1.

Členské státy mohou majitelům ochranných známek, které mají dobré jméno, přiznat právo zakázat třetím osobám užívat podobná označení, jestliže by užívání označení bez řádného důvodu neoprávněně těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky nebo jim působilo újmu.

2.

Poté, co již Soudní dvůr vyjasnil určitá hlediska případné možnosti odůvodnění používání reklamy prostřednictvím klíčových slov na internetu ( 2 ), je třeba nyní posoudit, v jakém rozsahu může užívání označení v dobré víře před zápisem podobné ochranné známky, která později získá dobré jméno, odůvodnit jeho další užívání. Pan de Vries a jeho společnost Leidseplein Beheer BV používali již totiž dlouho před přihláškou ochranných známek společnosti Red Bull obrázek buldoka s nápisem „The Bulldog“. Nyní došlo ke sporu, zda může společnost Red Bull zakázat užívání tohoto označení pro energetické nápoje.

3.

Článek 5 odst. 1 směrnice o ochranných známkách ( 3 ) upravuje práva všech majitelů ochranných známek:

„Ze zapsané ochranné známky vyplývají pro jejího majitele výlučná práva. Majitel je oprávněn zakázat všem třetím osobám, které nemají jeho souhlas, aby v obchodním styku užívaly

4.

Článek 5 odst. 2 směrnice o ochranných známkách upravuje další práva majitele ochranných známek s dobrým jménem:

„Každý členský stát může rovněž stanovit, že majitel je oprávněn zakázat všem třetím osobám, které nemají jeho souhlas, aby užívaly v obchodním styku označení, které je […] podobné […] ochranné známce pro výrobky nebo služby, které nejsou podobné těm, pro něž byla ochranná známka zapsána, jestliže tato ochranná známka získala v členském státě dobré jméno a užívání takového označení bez řádného důvodu by neoprávněně těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky nebo jim působilo újmu.“

5.

Právo ochranných známek je v Nizozemsku upraveno Úmluvou zemí Beneluxu o duševním vlastnictví podepsanou v Haagu dne 25. února 2005. Článek 2.20 odst. 1 písm. c) Úmluvy odpovídá článku 5 odst. 2 směrnice o ochranných známkách.

6.

Společnost Red Bull je majitelkou slovní a obrazové ochranné známky „Red Bull Krating‑Daeng“, která byla zapsána dne 11. července 1983 pro výrobky zařazené do třídy 32 (nealkoholické nápoje). Nejznámějším výrobkem této společnosti je stejnojmenný energetický nápoj.

7.

Pan H. J. M. De Vries je majitelem slovní a obrazové ochranné známky „The Bulldog“, která byla rovněž zapsána dne 14. července 1983 pro výrobky zařazené do třídy 32 (nealkoholické nápoje), a podobných mladších ochranných známek. Toto označení používal již (dlouho) před tím, než společnost Red Bull nechala v roce 1983 zapsat svou ochrannou známku pro „gastronomické služby spojené s prodejem nápojů“ a pro různé obchodní činnosti, a to podle poskytnutých informací od roku 1975 mimo jiné pro tzv. „Coffeeshops“, ale také pro kavárny, hotel, půjčovnu kol a od roku 1997 pro energetický nápoj. Leidseplein Beheer BV je zřejmě společností, kterou pan de Vries používá k provozování těchto činností.

8.

Společnosti Red Bull jde především o to, aby pan De Vries nevyráběl a neuváděl na trh žádné energetické nápoje v obalech, které jsou opatřeny označením „Bull Dog“, dále jiným označením, v němž je obsažen slovní prvek „Bull“, anebo jinými označeními, která jsou zaměnitelně podobná se zapsanými ochrannými známkami společnosti Red Bull.

9.

Ve sporu v prvním stupni řízení před Rechtbank Amsterdam měl úspěch pan De Vries, kdežto ve druhém stupni před Gerechtshof te Amsterdam naopak společnost Red Bull. V současné době probíhá řízení o kasačním opravném prostředku podaném panem De Vriesem u Hoge Raad.

