Spojené věci T‑479/11 RENV a T‑157/12 RENV

Francouzská republika a IFP Énergies nouvelles

v.

Evropská komise

Rozsudek Tribunálu (osmého senátu) ze dne 5. října 2020

„Státní podpory – Ropný výzkum – Režim podpor zavedený Francií – Implicitní a neomezená státní záruka poskytnutá IFPEN na základě přiznání postavení EPIC – Výhoda – Domněnka o existenci výhody – Přiměřenost“

  1. Podpory poskytované státy – Pojem – Poskytnutí výhody příjemcům – Státní záruka podniku, který nepodléhá běžným postupům vyrovnání a likvidace – Důkazní břemeno prokázání výhody, které nese Komise – Posouzení s ohledem na všechny relevantní okolnosti – Domněnka o existenci výhody ve vztazích mezi podnikem, který je příjemcem uvedené záruky, a jeho dodavateli a zákazníky – Podmínky – Předběžné ověření existence tržních podmínek odůvodňujících předpoklad, že existuje výhoda obdobná výhodě existující ve vztazích podniku, který je příjemcem podpory, s bankovními a finančními institucemi – Neexistence

    (viz body 74, 75, 82, 83, 87–92, 94–104)

  2. Podpory poskytované státy – Pojem – Poskytnutí výhody příjemcům – Státní záruka podniku, který nepodléhá běžným postupům vyrovnání a likvidace – Prokázání existence výhody domněnkou zlepšení finančního postavení tohoto podniku – Vyvrácení uvedené domněnky – Podmínky – Důkaz o neexistenci skutečné hospodářské výhody v minulosti a v budoucnosti

    (Článek 107 odst. 1 SFEU)

    (viz body 77, 124–132, 140–151)

  3. Podpory poskytované státy – Rozhodnutí Komise – Posuzování legality v závislosti na informacích, které byly k dispozici v okamžiku přijetí rozhodnutí

    (Článek 107 odst. 1 SFEU)

    (viz body 132, 133)

  4. Podpory poskytované státy – Správní řízení – Povinnosti Komise – Pečlivý a nestranný přezkum – Zohlednění úplných a spolehlivých poznatků – Rozsah povinnosti

    (Článek 107 a čl. 108 odst. 2 SFEU)

    (viz body 134–143)

  5. Podpory poskytované státy – Zákaz – Odchylky – Rozhodnutí prohlašující podporu za slučitelnou s vnitřním trhem za určitých podmínek – Porušení zásady proporcionality

    (Článek 107 odst. 1 SFEU)

    (viz body 202–207)

Shrnutí

Institut français du pétrole, dnes nazývaný IFP Énergies nouvelles (dále jen „IFPEN“), je francouzská veřejnoprávní instituce pověřená úkoly výzkumu a vývoje, vzdělávání, jakož i informování a dokumentace. Až do roku 2006 měla IFPEN formu právnické osoby soukromého práva a byla pod hospodářskou a finanční kontrolou francouzské vlády. V roce 2006 se IFPEN přeměnila na právnickou osobu veřejného práva, a sice veřejnou instituci průmyslové a obchodní povahy (EPIC).

V roce 2011 ( 1 ) měla Evropská komise za to, že přiznání tohoto postavení vedlo k tomu, že IFPEN byla poskytnuta neomezená veřejná záruka na všechny její činnosti. Komise z toho vyvodila, že krytí hospodářských činností IFPEN (jako je přenos technologií a smluvní výzkum) touto zárukou představuje státní podporu. Komise měla totiž za to, že IFPEN získala hospodářskou výhodu z implicitní a neomezené státní záruky nejen v rámci svých vztahů s bankovními a finančními institucemi, ale i ve vztazích s jejími dodavateli a zákazníky. Podle názoru Komise byla tato hospodářská výhoda selektivní, jelikož konkurenti IFPEN, na které se vztahuje obecná insolvenční úprava, nepožívají srovnatelné státní záruky. Komise nicméně dospěla k závěru, že s výhradou dodržení určitých podmínek může být takto poskytnutá státní podpora považována za slučitelnou s vnitřním trhem.

Francouzská republika a IFPEN se u Tribunálu Evropské unie domáhaly zrušení napadeného rozhodnutí. Původním rozsudkem ze dne 26. května 2016 ( 2 ) Tribunál částečně vyhověl žalobám a zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž kvalifikovalo záruku IFPEN vyplývající z jejího postavení EPIC jako státní podporu. Tribunál měl ve svém původním rozsudku za to, že Komise k prokázání existence hospodářské výhody IFPEN, kterou má posledně uvedená ve vztazích se svými dodavateli a zákazníky, nemůže uplatnit domněnku založenou Soudním dvorem ( 3 ) o existenci hospodářské výhody, kterou EPIC poskytla implicitní a neomezenou státní záruku spjatou s jejím postavením. Tribunál kromě toho rovněž rozhodl, že ve vztazích mezi IFPEN a finančními a bankovními institucemi byla tato domněnka o existenci výhody vyvrácena z důvodu, že IFPEN během období přezkoumávaného v napadeném rozhodnutí nezískala žádnou skutečnou hospodářskou výhodu v podobě výhodnějších úvěrových podmínek. V tomto ohledu měl Tribunál rovněž za to, že vzhledem k tomu, že domněnka byla vyvrácena pro období posuzované v rozhodnutí, nebylo možné se této domněnky dovolávat do budoucna bez podstatné změny podmínek, za kterých byla vyvrácena.

