19.11.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 340/12

Kasační opravný prostředek podaný dne 3. října 2011 ENI SpA proti rozsudku Tribunálu (prvního senátu) vydanému dne 13. července 2011 ve věci T-39/07, ENI v. Komise

(Věc C-508/11 P)

2011/C 340/22

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: ENI SpA (zástupci: G. M. Roberti, D. Durante, R. Arras, E. D’Amico, I. Perego, avvocati)

Další účastnice řízení: Evropská komise

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

—

zrušit zcela nebo částečně napadený rozsudek v rozsahu, v němž zamítl žalobu ENI ve věci T-39/07 a v důsledku toho:

—	zrušit zcela nebo částečně rozhodnutí Komise ze dne 29. listopadu 2006 (věc COMP/F/38.638 — BR/ESBR);

—	nebo zrušit či přinejmenším snížit pokutu uloženou ENI rozhodnutím Komise ze dne 29. listopadu 2006 (věc COMP/F/38.638 — BR/ESBR);

—	podpůrně, zcela nebo částečně zrušit napadený rozsudek v rozsahu, v němž zamítl žalobu ENI ve věci T-39/07 a vrátit věc Tribunálu, aby rozhodl ve věci samé s ohledem na údaje, které mu Soudní dvůr poskytne;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku a řízení ve věci T-39/07.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Prvním důvodem rozděleným do čtyř částí ENI tvrdí, že se Tribunál dopustil několika porušení práva a že nedodržel ani povinnost odůvodnění, která mu přísluší, ani základní zásady stanovené Listinou základních práv Evropské Unie a EÚLP, což porušilo právo žalobkyně na obhajobu. ENI uvádí, že:

—

domněnka účinného výkonu rozhodujícího vlivu mateřskou společností není odůvodněna s ohledem na zásady, které upravují přičtení odpovědnosti za narušení hospodářské soutěže a na zásady v oblasti domněnek vytyčené judikaturou ESLP; v každém případě Tribunál opomenul rozhodnout o argumentech vznesených v rámci žaloby ohledně dosahu požadavku skutečného rozhodujícího vlivu;

—	důkazy uplatněné ENI za účelem vyvrácení domněnky odpovědnosti nebyly správně analyzovány. Tribunál se totiž odchýlil od právních pravidel definovaných v tomto ohledu relevantní judikaturou Soudního dvora a samotného Tribunálu;

—	Tribunál sice v souladu s judikaturou tvrdil, že domněnka odpovědnosti je vyvratitelná, ale při jejím použití překroutil její skutečný dosah, čímž znemožnil podat důkaz o opaku požadovaný od ENI a uplatnil režim objektivní odpovědnosti;

—

Tribunál se bezdůvodně domníval, že nemusí posoudit argumenty, které ENI uplatnila ohledně relevance zásady omezené odpovědnosti společností při přičtení odpovědnosti mateřské společnosti na základě domněnky skutečného rozhodujícího vlivu a dopustil se pochybení při uplatnění právních kritérií vyplývajících z judikatury v oblasti nástupnictví podniků v právu hospodářské soutěže.

Druhým důvodem rozděleným do dvou části ENI vytýká Tribunálu, že porušil článek 23 nařízení 1/2003 (1), zásadu proporcionality a povinnost odůvodnění. ENI uvádí, že Tribunál:

—	se dopustil pochybení při posouzení závažnosti protiprávního jednání pro účely stanovení pokuty tím, že bez odůvodnění popřel jakoukoliv relevanci skutečností předložených za tímto účelem ENI, jakož i argumentů vznesených ohledně nepřiměřené povahy použitého násobícího koeficientu;

—	považoval vyloučení společnosti Syndial z osob, kterým bylo určeno napadené rozhodnutí, za opodstatněné, čímž se odchýlil od kritérií judikatury o nástupnictví podniků a nezohlednil účinky na maximální výši pokuty.

(1) Úř. věst. L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205