10.

Podle údajů uvedených v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce nebyla doposud dostatečně posouzena podobnost obou označení. V tomto řízení proto nelze vycházet z nebezpečí záměny. Navíc není z předkládacího rozhodnutí zjevné, zda se chtěl pan de Vries podílet na miliardovém obratu společnosti Red Bull s energetickými nápoji a zda ve stopách ochranné známky s dobrým jménem protiprávně těžil z jejího dobrého jména ( 4 ).

11.

Hoge Raad má spíše pochybnosti o tom, v jakém rozsahu může dřívější užívání určitého označení představovat řádný důvod. Proto se na Soudní dvůr obrací s následující předběžnou otázkou:

„Musí být čl. 5 odst. 2 směrnice o ochranných známkách vykládán v tom smyslu, že řádný důvod ve smyslu tohoto ustanovení může existovat také v případě, že označení totožné s ochrannou známkou s dobrým jménem nebo označení, které je této ochranné známce podobné, bylo třetí osobou, resp. třetími osobami, užíváno v dobré víře již před přihláškou této ochranné známky?“

12.

Písemná vyjádření předložili účastníci původního řízení, Leidseplein Beheer B. V. spolu s H. J. M. de Vriesem a společnost Red Bull GmbH, jakož i Italská republika a Evropská komise. S výjimkou Itálie se výše uvedení zúčastnili jednání konaného dne 27. února 2013.

13.

Pokud jde v první řadě o použitelnost pravidel stanovených v čl. 5 odst. 2 směrnice o ochranných známkách, je třeba konstatovat, že podle ustálené judikatury platí, že i když tato ustanovení odkazují výslovně pouze na situaci, v níž se užívá označení totožné s ochrannou známkou, která získala dobré jméno, nebo označení jí podobné pro výrobky nebo služby, které nejsou podobné těm, pro něž byla tato ochranná známka zapsána, použije se ochrana zde upravená a fortiori i v případech užívání takového označení pro výrobky nebo služby, které jsou totožné s těmi, pro něž je ochranná známka zapsána, nebo jsou jim podobné ( 5 ). Tato pravidla platí tedy také v projednávaném případě, který se týká totožných výrobků, jimiž jsou energetické nápoje.

14.

Co se dále týče rozsahu ochrany přiznané ochranným známkám, které mají dobré jméno, ze znění čl. 5 odst. 2 směrnice o ochranných známkách vyplývá, že majitel takové ochranné známky má oprávnění zakázat třetím osobám, aby bez jeho souhlasu a bez řádného důvodu užívaly v obchodním styku označení totožná s ochrannými známkami nebo jim podobná, pokud toto užívání protiprávně těží z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména těchto ochranných známek nebo jim je na újmu. Výkon tohoto práva majitelem ochranné známky, která má dobré jméno, nepředpokládá, že u dotčené veřejnosti existuje nebezpečí záměny ( 6 ).

15.

Zásahy, proti kterým zajišťuje čl. 5 odst. 2 směrnice o ochranných známkách ochranu, představují zaprvé újmu způsobenou rozlišovací způsobilosti ochranné známky („rozmělnění“), zadruhé újmu způsobenou dobrému jménu této ochranné známky („pošpinění“) a zatřetí protiprávní těžení z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména uvedené ochranné známky („parazitování“), přičemž k použití pravidla obsaženého v uvedených ustanoveních je dostatečný pouze jeden z těchto zásahů ( 7 ).

16.

Ve vnitrostátním řízení vycházel Gerechtshof rozhodující ve druhém stupni z „protiprávního těžení z rozlišovací způsobilosti ochranné známky nebo jejího dobrého jména“, označovaného rovněž výrazem „parazitování“. Toto porušení práv majitele ochranné známky se neváže na újmu, kterou utrpěla ochranná známka, nýbrž na výhodu, kterou třetí osoba těží z užívání s ní totožného nebo jí podobného označení. Zahrnuje zejména případ, kdy se v důsledku přenosu image ochranné známky nebo vlastností, jež jsou s ní spojovány, na výrobky opatřené totožným nebo podobným označením jedná o zjevné využívání jdoucí ve stopách ochranné známky s dobrým jménem ( 8 ).

