek – Vnitrostátní procesní podmínky – Podmínky použití – Dodržení zásad rovnocennosti a efektivity

2. Sbližování právních předpisů – Ochrana spotřebitele – Prodej spotřebního zboží a záruky na toto zboží – Směrnice 1999/44 – Odpovědnost prodávajícího stran zboží dodaného v rozporu se smlouvou – Přiměřené snížení kupní ceny v případě nevýznamného rozporu zboží se smlouvou – Vnitrostátní právní úprava, která soudu neumožňuje bez návrhu přiznat snížení ceny – Porušení zásady efektivity – Nepřípustnost

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44, čl. 2 odst. 1, článek 3 a čl. 11 odst. 1 první pododstavec)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 34)

2.  Směrnice 1999/44 o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží musí být vykládána v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, která v případě, že se spotřebitel, který má nárok na přiměřené snížení ceny zboží stanovený v kupní smlouvě, omezí na to, že se u soudu domáhá pouze odstoupení od smlouvy, které však nelze z důvodu nevýznamného rozporu zboží se smlouvou přiznat, vnitrostátnímu soudu neumožňuje, aby i bez návrhu přiznal takovéto snížení, a to i přesto, že uvedený spotřebitel není oprávněn ani upřesnit svůj původní návrh, ani podat za tímto účelem novou žalobu.

   Takový systém totiž spotřebiteli ukládá, aby předvídal výsledek přezkumu týkající se právní kvalifikace rozporu zboží se smlouvou, který musí být s konečnou platností proveden příslušným soudem, což vede k tomu, že ochrana přiznaná spotřebiteli článkem 3 odst. 5 směrnice 1999/44 se stává čistě náhodnou, a tedy nedostatečnou. Toto platí tím spíše v případě, kdy je takovýto přezkum zvláště složitý, takže uvedená kvalifikace rozhodujícím způsobem závisí na dokazování, které provede soud, jemuž byl spor předložen k rozhodnutí. Za těchto podmínek se tato právní úprava nejeví být v souladu se zásadou efektivity, jelikož v soudních řízeních zahájených spotřebiteli v případě rozporu dodaného zboží s kupní smlouvou nadměrně ztěžuje, resp. znemožňuje, uplatnění ochrany, kterou spotřebitelům přiznává směrnice 1999/44. Vnitrostátnímu soudu přísluší ověřit, jaká vnitrostátní pravidla jsou použitelná na jemu předložený spor, a učinit vše, co spadá do jeho pravomoci, aby zajistil plnou účinnost čl. 3 odst. 5 směrnice 1999/44 a došel k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí.

   (viz body 39, 40-43 a výrok)

Věc C‑32/12

Soledad Duarte Hueros

v.

Autociba SA a Automóviles Citroën España SA

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de Primera Instancia no 2 de Badajoz)

„Směrnice 1999/44/ES — Práva spotřebitele v případě rozporu zboží se smlouvou — Nevýznamná povaha tohoto rozporu — Vyloučení odstoupení od smlouvy — Pravomoci vnitrostátního soudu“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 3. října 2013

1. Právo Evropské unie — Přímý účinek — Vnitrostátní procesní podmínky — Podmínky použití — Dodržení zásad rovnocennosti a efektivity

2. Sbližování právních předpisů — Ochrana spotřebitele — Prodej spotřebního zboží a záruky na toto zboží — Směrnice 1999/44 — Odpovědnost prodávajícího stran zboží dodaného v rozporu se smlouvou — Přiměřené snížení kupní ceny v případě nevýznamného rozporu zboží se smlouvou — Vnitrostátní právní úprava, která soudu neumožňuje bez návrhu přiznat snížení ceny — Porušení zásady efektivity — Nepřípustnost

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44, čl. 2 odst. 1, článek 3 a čl. 11 odst. 1 první pododstavec)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 34)

2.  Směrnice 1999/44 o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží musí být vykládána v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, která v případě, že se spotřebitel, který má nárok na přiměřené snížení ceny zboží stanovený v kupní smlouvě, omezí na to, že se u soudu domáhá pouze odstoupení od smlouvy, které však nelze z důvodu nevýznamného rozporu zboží se smlouvou přiznat, vnitrostátnímu soudu neumožňuje, aby i bez návrhu přiznal takovéto snížení, a to i přesto, že uvedený spotřebitel není oprávněn ani upřesnit svůj původní návrh, ani podat za tímto účelem novou žalobu.

   Takový systém totiž spotřebiteli ukládá, aby předvídal výsledek přezkumu týkající se právní kvalifikace rozporu zboží se smlouvou, který musí být s konečnou platností proveden příslušným soudem, což vede k tomu, že ochrana přiznaná spotřebiteli článkem 3 odst. 5 směrnice 1999/44 se stává čistě náhodnou, a tedy nedostatečnou. Toto platí tím spíše v případě, kdy je takovýto přezkum zvláště složitý, takže uvedená kvalifikace rozhodujícím způsobem závisí na dokazování, které provede soud, jemuž byl spor předložen k rozhodnutí. Za těchto podmínek se tato právní úprava nejeví být v souladu se zásadou efektivity, jelikož v soudních řízeních zahájených spotřebiteli v případě rozporu dodaného zboží s kupní smlouvou nadměrně ztěžuje, resp. znemožňuje, uplatnění ochrany, kterou spotřebitelům přiznává směrnice 1999/44. Vnitrostátnímu soudu přísluší ověřit, jaká vnitrostátní pravidla jsou použitelná na jemu předložený spor, a učinit vše, co spadá do jeho pravomoci, aby zajistil plnou účinnost čl. 3 odst. 5 směrnice 1999/44 a došel k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí.

   (viz body 39, 40-43 a výrok)