13.8.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 238/30

—

zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká společnosti Eurallumina,

—

podpůrně zrušil článek 2 napadeného rozhodnutí ve vztahu k opatření na základě nařízení z roku 2004 a následně i článek 3 napadeného rozhodnutí týkající se vrácení podpory nařízeného společnosti Eurallumina,

—

dále podpůrně zrušil článek 3 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká vrácení podpory nařízeného společnosti Eurallumina,

—

v každém případě uložil Komisi náhradu nákladů řízení

1)

První žalobní důvod vychází z porušení obecné zásady řádné správy.

Žalobkyně uvádí, že se Komise dopustila pochybení, když dvě výše uvedená opatření posuzovala společně, i když tato opatření s ohledem na jejich objektivní rozdílnost v souvislosti s právním základem, adresáty a předpokládaným mechanismem vyrovnání vyžadovala samostatné posouzení. Uvedené pochybení způsobilo překrývání argumentů Komise a ztížilo obhajobu.

2)

Druhý žalobní důvod vychází z porušení a nesprávného použití čl. 107 odst. 1 SFEU v souvislosti s pojmem státní podpora

Žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila pochybení, když usoudila, že uvedená dvě opatření jsou státní podporou, protože v obou případech chybí jednak předpoklad výhody v porovnání s běžnými tržními podmínkami, která by mohla narušit hospodářskou soutěž, a jednak předpoklad ovlivnění obchodu v rámci Společenství. Konkrétně:

Opatření na základě nařízení z roku 2004 neposkytuje žádnou výhodu, protože představuje jen subjektivní rozšíření opatření, ohledně kterého již Komise ve věci „Alumix“ (1) dospěla k závěru, že nejde o podporu, a přitom vyloučila, že sazba elektrické energie, která se na Alumix uplatňuje, představuje pro tuto společnost výhodu. Opatření na základě nařízení z roku 2004 mimoto u společnosti Eurallumina nemůže ovlivnit trh v rámci Společenství, protože trh s hliníkem je v EU nedostatečný a případné snížení činnosti této společnosti by nebylo vyrovnáno vzrůstem vývozu hospodářských subjektů z jiných členských států, jejichž kapacita je už naplněná.

Opatření na základě zákona č. 80/2005, jenž neposkytuje v porovnání s běžnými tržními podmínkami žádné výhody, protože s ohledem na odlišnost trhu s energií v Itálii, a zejména na Sardinii, kde se cena elektřiny udržuje na uměle vysoké úrovni z důvodu chybějícího napojení na kontinent, je odkaz na ceny na evropské burzovní úrovni přiměřený, aby se uplatňovaná sazba považovala za „tržní“ v případě činnosti příjemců. V souvislosti s obchodem v rámci Společenství platí stejné argumenty jako v případě opatření na základě nařízení z roku 2004.

3)

Třetí žalobní důvod vychází z porušení a nesprávného použití čl. 107 odst. 3 SFEU v souvislosti s výjimkou pro regionální podpory ve smyslu písm. a)

Žalobkyně tvrdí, že Komise se dopustila pochybení, když dospěla k závěru, že dvě uvedená opatření nejsou slučitelná se společným trhem jako regionální podpora, a to z následujících důvodů:

existence regionální nevýhody vyplývající jednak z chybějícího napojení Sardinie na kontinent, z čehož vyplývá, že zásobování příjemců energie je nevýhodné, a jednak ze skutečnosti, že příjemci, kteří mají „vysokou spotřebu energie“ představují produktivní základ ostrova a ve výrazné míře určují místní úroveň zaměstnanosti,

přiměřenosti a dostatečnosti zkoumaných opatření za účelem vyrovnání uvedených nevýhod jako přechodných opatření zaměřených k zabránění odchodu příjemců předtím, než se tato strukturální nevýhoda odstraní — díky již zahájeným a dnes i ukončeným iniciativám italského státu, které jsou vhodné k vytvoření dostatečné kapacity na spojení Sardinie a díky zvláštním investicím do výkonnosti, ke kterým se uvedené podniky samy zavázaly,

de facto dočasné a degresivní povaze obou opatření.

4)

Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení podstatných formálních náležitostí a to z nedostatku odůvodnění

Žalobkyně tvrdí, že Komise dostatečně neodůvodnila své rozhodnutí ohledně:

rozdílu mezi opatřením na základě nařízení z roku 2004 a opatřením, kterého se týká rozhodnutí „Alumix“,

existence kritéria případného narušení hospodářské soutěže a existence vlivu na obchod mezi členskými státy,

přiměřenosti opatření na základě nařízení z roku 2004

5)

Pátý žalobní důvod vychází z nesprávného právního posouzení okolností, které odůvodňují legitimní očekávání

Žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila pochybení, když dospěla k závěru, že neexistují okolnosti, které odůvodňují legitimní očekávání společnosti Eurallumina, že se v případě opatření na základě nařízení z roku 2004 nejedná o podporu.