17.

Hoge Raad odložil vydání rozhodnutí o dotčeném kasačním opravném prostředku předloženém panem De Vriesem, protože se chtěl nejprve dotázat Soudního dvora, zda řádný důvod ve smyslu čl. 5 odst. 2 směrnice o ochranných známkách je dán i tehdy, pokud označení, které je totožné s ochrannou známkou, která má dobré jméno, nebo je jí podobné, bylo třetí osobou, příp. třetími osobami, užíváno v dobré víře již před přihláškou ochranné známky.

18.

Red Bull zastává názor, že řádný důvod existuje jen v případě, že pro uživatele tohoto označení je nezbytné užívat právě toto označení, a že bez ohledu na škody způsobené majiteli ochranné známky tímto užíváním po něm nelze vyžadovat, aby se tohoto užívání zdržel. Jinými slovy: musí se jednat o naléhavý důvod, který vylučuje zdržení se sporného užívání. Společnost Red Bull se opírá o rozsudek Tribunálu ( 9 ), rozhodnutí odvolacího senátu OHIM ( 10 ) a dřívější judikaturu Soudního dvora Beneluxu ( 11 ).

19.

Nizozemské znění čl. 5 odst. 2 směrnice o ochranných známkách je restriktivnímu výkladu společnosti Red Bull možná o něco bližší než ostatní jazykové verze. V nizozemštině není použit výraz „řádný důvod“ („rechtvaardige reden“), nýbrž „pádný důvod“ nebo „platný důvod“ („geldige reden“). Toto znění by mohlo být chápáno téměř tak, že musí existovat konkrétní právo k užívání označení, např. právo na jméno nebo starší ochranná známka.

20.

Naproti tomu lze německý pojem „řádný důvod“, ale i odpovídající pojmy ve francouzském znění – „juste motif“ – a v anglickém znění – „due cause“ – chápat také v tom smyslu, že důvod pro užívání označení nemusí být naléhavé povahy. V tomto smyslu by mohlo také stačit, aby existoval oprávněný zájem, který převáží nad zájmy majitele ochranné známky s dobrým jménem.

21.

Prima facie není zjevné, proč by nemohlo dřívější užívání označení představovat základ pro odůvodnění potenciálně převažujícího oprávněného zájmu.

22.

Různé jazykové verze ustanovení unijního práva však musejí být vykládány jednotně. Pokud se jednotlivé verze liší, musí být toto ustanovení v zásadě vykládáno podle celkové systematiky a účelu právního předpisu, do jehož rámce patří ( 12 ).

23.

Red Bull na podporu svého názoru skutečně odkazuje na systém směrnice o ochranných známkách a její provedení v Úmluvě zemí Beneluxu. Ta je založena na ustanoveních upravujících ochranu tzv. faktických ochranných známek, tedy ochranných známek, které nejsou zapsány, nýbrž jsou chráněny jen z důvodu jejich užívání.

24.

Směrnice o ochranných známkách umožňuje členským státům v čl. 4 odst. 4 písm. b) odmítnout zápis ochranné známky v případě, že již existují práva k nezapsané ochranné známce a tato nezapsaná známka poskytuje svému majiteli právo zakázat užívání pozdější ochranné známky. Kromě toho umožňuje čl. 6 odst. 2 členským státům uznat starší práva, která mají jen místní působnost. Jak je také vyjádřeno v pátém bodě odůvodnění, členské státy mohou nezapsané ochranné známky uznávat a chránit, avšak nejsou povinny tak činit.

25.

