30.7.2011 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 226/13 |
Kasační opravný prostředek podaný dne 19. května 2011 proti rozsudku Tribunálu (druhého senátu) vydanému dne 3. března 2011 ve věci T-110/07, Siemens AG v. Evropská komise
(Věc C-239/11 P)
2011/C 226/26
Jednací jazyk: němčina
Účastnice řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Siemens AG (zástupci: I. Brinker, C. Steinle, M. Hörster, advokáti)
Další účastnice řízení: Evropská komise
Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek
Navrhovatelka navrhuje, aby Soudní dvůr
1) |
zrušil rozsudek vydaný druhým senátem Tribunálu dne 3. března 2011 ve věci T-110/07 v rozsahu, v němž je v její neprospěch; |
2) |
částečně zrušil rozhodnutí Komise ze dne 24. ledna 2007 (COMP/38.899 — Plynem izolované spínací přístroje) v rozsahu, v němž se jí toto rozhodnutí týká; podpůrně zrušil nebo snížil pokutu, která jí byla tímto rozhodnutím uložena; |
3) |
podpůrně k bodu 2 vrátil věc Tribunálu, aby rozhodl v souladu s právním posouzením v rozsudku Soudního dvora; |
4) |
v každém případě uložil Komisi náhradu nákladů vynaložených navrhovatelkou u Tribunálu a Soudního dvora |
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Tento kasační opravný prostředek směřuje proti rozsudku Tribunálu, kterým tento soud zamítl žalobu podanou navrhovatelkou proti rozhodnutí Komise K(2006) 6762 v konečném znění, ze dne 24. ledna 2007 týkajícího se řízení podle článku 81 ES a článku 53 Dohody o EHP (Věc COMP/38.899 — Plynem izolované spínací přístroje).
Navrhovatelka uvádí sedm důvodů na podporu svého kasačního opravného prostředku.
Zaprvé navrhovatelka tvrdí, že Tribunál porušil její základní právo na spravedlivý proces (ustanovení článku 6 Evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve spojení s čl. 6 odst. 3 Smlouvy o EU a čl. 47 odst. 2 Listiny základních práv Evropské Unie), jakož i právo na obhajobu (čl. 48 odst. 2 uvedené Listiny) v rozsahu, v němž se za účelem zjištění, že se navrhovatelka účastnila kartelové dohody mezi 22. dubnem a 1. zářím 1999, opřel hlavně o výpověď svědka, aniž navrhovatelce dovolil uvedeného svědka vyslechnout.
Zadruhé žalobkyně tvrdí, že Tribunál konstatováním, že se účastnila na kartelové dohodě mezi 22. dubnem a 1. zářím 1999, zkreslil určité důkazy a nepřistoupil k empirické analýze. Podle navrhovatelky tak Tribunál neprávem předpokládal, že se účastnila kartelové dohody v období mezi 22. dubnem a 1. zářím 1999 a neurčil správně dobu trvání protiprávního jednání.
Zatřetí navrhovatelka tvrdí, že Tribunál zaprvé neprávem neuznal, že stíhání bylo pro období až do 22. dubna 1999 promlčeno a zadruhé měl za to, že se jednalo o jediné a trvající protiprávní jednání.
Začtvrté navrhovatelka tvrdí, že Tribunál porušil zásadu rovného zacházení, když souhlasil, aby Komise při určení relativní váhy podniků, které se účastnili protiprávní jednání, použila různé referenční roky a zařadila tak navrhovatelku do nesprávné kategorie na základě bodu 1 první části pokynů o metodě stanovování pokut.
Zapáté navrhovatelka tvrdí, že Tribunál porušil zásadu rovného zacházení, když neomezil zvýšení základní částky pokuty, jejímž cílem je zajistit dostatečně odrazující účinek, v závislosti na rozdílu velikosti mezi navrhovatelkou a společností ABB.
Zašesté navrhovatelka tvrdí, že Tribunál porušil článek 6 Evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a článek 47 Listiny základních práv Evropské Unie v rozsahu, v němž nevyužil své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci, která mu umožňuje přezkoumat rozhodnutí, jimiž Komise ukládá pokutu.
Zasedmé žalobkyně tvrdí, že Tribunál neuznal rozsah povinnosti uvést odůvodnění, která vyplývá z článku 296 SFEU (bývalý článek 253 ES) v rozsahu, v němž stanovil nedostatečné požadavky na podmínky odůvodnění vyžadované při stanovení odrazujícího násobícího koeficientu.