Shrnutí

1. Úředníci – Odměňování – Rodinné přídavky – Příspěvek na vzdělání – Podmínky uplatnění pravidla vyloučení souběhu stanoveného v čl. 67 odst. 2 služebního řádu v případě vyplácení jiných dávek téže povahy – Uplatnění na lucemburskou peněžitou dávku určenou studentům – Přípustnost

[Služební řád, čl. 67 odst. 1 písm. c) a odst. 2]

2. Úředníci – Odměňování – Rodinné přídavky – Vnitrostátní přídavky – Pravidlo vyloučení souběhu

(Služební řád, článek 67 odst. 2; příloha VII, články 1 až 3)

1. Pouze přídavky, které jsou srovnatelné a jejichž účel je tentýž, jsou „téže povahy“ ve smyslu pravidla vyloučení souběhu stanoveného v čl. 67 odst. 2 služebního řádu v oblasti rodinných přídavků. Rozhodujícím kritériem při kvalifikaci přídavků téže povahy je kritérium účelu dotčeného přídavku.

V tomto ohledu mají příspěvek na vzdělání stanovený v čl. 67 odst. 1 písm. c) služebního řádu a lucemburská peněžitá dávka poskytovaná ve formě stipendií a půjček, jejímž cílem je poskytnout studentům finanční podporu, která jim umožní pokrýt své výdaje na studium a živobytí během jejich studia, podobný účel, neboť jejich cílem je přispívat na školné dítěte vyživovaného úředníkem.

Tento závěr nemůže být vyvrácen okolností, že se u příjemců obou dávek nejedná o tytéž osoby. Skutečnost, že příspěvek podle služebního řádu je poskytován úředníkovi a že vnitrostátní dávka je pobírána dítětem či formálně poskytována dítěti, není rozhodující pro určení, zda se jedná o dávky téže povahy ve smyslu čl. 67 odst. 2 služebního řádu. Rozhodující není ani skutečnost, že vnitrostátní dávka se na rozdíl od příspěvku na vzdělání podle služebního řádu poskytuje z důvodu trvalého bydliště na vnitrostátním území, a nesouvisí tudíž se zaměstnáním.

(viz body 38 až 40)

Odkazy:

Soudní dvůr: 13. října 1977, Gelders-Deboeck v. Komise, 106/76, bod 16; Emer-van den Branden v. Komise, 14/77, bod 15; 18. prosince 2007, Weiβenfels v. Parlament, C‑135/06 P, bod 89

Soud prvního stupně: 10. května 1990, Sens v. Komise, T‑117/89, bod 14; 11. června 1996, Pavan v. Parlament, T‑147/95, bod 41

Soud pro veřejnou službu: 13. února 2007, Guarneri v. Komise, F‑62/06, body 39, 40 a 42; 5. června 2012, Giannakouris v. Komise, F‑83/10, bod 37; 5. června 2012, Chatzidoukakis v. Komise, F‑84/10, bod 37

2. Na základě čl. 67 odst. 2 služebního řádu úředníci pobírající rodinné přídavky oznámí přídavky podobné povahy vyplácené z jiných zdrojů. Toto ustanovení musí být vykládáno v tom smyslu, že přísluší orgánům, aby určily, zda jsou přídavky uvedené úředníky nebo zaměstnanci na základě povinnosti, kterou stanoví toto ustanovení, stejné povahy jako rodinné přídavky pobírané na základě článků 1, 2 a 3 přílohy VII služebního řádu, či nikoli.

(viz body 55 a 56)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 6. března 1996, Schelbeck v. Parlament, T‑141/95, body 38 a 39

„Veřejná služba — Odměna — Rodinné přídavky — Příspěvek na vzdělání — Podmínky přiznání — Odpočet příspěvku stejné povahy, který byl vyplacen z jiných zdrojů — Zjevně neopodstatněná žaloba“

Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se J. M. Rodrigues Regalo Corrêa domáhá zrušení rozhodnutí Evropského parlamentu odečíst od příspěvku na vzdělání, poskytovaného úředníkům na základě služebního řádu, částku finanční podpory poskytované jeho synovi prostřednictvím Centre de documentation et de l’information sur l’enseignement supérieur du Grand-Duché de Luxembourg (dokumentační a informační centrum pro vysokoškolské vzdělávání Lucemburského velkovévodství, dále jen „Cedies“) a dále zrušení rozhodnutí Parlamentu požadovat vydání bezdůvodného obohacení

Žaloba J. M. Rodriguese Regala Corrêy se odmítá z důvodu, že je zjevně právně neopodstatněná. João Manuel Rodrigues Regalo Corrêa ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropským parlamentem.

Staff case summary