Úmluva zemí Beneluxu tyto možnosti nevyužívá. Podle jejích ustanovení lze ochrannou známku získat jen prostřednictvím zápisu, a nikoli pouhým užíváním. Podle názoru společnosti Red Bull je v celém systému zápisu jediným korektivem sankce přihlášky ochranné známky, která nebyla v dobré víře, podle čl. 3 odst. 2 písm. d) směrnice o ochranných známkách. Také Itálie má za to, že v takovém systému nemůže užívání označení v dobré víře představovat řádný důvod podle čl. 5 odst. 2.

26.

Úvahy obsažené v těchto argumentech vedou k tomu, že by uznání dřívějšího užívání určitého označení v dobré víře jakožto možného řádného důvodu ve smyslu čl. 5 odst. 2 směrnice o ochranných známkách mělo nepřímý dopad na ochranu nezapsaných ochranných známek.

27.

Tento názor však není přesvědčivý. Uznání dřívějšího užívání za potenciální řádný důvod neznamená, že ten, kdo užíval označení bez zápisu, může nárokovat ochranná práva plynoucí z ochranné známky, a z takového uznání také nevyplývá, že by toto odůvodnění platilo ve všech případech.

28.

Kromě toho může být užívání označení, které by bylo možné odůvodnit v rámci čl. 5 odst. 2 směrnice o ochranných známkách, zakázáno i podle čl. 5 odst. 1 v případě, že existuje nebezpečí záměny, jelikož by mohlo dojít k riziku uvedení spotřebitelů v omyl.

29.

Proti posledně uvedené úvaze společnost Red Bull sice namítá, že ochrana podle čl. 5 odst. 2 směrnice o ochranných známkách je širší než ochrana podle čl. 5 odst. 1, avšak ani tento argument není přesvědčivý. Ve skutečnosti mají oba tyto nároky odlišné funkce. Článek 5 odst. 2 slouží výlučně ochraně majitele ochranné známky, kdežto účelem čl. 5 odst. 1 je také ochrana spotřebitele před klamavým jednáním. Ochrana jednoduchých ochranných známek se může proto použít v případech, ve kterých se ochrana ochranných známek s dobrým jménem nepoužije; to samé platí i naopak.

30.

Pro úplnost je třeba ještě dodat, že systém směrnice o ochranných známkách může být relevantní v jiném bodě, a to v souvislosti s relativní překážkou zápisu ochranné známky s dobrým jménem podle čl. 4 odst. 3 a 4 písm. a). Tato ustanovení totiž používají stejnou terminologii jako čl. 5 odst. 2. Jelikož však sporné označení v tomto případě bylo zapsáno již před tím, než se označení „Red Bull“ stalo ochrannou známkou s dobrým jménem, není nutné rozhodovat o možných následcích zde navrhovaného výkladu čl. 5 odst. 2 pro zápis ochranných známek.

31.

Ani systém směrnice tedy nevyžaduje přijetí restriktivního pojetí společnosti Red Bull.

32.

Není proto překvapující, že Soudní dvůr v nedávno vydaném rozsudku Interflora, jehož se také dovolává Hoge Raad s cílem odůvodnit nezbytnost své žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, nepojal pojem „řádný důvod“ jako naléhavý důvod. Uvedený případ se týkal reklamy zobrazené na internetu pomocí klíčového slova odpovídajícího ochranné známce s dobrým jménem. Prostřednictvím reklamy byla propagována alternativa k výrobkům nebo službám majitele ochranné známky s dobrým jménem, aniž však nabízela pouhou napodobeninu výrobků nebo služeb majitele této ochranné známky, vedla k rozmělnění či pošpinění či zasahovala do funkcí této ochranné známky. Takové užívání v zásadě spadá do mezí zdravé a poctivé hospodářské soutěže v odvětví dotyčných výrobků nebo služeb, a tedy k němu nedochází bez „řádného důvodu“ ve smyslu čl. 5 odst. 2 směrnice o ochranných známkách ( 13 ).

33.

Pro účely zdravé a poctivé hospodářské soutěže s majitelem ochranné známky s dobrým jménem může být přínosné používat tuto ochrannou známku jako klíčové slovo u reklamy na internetu. Avšak taková reklama není žádným naléhavě nutným předpokladem pro tuto hospodářskou soutěž.

