ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE (třetí senát)

14. listopadu 2012

Mario Paulo da Silva Tenreiro

v.

Evropská komise

„Veřejná služba — Úředníci — Jmenování — Pracovní místo ředitele — Zamítnutí žalobcovy žádosti o pracovní místo — Oznámení o volném pracovním místě — Stanovisko komise provádějící předběžný výběr — Zjevně nesprávné posouzení“

Předmět:

Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se M. P. da Silva Tenreiro domáhá zrušení rozhodnutí Komise, kterým se zamítá žádost žalobce o pracovní místo ředitele ředitelství A pro civilní soudnictví generálního ředitelství pro spravedlnost, jakož i rozhodnutí o jmenování osoby Y na toto pracovní místo.

Rozhodnutí:

Žaloba se zamítá. Žalobce ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí.

Shrnutí

1. Úředníci – Oznámení o volném pracovním místě – Stanovení minimální kvalifikace požadované k obsazení pracovního místa – Posuzovací pravomoc správního útvaru – Meze – Zjevně nesprávné posouzení při vypracování stanoviska – Důkazní břemeno

   (Služební řád, článek 29)

2. Úředníci – Volné pracovní místo – Obsazení pracovního místa povýšením nebo převedením – Srovnávací přezkum zásluh žadatelů o pracovní místo – Pracovní místo ředitele – Řídící způsobilost – Požadavek, jenž může být splněn na základě zkušeností získaných mimo oblast působnosti daného ředitelství

   [Služební řád, čl. 29 odst. 1 písm. a) a čl. 45 odst. 1]

3. Úředníci – Oznámení o volném pracovním místě – Přezkum žádostí z hlediska stanovených podmínek – Posuzovací pravomoc správního útvaru – Meze – Dodržení podmínek stanovených v oznámení o volném pracovním místě – Soudní přezkum – Meze

4. Úředníci – Volné pracovní místo – Obsazení pracovního místa povýšením nebo převedením – Srovnávací přezkum zásluh žadatelů o pracovní místo – Rozdíl mezi řízením o obsazení pracovního místa a řízením o povýšení – Povinnost zohlednit pouze hodnotící posudky – Neexistence

   [Služební řád, čl. 29 odst. 1 písm. a) a článek 45]

1.  Orgán oprávněný ke jmenování disponuje rozsáhlou posuzovací pravomocí k tomu, aby mohl vymezit způsobilosti požadované pro pracovní místa, která mají být obsazena, a pouze zjevně nesprávné posouzení při vymezení minimálních požadavků, které je třeba v tomto ohledu splnit, může vést k protiprávnosti oznámení o volném pracovním místě a jmenování na jeho základě.

   Z tohoto důvodu musí být důkazy, jejichž předložení přísluší žalobci, dostačující k tomu, aby zpochybnily přiměřenost takových požadavků na pracovní místo, které má být obsazeno, jaké jsou uvedeny v oznámení o volném pracovním místě, s ohledem na zájem služby. Jinými slovy a obecněji, žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení musí být zamítnut v případě, že navzdory důkazům předloženým žalobcem může být dotčená volba stále považována za právoplatnou.

   (viz body 26 a 27)

   Odkazy:

   Soud prvního stupně: 11. července 2007, Konidaris v. Komise, T‑93/03, bod 72

   Soud pro veřejnou službu: 29. září 2011, da Silva Tenreiro v. Komise, F‑72/10, proti kterému byl podán kasační opravný prostředek, který je projednáván před Tribunálem, věc T‑634/11 P, bod 61; 29. září 2011, AJ v. Komise, F‑80/10, bod 35 a citovaná judikatura

2.  V rámci srovnávacího přezkumu zásluh žadatelů o volné pracovní místo lze připustit, aby měl ředitel vzdělání nebo zkušenosti, které výlučně nesouvisejí s oblastí působnosti ředitelství, které má řídit, lze-li specifické znalosti na úrovni vedoucích odborů a jejich spolupracovníků uplatnit v rámci samotného ředitelství, a aby se kladl důraz spíše na obecné schopnosti řízení, analýzy a úsudku na vysoké úrovni.

   (viz bod 28)

   Odkazy:

   Soud prvního stupně: 3. března 1993, Booss a Fischer v. Komise, T‑58/91, bod 69

   Soud pro veřejnou službu: výše uvedený rozsudek da Silva Tenreiro v. Komise, bod 62

3.  Orgánu oprávněnému ke jmenování přísluší posoudit, zda žadatel o pracovní místo splňuje podmínky vyžadované oznámením o volném pracovním místě, a toto posouzení může být zpochybněno pouze v případě zjevného pochybení. V důsledku toho nemůže Tribunál uvedený orgán zastoupit tím, že bude kontrolovat jeho posouzení odborných dovedností žadatelů o pracovní místo, s výjimkou konstatování zjevně nesprávného posouzení.

