30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/11

Žaloba podaná dne 10. května 2011 — Evropská komise v. Francouzská republika

(Věc C-216/11)

2011/C 226/22

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: W. Mölls a O. Beynet, zmocněnci)

Žalovaná: Francouzská republika

Návrhová žádání

—

konstatovat, že Francouzská republika tím, že pro posouzení, zda má držení tabáku pocházejícího z jiného členského státu jednotlivci obchodní povahu, použila čistě kvantitativní kritérium, když toto kritérium uplatnila na automobil (a nikoliv na osobu) a celkově na veškeré tabákové výrobky, což naprosto brání tomu, aby jednotlivci dováželi tabákové výrobky pocházející z jiného členského státu, pokud množství překročí dva kilogramy na osobní automobil, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají ze směrnice Rady 92/12/EHS ze dne 25. února 1992 (1) a zejména z jejích článků 8 a 9 a článku 34 Smlouvy o fungování Evropské unie;

—	uložit Francouzské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Komise zaprvé žalované vytýká, že za účelem zjištění protiprávního jednání používá výhradně kvantitativní kritérium, zatímco úrovně, které zmiňuje čl. 9 odst. 2 výše uvedené směrnice 92/12 (a čl. 32 odst. 3 směrnice 2008/118 (2)), jsou pouze informativní a v žádném případě nemohou být jediným hlediskem, které má být zohledněno při určování, zda je tabák skutečně držen pro obchodní účely nebo pro vlastní potřeby jednotlivce, jenž jej převáží.

Komise navíc uvádí, že prahy 1 a 2 kg stanovené v článcích 575 G a H obecného zákona o daních, platí pro všechny držené tabákové výrobky (cigarety, tabák ke kouření, doutníky atd.), zatímco minimální úrovně stanovené směrnicemi jsou úrovněmi kumulativními a informativními, které jsou stanoveny pro každý druh výrobků z tabáku.

Žalobkyně rovněž uvádí, že francouzská právní úprava stanovuje limity na automobil a nikoli na osobu, což jednoduše vede ke kumulaci množství převážených v témže automobilu, nezávisle na počtu osob v automobilu.

Zadruhé žalobkyně uplatňuje porušení článku 34 SFEU v rozsahu, v němž vnitrostátní právní předpisy brání dovozu určitých množství tabákových výrobků do Francie z jiného členského státu, přestože jsou drženy pro vlastní potřeby dotčené osoby. Tyto právní předpisy tak představují „opatření s účinkem rovnocenným množstevním omezením dovozu“, jejichž cílem nebo účinkem je méně příznivé zacházení s výrobky pocházejícími z jiných členských států.

Zatřetí Komise odmítá odůvodnění uplatněná žalovanou stranou, která souvisejí zejména s neexistencí harmonizace daní na evropské úrovni, jakož i s nutností zajistit cíl ochrany veřejného zdraví posílením boje proti kouření.

(1) Směrnice Rady 92/12/EHS ze dne 25. února 1992 o obecné úpravě, držení, pohybu a sledování výrobků podléhajících spotřební dani (Úř. věst. L 76, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 179)

(2) Směrnice Rady 2008/118/ES ze dne 16. prosince 2008 o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS (Úř. věst. L 9, s. 12).