34.

Soudní dvůr proto také v rozsudku Interflora nevycházel z toho, že užívání ochranných známek s dobrým jménem jakožto klíčových slov bylo bez alternativy. Jeho rozhodnutí je založeno spíše na vyvážení mezi újmou, kterou utrpěla ochranná známka, a jinými právními zájmy, především svobodou hospodářské soutěže.

35.

Vyvážení je ostatně také blíže judikatuře Soudního dvora, podle níž má směrnice obecně nastolit rovnováhu mezi zájmem majitele ochranné známky na ochraně základní funkce této ochranné známky a zájmem ostatních hospodářských subjektů mít k dispozici označení způsobilá označovat jejich výrobky a služby ( 14 ).

36.

Vyvážení je požadováno také v čl. 5 odst. 2 směrnice o ochranných známkách. Majitel ochranné známky, která má dobré jméno, totiž nemůže bránit každému užívání ochranné známky nebo podobných označení, nýbrž jen užívání, které bez řádného důvodu neoprávněně těží z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky nebo jim působí újmu. Neoprávněné těžení nebo působení újmy je v tomto ohledu úzce spojeno s absencí řádného důvodu. Je‑li užívání označení odůvodněno, nelze jej totiž označit za neoprávněné ( 15 ).

37.

Je proto vhodné spojit posouzení řádného důvodu s posouzením, zda užívání označení neoprávněně těží z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky. Takové posouzení vyžaduje celkové posouzení všech relevantních skutečností konkrétního případu ( 16 ).

38.

Soudní dvůr přitom zdůraznil především intenzitu dobrého jména a stupeň rozlišovací způsobilosti ochranné známky, stupeň podobnosti mezi kolidujícími známkami, jakož i povahu a stupeň vzájemné blízkosti dotčených výrobků nebo služeb. Pokud jde o intenzitu dobrého jména a stupeň rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky, lze o zásahu hovořit tím spíše, čím jsou rozlišovací způsobilost a dobré jméno této ochranné známky významnější. Čím bezprostředněji a silněji označení evokuje ochrannou známku, tím větší je nebezpečí, že bude stávající nebo budoucí užívání označení protiprávně těžit z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky nebo jim způsobí újmu ( 17 ).

39.

Při tomto posouzení budou muset vnitrostátní soudy zohlednit skutečnost, že se jedná o totožné výrobky, a že může proto existovat obzvláště blízká asociace s ochrannou známkou, která má v souvislosti s těmito výrobky velmi dobré jméno. Označení však nejsou totožná, neboť se shodují pouze ohledně slova „Bull“, které je u označení pana de Vriese pouze součástí slova Bulldog a je spojeno se zcela jiným obrázkem.

40.

Podstatným znakem neoprávněného těžení je ovšem to, že se třetí osoba pokouší užíváním označení podobného ochranné známce s dobrým jménem kráčet ve stopách této ochranné známky s cílem využít její přitažlivosti, jejího dobrého jména a její prestiže, jakož i využívat – bez jakékoli finanční kompenzace a vyvíjení vlastního úsilí v tomto ohledu – obchodního úsilí vyvinutého majitelem ochranné známky k vytvoření a pěstování image této ochranné známky ( 18 ).

41.

Při tomto posouzení může mít velký význam skutečnost, že označení „The Bulldog“ je již od roku 1983 zapsáno jako ochranná známka pro nealkoholické nápoje. Ochranná známka „Red Bull“ je sice o několik dnů starší, avšak lze pochybovat o tom, že již v této době měla dobré jméno. Pan de Vries se proto v souvislosti s touto ochrannou známkou může v zásadě dovolávat zásady ochrany nabytých práv ( 19 ) k odůvodnění užívání svého označení pro nealkoholické energetické nápoje. Výkon existujícího práva nemůže být zásadně protiprávní a neodůvodněný pouze proto, že jiná ochranná známka dosáhne později vyšší intenzity dobrého jména a její rozsah ochrany koliduje z tohoto důvodu s rozsahem ochrany stávajících ochranných známek.