   Co se v tomto ohledu týče argumentace vycházející z toho, že se uvedený orgán dopustil zjevně nesprávného posouzení tím, že nepřihlédl ke specifickým zkušenostem žadatele o pracovní místo souvisejícím s pracovním místem, které má být obsazeno, v případě, že takové specifické zkušenosti nepředstavují ve vztahu k úkolům souvisejícím s pracovním místem podmínku uvedenou v oznámení o volném pracovním místě, nemůže být tato argumentace relevantní pro skutečnost, zda se jedná o zjevně nesprávné posouzení či nikoli.

   (viz body 34 a 35)

   Odkazy:

   Soud prvního stupně: 13. prosince 1990, Kalavros v. Soudní dvůr, T‑160/89 a T‑161/89, bod 29 a citovaná judikatura; 29. května 1997, Contargyris v. Rada, T‑6/96, bod 124

4.  V tomto ohledu existují rozdíly mezi řízením o obsazení volného pracovního místa prostřednictvím převedení nebo povýšení, které probíhá v souladu s čl. 29 odst. 1 písm. a) služebního řádu, a řízením o povýšení stanoveným v článku 45 služebního řádu. Zatímco posledně uvedené řízení směřuje ke změně služebního postupu úředníků z důvodu vyvinutého úsilí a zásluh prokázaných při výkonu jejich úkolů, tedy k odměnění úředníků, kteří v minulosti prokázali celkově vyšší zásluhy, řízení o obsazení volného pracovního místa vede ke hledání, pouze v zájmu služby, úředníka, který může nejlépe vykonávat činnosti související s pracovním místem, které má být obsazeno. Správní útvar proto není v rámci srovnávacího přezkumu zásluh povinen založit své posouzení výlučně na hodnotících zprávách, ale může vzít v úvahu jiné skutečnosti související se zásluhami žadatelů o pracovní místo, jež mohou relativizovat posouzení předešlých zásluh žadatelů o pracovní místo uvedená v těchto zprávách.

   (viz bod 41)

   Odkazy:

   Soud prvního stupně: výše uvedený rozsudek Konidaris v. Komise, body 91 a 92

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE (třetí senát)

14. listopadu 2012

Mario Paulo da Silva Tenreiro

v.

Evropská komise

„Veřejná služba — Úředníci — Jmenování — Pracovní místo ředitele — Zamítnutí žalobcovy žádosti o pracovní místo — Oznámení o volném pracovním místě — Stanovisko komise provádějící předběžný výběr — Zjevně nesprávné posouzení“

Předmět:

Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se M. P. da Silva Tenreiro domáhá zrušení rozhodnutí Komise, kterým se zamítá žádost žalobce o pracovní místo ředitele ředitelství A pro civilní soudnictví generálního ředitelství pro spravedlnost, jakož i rozhodnutí o jmenování osoby Y na toto pracovní místo.

Rozhodnutí:

Žaloba se zamítá. Žalobce ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí.

Shrnutí

1. Úředníci — Oznámení o volném pracovním místě — Stanovení minimální kvalifikace požadované k obsazení pracovního místa — Posuzovací pravomoc správního útvaru — Meze — Zjevně nesprávné posouzení při vypracování stanoviska — Důkazní břemeno

   (Služební řád, článek 29)

2. Úředníci — Volné pracovní místo — Obsazení pracovního místa povýšením nebo převedením — Srovnávací přezkum zásluh žadatelů o pracovní místo — Pracovní místo ředitele — Řídící způsobilost — Požadavek, jenž může být splněn na základě zkušeností získaných mimo oblast působnosti daného ředitelství

   [Služební řád, čl. 29 odst. 1 písm. a) a čl. 45 odst. 1]

3. Úředníci — Oznámení o volném pracovním místě — Přezkum žádostí z hlediska stanovených podmínek — Posuzovací pravomoc správního útvaru — Meze — Dodržení podmínek stanovených v oznámení o volném pracovním místě — Soudní přezkum — Meze

4. Úředníci — Volné pracovní místo — Obsazení pracovního místa povýšením nebo převedením — Srovnávací přezkum zásluh žadatelů o pracovní místo — Rozdíl mezi řízením o obsazení pracovního místa a řízením o povýšení — Povinnost zohlednit pouze hodnotící posudky — Neexistence

   [Služební řád, čl. 29 odst. 1 písm. a) a článek 45]

1.  Orgán oprávněný ke jmenování disponuje rozsáhlou posuzovací pravomocí k tomu, aby mohl vymezit způsobilosti požadované pro pracovní místa, která mají být obsazena, a pouze zjevně nesprávné posouzení při vymezení minimálních požadavků, které je třeba v tomto ohledu splnit, může vést k protiprávnosti oznámení o volném pracovním místě a jmenování na jeho základě.

