27.8.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/40

Žaloba podaná dne 30. června 2011 — CEEES a Asociación de Gestores de Estaciones de Servicio v. Komise

(Věc T-342/11)

2011/C 252/90

Jednací jazyk: španělština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Confederación Española de Empresarios de Estaciones de Servicio (CEEES) (Španělsko) a Asociación de Gestores de Estaciones de Servicio (Madrid, Španělsko) (zástupci: A. Hernández Pardo, advokát, a B. Marín Corral, advokátka)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

—

zrušil napadený akt; a

—

následně konstatoval, že Komise je povinna uložit společnosti REPSOL pokutu nebo penále za porušení článku 9 nařízení (ES) č. 1/2003.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Tato žaloba je podána proti rozhodnutí Komise ze dne 28. dubna 2011 přijatému ve věci COMP/39.461/CEEES AOP-REPSOL, kterým se Komise vyslovila k přípustnosti stížnosti podané žalobkyněmi dne 30. května 2007. Tato stížnost se zakládala na třech následujících hlavních argumentech:

a)

existenci horizontálních dohod uzavřených mezi Asociación de operadores Petrolíferos (AOP) a jejími členy, kterými mezi sebou omezili soutěž;

b)

porušení článků 101 SFEU a 102 SFEU z důvodu zachování maloobchodních cen;

c)

nesplnění rozhodnutí Komise ze dne 12. dubna 2006 (2006/446/ES) ohledně řízení podle článku 81 Smlouvy o ES přijatého v souladu s článkem 9 nařízení č. 1/2003 (věc COMP/B-1/38.348 — Repsol CPP) ze strany společnosti REPSOL, jakož i důsledky tohoto nesplnění v podobě sankcí.

Komise v napadeném rozhodnutí dospěla k závěru, že nejsou dány dostatečné důvody k tomu, aby bylo vůči společnosti REPSOL přijato jedno z opatření stanovených v nařízení č. 1/2003 pro případy, kdy strany nedodrží své závazky.

Na podporu žaloby předkládají žalobkyně dva žalobní důvody.

1)

První žalobní důvod vychází z porušení článku 9 nařízení č. 1/2003 v souvislosti s porušením zásady přímého účinku práva Společenství.

—

Žalobkyně zejména tvrdí, že Komise vzhledem ke konstatováním vnitrostátního úřadu pro hospodářskou soutěž neměla pominout nedodržení závazku ze strany společnosti REPSOL, v rámci kterého se uvedená společnost zavázala ukončit praktiku spočívající ve stanovování cen. Skutečnosti prokázané vnitrostátním úřadem pro hospodářskou soutěž, pokud jde o porušení článku 101 SFEU, měly Komisi postačit k závěru, že společnost REPSOL své závazky nedodržela.

—

Skutečnost, že Komise v případě nesplnění rozhodnutí týkajícího se závazků nezasáhne z důvodu, že podle jejího názoru disponuje v tomto ohledu diskreční pravomocí, ohrožuje samou podstatu mechanismů stojících za přijímáním závazků jako alternativního řešení k zahájení řízení o sankcích a posuzovací pravomoc Komise tím mění ve svévoli, která může vést k hrubému porušení práva na obhajobu.

2)

Druhý žalobní důvod vychází z porušení čl. 23 odst. 2 písm. c) a čl. 24 odst. 1 písm. c) nařízení č. 1/2003.

—

Podle žalobkyň měla Komise při takovém porušení článku 9 nařízení č. 1/2003, jako je porušení v projednávané věci, uložit pokuty nebo penále stanovené výše zmíněnými ustanoveními.