42.

Na druhé straně je třeba uznat, že ani pan de Vries netvrdí, že tuto ochrannou známku používal pro energetické nápoje před rokem 1997. Ani Hoge Raad se ve své žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce nezabýval výslovně účinky této ochranné známky. Spíše se zaměřil na skutečnost, že ochranná známka byla užívána pro jiné hospodářské činnosti v oblasti gastronomie.

43.

Také toto užívání však musí být zohledněno při vyvážení zájmů. Toto užívání je totiž přičitatelné vlastnímu úsilí třetí osoby, které již v žádném případě nelze vytýkat, že má bez takového úsilí z takového užívání prospěch. Dřívější užívání mohlo spíše vést ke zvýšení přitažlivosti, dobrého jména a prestiže označení, které musí být zohledněny jako oprávněné zájmy třetí osoby. V menší míře to platí i v případě, že označení bylo užíváno po zápisu ochranné známky, avšak předtím než získala dobré jméno. Otázkou, jakou váhu je třeba přiznat užívání označení, k němuž došlo poté, co ochranná známka získala dobré jméno, se není nutné v projednávaném případě zabývat.

44.

Jelikož z dřívějšího užívání označení může vyplývat přitažlivost, dobré jméno a prestiž, může jeho aktuální užívání navíc fungovat také jako indikátor označení původu ochranné známky, a přispět tak i k lepší informovanosti spotřebitelů. V projednávaném případě existuje možnost, že přinejmenším spotřebitelé v Amsterodamu mohou označení „The Bulldog“ lépe asociovat s určitým podnikem než se jmény „De Vries“ a „Leidseplein Beheer“ nebo zcela novým označením.

45.

Tento oprávněný zájem na užívání dříve používaného označení není narušen ani okolností, že pan de Vries začal s uváděním energetických nápojů na trh patrně až poté, co společnost Red Bull dosáhla s tímto výrobkem velkého úspěchu. Účelem práva ochranných známek není bránit konkrétním podnikům v účasti na soutěži na určitých trzích. Jak je zjevné z rozsudku Interflora, taková hospodářská soutěž je naopak žádoucí ( 20 ). A v rámci této hospodářské soutěže by měly být podniky – s výhradou nebezpečí záměny – zásadně také oprávněny používat označení, pod nímž jsou na trhu známy.

46.

V souladu s tím nelze také příklad uvedený společností Red Bull týkající se etablovaného knihkupectví s názvem „Green Apple“, které pod tímto označením zahajuje prodeje počítačů, považovat automaticky za případ porušení práv z ochranné známky „Apple“, která má dobré jméno.

47.

Jak ovšem právem zdůrazňuje Komise, je stále ještě možné postihovat určité formy užívání dříve používaných označení v případech, kdy vzhledem ke všem okolnostem mohou přece jen bez řádného důvodu neoprávněně těžit z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky nebo jim působit újmu. To může nastat například tehdy, když podoba označení vyvolává u spotřebitele dojem zvláštní blízkosti k ochranné známce s dobrým jménem.

48.

Všechny tyto faktory musí individuálně posoudit příslušný vnitrostátní soud při přezkumu, zda užívání označení bez řádného důvodu neoprávněně těží z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky.

49.

Navrhuji tedy Soudnímu dvoru, aby na žádost o rozhodnutí o předběžné otázce odpověděl takto:

„V rámci posouzení, zda třetí osoba ve smyslu čl. 5 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, užíváním označení podobného ochranné známce s dobrým jménem bez řádného důvodu neoprávněně těží z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky nebo jim působí újmu, je třeba k jejímu prospěchu zohlednit skutečnost, že označení již užívala v dobré víře pro jiné výrobky nebo služby ještě před tím, než byla podána přihláška ochranné známky s dobrým jménem nebo tato známka dobré jméno získala.“