Soudní dvůr, ke kterému Komise podala návrh na zrušení původního rozsudku, ve svém rozsudku o kasačním opravném prostředku ( 4 ) rozhodl, že Tribunál nerespektoval rozsah domněnky o existenci hospodářské výhody. Zaprvé pouhá okolnost, že příjemce implicitní a neomezené státní záruky v minulosti neměl žádnou skutečnou hospodářskou výhodu vyplývající z jeho postavení jakožto EPIC, sama o sobě nestačí k vyvrácení domněnky o existenci výhody. Podle Soudního dvora lze tuto vyvratitelnou domněnku vyvrátit pouze tehdy, jestliže je prokázáno, že EPIC nezískala v minulosti a se vší pravděpodobností již v budoucnu nezíská skutečnou hospodářskou výhodu z této záruky. Soudní dvůr dále rozhodl, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že domněnka o existenci výhody je omezena na vztahy, které zahrnují finanční operace, zejména na vztahy mezi EPIC a bankovními a finančními institucemi. Soudní dvůr však uvedl, že tato domněnka nemůže být automaticky rozšířena na vztahy EPIC s jejími dodavateli a zákazníky, aniž je předtím posouzeno, zda s ohledem na chování těchto účastníků na trhu je výhoda, kterou může instituce získat, podobná výhodě, kterou má ze vztahů s bankovními a finančními institucemi, což přísluší ověřit Komisi.

Rozsudkem ze dne 5. října 2020, vydaným poté, co Soudní dvůr vrátil věc Tribunálu, Tribunál částečně zrušil napadené rozhodnutí, neboť v něm nebyla prokázána existence výhody, kterou mohla IFPEN získat ze státní záruky ve vztazích se svými dodavateli a zákazníky, takže povinnosti uložené k zajištění její slučitelnosti jsou považovány za nepřiměřené.

Tribunál připomíná, že k uplatnění domněnky o existenci výhody ve vztazích EPIC s jejími dodavateli a zákazníky je Komise povinna v souladu s rozsudkem o kasačním opravném prostředku ověřit, zda chování dodavatelů a zákazníků na trhu odůvodňuje hypotézu o existenci výhody obdobné výhodě, kterou EPIC získala ve vztazích s bankovními a finančními institucemi. Tribunál přitom konstatuje, že Komise neprovedla toto předběžné ověření. Pokud jde na jedné straně o vztahy mezi IFPEN a jejími dodavateli, Komise uznává, že napadené rozhodnutí neobsahuje důkaz o existenci výhody obdobné výhodě existující mezi IFPEN a bankovními a finančními institucemi. Na druhé straně, pokud jde o vztahy mezi IFPEN a jejími zákazníky, Tribunál uvádí, že Komise uplatnila hypotetické úvahy a neprovedla předběžný přezkum hospodářského a právního kontextu, který by umožňoval připustit pravděpodobnost hypotézy o existenci výhody ve vztazích mezi IFPEN a jejími zákazníky obdobné té, kterou má EPIC ve vztazích s bankovními a finančními institucemi. V důsledku toho Tribunál rozhodl, že Komise nesplnila povinnost předložit důkaz o existenci státní podpory, pokud jde o vztahy mezi IFPEN a jejími dodavateli a zákazníky. S ohledem na toto zjištění není povinnost uložená IFPEN za účelem ověření slučitelnosti podpor, jejichž existence není prokázána, každoročně předávat Komisi údaje o množství zboží, které ji poskytli dodavatelé, a o hospodářských činnostech vykonávaných se zákazníky, považována za přiměřenou ani nezbytnou k dosažení cílů sledovaných právní úpravou týkající se státních podpor. Tribunál tudíž částečně vyhověl žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení zásady proporcionality.

Tribunál má naproti tomu za to, že Komise měla právem za to, že záruka, kterou získala IFPEN z důvodu svého postavení EPIC, poskytuje hospodářskou výhodu, pokud jde o její vztahy s bankovními a finančními institucemi. V tomto ohledu Tribunál uvádí, že i když byla domněnka o existenci výhody vyvrácena, pokud jde o minulost, Francouzské republice a IFPEN se nepodařilo vyvrátit tuto domněnku, pokud jde o budoucnost, jak vyžaduje rozsudek o kasačním opravném prostředku z důvodu nepřípustnosti argumentů, které vznesly. Tyto argumenty se totiž vztahovaly k informacím, se kterými měla být Komise seznámena během formálního vyšetřovacího řízení, jakož i k informacím, které vznikly po přijetí napadeného rozhodnutí.

( 1 ) – Rozhodnutí Komise 2012/26/EU, ze dne 29. června 2011, o státní podpoře C 35/08 (ex NN 11/08), kterou Francie poskytla veřejné instituci Institut Français du Pétrole (Úř. věst. 2012, L 14, s. 1) (dále jen „napadené rozhodnutí“).

( 2 ) – Rozsudek Tribunálu ze dne 26. května 2016, Francie a IFP Énergies nouvelles v. Komise, T‑479/11 a T‑157/12, EU:T:2016:320.

( 3 ) – Rozsudek Soudního dvora ze dne 3. dubna 2014, Francie v. Komise,C‑566/12 P, EU:C:2014:217.

( 4 ) – Rozsudek ze dne 19. září 2018, Komise v. Francie a IFP Énergies nouvelles, C‑438/16 P, EU:C:2018:737.