   Z tohoto důvodu musí být důkazy, jejichž předložení přísluší žalobci, dostačující k tomu, aby zpochybnily přiměřenost takových požadavků na pracovní místo, které má být obsazeno, jaké jsou uvedeny v oznámení o volném pracovním místě, s ohledem na zájem služby. Jinými slovy a obecněji, žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení musí být zamítnut v případě, že navzdory důkazům předloženým žalobcem může být dotčená volba stále považována za právoplatnou.

   (viz body 26 a 27)

   Odkazy:

   Soud prvního stupně: 11. července 2007, Konidaris v. Komise, T‑93/03, bod 72

   Soud pro veřejnou službu: 29. září 2011, da Silva Tenreiro v. Komise, F‑72/10, proti kterému byl podán kasační opravný prostředek, který je projednáván před Tribunálem, věc T‑634/11 P, bod 61; 29. září 2011, AJ v. Komise, F‑80/10, bod 35 a citovaná judikatura

2.  V rámci srovnávacího přezkumu zásluh žadatelů o volné pracovní místo lze připustit, aby měl ředitel vzdělání nebo zkušenosti, které výlučně nesouvisejí s oblastí působnosti ředitelství, které má řídit, lze-li specifické znalosti na úrovni vedoucích odborů a jejich spolupracovníků uplatnit v rámci samotného ředitelství, a aby se kladl důraz spíše na obecné schopnosti řízení, analýzy a úsudku na vysoké úrovni.

   (viz bod 28)

   Odkazy:

   Soud prvního stupně: 3. března 1993, Booss a Fischer v. Komise, T‑58/91, bod 69

   Soud pro veřejnou službu: výše uvedený rozsudek da Silva Tenreiro v. Komise, bod 62

3.  Orgánu oprávněnému ke jmenování přísluší posoudit, zda žadatel o pracovní místo splňuje podmínky vyžadované oznámením o volném pracovním místě, a toto posouzení může být zpochybněno pouze v případě zjevného pochybení. V důsledku toho nemůže Tribunál uvedený orgán zastoupit tím, že bude kontrolovat jeho posouzení odborných dovedností žadatelů o pracovní místo, s výjimkou konstatování zjevně nesprávného posouzení.

   Co se v tomto ohledu týče argumentace vycházející z toho, že se uvedený orgán dopustil zjevně nesprávného posouzení tím, že nepřihlédl ke specifickým zkušenostem žadatele o pracovní místo souvisejícím s pracovním místem, které má být obsazeno, v případě, že takové specifické zkušenosti nepředstavují ve vztahu k úkolům souvisejícím s pracovním místem podmínku uvedenou v oznámení o volném pracovním místě, nemůže být tato argumentace relevantní pro skutečnost, zda se jedná o zjevně nesprávné posouzení či nikoli.

   (viz body 34 a 35)

   Odkazy:

   Soud prvního stupně: 13. prosince 1990, Kalavros v. Soudní dvůr, T‑160/89 a T‑161/89, bod 29 a citovaná judikatura; 29. května 1997, Contargyris v. Rada, T‑6/96, bod 124

4.  V tomto ohledu existují rozdíly mezi řízením o obsazení volného pracovního místa prostřednictvím převedení nebo povýšení, které probíhá v souladu s čl. 29 odst. 1 písm. a) služebního řádu, a řízením o povýšení stanoveným v článku 45 služebního řádu. Zatímco posledně uvedené řízení směřuje ke změně služebního postupu úředníků z důvodu vyvinutého úsilí a zásluh prokázaných při výkonu jejich úkolů, tedy k odměnění úředníků, kteří v minulosti prokázali celkově vyšší zásluhy, řízení o obsazení volného pracovního místa vede ke hledání, pouze v zájmu služby, úředníka, který může nejlépe vykonávat činnosti související s pracovním místem, které má být obsazeno. Správní útvar proto není v rámci srovnávacího přezkumu zásluh povinen založit své posouzení výlučně na hodnotících zprávách, ale může vzít v úvahu jiné skutečnosti související se zásluhami žadatelů o pracovní místo, jež mohou relativizovat posouzení předešlých zásluh žadatelů o pracovní místo uvedená v těchto zprávách.

   (viz bod 41)

   Odkazy:

   Soud prvního stupně: výše uvedený rozsudek Konidaris v. Komise, body 91 a 92